Stará plovárna v Jihlavě opět propojí amatéry a profesionály
Jihlavská Stará plovárna se stala již takřka tradičním místem setkání amatérských a profesionálních příznivců divadla. Díky obrovskému nadšení lidí sdružených kolem jihlavského divadla T.E.J.P. se zde během čtrnácti letních dní potkávají lidé nadšení pro divadlo, a to všech věkových kategorií, se zkušenostmi i naprostí začátečníci. Společnými silami, formou divadelní dílny, pak společně vytvoří fascinující plenérové představení. Letošní ročník proběhne v termínu od 24. 7. do 7. 8. a bude inspirován životem a tvorbou slavné telčské malířky Míly Doleželové.
O projektu jsem si povídal s jedním z duchovních otců tohoto projektu, hercem jihlavského Horáckého divadla a divadla T.E.J.P. Jakubem Škrdlou.
Jakube, projekt Divadlo na Staré plovárně se stává pomalu ale jistě tradicí. Kolikátý ročník letos připravujete?
JŠ: Projekt Divadlo na Staré plovárně letos realizujeme popáté. V té tradiční podobě. V roce 2020 jsme jej zastavili, vzhledem k situaci s covidem, týden před realizací. Pane jo! Člověk si rázem uvědomí všechna úskalí nezávislého, alternativního divadla. Potěšující pro nás bylo, že chuť a vůle zúročit práci, energii a čas převážily. A věřte, nebyl jsem to já, kdo začal hledat možnosti, jak v dané situaci (s nedoporučením Krajské hygienické stanice) projekt realizovat. Asi proto, že jsem zrovna třeba paní Sapíkové, skvělé kuchařce, která nakoupila do mrazáku vše pro 50 lidí na 14 dní, vysvětloval terminus technicus „zásah vyšší moci“.
Přesun na statek
JŠ: Přesunuli jsme se na statek Jiřího Juráše do Vanova u Telče („Studio Chlív“) a v jeho režii spolu s Michalem Skočovským vše zrealizovali a zahráli tam. Komorněji a s respektem k vládním nařízením. Bylo to půvabné setkání Divadla T.E.J.P., Horáckého divadla, Divadla Diod a taneční skupiny Nárt dance school. S tématem a dramaturgií přišel Michal Skočovský, volně na motivy díla Petera Wohllebena Tajný život stromů. Silné téma zavazuje. Aktuálnější každým rokem a po 24. únoru 2022 snad každým dnem. Podobně covid způsobil, že i následující ročník 21 jsme realizovali ve Vanově pod názvem „Divodvůr 21“. Hodně se nám na Vanově zalíbilo. Skvělé zázemí, úžasný plenér, a hlavně ochota majitele statku Jiřího Juráše nechat 40 divadelníků obrátit jeho stavení třeba vzhůru nohama, pokud on nabude dojmu, že je to scénicky adekvátní a opodstatněné.
Chudák Tavi! Juráš tvrdí, že českému divadlu by nejvíce prospělo, kdybych ho nedělal. Já tvrdím to samé o něm, jen s přívlastkem „světovému“. A tak jsme jaksi odsouzeni dělat ho spolu doživotně. Loni třeba nechal Juráš vynést dvě postele na část střechy, na kterou ještě nestihl položit tašky. Sice ho podezřívám, že se tím rozhodl působit na diváka jaksi fyziologicky. Při záklonu hlavy dochází totiž k drobnému vzdálení maxily a mandibuly, což na fotkách působí skvěle, neboť divák vyfocený v záklonu, s pusou otevřenou dokořán, výrazně zvyšuje bonitu projektu.
V té tradiční podobě si troufáme vrátit se na hráz Staré plovárny až letos. A to si myslím, že Putin je horší než covid. Takže letos popáté, když Putin dovolí.
Počáteční myšlenka
Když se vrátíme ke kořenům. Kdo stál u zrodu myšlenky vytvářet tento, dnes již legendární,“site specific“?
JŠ: Chuť a vůli realizovat Letní divadelní projekty si neseme s Bárou Jandovou a taky s Jiřím Jurášem od doby naší spolupráce s divadlem Continuo v Malovicích u Netolic. Inu, to bylo tak. Psal se rok 1999. Sháněli jsme tehdy společně šapitó na letní divadelní projekt. Dokonce jsme uvažovali o jeho koupi. Nezapomenu na inzerát: Prodám zachovalý stan 12×7 m i s hadem (krajta tygrovaná, hodné a milé zvíře). Ale vadil nám obdélník a Juráš se bál toho hada. Petr Píša nás zavezl do Divadla bratří Formanů. Od Petra Formana jsme se dozvěděli, že Continuo od Berouska právě jedno staré šapitó koupilo. A ať tam jedeme, třeba se prý nějak domluvíme. Jeli jsme. Continuo nám Šapitó nepůjčilo.
