Jak s divadlem začínal David Skrbek?
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V osmnáctém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu David Skrbek.
David Skrbek
Kolínská společnost Poprávu
DS Jiří Poděbrady
herec
(Ne)jen řidič na FEMADu
Mnohý z návštěvníků poděbradského FEMADu mne zná jako ukecaného řidiče místního festivalového taxi. Ale nenechte se mýlit, nejsem jen to. Jsem mimo jiné také blíženec, snílek, šermíř, romantik, básník a v neposlední řadě také herec. Ačkoli si stále nějak nejsem jistý, zda jsem režiséry obsazován kvůli možnému talentu, nebo pro svou sílu, která je u herců v amatérských souborech jistě určitou předností. Zvláště pokud se jedná o zájezdová představení. Ale to už značně předbíhám. Takže hezky popořádku.
David Skrbek středem pozornosti
Patřím mezi lidi, kteří nedokáží svůj život odžívat na gauči před televizní obrazovkou nebo prostřednictvím pc her. Potřebuji mít pocit, že něco dělám a navíc u toho jsem rád středem pozornosti. To víte, blíženci. Už jako malý jsem snil o tom, že bych chtěl být rytířem. Ale při žádném pohovoru mi upřímná odpověď na otázku: ,,Kde se vidíte za 5 let?“ ve znění: ,,Vidím se na koni, v lesklé zbroji stát proti přesile, se jménem své lásky na rtech, jet vstříc jisté smrti…“ nebyla k ničemu.
No a jelikož jsem neuměl sedět doma, hledal jsem, co smysluplného bych mohl dělat. A když jsem si promítl své romantické sny a představy do reálií dnešního světa, vyšlo mi jediné možné řešení. Chceš být v dnešní době hrdinou, chceš nosit ochrannou zbroj a bojovat s ohnivou saní? Pak není jiné cesty než se stát hasičem! A jelikož mě k tomuto rozhodnutí nikdo nenutil, stal jsem se tudíž hasičem dobrovolným. Bylo to zajímavé, ale nebylo to přesně to, v čem bych se plně našel.
Dárek k narozeninám
Odrazový můstek přišel, když jsem ke svým 25. narozeninám dostal půlroční školu šermu. Asi tehdejší přítelkyně viděla, že přeci jen ke splnění svých dětských snů potřebuji sekat něco víc než jen trávník kolem domu a dříví na zimu. A teprve zde se začal psát příběh o nalezení mého životního štěstí a naplňování osudu. Aniž bych to byl býval tušil. Tehdy přišla první vystoupení i první natáčení… V zájmu zachování pozornosti (pokud vám ještě nějaká zbývá) a duševního zdraví váženého čtenářstva, uděláme malý skok v čase a v nepodstatných informacích.
Kolínská společnost Poprávu
Po opuštění Prahy a nastěhování se do Poděbrad jsem si našel v Kolíně (jak jinak) skupinu scénického šermu. A to Kolínskou společnost Poprávu. Skvělou partu stejně praštěných a extrovertně extravagantních kluků, kteří se pod vedením Tomáše “Bídi“ Tvrdíka věnovali scénickému šermu. A společně s nimi jsem začal objevovat kouzla a úskalí pouličního divadla. Protože se v našich autorských vystoupeních snažíme celou dobu o kombinaci divadla, vtipu a šermu, je to pro mě dobrá škola práce s publikem a prostorem. Tam jsem si začal uvědomovat, že vystupování před publikem je pro mě něco, co jsem hledal. Něco, co mě naplňuje a bez čeho delší dobu nemohu být. Taková duševní káva.
Během pár let jsme spolu zažili skutečně mnoho legrace, jak na domácí scéně, v zahraničí, tak při natáčení českých i zahraničních filmů (např. Princezna zakletá v čase, Žižka). Poprávu mi dalo příležitost najít v sobě komedianta a ukázalo mi směr mé cesty. Ale jak to tak bývá (a věřím, že mnohý divadelník žijící v páru s nedivadelníkem něco podobného zná) nesetkal jsem se doma úplně s pochopením. A tak jsem jednoho dne zjistil, že mi na domácí scéně hostuje jiný herec a já jsem přeobsazen.
Ale, jak se ukázalo, vše bylo, jak mělo být. Celá má dosavadní životní cesta a její odbočky mě totiž vedly právě do tohoto bodu. Do bodu poznání a pochopení, kde je mé místo a co mě dělá skutečně šťastným. A doufám a věřím, že to mohu předávat dál.
Divadelní spolek Jiří Poděbrady
Jelikož jsem již delší dobu pokukoval po skutečném jevišti, nelenil jsem a po rozchodu jsem hned napsal předsedkyni Divadelního spolku Jiří Poděbrady, Nataše Doležalové, a ta mě pozvala na spolkový vánoční večírek, kde jsem poprvé potkal také Ladislava „Lálu“ Langra. Toho na první pohled jistě zaujala má superschopnost krásně vyplňovat prostor. A já si vzpomínám na jeho slova: ,,Sakra chlape, kdybyste přišel o pár měsíců dříve, měl byste roli v Radúzovi a Mahuleně. Teď budete muset počkat, až se někomu budete do něčeho nového hodit.“ A já jsem mu řekl, že až bude mít role přijít, přijde.
