Jak s divadlem začínal/a

Jak s divadlem začínala Klára Sottnerová?

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

Ve dvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Klára Sottnerová
.

Klára Sottnerová

Klára Sottnerová

DS Jiřího Voskovce Sázava
Vestecký ochotnický soubor amatérů
Divadelní spolek Svatopluk v Benešově (j. h.)

herečka

Malé divadlo – velká změna

Jako malá jsem byla nesmělé dítě, uzavřené do svého světa. Nejraději jsem četla knížky a vymýšlela si vlastní příběhy. Nikdy jsem nechodila do žádných dramaťáků, nerecitovala jsem. Když mi bylo patnáct (byla jsem v prváku na gymplu a bylo jasné, že zase “nezapadnu”), objevila jsem „divadlo“. Malé divadlo Kolín. Já už nevím, jak jsem se tam ocitla – ale díkybohu se to stalo. Láska na první pohled… dodnes si pamatuji vůni šminek, herecké šatny… štěstí. Principálka Dana Serbusová mi otevřela dveře do světa, který mě pohltil. NAVŽDY… i když tehdy jsem to asi ani netušila. Až o mnoho let později jsem si uvědomila, jak moc to ovlivnilo celý můj život. Malé divadlo Kolín hrálo pohádky, já si stačila zahrát ve dvou z nich. Byly to krásné tři roky, ve kterých nešlo jen o divadlo. Bylo to o lidech, kteří mě přijali mezi sebe do party – a já konečně někam skutečně patřila.

Tak trochu „mimo protokol“ musím uvést, že díky tomu jsem si i zamilovala folkovou hudbu. V budově, kde působilo tehdy naše divadélko (tuším, že to byl suterén kostela Husova sboru), pravidelně vystupovali různí písničkáři, a my jsme si pochopitelně jejich koncerty nemohli nechat ujít.

Ani stěhování mou cestu k divadlu nezastavilo

V září 1989 jsem z Kolína odešla na vysokou školu do Prahy, poznala svého budoucího muže, odstěhovala jsem se s ním do Ústí nad Labem a měla děti. V té době mi divadlo nijak zásadně nechybělo – jenže když ho miluješ, ono si cestičku najde. Když byl synovi asi rok a dceři čtyři, uviděla jsem výzvu na konkurz do divadelního souboru Mladá scéna Ústí nad Labem (MLS). A tak jsem se od roku 1995 stala členkou MLS. (S jeho tehdejším principálem, Pavlem Trdlou, Divadelník vydal rozhovor v loňském roce.)

Intenzívních 20 let v Ústí nad Labem

V MLS jsem prožila neuvěřitelných 20 let, zahrála si v mnoha úspěšných inscenacích pro děti (vrcholem byl asi Mauglí – Hronov 1997). Hráli jsme po celé republice, zájezdy byly kolikrát i více než na týden. V devadesátých letech byl soubor na špici amatérského divadla, pravidelně účinkoval na Jiráskově Hronovu – lepší školu „jak se dělá divadlo“ jsem dostat nemohla. Když byly moje děti menší, jezdily s námi. Hrály v Mauglím, ve Sněhové královně, Čarovných tónech. Prostě období MLS bylo hodně divadelně intenzivní. Za to, že jsem mohla v té době divadlo dělat, patří velký dík mému skvělému muži, který toleroval to mé „trdlování“ a v nemenší míře jeho mamince (nesnáším slovo „tchyně“ pro jeho pejorativní nádech), která často hlídala naše děti.

Při svém působení v MLS jsem poznala skvělého člověka a herce, Pepu Bartáka, který mi byl parťákem i mentorem. A taky mě seznámil s manželi Urbanovými, kteří vedou soubor v Krupce. Pod vedením Jany Urbanové jsem nazkoušela dva dialogy (dokonce jsme postoupili v roce 2013 až na národní přehlídku do Velké Bystřice) a pokoušela jsem se i o umělecký přednes. Díky tomu jsem navázala nové kontakty a získala další přátele.

Stěhování na Sázavsko

Při MLS jsem také asi dva roky vedla divadelní přípravku pro nejmenší děti. To mě velmi bavilo, ale protože jsme se v té době přestěhovali na Sázavsko, bylo čím dál obtížnější dojíždět každý týden do Ústí nad Labem. Nejen kvůli přípravce, ale i kvůli hraní. Občas jsem za někoho zaskočila jako alternace, ale to mi nestačilo. Věděla jsem, že je amatérský divadelní soubor i v Sázavě, ale ten v té době hrál pro dospělé. Proto jsem zvažovala, zda se raději nepoohlédnu po nějakém souboru, který hraje pro děti.

Klára Sottnerová hledala, našla

Nakonec jsem v roce 2013 překonala své obavy z neznámého (v podstatě je divadlo jedním z mála důvodů, kdy dokáži vystoupit dobrovolně mimo svou komfortní zónu) a dorazila na zkoušku Divadelního souboru Jiřího Voskovce (DSJV) v Sázavě. Tento soubor je dodnes mým “domovským”.

Protože jsem v DSJV několik let neměla takovou hereckou příležitost jako v MLS, ať už se jednalo o obsazení nebo četnost repríz, začala jsem od roku 2018 “jako host” vypomáhat v souboru V.O.S.A. (Vestecký ochotnický soubor amatérů), který založila a vede moje kamarádka a kolegyně z práce. Nakonec jsem se stala jeho stálou členkou.