Co bylo dál?
JŠ: Continuo nám navrhlo spolupráci na letním divadelním projektu. Na zámku Kratochvíle jsme se podíleli na přípravě dvou letních divadelních projektů „Kratochvílení“. Byl to úžasný zážitek společné tvorby, sdílení tématu, hledání, inspirace, seberealizace. To je nepochybně ten okamžik, který nás pak zavál na náměstí do Jihlavy realizovat slavný a kronikami podložený sestup komedianta Saltimbanga z věže kostela sv. Jakuba ke kašně Amfitrité, do Opavy divadelně rozehrát 30 km železniční trati od Opavy město až po Chuchelnou, do Louček, kde jsme v letech 2011 a 2012 dělali divadlo na statku a pak od roku 2016 na Starou plovárnu.
Na cestách
Nápad tedy vznikl takříkajíc na cestách. Ale ani Divadlo na Staré plovárně nebylo vždy jen na Staré plovárně v Jihlavě.
JŠ: Ano, je to tak. Podařilo se nám navázat cennou spolupráci s městem Telč a Panským dvorem v Telči. A tak v letech 2017 a 2018 jsme výpravu Divadla na Staré plovárně naložili na auta a převezli k Ulickému a Štěpnickému rybníku a zahráli i tam. Tehdy Divadlo na Staré plovárně cestovalo. Náklaďáky, klaničáky, tranzity. Nezapomenu, jak maringotka zbavená pneumatik, tažená traktorem po gumových pásech z pásového přepravníku, vzadu nadlehčovaná vysokozdvižným vozíkem, vjíždí spodní branou do té renesanční nádhery chráněné UNESCO, na náměstí Zachariáše z Hradce, a zaměstnanec Služeb Telč pronáší klidným hlasem: „Dostali jsme tam Čadíky, tak proč bychom tam nedostali tohle“. Od té doby vím, že kouzlo Telče je v lidech, kteří se v ní naučili žít. Snad díky Zachariášovi z Hradce, prostě renesančně.
Téma letošního ročníku
Jaké téma je tedy nachystáno pro letošní ročník?
JŠ: Letošní téma Divadla na Staré plovárně je vlastně taky z Telče. Tam, a vlastně na Vysočině vůbec, se letos připomíná stoleté výročí od narození malířky Míly Doleželové. V Telči žili s grafikem Jiřím Marešem v domě U Slunce. Míla je označovaná jako česká Frida Kahlo, malířka velkých očí, malířka Romů. Pro nás je malířkou a člověkem velké odvahy, odhodlání, sebezapření a víry. Chceme se inspirovat jejími obrazy, objevit jejich příběh a ten nechat v hlavách diváků rozžít. Ta plátna jsou plná křehkého surrealismu, poezie a laskavosti a umí se držet věcí zásadních, až archetypálních. Rodina, láska, milosrdenství, smrt… A samozřejmě barvy. Myslím, že nás čeká hodně práce plné fantazie.
Tvůrčí tým
Změnil se za tu dobu nějak výrazně tvůrčí tým?
JŠ: Neřekl bych, že se tým příliš změnil. Věříme ve spolupráci s Kristýnou Patkovou, prvotřídní výtvarnicí, Peterem Palackou, mistrem ve hře na bayan, akrobaty kolem divadla Diod a Sokola Jihlava a na spolupráci s lidmi dnes již z Brány Jihlavy, kteří s námi spolupracují již tradičně. Adam Hruška, Lenka Kremláčková a nebude to ono, jestli se nedostaví Václav Vrátil, Kateřina Kodysová, Petr Píša, Vojtěch Škrdla a mnoho dalších.
Pro koho je tento projekt určen a kde se mohou lidé, kteří mají zájem se přidat, dozvědět potřebné informace?
JŠ: Projekt je otevřený široké veřejnosti. Zúčastnit se může každý, kdo se zajímá o divadlo, láká ho zažít proces tvorby a prezentace divadelního představení. Bližší informace najdou zájemci na www.divadlotejp.cz, na Facebooku „Letní projekty divadla Tejp“. Můžete napsat i na e-mail: divadelni.dilny@seznam.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!