A ona přišla.
David Skrbek a úraz na jevišti
Role se objevila už za 2 měsíce, kdy si jeden z herců při zkoušce na jevišti způsobil úraz (skutečně jsem za to nijak nemohl, Karle) a já tak mohl naskočit do rozjetého vlaku jménem Radúz. Jelikož jsem byl naprosto nepolíbený divadelními náležitostmi, Lála a mnoho dalších kolegů se mi stali mentory a rádci a já jsem jim za to velmi vděčný. Od té doby se snažím být nejen nosičem, ale i přínosným členem spolku, ve kterém je spousta báječných a jedinečných lidí. V podstatě mohu říci, že Radúz pro mě byl vstupní branou do dalších her. Ve větší či menší roli se od té doby účastním většiny inscenací DSJ, například jako František v černé autorské komedii Hlavně důstojně, či v roli šaška v pohádce Pomněnkové královstí. C.G. Jung by ze mě měl jistě radost, protože skutečně věřím na osud a na jeho naplňování.
Nikdy není pozdě na dobrodružství
Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem mohl poprvé stát na prknech skutečného divadla; na pocit, že jsem konečně tam, kde mám být. Na to, že jsem začal beze zbytku naplňovat svůj sen a bez ostychu mohu říci i osud. Na radost, hrdost a pocit štěstí, který jsem zažil při první divadelní děkovačce. Úplně na začátku jsem si říkal, jestli ve svých 30 letech na podobné dobrodružství nejsem už přeci jen starý, když nemám žádné zkušenosti. Ale teď vím, že není nikdy pozdě na to dělat věci, které vám přináší radost a štěstí.
Další zdravotní indispozice… DS VOJAN Libice n. C.
Na podzim roku 2022 se stalo opět něco, co by se dalo vykládat jako „náhoda“. Ale myslím, že jste již pochopili, že já na náhody nevěřím. Stalo se, že kvůli zdravotní indispozici člena Divadelního spolku VOJAN Libice nad Cidlinou a díky zásahu jednoho výborného kolegy (děkuji, Jardo) jsem dostal nabídku na alternaci malinké role sluhy ve hře Slaměný klobouk. Vzápětí přišla nabídka na roli zahradníka v nové inscenaci A do pyžam a další alternace v roli psychiatra Fredrika v komedii Popel a pálenka.
Energie diváků
Někdy je to náročné, časově, psychicky i fyzicky. Ale za tu energii, kterou mi diváci dávají, to rozhodně stojí. Navíc mám šanci si během svého vymezeného času zkusit prožít mnoho životů a situací, do kterých bych se jako pouhý David Skrbek nikdy nedostal. A dle mého názoru je to, že člověk žije naplno, jeden ze způsobů, jak se vyrovnat se smrtí.
Ve svých 34 letech jsem na úplném začátku, ale vím, že je to přesně to, co můj život naplňuje a kam jsem směřoval. Jsem vděčný za příležitosti, které mi jak Poprávu, DS Jiří, tak nově i DS Vojan Libice dávají a věřím, že další zkušenosti budou přicházet. Ostatně, teď jezdím po divadelních přehlídkách a je tolik hezkých souborů… a zdraví je nevyzpytatelné…
Dost legrace. Buďte na sebe opatrní a dělejte v životě to, co vás baví a dává vám smysl, ať je vám 10 nebo 100. Život je dar a má se prožívat, nejen přežívat. Tak nashle v divadle!
Kdo je David Skrbek?
David Skrbek se narodil v červnu roku 1988 v Mělníku. Rané mládí však prožil v Desné v Jizerských horách. Vystudoval hotelovou školu v Turnově. Živí se jako obchodní zástupce v masném průmyslu. Žije v Poděbradech, ve kterých se od roku 2019 vyskytuje na divadelních prknech DS Jiří Poděbrady. Při svých cestách za prací skládá básně, občasně hraje na ukulele a vášnivě rád zpívá.
Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…?:
Vlaďka Zborníková – herečka (DK Jirásek Česká Lípa)
František Kunst – principál, herec (Zmatkaři Dobronín)
Hanka Řehořová – herečka (DS Gaudium)
Pavel Volf – herec (Divadlo Navenek Kadaň)
Lukáš Křížek – dramaturg, režisér, herec (Divadlo Radar – Načerno)
Libor Ulovec – herec, režisér (Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Praha)
Tereza Matějíčková Fialová – herečka (ZMATKAŘI Dobronín)
Robert Kotál Kunesch – herec, principál (DS Ragueneau, Plzeň)
Petr Theodor Pidrman – herec, lektor (Divadlo Polárka, Brno)
Petra Richter Kohutová – dramaturgyně, lektorka, porotkyně
Honza Raclavský – herec, zvukař, osvětlovač a režisér (DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice)
Naďa Kubínková – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Ladislav Langr – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Štěpán Kňákal – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Vladimír Altán Mátl – režisér, herec, scénograf (ZMATKAŘI Dobronín)
Ondřej Benda – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Tomáš Václ – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
