Pašijové hry v České Lípě

14 března, 202414 března, 2024 Lukáš Frydrych

Pašijové hry mají v České Lípě dlouholetou tradici, letos je to dvacet let, co se konaly poprvé. Za dobu existence se musely zrušit pouze tři ročníky. Tvůrcem i strůjcem celého dění je Petr Brambor Nárovec, který dokáže na jeden jediný den poskládat sedmdesáti členný tým, který odehraje příběh o utrpení, ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Návštěvnost akce bývá v průměru sedm set lidí. Díky velkému zájmu se tak návštěvníci sjíždění do centra České Lípy, na zříceninu Vodního hradu Lipý.

Autor: Lukáš Frydrych

Petr Brambor Nárovec – vyučen na Středním odborném učilišti železničním v Nymburku. Koleje a lokomotivy ho lákají dodnes, i když tuto profesi nevykonává. V České Lípě provozoval čajovnu. Na Vodním hradě Lipý působil jako kastelán. Po letech se na hrad vrátil jako průvodce. Brambor Nárovec je milovník historie, občanský a kulturní aktivista, badatel, publicista, jeho hobby je středověká kuchyně. Přezdívka Brambor vznikla na učňáku, kdy ho oblíbený učitel Machota jednou pojmenoval jako Křemílka s krásnou bramborovitou postavou. Loni oslavil Abrahámoviny.

Petře, naším rozhovorem bychom měli čtenáře pozvat na Vaše Pašijové hry.

PBN: Celý náš pašijový „blázinec“ pořádáme na Velký pátek. Dříve to byla Bílá sobota, ale když byl na Velký pátek vyhlášený státní svátek, posunuli jsme i termín konání akce. Jedná se o venkovní představení, tedy žádná scéna, žádná střecha, vše v plenéru na Vodním hradě Lipý v České Lípě. Letos se Pašijové hry konají v pátek 29. března a všechny čtenáře vašeho portálu Divadelník.cz srdečně zvu.

Hraje se za každého počasí

Venkovní akce ale znamená, že se hraje za každého počasí.

PBN: Letos čekáme podle výhledu předpovědi drsnější ročník, Velikonoce jsou na přelomu března a dubna. Doufám, že tam nahoře nám dopřejí alespoň trochu sluníčka, aby Ježíš na kříži neklepal kosu.

Za ty roky jste museli zažít snad všechny rozmary počasí?

PBN: Za těch dvacet let skutečně vše, co si umíte představit, teplo i zimu, déšť i sníh. Máme i fotky, kde říkáme, že Kristus je na Severním pólu, to tenkrát sníh padal vodorovně. Ale je pravda, že jsme představení vždy odehráli.

Proč Pašijové hry uvádíte právě na zřícenině Vodního hradu Lipý?

PBN: Hrad je v centru města, to je jeden důvod. Pašijové hry vznikly i díky tomu, že se sešla parta nadšenců, která má blízko k hradu. Když jsme začínali, tak jsme zkoušeli vánoční tématiku, živý betlém a tak dále. Někoho pak napadlo, že když se Ježíšek narodil, tak můžeme udělat i finále příběhu, tedy ukřižování a vzkříšení. V České Lípě byly v 18. století významné Pašijové hry, na které se sjížděli lidé ze široka daleka. Tradice bohužel zanikla tuším někdy kolem roku 1778. A toto všechno vedlo k tomu, že jsme Pašijové hry v České Lípě znovu nazkoušeli.

Kousek od České Lípy, v Mimoni, se Pašijové hry konaly také.

PBN: Ano, ty nám pak při znovuobnovení byly i trochu inspirací. V Mimoni se hrály ještě v roce 1948, jsou dokonce zdokumentované na filmu. Hrály se tam ale v divadle. My jsme si řekli, že na obnovu Her půjdeme po svém s tím, že dění na hradě oživíme a hru upravíme na míru zdejších prostor. Navíc jsme chtěli obyvatelům a návštěvníkům České Lípy připomenout, že hrad tady vůbec je. Přeci jen zřícenina měla tak trochu na kahánku. Ale tehdy nás vůbec nenapadlo, že zakládáme tak velkou tradici.

Generační obměna

Dvacet let je vlastně jedna generace. Máte v týmu někoho, kdo s Vámi začínal a teď už hrají jeho či její děti?

PBN: Ano, nemusím chodit daleko, například můj syn. Posledních pár let hraje sv. Jana a pomalu ho připravujeme na roli Krista. Jistá generační obměna nastala. Už s námi pracují děti, kteří při prvních ročních byly mezi diváky v kočárku, teď už mají velké role.

Scénář je celou dobu stejný?

PBN: Postupně se vyvíjel, ale posledních pár let je stabilizovaný. Občas musíme opravit větičku nebo přidat slovo, odstavec, podle situace. Obrazy jsou ale ustálené. Scénář vychází z Bible, z evangelií. Byli jsme i nařčeni, že kopírujeme film s Melem Gibsonem. Ale tomu se musím smát, vždyť máme stejný manuál a například u utrpení zas tolik prostoru na speciální akce či novoty není.

Jaký žánr vlastně představují Pašijové hry?

PBN: Víceméně dobové divadlo. Celé Pašijové hry jsme začali dělat s mojí partou šermířů. S odstupem času vidím, jak začátky byly hodně amatérské. Postupně jsme z těch živých obrazů s průvodním mluveným slovem udělali skutečné divadlo. Nemalou zásluhu na současné divadelní podobě měl režijní dohled Františka Zborníka.

