Mladá scéna v Ústí nad Labem oslavila 40 let
V roce 1981 vznikl v Ústí nad Labem Divadelní soubor Mladá scéna, kterou zakládal Pavel Trdla. V rozhovoru pro Divadelník.cz vzpomíná na začátky a zcela otevřeně hovoří o vztazích s ústeckým magistrátem. Šéf souboru rád vzpomíná na zahraniční štace. Pochlubit se může dramatickým kroužkem i hereckou přípravkou, které působí pod hlavičkou Mladé scény. Soubor si vždy vybíral zajímavé tituly, letos v lednu měla premiéru Malá mořská víla.
Pavel Trdla, rodák z Náchoda, umělecký šéf souboru a režisér, osvětlovač, zvukař, scénograf. Na Střední průmyslové škole v Teplicích se vyučil elektrikářem. Po vojně pracoval jako technik v ústecké chemičce, přitom dálkově studoval ČVUT v Praze. Studia na fakultě elektrotechnické ale nedokončil, více se vrhl na kumšt. K uměleckému směru měl vždy blízko, hrál na kytaru, chodil na výtvarku, fascinoval ho svět filmu. Zkoušel přijímačky na UMPRUM, umělecké vzdělání ale nakonec získal na Lidové konzervatoři. V 80. letech absolvoval v oboru režie a dramaturgie, v roce 1992 pak ukončil obor herectví. Pavel Trdla byl spolupracovníkem Databáze českého amatérského divadla. Ve Svazu českých divadelních ochotníků, konkrétně v oblasti České středohoří, je DS Mladá scéna kolektivním členem a Pavel Trdla je členem krajského výboru. Na přehlídce Děčínská brána 2022 převzal ocenění Zlatý Harlekýn za vynikající dlouholeté zásluhy o rozvoj ochotnického divadla.
40 let souboru, 40 let od premiéry
Pane Trdlo, Mladá scéna v Ústí nad Labem měla loni i letos kulatá výročí, plánujete oslavy?
PT: Loni to bylo 40 let od založení souboru a letos 40 let od naší první premiéry, začínali jsme s Pyšnou princeznou. Ale oslavy neplánujeme. Bohatě jsme si to užili před deseti lety, ke třiceti letům jsme vydali obsáhlý almanach. Je tam asi 590 barevných fotek.
Jedno kulaté výročí čeká i Vás samotného?
PT: Jako myslíte, že mi letos v prosinci bude sedmdesát? No, to máte pravdu, ale to už moc do světa nevykřikuji.
Webové stránky DS Mladá scéna Ústí nad Labem
Mladá scéna se několikrát stěhovala
Čtyřicet let je dlouhá doba. Vzpomenete na úplné začátky?
PT: V dobách, kdy soubor vznikal, jsem pro nás sháněl střechu nad hlavou. To bylo těžké období, ale našli jsme volné prostory v kulturáku na sídlišti ve čtvrti Předlice. Strávili jsme tam hezké chvíle, hrací prostory jsme si svépomoci rekonstruovali. Čekali jsme, až se ve čtvrti Krásné Březno dostaví nový kulturní dům Corso. Tady jsme byli téměř 20 let, pak jsme našli útočiště v Domě kultury ve středu města.
Kam byste vy sám zařadil DS Mladá scéna?
PT: To je věčná otázka, amatér nebo ochotník, že? Já se za ochotníka nikdy nepovažoval, říkávám, že hrajeme amatérské divadlo. Když jsme jezdili na Jiráskův Hronov, na mezinárodní festivaly, do Znojma na Strom pohádek, to jsme byli hodně na špici a bral jsem nás za poloprofesionály. Dokonce jsme jeden čas šilhali po tom, že se staneme profíky.
Jak se soubor profiluje z pohledu výběru textu a dramaturgie?
PT: Ve své dramaturgii se orientujeme na klasická domácí i světová díla. Když pak začneme zkoušet, hledáme moderní a netradiční způsoby, abychom ve výsledku co nejvíce zaujali své diváky.
