Rozhovory

Skandál v NaKop Tyjátru!

S potěšení jsem přijal pozvání na zkoušku divadelního souboru NaKop Tyjátr v Jihlavě, kde se zkouší (po delší době) nová inscenace pro dospělé. Jde o dramatizaci povídky Sira Arthura Conana Doylea Skandál v Čechách, ovšem inspirovanou komiksem Petra Kopla. Ten se sám ujal nejen dramatizace, ale i režie. O souboru NaKop Tyjátr, o jeho minulosti i budoucnosti, a samozřejmě také o nové inscenaci jsem si povídal s vedoucí souboru Danou Tomanovou a zmíněným autorem komiksu i dramatizace, režisérem Petrem Koplem.

Dano, mohla bys nám v kostce shrnout historii i současnost NaKop Tyjátru? Zde na Jihlavsku se ví, že historicky vychází ze souboru, který fungoval při tehdejší Psychiatrické léčebně OUNZ v Jihlavě (dnes Psychiatrická nemocnice Jihlava, pozn. Red.).

DT: Určitě, ráda. Tebou zmiňovaný soubor vznikl v roce 1949, byl to divadelní soubor Na Kopečku a všichni, kdo v něm účinkovali, byli zaměstnanci psychiatrie. Takže sestry, doktoři a další personál. Založil ho pan Kazda, což byl tatínek naší herečky Lidušky Musilové. Ani už vlastně nevím, jako co tu pracoval, ale rozhodně se zasloužil o jeho vznik. Čili ten soubor v podstatě fungoval, jak bylo tehdy poměrně časté, při odborové organizaci.

Máte v souboru ještě někoho z původní sestavy?

DT: Už jenom Liduška (Ludmila Musilová) a vlastně také já, jako bývalý zaměstnanec. Jinak kromě Ládi Sýkory, který s námi donedávna spolupracoval, už nikdo. Někteří už se divadlu nevěnují a někteří už hrají pro nebeské publikum.

A pak došlo k organizační změně, kdy to bylo a proč?

DT: V roce dva tisíce. Jednak ředitelství nemocnice požadovalo, abychom měli svou právní subjektivitu, a také název byl zavádějící. Divadlo, kde hrajeme, se jmenuje Divadlo Na Kopečku a soubor se jmenoval stejně. Od roku 2000 jsme tedy NaKop Tyjátr a naší domovskou scénou je Divadlo Na Kopečku.  V době největší síly a slávy jsme měli i čtyřicet členů. Dnes je nás sotva osm až deset. Ale s o to větší vervou se pouštíme do práce.

Jenže pro tuto novou inscenaci jsme tím pádem nedokázali obsadit všechny role. Peťa jich tam napsal moc a kdyby měl další lidi, klidně by ještě postavy připsal. Takže jsme museli poprosit o pomoc soubory v okolí a naštěstí se povedlo. A já všem děkuji!

Ono je dnes opravdu těžké dát dohromady víc lidí. Je to i tím nedostatkem času, s tím se potýkají všechny soubory, herci mají směny, jiné aktivity… 

PK: Nikdo, a ani já jsem nevěřil, že to bude fungovat takhle dobře. Tím myslím to zkoušení Sherlocka. Dohodli jsme se, že budeme zkoušet dvakrát v týdnu, resp. minimálně jednou týdně a musím říct, že málokdy někdo chybí. Tomu se mi ani nechce věřit!

DT: Já jsem říkala Petrovi, že to bude spíš tím, že jsme dlouho nedělali hru pro dospělé diváky a samozřejmě že i jeho osobnost udělala své. Prostě nový režisér! Dlouhé roky tu inscenace pro dospělé dělal Petr Soumar a byly opravdu skvělé a úspěšné! A pohádky, ty dělal naprosto kouzelně Míša Junášek. To byli dlouho naši kmenoví režiséři. Ti vybírali hry a také je obsazovali, a tak dále.

A teď, teď to bylo nové a proto ti lidé, kteří do toho šli, chtěli všichni hrát, a proto investují ten čas a tu energii. Je vidět, že nechtějí, aby to prostě nějak padlo, nebo aby to nešlo. Jsou úžasní všichni! Já jim tak fandím, že mi je až někdy líto, že nejsem součástí téhle inscenace. Ale já si zase vlezu zpět do té své pohádky, kterou mám ráda, a to mi bude stačit!

Kam tedy kráčí NaKop Tyjár? Chcete se věnovat víc divadlu pro děti, nebo byste to chtěli mít  vyvážené, jako dosud? Máte i ambici hledat a nabírat další lidi, otevřít své dveře? Nebo jakou cestou myslíš, že by se to mělo vyvíjet?

