Poděbrady vás provede Bílá paní

Od roku 2012 se Poděbrady každý letní prázdninový páteční večer, díky Divadelnímu spolku Jiří, mění v kouzelné místo, kde chodí nejenom Bílá paní, ale i mnoho historických postav, které zde někdy opravdu žily. Bílá paní, coby laskavá průvodkyně, má každý rok připravenou originální a poutavou procházku napříč časem, při které divákům ukazuje pozoruhodná zákoutí Poděbrad, a při které se dozvíte věci, které jste možná ani nevěděli. O předchozích procházkách a i těch letošních jsem si povídal s iniciátorem projektu, autorem a režisérem Ladislavem Langrem.

Autor: Tomáš Čivrný

Jak to tenkrát bylo?

Lálo, vezmi nás zpátky do roku 2012 a prozraď, jak nápad na kostýmované procházky vznikl?

LL: Musím jít ještě o kousek dál do historie. Když jsem pracoval v redakci regionálního týdeníku Sedmička, tak jsem jednou psal reportáž  o nočních procházkách minulostí divadelníků v Kutné Hoře a trochu jsem jim záviděl úžasnou historickou kulisu města. Samozřejmě s památkou UNESCO se Poděbrady nemohou srovnávat ani na okamžik. 

Ale obratem mě napadlo, že by šlo využít nedaleké nádherné empírové divadlo zámku Kačina (do té doby nevyužívané) a napsal jsem v roce 2010 a 2011 dvě komické aktovky o hraběti Chotkovi, přičemž tu druhou jsme navíc rozšířili při prohlídkách zámkem o krátké vstupy po jednotlivých expozicích. Pak nás vystřídali právě Kutnohoráci a mě napadlo, že by po poděbradských zámeckých zahradách nad Labem mohla chodit Bílá paní. No, byla to slepá ulička, ale když už jsme měli ten kostým, tak se v roce 2012 vydala Bílá paní na svou první cestu v rámci Poděbrad  a ukázalo se , že i v Poděbradech se máme čím pochlubit. Myslím, že při troše chuti a fištrónu takové historické procházky může v létě dát skoro každé město.

Kolik postav se za těch 10 let divákům představilo?

LL: Každý rok přicházím s novým příběhem, každý rok měníme trasu, každý rok je průvodcem Bílá paní a každý rok má jiného parťáka. Samozřejmě jsme začínali s Jiřím z Poděbrad, s jeho rodinou, s knížetem Hohenlohe. Během každé vycházky pracuji zhruba s 8 postavami a snažím se, aby to převážně byly skutečné osoby spojené s Poděbrady, jako třeba jeden podivínský zahradník, který plašil v barevných trikotech v noci lidi v parku, nebo  zakladatel skláren, továrník Augustin Gerhardt, poustevník, básník Turinský, poděbradská Japonka paní Fuku atd. Postupem času ty nejznámější historické postavy začaly docházet.

Problémy mají řešení

Jak si tu situaci s „docházením“ postav řešil po scénáristické stránce?

LL: Zapojil jsem nové – místní bájnou čarodějnici Černoborku,  šaška krále Jiřího – bratra Palečka, jindy to byl stydlivý sob Waldemar z knížecí Obory,  trpaslík od květinových hodin, naštvaný, že v tom vlhku vyrost, oživlá socha tanečnice z parku, holub Theodor, který kálí lidem na hlavu atd. Pochopitelně se tak prolíná historická osvěta a zábava, ale současně musím pamatovat i na děti, které tvoří až třetinu diváků, a protože celá procházka je interaktivní jak pro dospělé návštěvníky, tak samozřejmě pamatujeme i na děti s různými úkoly, zdá se, že se jim to líbí.

A herci nedocházejí?

LL: Postavy mají vždy tři alternace, abychom to během prázdnin mohli hrát každý pátek.

Jak náročné je každý rok vybrat novou neokoukanou trasu? Je po těch 10 letech ještě „kudy jít“?

LL: Samozřejmě si každý rok říkám, že už nevím, kudy jít a co nového divákům odhalit, ale zatím se to daří a když bude nejhůř, tak můžeme s klidem začít oprašovat vycházky z prvních ročníků.

Organizace a propagace

Popiš, prosím, proces vzniku jedné takové procházky (ideálně s informací o časové náročnosti): kdy začneš psát, kdy máš první verzi, kdy proběhne první čtená, na kolik zkoušek procházky dáte, jak je náročné dát dohromady herce/alternace – byť je to jistě každý rok jiné – zkus to nějak zobecnit prosím.

