Jak s divadlem začínal/a

Jak s divadlem začínal Michal Šesták

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V jednadvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Michal Šesták
.

Michal Šesták

Divadlo Radar

režisér, dramaturg a příležitostný herec

Mládí v Tejně

Moje první vzpomínka na divadlo je, že vyrůstám jako malej kluk v Týně nad Vltavou a můj táta je hercem na místním Otáčivém hledišti a všichni ho pořád hrozně chválí a obdivujou. Nedivím se, dnes vidím, jak je táta skvělej herec a jak obrovskej má, mimo jiné, smysl pro komedii. Tehdy jsem si ale říkal něco jako: „oukej, táta je asi fakt dobrej herec, ale já takovej nikdy nebudu, to vůbec“. Rád jsem do divadla chodil, ale dělat divadlo jsem neměl sebemenší chuť, nejspíš jsem se prostě styděl. To, že mě na otáčku jako uplně malý dítě oblíkli do kostýmu a nechali běhat někde v prostoru, jsem vůbec nepočítal a spíš jsem doufal, že na to všichni zapomněli. Přišlo mi, že s divadlem nemám nic společnýho a ani nic mít nebudu. Ostatní měli asi jinej názor, ale to jsem tehdy vůbec nevěděl.

Na gymplu se to rozhýbalo

Věci se začaly hýbat, když jsem studoval místní gympl, kde jsem měl svou partičku kámošů. Všichni jsou to chytří kluci a jednoho dne jeden z nich přinesl různý scénky divadla Sklep. Těžko říct, jak se to tak rychle zvrtlo. Po nějakým čase jsme zinscenovali jejich slavnou scénku Hřmění na vánoční akademii. Pamatuju si dodnes, jak si nás, třináctiletý ucha, zavolala třídní do kabinetu, potom, co si přečetla scénář. Zeptala se, jestli rozumíme všem slovům, který se v té scénce objevují a když jsme řekli, že jo, dovolila nám scénku hrát. Můžeme se dnes jen dohadovat, jestli si myslela spíš, že neznáme význam slova „tangenciála“ nebo slova „ejakulovat“. Každopádně, tahle scénka měla na škole velkej úspěch a my, malí kluci, jsme získali respekt i starších spolužáků z našeho gymplu, což se nám samozřejmě líbilo. No, a pak už jsme na akademii hráli každej rok až do maturity.

Otáčko pořád dokola  

Jenže to nemělo být jediný divadlo, který budu v Tejně dělat. Okolo DS Vltavan a otáčivého hlediště jsem se začal motat v době, kdy se tam motala moje ségra. S partou mladejch lidí měli takovej dramaťák a nějak se stalo, že jsem tam žačal chodit taky. Nebyl jsem v té době vůbec přesvědčenej, že mě to baví, ale v tom přišel pověstnej gamechanger. Kluci, co měli dramaťák na starost, nás vzali na Popelku do Rakovníka a já se najednou potkal s jinýma lidma od divadla. No, a byl jsem chycenej. Následoval můj první Hronov a už to jelo.

Myslím, že mě v té době bavila víc ta komunita než divadlo samo, jenže na Otáčku přišly první role a už to jelo. V sedmnácti jsem si zahrál Felixe v Ze života hmyzu, přičemž jsem si poprvé zahrál i se svým tátou, přesně 30 let potom, co začal on. O rok později Filipa ve Starcích na chmelu, do toho jsme dělali pohádky, a tak dále. Nevím, čím jsem si ty velký role vysloužil, ale začalo mě to strašně bavit.

A taky na Otáčko jezdili hosti, a já dostal šanci si zahrát s nima. Zahrál jsem si s DAMákama a viděl jsem, že se v tom divadle dá jít ještě úplně jinam. Hodně mě tehdy ovlivnila Eva Spoustová, která tam byla jako jejich pedagožka, moje drahá drahá kamarádka dodnes. Zahrál jsem si s divadlem FAE, kde jsem potkal skvělý lidi, Petra Urbana, Martina Čepelíka, Railu Hlavsovou. Zaskočil jsem si v uskupení DRH pod režií Majky Kotisové. Nedokážu sem už vypsat všechno, protože toho bylo hodně, ale byl to fofr. Formovalo mě to, a já měl jít do Prahy na vejšku.

Michal Šesták mezi Prahou a Londýnem

Po všech peripetiích s výběrem vejšky jsem skončil na Ústavu filosofie a religionistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zaplať pánbůh za to. Hned když jsem nastoupil, přivedla mě Radka Tesárková do Divadla Radar. Ten se stal mým domovem, a když můžu, spolupracuju s nimi dodnes. Hrál jsem v inscenacích Bylo nás pět, Romeo a Julie, Ke slunečnicím připodobněná, Nejkrásnější válka a dalších…

Studoval jsem filozofii, stýkal se s umělci a Praha pro mě byla prostě skvělá. No, a začaly se objevovat hlasy vnitřní i vnější, že bych si přece jen mohl možná nějakou režii nebo dramaturgii vystudovat. Nebyl jsem si jistej, ale zlomil to ve mně Londýn, kam jsem odjel na Erasmus (2012). Najednou se mi otevřel zase novej divadelní vesmír. Hrál jsem v univerzitním divadle a na West Endu jsem viděl Toma Hiddlestona, Judea Lawa nebo jsem navštívil místní pověstný muzikály. Najednou jsem měl jasno – tohle chci. A hned jak jsem se vrátil domů, nastoupil jsem do čtyřletého Kursu praktické režie Milana Schejbala, mýho divadelního taťky. No a o rok později už jsem nastupoval do jeho ročníku na DAMU.