Některé tituly mají na kontě přes 200 repríz
Které tituly byste mohl zmínit konkrétně?
PT: K osvědčeným pohádkám patří nebo patřil Kocour v botách, Popelka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Aladinova kouzelná lampa, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku nebo O dvanácti měsíčkách. Největší úspěch mělo představení Mauglí, s tím jsme se dostali na festival do Rakouska. Některé tituly mají i 200 repríz. V současné době sklízí úspěch alegorické drama Ze života hmyzu a lyrická pohádka s prvky černého divadla Malá mořská víla.
Ve hrách se často objevují i loutky, jste tedy loutkový soubor?
PT: Loutky používáme jako výtvarný doplněk, vždy jsme mezi diváky měli úspěch. Jsme ryze činohra, která používá jako výtvarný prvek loutky, černé divadlo apod., takže nejsme loutkový soubor.
Pavla Trdlu ohromil královehradecký Drak
Jak jste se dostal k divadlu?
PT: Pocházím z východních Čech, narodil jsem se v Náchodě, mládí jsem strávil v Hradci Králové, kde je slavný soubor Drak a Klicperovo divadlo. Když jsme šli se třídou do divadla, já se vždycky těšil, to byl zážitek. Já tam ale chodíval i sám. Maminka mi dala peníze a já v sobotu odpoledne šel na hezkou pohádku. Svět divadla mě prostě vždy přitahoval.
Vedle divadla Vás zaujaly i další obory.
PT: Ano, fotografie a film. Dodnes mám dvě šestnáctky kamery, film byl na svou dobu drahý, ale sehnal jsem i pár barevných. Mimo toho jsem měl vztah k „výtvarnu“, hodně jsem maloval. Ve svých inscenacích si potrpím na výtvarnou část, na scénografii. V severočeském kraji jsem byl první člověk, který použil černé divadlo, navíc v amatérských podmínkách. Luminiscenční barvy jsme jezdili kupovat do bývalého NDR. Do výtvarného kroužku jsem chodil k akademickému malíři Klečkovi.
Jistý umělecký základ jste měl v rodině, myslím Vašeho strýce.
PT: Mým strýcem byl Luboš Příhoda, pocházel z Liberce, dělal redaktora, básníka, spisovatele. Po roce 1968 musel přestat a vrátil se k tomu až po revoluci. Vydal několik knih, některé doma mám, jsou zajímavé. Hodně překládal z němčiny a polštiny.
Důležitá osoba – Kristina Herzinová
Vraťme se k Mladé scéně. Zaujalo mě její motto. Jak zní?
PT: Objevnost, nápaditost, experiment.
Pevné jádro souboru teď tvoří deset lidí. Máte svou pravou ruku?
PT: Ano, můj zástupce je naše letitá spolupracovnice Kristina Herzinová. Do souboru přišla krátce po jeho vzniku. Umí se vyjadřovat perem, píše texty, je to naše dvorní autorka a má několik her pod Dilií. Zrovna nedávno jsme přihlašovali nové zpracování Malé mořské víly, kterou jsem už zmínil.
Mladá scéna, byť je čtyřicátnice, tak je stále mladá, má totiž svůj dramaťáček.
PT: V Mladé scéně máme dokonce dvě herecké skupiny, a to hereckou přípravku a dětský dramatický kroužek. V přípravce je mládežnický kolektiv, v dramaťáku děti od osmi do patnácti let. Za poslední roky jsme tady nastudovali několik inscenací – Havrane z kamene, Malá mořská víla, Malý princ, Mauglí a v letošním roce muzikál Kocour Modroočko.
Indiánský den i Dny vína
Zapojujete se i do jiných nedivadelních aktivit?