Živý orchestr a autorská hudba

Dokonce s živou hudbou.

PBN: Máme autorskou hudbu, kterou nám složil Marek Kučera, ředitel místní ZUŠky. Hraje nám třicetičlenný orchestr, to nemá jen tak někdo.

Vy jste autor Her?

PBN: Scénář a podoba Her je má práce. Nebyl jsem na to pochopitelně sám, ale vše šlo přese mě a já pak finálovou podobu scénáře dodělával.

Jak dlouho trvá samotná produkce?

PBN: Zhruba hodinu.

Rekvizity využité jen jednou za rok

Pašijové hry jsou náročné na kostýmy, rekvizity, techniku. To vše skutečně použijete jen jednou za rok?

PBN: Převážnou část všech kostýmů máme skutečně jen na pašije. Doma mám římskou legii, zakopávám o prapor Římanů a trnová koruna mi visí nad vchodem. Kříže a velké věci jsou uskladněné ve sklepení v ZUŠce, za což jí velmi děkujeme!

Ochotnický spolek Lípa

Jak se vlastně propojily Pašijové hry s lidmi z Ochotnického spolku Lípa?

PBN: Abychom mohli vůbec něco dělat a měli právní subjektivitu, založili jsme Ochotnický spolek Lípa, zkráceně jsme OSLI. Kromě Pašijových her děláme i další věci. Se ženou předvádíme dobová řemesla, včetně dobového vaření, pořádáme přednášky a mnoho dalšího. OSLI nás v té práci zaštiťuje, jedná se opravdu o hodně otevřenou společnost kamarádů, přátel, šermířů, kluků z klubu vojenské historie, herců z Klubu Jirásek a mnoha dalších. Tohle propojení je mi milé. Legrace je, že naše křesťanské představení hrají většinou ateisté.

A to mě zajímá. Zda nevěřící nebo nepraktikující křesťan, někdo, kdo třeba ani nezná bibli nebo biblické příběhy, Vaše Pašijové hry pochopí?

PBN: Jsem přesvědčený o tom, že ano. V našem evropském prostoru máme křesťanské základy v sobě. Každý používá „šmarjajosef“ nebo „kristepane“, „pro kristovy drahý rány“. Přijdete do kostela, vše je na obrázcích. To by člověk musel žít někde v izolaci, aby se někde nesetkal s obrázky svatých, s betlémem, s křížovými cestami a podobně. Takže myslím, že každý tak trochu tuší a my divákům celý příběh převyprávíme.

Zkoušky dva měsíce před akcí

Kolik musíte mít zkoušek?

PBN: Počet je různý, ale začínáme se scházet a zkoušet tak dva tři měsíce před Velikonocemi. Máme štěstí, že základ herců je stabilní a hlavní role jsou nastudované. Zkoušet musíme komparz a menší role, o to víc, když přijde někdo, kdo s divadlem nemá zkušenosti.

Kde zkoušíte?

PBN: Díky dobré spolupráci s městem můžeme zkoušet přímo na Vodním hradě. Nejdřív to jsou zkoušky v Centru textilního tisku, který je součástí areálu. Později už zkoušíme na nádvoří v kulisách hradu. Když je potřeba, tak zázemí najdeme i v ZUŠce, ale tam spíše zkouší orchestr.

Pašijové hry je akce na celý den. Máte pozvané i hosty?

PBN: Pravidelným hostem je českolipská kapela Řemdih, která se věnuje středověké hudbě, jsou známí po celé Evropě. Vzhledem k tomu, že to jsou mí přátelé a v Lípě si moc nezahrají, tak je zvu. Ono je taky dobré, že když přicházejí diváci, tak se akce rozjede díky koncertu a když už jsou všichni zájemci v areálu, tak odehrajeme naše Hry.

Až 1500 návštěvníků

Jaká je návštěvnost?

PBN: V průměru to bývá nějakých 600 až 700 lidí. Jednou jsme měli i 1500 návštěvníků.

Není škoda, že Pašijové hry odehrajete jen jednou?

PBN: Já jsem rád, že tu různorodou společnost dám dohromady na jeden jediný den. Takže zájezdy nepřichází v úvahu. Myslím, že jedinečnost našich Pašijovek je i v tom, že hrajeme právě jen jednou. Atmosféru akce soustředíme na jeden den, jedno vystoupení.

Pašijové hry a výstava fotografií

Bude mít letošní ročník něco specifického, myslím hosty, vzpomínky?

PBN: Já nejsem moc slavící typ, takže můj hlavní úkol je udělat další Pašije, aby všichni byli na místě, nikomu se nic nestalo. V Centru textilního tisku budeme mít výstavu fotografií Vítka Černého, jednoho z našich dvorních fotografů, který naše Pašije již léta dokumentuje.

Musím ještě zmínit plakáty, ty jsou totiž každý rok velmi výrazné a dobře graficky zpracované.

PBN: Každý rok se snažíme oslovit místního grafika, výtvarníka a podobně. Těším se, až vypustíme letošní pozvánku a letošní plakát, který pro nás připravil českolipský rodák, písničkář, skladatel a výtvarník Jakub König. Já jsem rád, že Pašijové hry můžeme v České Lípě dělat, že se ta nesourodá sedmdesátičlenná společnost sejde a vždycky dáme Hry dohromady. To mě baží nejvíc, stejně, když je o Hry zájem.