Jak s divadlem začínal Lukáš Křížek?
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! A proto vám v této rubrice postupně představujeme (námi či přímo vámi) vybrané herce, režiséry, vedoucí souborů i techniky z řad ochotníků a ptáme se na jejich divadelní začátky. Pojďte společně s námi vystoupit ze své „divadelní bubliny“ a odhalit nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
Ve třináctém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Lukáš Křížek (1992).
Lukáš Křížek
Divadlo RADAR
režisér a dramaturg
Od bojového umění, přes break dance…
Vzpomínám si, že jsem jako malej nechtěl být ani popelář ani pilot, ale moderátor. A dokonce mám pocit, že za to mohl Petr Rychlý a pořad „Natočto!“. Což je z dnešního hlediska docela strašný (smích). Ale už někde tam se zřejmě usadila touha dělat něco-cokoliv, co bude mít nějakého recipienta, diváka. Když pominu všechny ty běžný srandy jako kola, brusle, hokejky, florbalky, míče, skateboardy, pinčes pálky, joja, diabola, poggy, bejblejdy a všechno to další, co jsme tehdy v Chomutově klukovsky zkoušeli a hráli, formovaly mě především tři zásadní víc-než-záliby. Každá z nich ještě dlouho běžela paralelně s tou druhou, dokud se definitivně a rafinovaně nevystřídaly. Dělal jsem bojové umění Allkampf-Jitsu, potom tancoval bboying (break dance) a skončil na jevišti. A i když to zní trochu přelétavě, u každého z nich jsem vydržel zhruba 7-10 let a u divadla dodnes. A teď teda k věci…
V sedmé třídě (13 let) jsme měli nového třídního učitele. A ten dělal divadlo, přičemž jeho „původ“ se mapoval k souborům v Klášterci nad Ohří. Dodnes mu (částečně) vděčím za to, že divadlo vůbec dělám. Byly to fakt hezký časy. Bohužel jej nemohu a nebudu jmenovat, neboť se naše cesty rozkmotřily v dost zlém scénáři. Nicméně: můj kamarád měl na lavici o velké přestávce scénář, já to viděl a chtěl to taky. A než jsem se stačil pořádně rozkoukat, spoluzakládal jsem chomutovský amatérský soubor NAHOĎ, dnešní Divadlo NaOko (s jiným vedením), s nímž jsem ještě krátce po nástupu do Prahy spolupracoval.
První umělecké krůčky
Prej herec. A taky moderátor. A nakonec ve větších koprodukcích se ZUŠ T. G. Masaryka Chomutov taky autor. Bylo toho hodně a bylo to fajn. Zkrátka a dobře: první „umělecké“ krůčky. V Chomutově mi to teda docela hrálo a tvořilo, takže jsem se logicky (a zcela diletantsky) rozhodl zkusit DAMU, kde mě po druhém kole a monolozích od Čechova a Gorkého poslali domů. Na činohru prej raději ne-e. A dobře udělali. Jo a někdy mezi tím vším akčněním jsem vystudoval střední. Průmyslovku v Chomutově, obor silnoproudá elektrotechnika. Ale přece nebudu vydělávat pěkný zlaťáky například někde v elektrárně, když můžu živořit s divadlem. Nakonec jsem se teda přihlásil na FF UK, Katedru divadelní vědy, která v roce 2013 odstartovala moje profesní (nejen) pražské působení.
Studijní léta byla rozlet jako blázen
V roce 2015 jsme mj. založili blog Divědové na blogu, kde jsme se chvíli snažili přinést do českého kritického rybníčku nový vítr, a chvilku se nám to i dařilo – jezdili jsme po festivalech, reflektovali (tehdy skoro jako jediní) divadlo pro děti a mládež, točili věci pro divadelní pořady v Českém rozhlasu. Zcela zásadní zkušenosti. V témže roce se mi podařilo „vetřít se“ do souboru NAČERNO, který jest jedním z těch souborů, jež obývají Divadlo RADAR. A hrál jsem (si) spokojeně dál.
Jenže po tom, co ve mně začala Teatrologie a nabité zkušenosti hlodat, mi tak nějak došlo, že už hrát nemůžu a nechci. V hlavě toho mám mnohem víc, ale prostě to ze mě neleze dostatečně ven, a to je pak značně frustrující. Takže se o slovo konečně přihlásily ambice – dnes bych řekl i rozum – a já se (s požehnáním!) povýšil na dramaturga souboru a tehdy i spoluautora naší první autorské inscenace.
A to mi zůstalo. Akorát se k tomu vehementně přidala režie a já jsem na tomhle tvůrčím pomezí aktuálně moc spokojenej a jsem si úplně jistej, že to chci dělat. Proto bych se rád profesionalizoval. Však taky už nějakou tu dobu žiju i na tomhle amatérsko-profesionálním pomezí. Historii v rodině to u nás sice nemá, cesta je to docela obyčejná, ale i tak jsem šílený divadelní dítě. Režisér. A taky dramaturg. Doufám.
Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…?:
Libor Ulovec – herec, režisér (Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Praha)
Tereza Matějíčková Fialová – herečka (ZMATKAŘI Dobronín)
Robert Kotál Kunesch – herec, principál (DS Ragueneau, Plzeň)
Petr Theodor Pidrman – herec, lektor (Divadlo Polárka, Brno)
Petra Richter Kohutová – dramaturgyně, lektorka, porotkyně
Honza Raclavský – herec, zvukař, osvětlovač a režisér (DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice)
Naďa Kubínková – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Ladislav Langr – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Štěpán Kňákal – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Vladimír Altán Mátl – režisér, herec, scénograf (ZMATKAŘI Dobronín)
Ondřej Benda – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Tomáš Václ – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
