Tótovi – premiéra groteskní komedie v karlovarském Déčku
V pátek 22. listopadu 2024 uvede Divadelní studio D3 v divadle Husovka svou nejnovější premiéru. Tentokrát půjde o groteskní komedii Tótovi věhlasného maďarského autora Istvána Örkényho. Diváci uvidí komediálně pojatý aktuální příběh s několika desítkami krabic, dvěma řezačkami a šesticí herců v hlavních rolích. O zkoušení jsem si povídala s režisérem Petrem Richterem.
Kdo je Petr Richter?
Jedna z nejvýraznějších osobností západočeské amatérské scény. Narozen v Praze, celý aktivní život prožil a prožívá v Karlových Varech. Jeho domovskou scénou je Divadelní studio D3, spolupracuje s Divadlem Dagmar. Několikrát hostoval v Karlovarském městském divadle. Absolvent režijní školy SČDO (1981-1983), představitel až sedmdesáti rolí komediálních i charakterních, výsostný muzikant. Tótovi jsou jeho patnáctou režií. Jste-li zvědaví, podívejte se na Databázi českého amatérského divadla.
Tótovi – odkud jste přišli?
Budu se tvářit, že nejsem Tvůj dramaturg (a k tomu Tvoje manželka). Budu se ptát úplně triviálně. Jak si vybíráš hry k režii?
PR: V Divadelním studiu D3 se střídáme v režírování s Aničkou Ratajskou. Oba máme vlastní témata, která nás zajímají dlouhodobě, nebo třeba momentálně, tady a teď, podle toho, co život přináší. A tak zkušební materiál volíme sice po domluvě, ale samostatně. A někdy i podle toho, co nabídneš… Jako všichni amatéři vybíráme na míru souboru – podle toho, kolik máme volných herců a jaké jsou typy. D3 má sice přes dvacet členů, ale ne každý chce nebo může hrát ve všem, z časových či osobních důvodů. Tentokrát jsem jich měl k dispozici šest. Důležité je samozřejmě téma. A zajímá mě žánr – v Déčku se myslím groteskní komedie dosud neobjevila. A samozřejmě jsem přesvědčen o tom, že jde o kvalitní text.
Čím Tě oslovili právě Tótovi?
PR: Na Tótovy, někdy uváděné pod názvem Rodina Tótů, jsem si vzpomněl zhruba před rokem. Dnes už se tahle hra Istvána Örkényho tolik nehraje, ale kdysi byla vcelku populární. V karlovarském profesionálním divadle ji dělala režisérka Jana Kališová. Tóta tehdy hrál Břetislav Tetera.
Připomněla bych i hodně expresivní inscenaci režiséra Ládi Valeše a lounského souboru, která se objevila na Jiráskově Hronově…
PR: Ta mě minula. Ale viděl jsem inscenaci ochotníků z Horšovského Týna v režii Gábiny Vaškové, která se hodně povedla… Hru jsem si znovu přečetl a připomněl si, že je opravdu kvalitní. Mimochodem, Örkény napsal i Kočičí hru, která měla obrovský úspěch v pražském Národním divadle. Dana Medřická v ní tehdy excelovala… A Tótovi jsou podobně dobrý text. Důkazem je to, že jsme téměř nemuseli škrtat.
Kdo je István Örkény?
Maďarský spisovatel (1912-1979) s výrazným smyslem pro absurdno. Lékárník s titulem inženýra chemie. V roce 1942 poslán coby žid do vojenské pracovní jednotky na východní frontě, dostal se do sovětského zajetí a byl internován do lágru nedaleko Moskvy. Do Budapešti se vrátil v roce 1946 . Původně se zapojil do budování komunistického zřízení, ale později změnil názor. Do roku 1960 nesměl publikovat. Po vydání Minutových grotesek (dvou knih v letech 1967 a 1968) a realizaci několika filmových scénářů (Počestná noc, 1977; Requiem, 1977; Vítejte, pane majore, 1976) a divadelních her se dostal do mezinárodního povědomí. U nás je nejznámější jeho Kočičí hra. Proslula díky inscenaci pražského Národního divadla s Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou v hlavních rolích. Vydržela na repertoáru dvanáct let. V počtu repríz – bylo jich 403! – ji dodnes předčí jen Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem. Tótovi prošli mnoha profesionálními i amatérskými jevišti.
Tótovi – o čem, proč a pro koho
O čem příběh vlastně je?
PR: K rodině Tótových přijíždí na dovolenou z fronty vzácná návštěva – sám pan Major. Pan Major je velitelem Julia, syna Tótových, na něm záleží jeho bytí a nebytí – alespoň tak si to rodina představuje. Otec Lájoš, matka Mariška a jejich dcera Ágika si říkají, že když Major nebude spokojen, nevezme si Julia do praporní kanceláře, kde bude chráněn před nasazením na frontu a před smrtí. Takže se Tótovi Majorovi ve všem podřizují. A major diktátorsky ovládne celou domácnost.
Jaké téma tam nejvíce vnímáš?
Tady je hlavním tématem šikana. A téma ohrožení a ztráty svobody – když se člověk nebrání, tak o ni přijde. A vzdálená válka, v předloze druhá světová, nám může připomenout tu na Ukrajině…
Když se to takhle řekne, vypadá to jako těžké drama.