PT: Pro magistrát připravujeme každý rok masopust. V maskách chodí asi 15 lidí, takzvaně věšíme basu a podobně. S jedním spolkem se spolupodílíme na organizaci Indiánského dne. Koná se to v části Brná. Podle záznamů z historie se traduje, že tam kdysi bydlel a přebýval Karel May. Navíc Brná a Žernoseky jsou oblasti vína. Na začátku září se konají Dny vína a od nás nezkušenější herec vždy dělá císaře Karla IV.
Dohledal jsem informaci, že kolem roku 2000 jste si prošli rozsáhlou reformou. Co za ní stálo?
PT: Byly to převážně personální věci. Parta, se kterou jsme to dotáhli nejen na Jiráskův Hronov, ale i na mezinárodní scénu, do Chorvatska, na Slovensko a podobně, se začala rozpadat. Někdo čekal rodinu, jiný začal podnikat a už to nešlo skloubit. Jak asi sám víte, amatérské divadlo je žrout času.
Při přípravě na rozhovor jsem nabyl dojmu, že jste trochu zanevřeli na přehlídky?
PT: Takto se to nedá říct. Víte, když vám je šedesát, tak cítíte, že vám není zrovna po chuti, aby vám pětadvacetiletý kluk vykládal, co je a není špatně. Některé poroty jdou úplně jiným směrem. Čerství absolventi dramaturgie, scénografie a dalších oborů jsou sice dobří teoretici, ale amatérské divadlo nikdy nedělali a snaží se vám něco vnutit. To už mi začalo lézt na nervy. Jedu si svojí cestou. Když nás někdo pozve, rádi přijedeme, ale abychom dostali kus papíru za účast, to už se mi nechce.
Mladá scéna je, asi jako většina souborů, zapsaný spolek. Máte oporu a podporu u města, u kraje?
PT: Jste si jistý, že chcete znát odpověď na takové otázky?
Mladá scéna – finance a podpora města
Ano, zajímá mě to.
PT: Víte, Ústí nikdy nebylo kulturní město. Magistrát sice říká, že Ústí je město sportu a kultury, ale to není úplně pravda. Já bych řekl, že je to tím, že tu nikdy nebyla zakořeněná činohra. Ve městě máme Severočeské divadlo opery a baletu. Operety se dovážely a činohra tu nikdy nebyla. Situaci trochu zachraňovalo Činoherní studio.
Nějaký příspěvek na činnost ale jistě dostáváte?
PT: Nájem nás stojí 7.700 Kč měsíčně, to považuji za dost drastické. Na minulý rok mi magistrát dal 118 tisíc. Nájem, včetně energií, dělal 106 tisíc. Tak si spočítejte, kolik nám zbylo na paruky, látky, kulisy. Kulturák patří magistrátu. Magistrát mi dá peníze, já zaplatím nájem a peníze se mu vrací zpátky. Tuto politiku jsem nikdy nepochopil.
Mladá scéna v zahraničí
Pojďme zkusit náš rozhovor zakončit příjemně. Na co rád vzpomínáte z té čtyřicetileté éry Mladé scény?
PT: Třeba na zájezdy do zahraničí. Hráli jsme na Mezinárodním festivalu v Rakousku, na Dnech studentského divadla v Drážďanech, na Slovensku v Bratislavě to byly Dny české kultury. V Rakousku jsme udělali díru do světa s Mauglím, to byl nevídaný úspěch, v Drážďanech jsme zaujali Mokrou říší. Chtěli nás i v Linci a nejzajímavější z toho asi bylo písemné pozvání do Lotyšska. Byli ochotní zaplatit představení na festivalu a k tomu dohodnout dvě až tři představení, abychom si taky něco vydělali. Zaplatili by všechno, ale nikoli dopravu. Ta tenkrát ovšem dělala přes 100 tisíc. Šel jsem na magistrát, ale bohužel, vše krachlo. Nevadí, i tak na tu dobu vzpomínám rád.
Pane Trdlo, děkuji Vám za příjemné povídání a přeji Vám i nadále mnoho úspěchů. Ať je Mladá scéna stále mladá.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
