Belgická rybka vplouvá do Divadla RADAR
Inscenace Belgická rybka Divadla RADAR je nové „divadelní dítko“ režiséra a dramaturga Lukáše Křížka. Premiéry se uskutečnily hned začátkem února 2023 – v pátek 3. a v sobotu 4. února (vždy od 20.00 hod). A Lukáš si i tentokrát našel trochu času, aby nám o inscenaci řekl více.
Autor: Vendula Melíšková
Belgická rybka v anotaci Divadla RADAR
Nádech. Potemnělá jezírka v bruselské čtvrti Ixelles. Velká pán a Malej holka. Čekají. Jeden druhého si nevšímají. Nádech. Když se jedno dítě pozve k jednomu pánovi domů a převrátí mu život naruby. Nádech. Křehký příběh, který zpochybňuje identitu, v hlubinách duše oslavuje jinakost a před obtížností existence schovává hlavu pod vodu. Nádech. Poetická cesta k dětství, na které jsme možná už dávno zapomněli. Nádech… (zdroj: Divadlo RADAR)
Belgická rybka autorky Léonore Confino a v překladu Petra Christova byla představena českému publiku formou scénické skici na 2. ročníku festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille v roce 2016 v pražském NoDu. Došlo k tomu rok poté, co byla v září 2015 uvedena v pařížském Théâtre de la Pépinière.
Francouzská inspirace
Lukáši, Belgická rybka není první frankofonní hra, kterou sis vybral k inscenování. Je právě festival Sněz tu žábu místo, kam se chodíš inspirovat? A čím to, že je ti právě frankofonní poetika tak blízká?
LK: Vztah k frankofonní poetice jsem získal už při studiích na Katedře divadelní vědy FF UK, odkud mj. vzešel i samotný festival Sněz tu žábu / Mange ta grenouille. Tehdy jsme byli všichni okouzleni. Starší kolegové a kamarádi založili festival, přizvali nás ke spolupráci a já jsem od prvního ročníku působil jako šéfredaktor zpravodaje LE TISK. To celé mi dalo profesní, dramaturgický a divácký vhled do „francouzské krajiny“. Z festivalu vzešla Belgická rybka a ze studijních let pak má první režie Divadlo bez zvířat (Jean-Michel Ribes). To jsme v roce 2018 uvedli vlastně také tak trochu v české premiéře. Ta poetika – ačkoliv rozptyl těchto textů je veliký – je mi blízká z mnoha důvodů. Ale jak právě ona rozdílnost napovídá, jsem hodně vybíravý a záleží na více aspektech než jen na oblibě francouzské dramatiky.
Trocha dramaturgie
Je pro tebe Belgická rybka další současný Young adult? Anotace působí existenciálním dojmem a zároveň trochu fantasy (vzhledem ke hře s pojmenováním osob Velká pán a Malej holka). Čím tě konkrétně oslovil tento text?
LK: Zřejmě by se to pod nálepku Young adult dalo schovat. Ale bylo by to poměrně zjednodušené tvrzení. Zatímco Young adult je primárně určen mladým dospělým, text Léonore Confino má ten rozptyl napříč generacemi. Navíc je tahle její krajina obrazů, významů a myšlenek výrazně komplikovanější. Pokud anotace působí existenciálním a „fantasy” či snad snovým dojmem, tak jsme to „trefili správně” a je dobře, že to předznamenává mnohovrstevnatost textu, který přináší několik témat současně. Příběh se skrze realitu a jakýsi vnitřní hlubinný svět postav(y) vypráví a odkrývá vskutku sofistikovaněji a poetičtěji nežli klasický Young adult.
Belgická rybka mě oslovila už na festivalu, kde jsem o jejím skicovitém a kráceném provedení v citlivé a minimalistické režii Ondřeje Mataje napsal nepříliš zdařilou reflexi, a kde jsme dělali rozhovor přímo s autorkou. Imponovalo mi její přemýšlení o divadle a kvalita samotného textu, který se mě na mnoha úrovních, dokonce opakovaně, dotýká; jeho humor, něžnost, hravost, naivita i skepse, „atmosférovitost” a vůbec forma s obsahem, důležitá témata a otevřené interpretační možnosti.
Témata Rybky
Jakých pro tebe důležitých témat se Belgická rybka tedy dotýká?
LK: V rozhovoru pro festival nám Léonore prozradila, že na námět přišla tak, že pozorovala své spoluobčany v metru a představovala si, jací byli, když byli děti. Odtud se dostala sama k sobě a vznikl stěžejní leitmotiv vnitřního dítěte. Co když jsme na něj už úplně zapomněli? Jaké vlastně je, v čem nám může pomáhat a v čem komplikovat život? Už jenom tohle je sám o sobě bohatý introspektivní materiál. Ale má to ještě nástavbu: co když je tohle vnitřní dítě, uvnitř dospělýho chlapa, malá holka? A jde to ještě dál… protože metafora s rybkou. A to mě hodně baví.