Tragický odchod Jirky Škody mění plány

A protože neodolám vábení prken, co znamenají svět, v posledním roce jsem začala, z počátku jako host, působit v Divadelním spolku Svatopluk v Benešově. Nejprve mě oslovil režisér Jirka Škoda, abych na pár repríz zaskočila za nemocnou kolegyni ve hře Agnes Belladone. Letos na jaře jsme začali zkoušet novou hru, kde už jsem získala „svou“ roli. Premiéra měla být na podzim, ale s ohledem na nedávné tragické úmrtí Jirky Škody se plány mění. Jirka byl vůdčí osobností, člověkem, který nejen režíroval, ale byl to divadelní „kouzelník“, který uměl snad všechny divadelní profese. Byl to kamarád s obrovským srdcem, dokázal nás svým nadšením „nakazit“, láska k divadlu z něj vyzařovala. Pro mě osobně byl nadto mentorem, rádcem a učitelem, člověkem, na kterého jsem se mohla se vším obrátit. Moc nám chybí

Divadelně chudší roky jsou snad za mnou. S činoherní skupinou DSJV nyní poměrně často a úspěšně reprízujeme situační komedii Dokonalá svatba, kde mám roličku matky nevěsty.

Zároveň organizačně naší skupině zajišťuji štace a vše potřebné okolo realizace zájezdovky. Kromě činnosti spjaté s inscenací se podílím na zajišťování chodu souboru jako takového a – zejména po dramaturgické stránce – přehlídky Voskovcova Sázava a letošní novinky „jarního předplatného“ Čertova divadelní brázda.

S divadlem vlastně stále začínám

Protože jsem v posledních letech cítila touhu dozvědět se o divadle něco víc, snažím se vzdělávat v různých kurzech (víkendových, ale i několikaletých), jezdím na divadelní přehlídky, chodím na semináře, poznávám nové soubory a jejich práci. Díky hereckému kurzu v Městských divadlech pražských (MDP) jsem získala zkušenost práce s „profíky“. MDP se zapojila do mezinárodního projektu a s německým divadlem v Augsburgu připravila v režii renomovaného režiséra Armina Petrase inscenaci Švejk/Schwejk – a nás vybrali do chóru. Česká premiéra měla být 10. 3. 2020, tedy přesně v den, kdy se kvůli covidu zavřela divadla… a už k ní poté nedošlo. Ještě zmíním „režijní školičku“ (Škola základů činoherní režie) pořádanou ADA, kterou jsem zakončila vloni v červnu. Díky ní jsem získala komplexní přehled o základní divadelní práci, seznámila se s mnoha zajímavými lidmi a získala i pár přátel.

No a abych se „nenudila“, tak od letoška jsem frekventantkou Hradecké divadelní konzervatoře v oboru činoherní herectví, kterou zaštiťuje Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové. Já vlastně s divadlem stále začínám – v určitém smyslu. Objevuji nové věci (a to i v sobě), zajímají mě nové možnosti, poznávám nové lidi. A to vše mě posouvá do „sakra, co všechno nevím/neumím a chtěla bych“.

Ráda bych napsala, co pro mě divadlo znamená, ale je těžké to pojmenovat. Je to můj souputník už přes 35 let, žije ve mně, je mou součástí.

Kdo je Klára Sottnerová?

Klára Sottnerová je nadšená divadelnice, které učarovala vůně divadelních šaten už v patnácti letech v jejím rodném Kolíně a od té doby jde s divadlem napříč soubory a dalšími aktivitami v různých městech. Ráda se divadelně vzdělává. Je stálou členkou souborů Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava a Vesteckého ochotnického souboru amatérů, hostuje v Divadelním spolku Svatopluk v Benešově, podílí se na organizaci festivalů Voskovcova Sázava a Čertova divadelní brázda. V osobním životě je úřednicí, je vdaná, má dospělou dceru, syna a 3 vnoučata.


Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…?:

Vlaďka Koďousková? – herečka, režisérka, vedoucí souboru (DS Vojan Desná Mladá haluz)
David Skrbek? – šermíř, herec (Kolínská společnost po právu, DS Jiří Poděbrady)
Vlaďka Zborníková? – herečka (DK Jirásek Česká Lípa)
František Kunst? – principál, herec (Zmatkaři Dobronín)
Hanka Řehořová? – herečka (DS Gaudium)
Pavel Volf? – herec (Divadlo Navenek Kadaň)
Lukáš Křížek? – dramaturg, režisér, herec (Divadlo Radar – Načerno)
Libor Ulovec? – herec, režisér (Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Praha)
Tereza Matějíčková Fialová? – herečka (ZMATKAŘI Dobronín)
Robert Kotál Kunesch? – herec, principál (DS Ragueneau, Plzeň)
Petr Theodor Pidrman? – herec, lektor (Divadlo Polárka, Brno)
Petra Richter Kohutová? – dramaturgyně, lektorka, porotkyně
Honza Raclavský? – herec, zvukař, osvětlovač a režisér (DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice)
Naďa Kubínková? – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Ladislav Langr? – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Štěpán Kňákal? – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Vladimír Altán Mátl? – režisér, herec, scénograf (ZMATKAŘI Dobronín)
Ondřej Benda? – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Tomáš Václ? – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!