Jak s divadlem začínal Pavel Skála?
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V třiadvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Pavel Skála.
Pavel Skála
Divadlo Brambůrky, Divadelní spolek Odevšad,
ZUŠ F. L. Gassmanna
herec, inspirátor, lektor, organizátor přehlídek
Mých druhých osmnáct let
V času mé plnoletosti jsem docházel na střední průmyslovou školu stavební na obor Pozemní stavitelství. Na nástěnce u školní knihovny byl vyvěšený malý a ručně vytvořený letáček, který vybízel k účasti v divadelním souboru při DDM v Liberci. Lísteček, který mi ovlivnil život natolik, jak to jen šlo. Stačila jen jedna návštěva, abych věděl, že není úniku. Azalka Horáčková vedla dramaťák s názvem LI-DI a já jsem se stal jeho součastí.
ZUŠ, Kocour, Hronov, LI-DI
V dalším roce jsem se přihlásil na dramaťák i do liberecké ZUŠ, jel jsem poprvé na Modrého kocoura, vedl jsem svou první „skoro dílnu“ na okresním kole Dětské scény v Liberci, zažil jsem svůj první Jiráskův Hronov v roli seminaristy. Na Hronově jsem potkal Kafeho Melnikova a Chozého Jelínka. S klukama jsme si před stanem divadla VOSTO5 domluvili, že vytvoříme autorskou inscenaci z prostředí zastávky. Na začátku školního roku jsem Azalku požádal, zda bychom mohli naše plány realizovat v souboru LI-DI, sami – autorsky a ryze studentsky. Azalka mi předala vedení LI-DÍ. Zpětně vím, že jsem byl hodně drzý, když jsem ji o to požádal. Azalko, zpětně se omlouvám Vám a zároveň velmi děkuji, že jste chápala moje a naše touhy tvořit a takhle s grácií je podpořila.
Pavel Skála přes betonové schody furiantem
V liberecké ZUŠ jsem se setkal s pedagožkou Pavlínou Kordovou, která mě po zjištění, že si dramaťák nemohu finančně dovolit, nechala brigádně kopat betonové schody u ní na zahradě, malovat zdi či mnoho dalších rozmanitých a často fyzicky náročných činností. Ale já věděl, že díky tomu můžu dál chodit na dramaťák do ZUŠ. A taky jsem věděl, že mě dramaťák drží tak pevně, jak jen to jde. Setkání, a následné rozšiřování hranic s dalším pedagogem a básníkem Jaromírem Typltem, mi jen ukazovalo nekonečné množství možností, co lze v divadle dělat, hledání metafor, znaků. Divadlo mě pohltilo natolik, že jsem v jednu dobu byl v osmi divadelních skupinách, které se zaměřovaly na odlišné styly a přístupy. S jedním ze souborů byla možnost přičichnout k profesionálnímu divadlu, a to díky Líbě Vrtiškové Hájkové. V libereckém divadle F. X. Šaldy jsem si zahrál v Našich furiantech.
Přehlídka bez soutěživosti
Díky své „skoro lektorské“ zkušenosti na zmíněném okresním kole jsem tehdy založil svou první přehlídku, později festival NaNečisto. Jsem moc vděčný za to, že mě tehdy při rozesílání pozvánek Lenka Novotná upozornila, že NaNečisto nemůže být přehlídka nesoutěžní, ale nepostupová. A je to tak. NaNečisto vzniklo na základě myšlenky, že v divadle by se neměla objevovat soutěživost nebo dokonce nepřejícnost (jak jsem mohl právě vidět na zmíněném okresním kole Dětské scény), že bychom se na festivalu měli setkat, inspirovat se, podporovat se.
První Náchodská Prima Sezóna a v jejím programu naše první inscenace s Kafem, Chozém a dalšími: Zastávka. První celostátní přehlídka. Tam jsem se seznámil s Pepou Tejklem.
Pavel Skála Odevšad, na KOPRu a v Mostě
Další léta mám jako v mlze. Objevoval jsem festivaly, dílny i přehlídky, stal jsem se členem Divadelního spolku Odevšad, kde jsem měl obrovskou oporu v Martinovi Janouškovi. Přestěhoval jsem se do Mostu. Oženil. Rok pracoval jako projektant. Navštěvoval jsem nezapomenutelný, a pro mě v tom nejlepším divadelně i lidsky zlomový, kurz praktické režie s Milanem Schejbalem a Kateřinou Fixovou. Začal jsem učit v Základní umělecké škole F. L. Gassmanna. Založil jsem PřeMostění.
Pavel Skála v číslech: 16, 50, 3, 200, 1000, 3
Dneska je to už asi 16 let, co učím v ZUŠ. Za tu dobu jsme s našimi inscenacemi vycestovali do více než padesáti měst, narodily se mi tři dcery, zúčastnili jsme se přes dvěstě divadelních festivalů, zahráli jsme přes tisíc repríz inscenací, tři mé bývalé žákyně se staly mými kolegyněmi. Za tu dobu jsem věnoval své práci vše. Čas. Energii. Za každým představením se nachází stovky hodin hledání, experimentování, skládání, stavění, zkoušení a následného popojíždění a reprízování po republice i mimo ni.
Z mosteckých žáků se stala komunita. Většina z nich se v průběhu let podílela na organizaci nejrůznějších divadelních akcí a společně jsme organizovali a stále organizujeme také naše setkání, divadelní soustředění a další. Myslím si, že dramaťák zde dopomohl k mnoha přátelstvím, čistým a na celý život. Vznikly opečovávané vztahy a pevné vazby. A i když jsme se občas vzdálili, vždy se opět rádi setkáme, pobavíme a třeba dáme dobré mostecké víno. Z mnohých se stali místní patrioti se zájmem o své město. Někteří se odstěhovali, ale stále se vracejí zpět na místní divadelní festivaly, které pomáhají organizovat.