DT: Když nás opustila Eva (Eva Čurdová, pozn.red.), na které se stavělo hodně věcí, bylo chvilku takové prázdno. Jsem ráda, že jsme dostali nový impulz, ale budu ráda, když zachováme obojí. Pro děti i pro dospělé. A samozřejmě budu ráda, když přijdou noví lidé, ale když oni dnes všichni chtějí hned hrát. Chybí nám takoví ti, co přijdou a chvíli nasávají atmosféru, podílejí se na chodu, třeba aby ze začátku jen pomáhali.

PK: Já jsem pět let chodil uklízet, než jsem se vůbec dostal třeba alespoň ke zvukovému pultu.

DT: Jo, tak to tak bylo. A ti, co vydrželi, tak tady jsou vlastně skoro dodnes. Ale já asi, už bych to měla někomu předat, já už asi nejsem taková ta akční vedoucí. Ta, co řekne pojďme udělat konkurz a pojďme udělat tohle či tamto. Ale dětského diváka bych nechtěla opustit, protože, jak já říkám, dobrou pohádku, abys dneska pohledal! A fakt si myslím, a mě to vždycky hrozně uspokojovalo, že hrát pro dětského diváka je to nejvíc, co může být. A jsem ráda, že Petr se tomu nebrání. Už jednu pohádku udělal a věřím, že přidá další.

A tak pojďme k Petrovi a jeho nové inscenaci. Nedávno jsem dělal rozhovor se souborem Amadis z Popůvek, kteří uvádějí hru Pozor zlý pes, což je vlastně parodie na Psa baskervilského. Ty jsi ale formu parodie nezvolil, a pokud mohu soudit, pojal jsi to řekněme až filmovou optikou. Jak to vlastně vše vznikalo?  

PK: No tak úplně první bylo vlastně moje komiksové zpracování, za které jsem dokonce obdržel i čtenářskou cenu FABULA RASA 2013 (cenu uděluje největší česká komiksová databáze Comicsdb, pozn.red.). A tehdy ta ambice dál nesahala. Až později mě napadlo, že by to vlastně mohlo fungovat i jako divadelní hra.

Ale převést komiks na jeviště, to přece nemohlo být vůbec snadné!

PK: Věděl jsem, že to bude hodně náročné. Že to bude mít hodně textu, náročné kulisy, ale já to tam prostě viděl. Vlastně mi vadí, že kdykoliv jsem viděl Holmese na jevišti, vždycky to sklouzlo do nějaké parodie. Komedie jako taková mi nevadí, ale já mám Sherlocka Holmese opravdu rád a beru ho hodně osobně. Navíc jsem ty příběhy viděl spíše vždycky jako dobrodružný žánr, třeba i s prvky hororu. To mě vždycky nějakým způsobem naplňovalo. Já tam cítím tu mlhu starého Londýna a takovou tu temnotu, a přesto jistou rozšafnost a samozřejmě zmiňované dobrodružství.

Asi chápu tu touhu. Nakonec vlastně ten komiks je takový namalovaný film. Je to sekvenční umění. O to bude zajímavější vidět, jak jsi se s tím popasoval. A co soubor? Oslovil jsi je sám, nebo tě požádali? 

PK: Ježišmarja, jak to bylo. Jako s Sherlockem jsem přišel asi sám, že jo?

DT: Se Sherlockem jsi přišel sám určitě. Dlouho jsi o tom mluvil, že bys to chtěl zpracovat jako divadlo. 

PK: No jasně, stejně jako Morgavsu a Morganu (další z řady Petrových komiksů, pozn.red.). Tu bych taky rád převedl na jeviště, a to je vlastně pohádka. Jenže hlavní postava je šestiletá holčička, a na tom zatím trochu realizačně ztroskotávám, takže Holmes byl jasná volba.  Řekl jsem si, nakonec, proč ne? V nejhorším se to nepovede, nic horšího se nemůže stát.

O problémech s obsazením jsme už vlastně mluvili s Danou. Musel jsi pracovat s omezenou možností výběru. Ale zdá se, že to všechno klaplo?

PK: Bylo to náročné, protože jsme především neměli chlapy. Ale nakonec se podařilo a myslím, že to byla dobrá volba. Moc jsem ale chtěl, aby si s námi mohla zahrát i Lída, tak jsem připsal postavu královny, Lidušce vysloveně na míru. Vlastně, kdybychom neměli Lidušku, tak by tam tenhle druhý plán nebyl. A já mám díky tomu i něco, čím celou tu hru zarámuji. 

