Desatero režie Adama Doležala

Rubriku DESATER již dobře znáte. Oslovujeme pro vás osobnosti, které dokáží, z pozice své odbornosti, sestavit deset bodů – pravidel k rozličným aspektům divadla – zaměřených zcela prakticky tak, aby vám, jak doufáme, posloužily jako inspirační zdroje pro Vaši jevištní tvorbu. Desatero režie pro nás, přes svou skutečně značnou vytíženost (co teď měsíc, to premiéra), sestavil režisér Adam Doležal.

Adam Doležal, režisér a překladatel

Adam Doležal se narodil v roce 1985 na Kladně, ale žil a vyrůstal v Rakovníku. Už od dětských let působil v tamním divadelním spolku Tyl Rakovník, kde ztvárnil mnoho rolí: (Jako poslední článek dračího ocasu v inscenaci Tři rubíny se dostal např. už v roce 1997! do programu na Jiráskův Hronov.) Obor činoherní režie vystudoval na brněnské JAMU pod vedením prof. Aloise Hajdy. Už za studií hostoval v BURANTEATRu. Od té doby si prošel jako hostující režisér prakticky celou ČR – Zlín, Šumperk, Most, Pardubice, Plzeň, Kladno, Mladou Boleslav, Prahu a Příbram… (Pozvánky na aktuální inscenace najdete pod Desaterem.)
Kromě režie také „z netrpělivosti“ čekání na překlady překládá texty z angličtiny, např. od Scotta Z. Burnse, Martina Crimpa… (Viz Aura-Pont).
Působí jako lektor režijních seminářů pro amatérské divadelníky (např. na šumperském S.M.A.D.) a je častým lektorem v porotách divadelních přehlídek (např. Divadelní Piknik Volyně, Divadelní Tříska, Wintrův Rakovník…)

Desatero režie podle Adama Doležala

1 – Téma

Vědět co a proč chci divákům představením sdělit, proč ho chci inscenovat. Nemusí být vždy hlubokomyslné, i pokus o pobavení a vytržení diváka ze všednodennosti může být příjemným cílem. Téma a sdělení inscenace se většinou vymýšlí s dramaturgem.

2 – Text

Text tedy volit podle toho, jestli je možné na jeho podkladě vyprávět o tématu, které jsem si určil. Když není opora v textu, je lepší zvolit si jiný. Téma inscenace by mělo být v souladu s tématy obsaženými autorem v textu; boj s autorem je předem prohraná bitva.

3 – Úprava

I přes předem promyšlený výběr se musí některé texty upravovat. Některé hry jsou pro dnešní publikum přeci jen trochu dlouhé; některé se lépe čtou, než pak říkají na jevišti…

4 – Obsazení

První veliký režijní čin. Už samo obsazení a podoba jednotlivých herců sebou nese význam a špatně obsazená role může udělat při zkoušení množství škody; a to je pak chyba režiséra. Neznamená to ale neobsazovat proti typu; to může být naopak osvěžující jak pro herce, tak pro diváky.

5 – Nadšení

Nepropadat panice, když se nedaří: Vždycky se na začátku chvilku daří, pak dlouho nedaří a na konci mají všichni pocit, že takový výsledek nemůže jít nikdy před diváky. Zkoušení může být pro režiséra proces plný frustrace a je důležité nepanikařit, držet se tématu a nevyvolávat v okolí paniku.

6 – Příprava

Předcházení panice přispívá poctivá příprava. Pokud se má režisér ve chvílích utrpení a zoufalství k čemu vrátit, má ji jako opěrný bod, tak není nikdy zcela ztracen. Je pak méně pravděpodobné, že ve snaze “vše zachránit” opustí svůj původní záměr a směr.

7 – Variabilita

Každé zdravé zkoušení je hledání. Jsou režiséři, kteří mají jasnou představu o každém pohybu herce a v rámci zkoušení je vlastně pouze animují, instalují do vymyšlených obrazů – i to je možnost. Je ale krásný pocit, když herec pochopí postavu lépe, než vy a při zkoušení přijde s nápadem, který by vás nikdy nenapadl. Ve chvíli, kdy se povede režisérovi nadchnout ostatní pro inscenaci natolik, že začnou sami tvořit v přesně vymezených mantinelech, dostává za odměnu takové nápady, které by si sám doma za stolem vymyslet nedokázal.