Divadelní klub Školka
S Bárou jsem si mohl splnit sen, když jsme postavili, vytvořili, oživili Divadelní klub Školka. Náš vlastní divadelní prostor, který se nacházel v bývalé školce v budově patřící Monice, Bářině mamince. Pět let jsme do něj zvali divadla, hráli tam svá představení i zorganizovali nesčetně dalších různorodých akcí od koncertů, přes představení, výstavy a autorská čtení až po různé přednášky. A na tomto všem se podílelo mnoho lidí z Mostu i mimo něj. Nikdy bychom Školku nepostavili a nevdechli jí život bez komunity, která se v Mostě vytvořila.
Ústup do výzkumu
V současnosti pomalu odcházím do pozadí a zkoumám nové cesty dramatické výchovy, do popředí se dostávají Bára s Verčou. A je to dobře. Učit dramaťák není práce, je to životní styl, který ale nejde žít v takovém měřítku (jako ho tu žijeme na severu) celý život. Ale i přesto se dramaťák vryje pod kůži a nikdy ho neopustíte. Je to láska, ale i stres, přátelství, radost i touha a především pouto. A stejně tak se divadlo vrývá pod kůži a zůstává.
Bez holek bych tady v současnosti nevytvořil už téměř nic. Největší radost mám z toho, že ten zájem o divadlo navazuje na zájem předchozí a potom tvoří zájem budoucí. A to je to celé kouzlo mosteckého progresu. Nikdy za tím nestojí jen jeden člověk. Ale mnoho.
Divadlo Brambůrky
A ještě jsme si založili divadlo Brambůrky. Pořád nás to spolu drží, jsme dobří přátelé v životě a kolegové v divadle. Spolu s Lejčou, Barčou, Lůcou i Aničkou pořádáme, organizujeme, hledáme, hrajeme. Dokonce si dovolím říci, že jsme se společně naučili i zastavit a relaxovat, když to je hodně potřeba.
Dramatická výchova v mém životě dovršila 18 (+2) let od doby, kdy mě uhranula v knihovně průmyslové školy. Jsem rád za všechna setkání, malá i velká, divadelní i pedagogická.
Special thanks to…
Děkuji všem lidem, kteří mě ovlivnili tak, že jsme mohli to všechno v Liberci i Mostě vybudovat. Všem, kteří to se mnou vydrželi. Děkuji divadlu, které mi dost pravděpodobně velmi pomohlo v děsivých chvílích mého života.
Mám radost ze všech lidí, kteří nezištně s čistou energií něco vytvářejí. Radost z divadel, která dávají prostor nám, amatérům. Mám radost, když se můžeme sejít pouze s radostí a bez tlaku. Protože, jak mi kdysi řekla Lenka Novotná, a nedávno mi to řekla i Lenka Huláková: „Divadlo není o soutěži”. Divadlo může objevovat, hledat a sdělovat. A to je pak krása.
Těším se na další takové setkání. Ať už v Činoherním klubu v Praze, u nás v ZUŠ v Mostě, na Jiráskově Hronově či na vzdělávacích seminářích nebo jen tak někde na kávě.
Kdo je Pavel Skála?
Pavel se narodil v Jablonci nad Nisou, aby se následně infiltroval do Liberce. Vystudoval tam střední průmyslovou školu stavební a ukončil studium vysoké školy před bakalářskými zkouškami, aby se mohl přestěhovat do Mostu. Od roku 2009 pracuje jako pedagog dramatické výchovy na ZUŠ F. L. Gassmanna v Mostě, kde letos (v roce 2024) pořádá 14. ročník PřeMostění, krajskou přehlídku Dětská scéna pro středočeský kraj a pomáhá Veronice Bíbové s organizací NaNečisto. V současnosti studuje doktorský program Katedry výchovné dramatiky DAMU, kde pod vedením Ivany Sobkové zkoumá a analyzuje možnosti transformace veřejného prostoru pomocí dramatickovýchovných metod. Je ženatý. Má tři dcery. Miluje vaření. Má rád lego. Usilovně trénuje na triatlon.
Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…?:
Karel Vontroba – herec, režisér, dramaturg, autor
Michal Šesták – režisér, dramaturg a příležitostný herec (Divadlo Radar)
Klára Sottnerová – herečka (DS Jiřího Voskovce Sázava)
Vlaďka Koďousková – herečka, režisérka, vedoucí souboru (DS Vojan Desná Mladá haluz)
David Skrbek – šermíř, herec (Kolínská společnost po právu, DS Jiří Poděbrady)
Vlaďka Zborníková – herečka (DK Jirásek Česká Lípa)
František Kunst – principál, herec (Zmatkaři Dobronín)
Hanka Řehořová – herečka (DS Gaudium)
Pavel Volf – herec (Divadlo Navenek Kadaň)
Lukáš Křížek – dramaturg, režisér, herec (Divadlo Radar – Načerno)
Libor Ulovec – herec, režisér (Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Praha)
Tereza Matějíčková Fialová – herečka (ZMATKAŘI Dobronín)
Robert Kotál Kunesch – herec, principál (DS Ragueneau, Plzeň)
Petr Theodor Pidrman – herec, lektor (Divadlo Polárka, Brno)
Petra Richter Kohutová – dramaturgyně, lektorka, porotkyně
Honza Raclavský – herec, zvukař, osvětlovač a režisér (DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice)
Naďa Kubínková – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Ladislav Langr – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Štěpán Kňákal – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Vladimír Altán Mátl – režisér, herec, scénograf (ZMATKAŘI Dobronín)
Ondřej Benda – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Tomáš Václ – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
