Jak s divadlem začínala Dana Tomanová

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V osmadvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Dana Tomanová.

Dana Tomanová (Holíková, rozená Hašková)

DS NaKop Tyjátr Jihlava, De Facto Mimo

Herečka, režisérka, principálka,
organizátorka

Jednou skončíš „na kopečku“!

V roce 1995 jsem přijala místo v tehdejší psychiatrické léčebně v Jihlavě. Ta v Jihlavě sídlí na Brněnském kopci a odjakživa se tam říká „Na Kopečku“. Taky když v Jihlavě chcete někomu říct, že se pravděpodobně pomátl, tak mu prostě řeknete ty skončíš na kopečku. A všem je jasno.

V areálu léčebny, dnes nemocnice, stál a dodnes stojí kulturní dům, který byl kdysi dávno nějakou obslužnou budovou se společenským sálem, a někdy v polovině 80. let se tento kulturní dům přejmenoval na Divadlo Na Kopečku. 

Já tehdy ani nepomyslela na to, že bych snad hrála divadlo. Byla jsem spíš sportovec, hrála volejbal, jezdila na kole, na běžkách. Snad jedině, že jsem nechyběla u žádné kamarádské taškařice, či při vymýšlení zábavy na rodinné oslavy. U toho jsem bývala vždy první a vymýšlela, jak to zrealizovat.

Volejbal za divadlo

Věděla jsem, že v Divadle Na Kopečku hostuje profesionální Horácké divadlo, protože jejich domovská scéna tehdy procházela rekonstrukcí. Ale právě v tom roce 1995, kdy jsem nastoupila do práce, tak zrovna Horácké divadlo předalo kulturní dům zpět psychiatrické léčebně. 

Tehdejší ředitelka hodně stála o to, aby tam nějaké divadlo zůstalo. Aby byl prostě ten prostor stále živý. Zaměstnala proto bývalou bývalou herečku HDJ Hanku Červinkovou jako manažerku, a tím to vlastně všechno začalo. Slovo dalo slovo a já začala Hance vypomáhat s propagací, s akcemi v DNK a už jsem byla, jak se říká, zaháknutá. V léčebně tehdy totiž ještě pracovala jako laborantka Květa Fučíková, tehdejší vedoucí souboru Na Kopečku, a ta mě doslova ukecala s tím, že potřebují herce do nové pohádky. No a já tak nějak vyměnila volejbal za divadlo. 

Miluji pohádky

Moje první role byla Kočička v pohádce Zvířátka a Petrovští. Postupně začali přicházet noví členové a soubor se začal obnovovat. Ani plně nevím jak, ale najednou jsem byla vedoucí souboru.

Miluji a vždycky jsem milovala pohádky, a tak jsem byla moc ráda, že jsem si v každé, kterou jsme dělali, mohla zahrát. Hrát pro děti je totiž nejvíc. A mělo to ještě jednu přidanou hodnotu. Mohla jsem při tvorbě spolupracovat s úžasným člověkem, Míšou Junáškem (tehdy režisérem a uměleckým vedoucím Horáckého divadla), který u nás pohádky, až na výjimky, režíroval. 

Nehrála jsem ale jen v pohádkách. Se souborem totiž začali spolupracovat i další profesionální divadelníci. Hry pro dospělé většinou režíroval Petr Soumar (herec HDJ), ale i další významné osobnosti, jako Jirka Juráš nebo režisér Karel Brynda, který je, mimo jiné i spoluautorem hry Mlýny od Václava Havla, kterou proslavilo divadlo Sklep.

Divadelní práce s pacienty

V roce 2003 odešla Hanka Červinková do důchodu a paní ředitelka Drlíková mě přemluvila, abych její pozici převzala. No, a tak jsem byla v divadle úplně, jak profesně, tak jako koníček. 

Vždy jsem se cítila spíš organizátorkou, než herečkou, ale obojí mě nesmírně baví. A přibyl ještě jeden, pro mě nový, divadelní rozměr. Práce s pacienty. Hanka totiž založila DS Studánka. To je soubor pacientů nemocnice, a i ten jsem po ní převzala. Ta práce mě neskutečně naplňovala, dokonce jsem si ve Studánce mohla vyzkoušet i pozici režisérky. Je to úplně jiná forma práce s hercem, ale bylo to moc krásné a tvůrčí pracovní období. 

Soubor a divadlo jsou spojené nádoby

V roce 2000 se divadelní soubor Na Kopečku přejmenoval na DS NaKop Tyjátr. Šlo o odlišení názvu divadla, myšleno jako budovy v majetku Psychiatrické nemocnice a souboru, který v něm měl a stále má domovskou scénu. Doufám a pevně věřím, že se na tom do budoucna nic nezmění. Soubor a divadlo jsou totiž spojené nádoby. Jsem proto ráda, že soubor stále žije. V současné době máme po premiéře nové inscenace našeho Petra Kopla, kterou adaptoval podle vlastního komiksu.  

Několik posledních let jsem byla spoluhráčkou a i jistým zázemím pro Evu Čurdovou v monodramatu Psí matka. Společně jsme procestovaly a sehrály nespočet představení. Za to jí, tam nahoru, moc děkuji.

Občas ovšem také ráda hostuji, nebo se účastním i jiných projektů. Oslovil mě i Martin Skřítek Kolář na divadelní role u nich v souboru De Facto Mimo (ten má domovskou scénu v jihlavském multikulturním prostoru DiOD), a to byla pro mě zase změna. Dělají to divadlo trochu jinak. Tvoří vlastní, autorské projekty a to mě opravdu fascinuje a zároveň moc baví. 

Náhody i nezapomenutelné zážitky

Ony jsou to většinou takové náhody, které mě mou divadelní prací i tvorbou provázejí. Jednou z takových „náhod“ byla i spolupráce na projektu Loučky, který vymyslel a rozjel Jakub Škrdla s divadlem Tejp ve spolupráci s již zmíněným Jirkou Jurášem a třešťským Petrem Píšou. 

To byla pro mě zase úžasná životní zkušenost a snad největší divadelní zážitek. Jsou to projekty typu „site-specific“ a já se účastnila aktivně dvou ročníků. Nyní je již sleduji jen jako divák, ale pořád jim fandím. V současné době tento projekt pokračuje pod názvem „Divadlo na Staré plovárně“ a vznikají tam báječné věci i za použití principu tzv. nového cirkusu. (Divadelník.cz psal – Stará plovárna v Jihlavě opět propojí amatéry a profesionály). 

S Petrem Píšou jsem pak také ještě spolupracovala na několika jeho vlastních projektech, což jsou další nezapomenutelné zážitky! Peťa je totiž nepřekonatelný. (Petr Píša | ČSFD.cz) 

Také se ke mně dostalo několik nabídek na hraní modelových scének, situací u policie, ve zdravotnictví, jako preventivní pořady Senior na internetu. Tyto aktivity považuji za velmi prospěšné a hlavně smysluplné, a pokud to půjde, ráda se zase zapojím.

Kdo je Dana Tomanová?

Dana Tomanová je jihlavská rodačka. Principálka a skvělá všestranná herečka DS NaKop Tyjátr Jihlava, bývalá vedoucí Divadla Na Kopečku, vystudovaná dětská zdravotní sestra a bývalá divadelní terapeutka. Miluje přírodu a procházky sněhem či kvetoucími stromy. Fascinována její krásou sbírá kytky, lupeny a větve, jimiž se ráda obklopuje. Šije, jak sama říká, různé „blbůstky“ jako dárečky svým blízkým a přátelům. A jen tak, pro radost.

Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…:

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!