Jak s divadlem začínal Vladimír Altán Mátl?

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! A proto vám v této rubrice postupně představujeme (námi či přímo vámi) vybrané herce, režiséry, vedoucí souborů i techniky z řad ochotníků a ptáme se na jejich divadelní začátky. Pojďte společně s námi vystoupit ze své „divadelní bubliny“ a odhalit nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

Pro třetí příspěvek jsme oslovili Vladimíra Altána Mátla.

Vladimír Altán Mátl

Zmatkaři Dobronín

herec, režisér, scénograf


Jak s divadlem začínal?

VM: Někdy ve čtvrté třídě základní školy jsem báječně zarecitoval básničku J. S. Maršaka v překladu J. V. Svobody s názvem Sedmý listopad v Moskvě. Ano, to je ta, co začíná slovy: „Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři!“

Zcela nadšená a fascinovaná učitelka českého jazyka mě okamžitě angažovala do recitačního kroužku. Pokud vám to něco připomíná, pak je to pravda, ale podobnost je to čistě náhodná.

„Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři!“

Nejenom, že jsem recitoval, záhy jsem se stal i členem pěveckého sboru, a byl školou pravidelně vysílán na rozličné soutěže, kde jsem hrdě reprezentoval školu. Nevím proč, ale asi jsem nabyl mylného pocitu, že jsem nesmírně talentovaný chlapec, a protože matematika nepatřila k předmětům, kde bych vynikal, rozhodl jsem se studovat konzervatoř. Herectví! Já, recitátor!

Překažené talentové zkoušky

Naštěstí jsem ale k „talentovkám“ nemusel. Můj táta si totiž dovolil vystoupit v roce 1982 z KSČ. A že byl dělník, bylo tím pádem ještě horší. No a s jeho odchodem ze „strany“ byly rázem zapomenuty všechny mé školní úspěchy. Rudá sedmička mi pěkně zčernala. Nepustili mě ani na střední školu. A přesto díky za to!

Vyučil jsem se prodavačem motorových vozidel a na umění tak trochu zanevřel. Na učňáku jsem získal kromě jiných znalostí i spoustu nezbytných věcí nutných pro život. Naučil se kouřit, poznal, co je to pít tajně rum za garáží školníka o velké přestávce, co je to být nešťastně a beznadějně zamilovaný. Ale poznal jsem také, a to především, že i mezi učiteli jsou báječní lidé, o čemž jsem do té doby silně pochyboval. Byla to paradoxně učitelka ekonomie, která mě přesvědčila, abych nepropadl pohodlnému životu rebela a přiměla mě vystudovat. Když to jinak nešlo, tak při zaměstnání. A tak jsem si díky ní zalaškoval nejenom s ekonomií, ale dokonce i s psychologií!

Přesto jsem zůstal v oboru a pracoval v Mototechně. Do toho zasáhla revoluce, kterou jsem aktivně prožíval, abych pak zděšeně hleděl, kam se to řítíme. Možná proto jsem spolu s dvěma přáteli začal v oboru podnikat. No a zde se blíží pointa toho, jak jsem přišel k divadlu.

Pozvánka od inzertní poradkyně

Jak známo, každá firma potřebuje inzerci. A právě návštěva inzertní poradkyně regionálního tisku byla oním pověstným bodem zlomu. „Máte rád divadlo? Já že bych vás pozvala na premiéru do Dobronína!“ řekla Dáša, žena Petra Žáka, tehdejšího režiséra Zmatkařů. „Miluju divadlo!“ řekl jsem.

Rok po oné premiéře přijela znovu. „Hledáme lidi, nechcete to zkusit?“ No a bylo to. Stal jsem se Zmatkařem.

Jak se Vladimír Altán Mátl zamiloval

Cestou do Dobronína na mou první zkoušku jsem zabloudil a dojel do Polné. Než jsem se trefil, byla čtená v plném proudu. Soubor seděl až na druhé straně sálu u stolu. Četla se Babička a bylo tam snad dvacet lidí. Nohy se mi klepaly jak po prvním milování. Myslím, že ani soubor a ani já jsme tehdy netušili, že to bude láska na celý život. Že budu nejenom hrát, ale že propadnu i kouzlu divadelní režie, že mne začne fascinovat rozbor divadelního představení, a spousta dalších věcí.

Jak je vidět, cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Já mu především děkuji za to, že dokázal zařídit, abych se vyhnul jistě potencionálně zpackaným „talentovkám“ na konzervatoř, a dal mi místo toho možnost poznat se s ochotníky, s komunitou, která žije velmi specifickým, ale báječným životem.

Děkuji mu, že mi umožnil a dále umožňuje poznávat desítky fascinujících lidí s rozličnými životními cestami, kteří s pokorou táhnou onu pomyslnou Thespidovu káru. Je to báječný pocit.

Vladimír Altán Mátl je především amatérský herec (hraje výhradně na domovské scéně – např. Chvála bláznovství, Dva, Skřivani už jen v Shakespearovi), ale i režisér (u DS Zmatkaři: “Zlomatka”, “Cesar a Drana”, jako host: DS Kroměříž – “Slaměná židle”, Divadelní studio V Brno – “Rozmarný duch”). Režijní postupy a práci si osvojil díky spolupráci se zkušenými režiséry, např. Michaelem Junáškem či Ladislavem Valešem. Zkušenosti s hodnocením a posuzováním divadla získal především od Dr. Ladislava Langra při pravidelných rozborech na moravském a poděbradském FEMADu. Pravidelně se jako lektor účastní krajské přehlídky Divadelní Kojetín. Loni byl nominován do seznamu osob pro výběr inscenací na přehlídky SČDO. Divadlo však prý hodnotí výhradně srdcem. Provozuje také facebookovou stránku Divadelní Vysočina, kde se pokouší propojit divadelníky z regionu.

O činnosti ZMATKAŘŮ Dobronín se dozvíte na jejich webových stránkách.
Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a?:

Jak s divadlem začínala Naďa Kubínková? – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Jak s divadlem začínal Ladislav Langr? – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Jak s divadlem začínal Štěpán Kňákal? – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Jak s divadlem začínal Ondřej Benda? – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Jak s divadlem začínal Tomáš Václ? – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)