LL: Proces vzniku vždy vychází od mého osvícení (spíš zatemnění), když někdy na jaře mě produkční Karolína Lišková začne atakovat, jestli už mám něco v hlavě. Nikdy nic nemám, ale nikdy to nepřiznám. A tak začnu přemýšlet, hrabat se v knížkách a promýšlet trasu. Pak to pošlu produkci, která mě tak uháněla a s napětím očekávám, jaká bude reakce. Po měsíci se nenápadně optám, jak to vidí a dozvím se, že se k tomu tradičně ještě nedostala…

Smyslem procházek je také dát příležitost novým nebo méně obsazovaným hercům spolku, aby se otrkali na veřejnosti a to je také velmi důležitý bonus. Zkoušíme (včetně čtené) asi na 8 zkoušek a každá procházka je zhruba na hodinu, protože musíme také počítat s různě náročnými přechody mezi jednotlivými výstupy.

Kolik má spolek členů a kolik z nich se procházek průměrně účastní? Jak členové spolku tento projekt vnímají? Berou to jako oddych? Chybí jim divadelní zápřah a proto do toho jdou?

LL: V průměru je na procházkách angažováno kolem 30 herců z 55 členů spolku a myslím, že se na to všichni těší, v Poděbradech to už patří k malé tradici a v neposlední řadě to přináší i nějakou korunu do našeho rozpočtu.

Skupiny diváků

Spolek působí v lázeňském městě, které dost žije cestovním ruchem. Jakým způsobem na procházky oslovujete turisty a jakým způsobem místní obyvatele? Zaměřujete se více na jednu či druhou skupinu?

LL: Nerozlišujeme mezi turisty a místními, snažím se pokaždé to psát tak, aby to bylo obecně srozumitelné. Nepočítám (snad s výjimkou Jiřího z Poděbrad) se znalostmi diváků a všechno náležitě a s humorem vysvětlujeme.

Pak je tu třetí skupina diváků – „uzavřená“ – prozraď nám o této nabídce, kterou prezentujete na svých webových stránkách něco více.

LL: Velmi často se stává, že si nás objednávají instituce, hotely, školy, cestovky apod., a tak vyrážíme jako bonusový balíček nejrůznějších akcí konaných v Poděbradech i mimo stanovené páteční výšlapy.

V obou covidových letech spolek vychytal „okna“, ve kterých mohlo na realizaci procházek dojít. Pozoroval jsi pokles návštěvnosti v porovnání s dobou před covidem? Jakou návštěvnost očekáváš letos?

LL: S procházkami jsme se skutečně trefili do covidových oken a myslím, že jsme nezaznamenali propad návštěvnosti. Průměrná návštěva na jedné vycházce je kolem 60 – 80 osob. Nejvíc bylo tuším kolem 130 lidí, ale to je už o hlasivky a samozřejmě takový dav vytváří komplikaci i v běžném provozu a interakce s diváky je potom ne příliš vydařená.

Letošní – jubilejní – procházky

Procházky letos slaví 10 let, připravili jste na letošek něco speciálního? Kam se po Poděbradech dostanou diváci tentokrát, a které postavy je na procházce doprovodí?

LL: Tentokrát jsou parťáky Bílé paní záškodníci a škodiči Omikron a Delta, kteří narušují zavedený pořádek procházek, provokují Bílou paní i další historické postavy. Tradičně začínáme u květinových hodin na kolonádě a dojdeme až na náměstí. A třebaže jsme na náměstí byli už několikrát, stále jsou nové věci, které můžeme divákům přiblížit. Kdyby náhodu přišel věrný divák letos jubilejně podesáté, nudit se nebude a odejde opět s rozšířenými historickými obzory…

Kdy a kde budou mít letošní procházky premiéru?

LL: Premiéra letošních procházek je v pátek 24. června ve 21.00 (na Svatojánskou noc) , sraz je tradičně u květinových hodin, jako všechny následující pátky.

Bude během prázdnin nějaká pauza?

Hrajeme celé prázdniny s výjimkou dvou pátků, kdy je v Poděbradech swingový festival (15. července.) a Soundtrack festival (26. srpna.).

Kdy proběhnou poslední letošní procházky?

Poslední vycházka je naplánovaná na 2. září.

A kolik stojí diváky účast na procházce?

Vstupné je 80 Kč, pro děti do 15 let je snížené na 50 Kč.

Děkuji za rozhovor, přeji tobě i procházkám úspěch a spoustu spokojených diváků.

Sledujte Divadelní spolek Jiří Poděbrady na Facebooku – zde. Podrobnější informace – nejen o procházkách – získáte na www.dsj.cz

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!