Jak s divadlem začínal Matěj Konečný?

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V sedmadvacátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Matěj Konečný.

Matěj Konečný

Studio mladých umělců divadla Verze
j.h. v Koma, Divadlo Máj Praha

Herec, technik, produkční,
hlasový imitátor

Kulturní program ke kafi

Už ve školce jsem miloval, když k nám přijelo divadlo (jezdilo k nám do horažďovických berušek Divadlo s úsměvem, na to se nezapomíná). Když mi byly asi 4 roky, vzala mě tehdy mamka se svým přítelem na přecpané náměstí, kde hrál tehdy Teátr Víti Marčíka Sněhurku. Měl jsem privilegované sezení na zádech, takže jsem všechno pozoroval shora. Po pohádce skrz přeplněné náměstí jela dodávka a na ní seděl světoznámý orchestr Péro za kloboukem, s bubeníkem Honzou Brůčkem (k tomu se ještě vrátíme). No a tak to začalo. Od té doby jsem doma pořád hrál divadlo. A tím pořád myslím pořád, nebyla snad jediná návštěva, která by ke kafi neobdržela i kulturní program.

Koukat na divadlo a lepit balony

Anebo ne. S divadlem jsem začal, když jsme se přestěhovali do Sudoměřic u Bechyně. V těch totiž působí občanské sdružení Tatrmani, které pořádá hned několik akcí spojených s divadlem. Festival Divadlo na Návsi, na kterém se každý rok objeví několik představení různých žánrů a předcházejí týdenní semináře, POSUBANE (POdzimní SUdoměřickou BAlonovou NEděli), která o nějaké to performance taky vždycky zavadila a Prvé čůrání Žižky (To asi stojí za vysvětlení, ono v Sudoměřicích pořád někdo hledal sochu Jana Žižky, jenže Sudoměřice nejsou Sudoměř a tak tam žádná nebyla, takže Tatrmani postavili sochu močícího do kádě a vždy 30/4 nastává den, kdy močí po zimě poprvé. Zajeďte si tam, močí totiž první den limču.) No, a tak jsem se naučil koukat na divadlo a lepit balony.

Dramaťáky od školky

Anebo ne. S divadlem jsem začal, když jsem se dostal do kroužku dramatické výchovy na Bechyňské ZUŠce pod vedením Martiny Svobodové. To byla přípravka ve školce a potom jsem byl u Honzy Brůčka (já říkal že se k němu vrátíme) a k němu jsem na dramaťák chodil patnáct let. Za tu dobu jsme udělali několik kratších nebo delších představení.  

Možná jsem s divadlem začal v Divadle Mladých Tábor. Každý rok jsme nazkoušeli dvě pohádky a pak je hráli pro místní školky. Tam jsem byl čtyři sezony. 

Vlastně jsem s divadlem začal, když jsem asi ve dvanácti objevil, že v Bechyni je několik divadelních přehlídek (Nahlížení, Perlení, Jaro) a rozhodl jsem se, že na ně chci taky jezdit. Udělali jsme tehdy na dramaťáku představení František z Assisi a Největší přání, ale hlavně jsem u Honzy začal s hodinami sólového projevu. No a tam po pár monolozích začala monodramata. Farma Zvířat, kde jsem hrál dětskou stavebnicí všech 16 zvířat a pak Havran od E. A. Poea. V rámci ZUŠky jsme se zapojili do projektu MENart, díky kterému jsme se dostali k velmi zajímavé spolupráci s Viliamem Dočolomanským a jeho souborem Farma v jeskyni. Tak jsem se dostal k profesionální práci v oblasti pohybového divadla.

Nebo jsem s divadlem začal v osmnácti. Jel jsem tehdy podruhé na Jiráskův Hronov a jel jsem sám. A najednou jsem začal poznávat lidi od divadla. Rok předtím jsme byli dost uzavřená dramaťácká skupinka a spíš jsme spolu blbnuli, než že bychom čerpali z celého programu, tak jak je. Taky jsem se přestěhoval do Tábora s pár spolužáky a díky tomu jsem mohl sem tam vyrazit do Prahy do divadla.

Pistole místo nože… konec nadobro

Rozhodl jsem se, že chci hrát divadlo, a tak jsem se hlásil na herectví na DAMU i na JAMU. To byl ten rok, co začal covid. Maturoval jsem na oboru IT. Na JAMU jsem se dostal do posledního kola, ale tam to skončilo. Když jsem se pak o tom bavil s Alešem Bergmanem, říkal, že jsem se zasekl u dialogu a na tom to ztroskotalo. No, ještě aby ne! Měli jsme s Kryštofem Kotkem dialog Platonova a Osipa, kdy na mě na konci měl vytáhnout nůž… a on na začátku vytáhnul pistoli. To jsem ještě nevěděl, že jednou budeme spolužáci jinde. Mimo to, pohybovky taky nedopadly nijak slavně… já, celoživotní nepřítel sportu… No, a tím jsem s divadlem nadobro skončil.

Honza Mrázek… nový začátek

A pak jsem zase začal. Během covidu jsem chodil na hlasovku k Honzovi Mrázků. Náhoda tomu chtěla, že jsem se k němu pak i nastěhoval. Zkoušel jsem přijímačky na KALD na pražské DAMU, kde jsem se tehdy nedostal ani za první kolo, které probíhalo online. A pak jsem narazil na Pražskou VOŠ Hereckou. S Honzou jsme doma nazkoušeli nějaké monology a já to šel zkusit. Už jsem spíš přemýšlel o tom, že půjdu na pracák. No, a ono to vyšlo. 

A asi tak jsem začal s divadlem. Dostal jsem se do ročníku ke Kristýně Frejové a Tomáši Petříkovi, vytvořili jsme několik inscenací, z toho jednu autorskou Mauglí z Hlaváku, kterou teď v rámci Studia mladých umělců divadla Verze přetahujeme do divadla v Celetné. Jde o hledání vlastní identity ve světě, jenž ztratil řád a v němž se každý řídí pravidly své vlastní smečky. Mimo to hostuji v Punkové pohádce divadelní společnosti Koma a také v divadle Máj v inscenaci Sluncomrak. Mám papír na to, že jsem herec, jestli jsem, to nevím, vlastně mám pocit, že s tím divadlem pořád znova a znova začínám. 

Teď mě tak napadá, od další sezony mě čeká studium produkce na DAMU, tak možná tam začnu s divadlem.

Kdo je Matěj Konečný?

Narodil se ve Strakonicích v roce 2001, ale školní léta prožil v Sudoměřicích u Bechyně, kde navštěvoval ZUŠ V. Pichla v Bechyni. Byl členem Divadla Mladých Tábor (2012–2016). V roce 2020 se podílel na tandemové inscenaci ZUŠ Bechyně a souboru Farm in the cave – This is your life. Je absolventem Vyšší odborné školy herecké v Praze, obor herectví a moderování. Jeho absolventské inscenace byly Mauglí z Hlaváku, kde je zároveň spoluautorem, a Past, ve které ztvárnil dvojroli vězně Moliny a vyšetřovatele Gutiérreze. Od roku 2024 studuje produkci na pražské DAMU. Jeho zvláštní libůstkou jsou kyselé žížaly, kterými se dopuje během zkoušek, kde hraje Kytku.

Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…:

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!