Když jsme se na zkouškách bavili, o čem to pro nás je, shodovali jsme se na tematických okruzích typu: transgender vs. jinakost a jejich případná (ne)nutná definice; smíření a sebepřijetí všech našich částí; determinace rodiči, které si nevybíráme; nevyslovitelnost vnitřního stavu věcí a podobně. A všechny tyto se umně propojují a vrství, pak jsou nějak jevištně vykládány a pak do toho samozřejmě vstupuje proměnlivá divácká zkušenost a všeobecné naladění. Jak sama autorka v rozhovoru také říká, má ráda texty, které „nutí“ aktivizovat nejen inscenační tým, ale i diváka. Abychom k tomu všichni nějak přistupovali, dali tomu každý něco ze sebe.
Dvacetkrát a dost, a nebo ještě…
Jsou autorská práva drahá? Máte je nakoupená na určitý počet repríz?
LK: Myslím, že jsou adekvátně drahá tomu, že se jedná o současný a ve Francii oceňovaný text, který má žijící autorku i žijícího překladatele. Plus nějaké ty provize. Takže ano jsou, ale je to pochopitelné. Licenci máme zatím na jeden rok a dvacet uvedení. Poté se o práva žádá znovu.
Cílová skupina diváků
Na koho text Léonore Confino a vaše inscenace cílí? Hranice 13+ je doporučená nebo na hru mladší publikum nesmí?
LK: Teď si budu trochu protiřečit s otázkou ohledně Young adult. Malýmu holce je kolem deseti let a Velký pánovi odhadem něco mezi čtyřicítkou a padesátkou. A oba jsou si „nápadně nenápadným” odrazem. V zahraničí je text hrou pro děti a mládež. Dokonce ve Francii vyhrál Studentskou cenu za nejlepší divadlo pro děti a mládež roku 2016. A půjdeš-li logikou „hlavního hrdiny”, tak máš diváctvo 10+. Nicméně, zahraniční – obzvláště pak to francouzské – publikum je na tom úplně jinak, nežli to tuzemské.
My jsme tu hranici proto posunuli. Sice nechceme podceňovat mladší recipienty, kteří často vnímají skrze obrazy a nepotřebují k tomu úplné pochopení textu, ale domníváme se, že jeho komplexnost, náročnost dílčích témat a naše pojetí nijak neusnadňují orientaci v tom, co se vlastně děje a co to vlastně v těch několika úrovních znamená. Je to mezigenerační dialog, v němž jde mj. o vnitřní dítě. Na své si tak přijdou jak mladí-dospělí, tak ti dospělí, tak i ti starší-dospělí.
Spolupráce napříč soubory Divadla RADAR
Co se skrývá pod koprodukcí souborů Načerno, Hrobeso a Za oponou? A jak taková spolupráce napříč soubory fakticky probíhá?
LK: Režisér (Lukáš Křížek) a kostýmní výtvarnice (Barbora Heřmánková) z Načerna, herečka (Karolína Klempířová) a technik i pravá ruka v jednom (Michael Simandl) ze Za oponou a dva herci (Ondřej Pečený, Eliška Srnská) z Hrobesa. Přesně tohle. Hostování napříč soubory je u nás v RADARu na denním pořádku. Stejně jako trochu specifičtější projekty: například Tři mušketýři na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. My jsme akorát komorní a dostali jsme příležitost udělat inscenaci pro dva herce a ještě takového textu. A jsme za ni jak vedení divadla, tak zřizovateli DDM Praha 7, vděční.
Nutno však podotknout, že jsme si taky museli počkat. Uzpůsobit tomu osobní harmonogramy, nenarušovat aktivity v našich kmenových souborech a najít skulinku v dramaturgickém plánu divadla. Celá inscenace vznikala nad rámec všeho ostatního. O tom, že budeme dělat Belgickou rybku jsme věděli už v létě 2020. První čtená zkouška proběhla ale až v únoru 2022. A pak fázové a pravidelně nepravidelné zkoušení.
Herecká chemie
Jak už jsi sám řekl, Belgická rybka je velice komorní. Vystupují v ní pouze dvě postavy. A přesto máš tři herce. A navíc ani jeden není z tvého souboru Načerno. Jak sis vybíral, koho obsadíš?
LK: V základu o všem rozhodoval ten věkový rozdíl. Chtělo to herce, mezi kterými bude rozdíl kolem patnácti a více let, budou akurátně blízko svým postavám a současně dostatečně herecky vybavení, aby to celé utáhli. V Načernu jsme třicátníci, takže jsme byli ze hry rovnou. Ondřeje Pečeného jsem měl jasného už od začátku. A to nejen z důvodu, že jsem měl možnost jej sledovat při práci na inscenaci Zlatý drak, na níž jsem také spolupracoval. S Karolínou Klempířovou (kterou mám i v Probuzení jara) a s Eliškou Srnskou jsem si jednak přál spolupracovat a jednak jsem věděl, že jim s Ondrou zafunguje veškerá chemie – osobní i jevištní. A věděl jsem, že pokud mi tihle tři nekývnou, tak Belgická rybka nebude. A oni kývli.
