Desatera

Desatero imaginární pantomimy Lukáše Šimona

Tématem v pořadí třináctého desatera je imaginární pantomima v podání Lukáše Šimona. V rubrice DESATER pro vás oslovujeme osobnosti, které mohou, z pozice své odbornosti, sestavit deset bodů – pravidel k rozličným aspektům divadla. Jejich rady zaměřené zcela prakticky, vám, jak doufáme, poslouží jako inspirační zdroje.

Ve svém desateru vychází Lukáš z 20 bodů technologie hraní imaginární pantomimy svého pedagoga, prof. Borise Hybnera.

Při představování imaginárního předmětu by měla být vaše gesta jednoznačná a snadno čitelná, aby diváci okamžitě pochopili, co se děje. Jako mim musíte svůj předmět znát do detailu: tvar, délku, barvu, hmotnost. Musíte gesty popsat hlavní atribut předmětu, co je pro něj typické nebo k čemu se využívá. Neméně důležitým aspektem je vztah k předmětu – např. jestli se mi líbí, je zvláštní, zkoumám ho, potřebuji ho, nebo je neutrální, objekt každodenní potřeby a podobně.

Používá se tzv. „tok“, rychlé zastavení pohybu nebo gesta, které ohraničuje objekt nebo určuje konec gesta postavy. Zahrnuje zastavení pohybu rukou či těla v určitém bodě, což posílí srozumitelnost a význam gesta a udělat ho více výrazným. Nechává diváku prostor pro pochopení gesta nebo představu imaginárního objektu, jeho formy.

Tato technika se inspiruje komiksovým stylem, kde se postavy často zobrazují v konkrétních, výrazných pózách, které sdělují emoce, náladu nebo akci. Podobně jako u gest, posiluje srozumitelnost a význam postoje. Vyznačuje se výraznou změnou napětí v těle – při zastavení pózy nebo gesta jsou všechny svaly v napětí, aby se následně mohly uvolnit. Střídáním tělesného napětí a uvolnění vzniká dramatický pohyb.

Říká se, že tanec je umění pohybu, pantomima je uměním postoje, to znamená, že vaše nohy by měly být uvolněné a pohyblivé; po jevišti se pohybují ladně, ale zároveň byste měli udržovat pevný a stabilní postoj, abyste mohli kontrolovat své pohyby a kdykoli zastavit, což zvýrazňuje srozumitelnost a význam akce. Musíte vědět, kde je zrovna váha vašeho těla. I když hrajete těžkého člověka, nedupejte, nalezněte tíhu v ladnosti a postoji. Postoj, jak ve smyslu postavení, pózy, tak ve smyslu vztahu, stanoviska, názoru.

Důležité je udržovat kontakt s publikem pomocí vašeho postoje a mimiky, aby diváci mohli lépe porozumět vašim emocím a záměrům, proto hrajte k divákům co nejvíce en face. U imaginární pantomimy vidí divák veškerý svět jen skrze mima, takže je důležité s ním co nejvíce udržovat kontakt, aby gesta a emoce byly co nejvíce čitelné. Zády lze zahrát jen omezené množství emocí. 

Mimika by měla být umělecky stylizovaná, ale stále autentická a uvěřitelná, aby diváci mohli snáze věřit vašemu výrazu. Každý mim má vlastní styl, který by ale měl působit v každém případě herecky přirozený. Svým tělem vypráví děj, vytváří nové prostředí, objekty, postavy, ale každá věc i postava musí být čitelná a uvěřitelná. Mim musí být jak dobrý herec, tak dobrý tanečník.

Při hře s reálným partnerem byste měli hrát dialog tak, aby se k vám mohl váš herecký partner připojit, ale zároveň tak, abyste měli také prostor pro své vlastní projevy a reakce. Když hraji, partner mi dává pozornost tím, že je strnulý, popřípadě má nějakou repetitivní (opakující se) akci, aby mi nebral pozornost. A naopak. Jakmile se oba na jevišti pohybují, je to jakoby si „skákali do řeči“ pohybem, protože pohybem mim „mluví“ a zastavením dává „tečku za větou“. Až když se jeden z mimů zastaví, může druhý pokračovat.

Měli byste udržovat a podle potřeby měnit plynulost a dynamiku vašich pohybů a akcí, i když není k dispozici hudební doprovod, v závislost na stylu a důležitosti akce. Střídat rychlé a pomalé pasáže. Střídat uvolnění a napětí. Můžete jít „s hudbou“ či „proti ní“, skákat do rytmu a narušovat ho. Zejména ve hře s partnerem je důležité udržovat rytmus akce, abychom vedli divákovu pozornost tam, kam chceme, a zároveň se snažíme diváka překvapovat. 

Hledání originality (jinakosti) není v rozporu s jasnou srozumitelností v každém okamžiku. Je důležité být kreativní a originální ve vašem představení, ale zároveň udržet jasnost a srozumitelnost pro publikum. Ukazujete-li publiku něco nereálného, abstraktního, pro něj neznámeho, nesmíte zapomenout na expozici, ale dodržovat styl hry. 

Měli byste věnovat pozornost tomu, které informace jsou klíčové pro příběh nebo situaci, a přizpůsobit svůj herecký styl tak, aby tyto informace byly jasně sděleny. Prodloužením času a vykreslením detailů dáváme fokus na ty důležité. Fóry nenesoucí význam by měly být ve své formě drobnější.

Desatera na portálu Divadelník.cz přibývají postupně (byť nepravidelně). K některým tématům se nejspíše budeme vracet i vícekrát. To proto, abychom vám nabídli vícero úhlů pohledu různých odborníků na jednotlivé aspekty divadelní tvorby.

Dosud publikovaná Desatera:

Propagační desatero Tomáše Čivrného
Odměnový crowdfunding – desatero Koralíny Baňkové
Vypravěčské desatero (storytelling) Martina Haka
Desatero písňových textů Jana Duchka
Desatero improvizace Filipa Kardy
Režijní desatero Adama Doležala
Scénografické desatero Petra Kolínského
Herecké desatero Jana Kašky
Licenční desatero Michala Zahálky
Světelné desatero Pavla Hurycha
Loutkářské desatero podle Tomáše Běhala
Kostýmní desatero Miroslava Krále

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!