S tím je spojená i ochota opouštět vlastní nápady – některé totiž vypadají krásně, když si je režisér vymyslí, ale na jevišti prostě nefungují. To není žádná ostuda, nikdo není jasnovidec a nic se pořádně neví, dokud se to nezkusí (proto se procesu říká “zkoušení”). Ostuda ale může vzniknout z toho, když si tvůrce mermomocí stojí za nějakým nápadem, i když se v praxi ukázalo, že prostě nemůže fungovat.

8 – Druhé oči

…a opět dramaturg. Když během zkoušení slyšíte a vidíte inscenaci tolikrát, prostě zapomenete sledovat příběh očima diváka, který ji vidí poprvé. Je fajn mít někoho, komu věříte, který se přijde podívat a řekne vám, jak výsledek vlastně působí. Některé věci se mohou zdát jasné a vlastně ve výsledku nejsou.

9 – Vědět pro koho inscenaci dělám – tzv. cílová skupina

Nesnažit se zavděčit všem, takové umění, které by se líbilo všem a bez výjimky neexistuje a je dobré mít to na paměti. Když si už na začátku zkoušení určíte, jaký je cíl inscenace a pro jakého diváka se vytváří, vyhnete se tak pozdějšímu případnému faux pas. Jednoduše řečeno, hry Elfride Jelinek nebudete hrát pro školky… Leda byste chtěli ty děti spolehlivě rozbrečet.

10 – Nepo… se z toho

…vždycky bude někdo, komu se vaše práce nebude zamlouvat. Vždycky bude někdo, kdo pro vás bude mít zaručenou radu, jak to udělat lépe. Tyto rady a názory je zapotřebí filtrovat. Je důležité mít na paměti, s jakým záměrem a tématem jste do tvorby šli a je dobré zjistit, co z toho záměru se povedlo předat, co třeba nepovedlo a přemýšlet nad tím proč. A když se stane, že se nepovedlo nic, tak se nehroutit, vzít si ponaučení a příště neopakovat chyby. Jedině tak se dá učit a posouvat dál. Jak kdysi řekl Jan Grossmann (pozn.red. divadelní režisér a dramaturg): „Divadlo se nesmí brát vážně, ale musí se dělat pořádně.“

Divadlo se nesmí brát vážně, ale musí se dělat pořádně.“ (Jan Grossmann)

Bonus – 11 – Pravidla

…žádná pravidla beztak neplatí a fantazii se meze nekladou.

O desaterech

Zaujalo Vás desatero režie Adama Doležala? Chcete se seznámit s jeho tvorbou? Zajeďte si do Plzně na Králičí noru či Čarodějky ze Salemu (DJKT), do Kladna na Sexmisi (Městské divadlo), do Mladé Boleslavi na Saturnina či Společenstvo vlastníků, do Příbrami na Jméno (Divadlo A. Dvořáka), do Šumperka na Okno do dvora (Divadlo Šumperk) nebo do Chebu na Sylvii či čerstvou květnovou Mikve (Západočeské divadlo). Adam Doležal v roce 2022 bohužel nestíhá lektorovat žádný seminář, ale jako porotce ho potkáte třeba na Divadelním Pikniku ve Volyni.

Desatera přibývají na portálu Divadelník.cz postupně (byť nepravidelně). K některým tématům se budeme vracet i vícekrát. To proto, abychom vám nabídli vícero úhlů pohledu různých odborníků na jednotlivé aspekty divadelní tvorby.

Již publikovaná Desatera:

Scénografické desatero Petra Kolínského
Herecké desatero Jana Kašky
Licenční desatero Michala Zahálky
Světelné desatero Pavla Hurycha
Loutkářské desatero podle Tomáše Běhala
Kostýmní desatero Miroslava Krále

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!