PR: Situace, kdy major usurpuje rodinu, by měly na diváka působit komicky. Koneckonců tam hlavní roli hrají řezačka a krabice, mohutně se tam škatuluje… (Kdo chce vědět, co to znamená, nechť zavítá na některou z repríz, třeba na tu 6. prosince). Takže je to spíš komická groteska nebo groteskní komedie. Která skončí… ale na to se diváci musí přijít podívat. Doufáme, že se budou během představení usmívat. A pak jim ten úsměv možná zmrzne.
Kde se vzali Tótovi?
Povídku Tótovi napsal István Örkény v roce 1964, hru v roce 1967. Režisér Zoltán Fábri natočil na její motivy film Vítejte, pane majore. Poprvé hru uvedlo Divadlo Husa na provázku v Brně v roce 1972 v režii Petera Scherhaufera, Lájose Tóta hrál Bolek Polívka, Majora Jiří Pecha, Listonoše Miroslav Donutil. Někteří karlovarští diváci pamatují inscenaci Drazí Tótovi… z roku 1985 režisérky Jany Kališové. V obsazení figuroval výkvět tehdejší činohry – Břetislav Tetera, Magda Dolejšová a Dagmar Hubičková jako Tótovi, Michal Štrich v roli Majora, Simona Tomiščová coby Gizi a Luboš Tesař coby Listonoš.
Jak se zkouší Tótovi
Jak probíhalo zkoušení?
PR: Zmiňoval jsem, že groteskní komedii jsme ještě nedělali. K tomu je to hodně o textu, kterého je na hlavní čtyři postavy, rodinu Tótů a Majora, skutečně hodně. Takže jsme se přípravou inscenace prokousávali těžce a na naše poměry dlouho, zkoušíme přes půl roku. A představení bude trvat dvě hodiny. Ale doufám, že komedie bude na diváky působit lehkým dojmem a rychle jim uteče.
Koho v inscenaci uvidíme?
PR: Zkušeného Martina Cirkla jako Lájoše, ten dokáže hrát na tenké hranici mezi směšností a tragikou velmi přesvědčivě. Martinu Cirklovou v roli Marišky. Už v minulé roli v Goldoniho Náměstíčku byla velmi výrazná. Svérázná Nikol Kostadinovová ztvárňuje jejich dceru Ágiku, což je náročný úkol. Petr Johanovský si hledá postavu Majora poctivě, pohybuje se suverénně mezi zupáctvím a bezradností. Sousedku Gizi představuje naše kráska Tereza Fischerová a Listonoše posila z Divadla Dagmar, velmi talentovaný mladý kolega Petr Hunyor. A abych nezapomněl, důležití jsou také ti, kteří nejsou na jevišti vidět – autor scény Luboš Štěpán, autorka kostýmů Anna Ratajská a dramaturgyně Petra Richter Kohutová. Škoda jen, že světlo a zvuk musím obsluhovat sám. Osvětlovač a zvukař nám chybí dlouho a citelně.
Kam kráčíš, Divadelní studio D3?
V Divadelním studiu D3 připravují poslední premiéru tohoto roku. Ta předposlední, Goldoniho Náměstíčko, bude mít v prosinci derniéru. Na repertoáru zůstává Zabiják Joe autora Tracyho Lettse a režisérky Anny Ratajské, švankmajerovské čtení Jansen a jeho svět v režii Matěje Veličky, plenérové inscenace Pověsti Vašeho kraje a Legendy z kraje pod horami Viktora Braunreitera v režii Luboše Štěpána, aktovka Jak pejsek a kočička slavili 28. říjen v režii Lucie Veličkové a několikeré scénické čtení, vytvořené ve spolupráci s Městskou knihovnou Loket.
Po Tótových – a co dál?
Jsi ostřílený divadelní herec a režisér. Na které ze svých inscenací nejvíce vzpomínáš?
PR: Asi na Daňkova Kulhavého mezka. Bavil mě jeho dramatický náboj a měl také malé obsazení. A moje předposlední inscenace, Srnky, to byla zase taková taškařice.
Co Tě čeká v nejbližší době? Nějaká další režie?
PR: Jak už jsem říkal, v Divadelním studiu D3 jsme se dosud střídali v režírování s Aničkou Ratajskou. Teď nám přibyla Lucie Veličková, která připravuje své autorské představení a pohádku, a Matěj Velička udělal švankmajerovskou inscenaci Jansen a jeho svět. Je dobře, že jsme se rozmnožili… Právě proto, že zkoušení Tótových bylo tak těžké, si rád od režie odpočinu. A budu se věnovat hraní. Jako herec nemám zodpovědnost za celou inscenaci, takže můžu hrát s lehkým srdcem a bez starostí. Soubor mi nadělil dárek k osmdesátinám, které jsem letos oslavil. Čeká mě titulní role v komedii Viktora Braunreitera o výrazné osobnosti karlovarského lékařství, Jeanovi de Carro.
Vstupenky na premiéru inscenace Tótovi lze zakoupit na portále Vstupenky Karlovy Vary. A více k inscenacím Divadelního studia D3 Karlovy Vary najdete na jejich webu.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