Dává mi to smysl, protože můžu prostřednictvím té královny reflektovat, v jaké hrozné době tehdy lidé žili. O kolik jsme dnes dál. Co se týče třeba postavení žen ve společnosti, vnímání rasismu. Ta doba nebyla žádná velká romantika, ani náhodou. A pro ženy už vůbec ne!

My si tu Viktoriánskou dobu asi neumíme úplně představit. Máme ji zidealizovanou. Ale ve skutečnosti to byla doba, kdy ulicemi teklo bahno, špína a výkaly. Doba zločinu…

PK: A hlavně to byl mužský svět, ženám nesmělo nic patřit, musely mít vždycky poručníka, když už neměly manžela nebo otce. Na plné volební právo ženy v Británii čekaly až do roku 1928, ale jsou země, kde to bylo ještě mnohem později, někde dokonce nemohou volit dodnes! Proto mě mrzí, že tu dobu dnes filmový průmysl často nezobrazuje reálně, a tím zkresluje historickou skutečnost. Černoši tam třeba chodí volně po ulici a často i se zbraní, nebo mají vysoké postavení ve společnosti a podobně. Neměli bychom zapomínat, že třeba právě ve viktoriánské Anglii něco takového nebylo možné. Pokud historii nezobrazujeme reálně, je to matoucí. Velmi to snižuje ty hodnoty, které ženy i lidé jiných ras vydobyli v potu krve a za obrovských obětí. To mě mrzí a trošku i děsí. Proto jsem to tam všechno dal.

No a tím jsi nám odhalil i jisté skryté poselství své dramatizace! A co režie jako taková, zalíbila se ti? Viděl jsem tě i hrát, co tě víc láká?

PK: První moje režie byla pohádka, Jeníček a Mařenka, tedy Perníková chaloupka. Tam jsem si to vyzkoušel a zjistil, k mému vlastnímu překvapení, že mě režie baví mnohem víc než hraní.

A že si to tedy fakt náramně užívám. A je to až tak super, že nevím jestli se k hraní ještě někdy vrátím, protože tohle je fakt jako boží!

Jihlavská rodačka. Principálka a skvělá všestranná herečka DS NaKop Tyjátr Jihlava, bývalá vedoucí Divadla Na Kopečku, vystudovaná dětská zdravotní sestra a bývalá divadelní terapeutka klientů Psychiatrické léčebny v Jihlavě. V roce 1996 přijala od tehdejší vedoucí ochotnického souboru Na Kopečku Květy Fučíkové nabídku na svoji první divadelní roli – postavu Kočičky v inscenaci pohádky Zvířátka a Petrovští. Ve stejném roce  přebrala i funkci vedoucí souboru. S dvouletou přestávkou, kdy ji vystřídal Petr Kočka, jej vede dodnes. Více se dočtete na Databázi českého amatérského divadla DbČAD: Osobnosti: HOLÍKOVÁ, Dana, rozená Hašková, Jihlava (amaterskedivadlo.cz)  a nebo v chystaném článku našeho portálu v rubrice Jak s divadlem začínal/a…

Podle vlastního komiksového zpracování povídky Sira Artura Conana Doylea Skandál v Čechách zdramatizoval a režíroval Petr Kopl

Předloha předlohy: Sir Arthur Conan Doyle: dvě povídky – Skandál v Čechách a Strakatý pás
Předloha: Petr Kopl: Komiks – Skandál v čechách
Divadelní adaptace: Petr Kopl

Sherlock Holmes: Pavel Štěpán
Irena Adlerová: Pavla Živná
Dr. John Watson: Martin Kacafírek
Paní Hudsonová, Ošetřovatelka: Květa Přibylová
Královna Viktorie: Ludmila Musilová
Český král Ceremoniář, Agent 1, Vágus 1, právník, revizor: Libor Kabelka
Dorian Gray Norton, Strážník, Jack Rozparovač: Tomáš Plesinger
Dr. Roylott, Vágus 2, Agent 2: Petr Kočka
Helena Stonerová, Kolportér, Agent 3: Tereza Vejmělková
Julie Stonerová, Prostitutka 1 a 2, Marry Watsonová, Prodavačka květin: Lucie Matulová

Choreografie: Natálie Schreková
Zvuk a světla: Jan Vejmělek
Režie: Petr Kopl

Premiéra 9. 11. 2024 v Divadle Na Kopečku v Jihlavě od 19 hodin.

Webové stránky soubor měl, ale jsou mimo provoz. Nezapomeňte sledovat tedy jejich Facebook.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!