Nevím jak mám na krátkým prostoru psát o mým studiu na DAMU, ale rozhodně šlo o dva nejsvízelnější roky mýho života. Ne že bych měl problém o tom mluvit, ale kdo mě zná, většinou celej ten příběh zná a kdo mě nezná, rád mu to někdy řeknu. Nemám s tím žádný problém a koneckonců, třeba to někomu něco řekne. Nicméně, kromě toho, že mi ty dva roky dost vzaly, mi přece jen i něco daly. Odnesl jsem si zase spoustu kamarádů z divadelního světa a mnozí z nich jsou se mnou dodnes.

On the road

Po konci na DAMU se mi nechtělo s divadlem skončit. Necejtil jsem, že je konec. Byl jsem naštvanej, ale dodělal jsem Fildu, režíroval jsem věci s kámošema a řekl jsem si, že půjdu na DAMU na jinou katedru než na činohru. No, ale ve svým naštvání jsem si hodil přihlášku i na Royal Academy of Dramatic Art, protože mi chyběla Anglie a věřil jsem, že mi tam bude líp. A oni mě tam vzali (2019). Začaly asi nejkrásnější časy mýho života. Potkal jsem tak moc inspirativních a skvělých lidí – spolužáků, učitelů, každodenní práce s nima bylo něco naprosto neuvěřitelnýho, prostě dar od pána Boha. Až tady se mi chuť do divadla naplno vrátila.

Pamatuju si, jak přijel do Londýna na zájezd můj milovanej kamarád Vojta Vondráček a jak jsem mu ukázal, kde máme školu nebo do jaký chodíme hospody. To jsou vzpomínky, který zůstanou navždy. Myslel jsem si, že v Anglii zůstanu a budu tam prostě dělat divadlo. No ale v tom přišel covid a já se vrátil do Prahy. O tom covidovým období je fakt škoda tady mluvit, všichni od divadla jste to zažili na vlastní kůži. Teď se mi už nějak vše naštěstí vrátilo do normálu a já se snažím dělat divadlo hlavně tak, aby mě bavilo.

Vždycky jenom s kamarády

Hraju v Radaru a pomáhám tam příležitostně s dramaturgií. Vykopávám poloautorský a poloshakespearovský projekt s Divadlem KOMA a obecně jsou v Čechách lidi, se kterýma se mi chce divadlo dělat. S některými už jsem v kontaktu a něco vymýšlíme, jiný doufám, že časem potkám. Cítím se fakt jak Jack Kerouac, kterej jede tou Amerikou a vlastně neví, kam ho to zrovna zavane. Nevím ani kolik času mi zbyde na amatérské divadlo, vypadá to, že je ho čím dál míň a míň. Jednu věc ale vím jistě. Na divadlo s kamarádama si vždycky alespoň trochu času najdu. Vlastně ho chci dělat všude jen s kamarádama a moc se na to těším. A taky se těším na vás všechny, co tohle čtete, ať už se potkáme na prknech, v hledišti anebo v divadelních barech.

Kdo je Michal Šesták?

Michal Šesták pochází z Týna nad Vltavou. Vystudoval FF UK v Praze, obor filosofie na Ústavu filosofie a religionistiky a v Londýně Royal Academy of Dramatic Art, obor Text and Performance (u nás režie a dramaturgie). Momentálně je doktorandem na Ústavu filosofie a religionistiky FF UPCE a také je režisérem, dramaturgem, překladatelem a autorem na volné noze. V poslední době spolupracoval hlavně s domovským divadlem RADAR, ale také divadlem KoMA a divadlení platformou Averze. Ve volném čase cestuje, sleduje fotbal a ochutnává whisky, ideálně všechno najednou…


Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…?:

Klára Sottnerová – herečka (DS Jiřího Voskovce Sázava)
Vlaďka Koďousková? – herečka, režisérka, vedoucí souboru (DS Vojan Desná Mladá haluz)
David Skrbek? – šermíř, herec (Kolínská společnost po právu, DS Jiří Poděbrady)
Vlaďka Zborníková? – herečka (DK Jirásek Česká Lípa)
František Kunst? – principál, herec (Zmatkaři Dobronín)
Hanka Řehořová? – herečka (DS Gaudium)
Pavel Volf? – herec (Divadlo Navenek Kadaň)
Lukáš Křížek? – dramaturg, režisér, herec (Divadlo Radar – Načerno)
Libor Ulovec? – herec, režisér (Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Praha)
Tereza Matějíčková Fialová? – herečka (ZMATKAŘI Dobronín)
Robert Kotál Kunesch? – herec, principál (DS Ragueneau, Plzeň)
Petr Theodor Pidrman? – herec, lektor (Divadlo Polárka, Brno)
Petra Richter Kohutová? – dramaturgyně, lektorka, porotkyně
Honza Raclavský? – herec, zvukař, osvětlovač a režisér (DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice)
Naďa Kubínková? – herečka, režisérka (Divadlo EXIL Pardubice)
Ladislav Langr? – autor divadelních her, herec, režisér, organizátor (DS Jiří Poděbrady)
Štěpán Kňákal? – herec, režisér (DK Jirásek Česká Lípa)
Vladimír Altán Mátl? – režisér, herec, scénograf (ZMATKAŘI Dobronín)
Ondřej Benda? – herec a režisér (ŠAMU Štítina)
Tomáš Václ? – herec a režisér (Divadlo v Roztocké Jilemnici)

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!