Pokud se nemýlím, Ondřej Pečený (Velká pán) je v rámci RADARU značně vytížená osoba. Musel jsi ho dlouho ke spolupráci přemlouvat?
LK: Nemýlíš se a já ho za to obdivuju. Ostatně holky toho také nemají málo: Karolína v RADARu učí, režíruje i hraje, studuje DAMU. Eliška zase nehraje jenom u nás, ale hostuje například u V.A.D. Kladno a navíc se věnuje curlingu na světové úrovni. Když jsem Ondru oslovil (tou dobou jsem už věděl, že holky chtějí), myslel jsem, že mě pošle do háje. Z časových důvodů. Ale jemu se to zalíbilo stejně jako nám. A myslím, že všechny nakonec zlákal nejen ten text, ale i tento konkrétní inscenační tým.
Belgická rybka jako technická výzva
Mimochodem, tvá technická pravá i levá ruka, Michael Simandl (světelný design a zvuk), je také v rámci RADARU poslední dobou prakticky na roztrhání. Nechal se dlouho přemlouvat nebo ho lákala nová technická výzva?
LK: Michael mi už někdy kolem Probuzení jara řekl, že se mnou chce dělat všechny inscenace. A to se také děje a už si to ani neumím představit jinak. Je vždy neskutečnou oporou celému týmu. Takže přemlouvání nebylo třeba a technické výzvy přicházejí s každou novou inscenací, takže to už je taková naše tradice. Text Belgické rybky ho navíc oslovil tak moc, že se dobrovolně rozhodl být i u celého procesu zkoušení, což jindy úplně nebývá.
Kostýmy navrhla a realizovala Barbora Heřmánková. Také Bára tě provází více inscenacemi, ne? Co ti vyhovuje na této spolupráci? Přinášela ti sama nápady nebo jsi měl v hlavě od začátku konkrétní koncept?
LK: Je to naše třetí společná věc a v Načernu už pozvolna navazujeme čtvrtou (premiéra v květnu), ale tam teda Bára i hraje. Podobně jako Michaela a také ještě Vojtu Jelínka si tyhle talentovaný a spolehlivý lidi, kteří se mnou už něco dělali, snažím držet napříč inscenačními týmy. Dokud je to se mnou baví.
Báře se daří jedna věc, a to, že je velmi často naladěná podobným směrem k textu jako já. Spousta skvělých nápadů přichází právě od ní. Na první schůzce spolu vždy rozmýšlíme, diskutujeme a já tak jako lítám v oblacích s nápady, pocity, myšlenkami a potřebami a ona si to zapisuje nebo to rovnou konfrontuje se svou představou. Pak to společně třídíme, ladíme a zkoušíme. Nic není problém. Jsem rád, že už máme svůj způsob a postup práce i komunikace, a že to vždycky stojí za to.
Voda na dně akvárka
A co scéna? Ptám se, protože jsem na webu nenašla žádného scénografa.
LK: Vedle režie tam mám napsanou i scénu, ačkoliv to bylo částečně kolektivní. Od začátku jsme chtěli minimalistickou a funkční scénu. Já jsem přišel s myšlenkou, že bychom to udělali v kruhovém prostoru, aby to evokovalo dno akvárka, potažmo jezírko a kolem toho, že budou fragmenty místností bytu, v němž se většina hry odehrává. Tu více či méně ilustrativně, jindy znakem a zástupností rekvizit. Postupně jsme ty věci cizelovali a hledali, až zůstaly opravdu jen ty nutné. Takže jsme nakonec ustálili dostatečně variabilní prostor, abychom dokázali vytvářet potřebné realistické i poetizující obrazy, mluvili divadelním a pokud možno vynalézavým jazykem.
Potřebnou atmosféru pak dokreslují světla a hudba. A voda. Taky tam je voda.
To zní dost mokře. Mají si s sebou diváci brát ručníky?
LK: Rozhodně ne. Leda by je chtěli po skončení darovat hercům. Haha!
Kam popluje Belgická rybka dál?
Už víš, kdy budou nejbližší reprízy? A kdy zamíříte na divadelní přehlídky?
LK: Nejbližší reprízy budou určitě v březnu a budou hned dvě – ve středu 8. března a ve čtvrtek 16. března 2023. Divadelní přehlídky, vzhledem k premiéře v únoru, nás čekají až příští sezonu. Z RADARu se navíc letos chystají na přehlídky Pan Polštář (má režie v Načernu), autorská inscenace Pomeranč (Za oponou) a Krysa (Před oponou).
Pro další reprízy sledujte web Divadla RADAR a sociální sítě – ať už přímo divadla nebo jednotlivých koprodukčních souborů – Načerno, Hrobeso a Za oponou.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
