Pavel Hurych o činnosti ADA

Tímto rozhovorem pokračujeme v minisérii medailonků, přibližujících nám divadelníkům aktivity organizací, které se snaží zastřešovat a podporovat divadelní činnost. Amatérská divadelní asociace – ADA vznikla v roce 1990 a jejím předsedou je Pavel Hurych. A právě Pavlovi jsem položil pár otázek, abychom se o ADA dozvěděli víc.

Pavel Hurych
Scénograf, divadelní technik, režisér, předseda ADA a ředitel Režijní školy ADA v Bystřici. Pavla vždy zajímala divadelní technika a již v útlém věku se stal divadelním technikem. Poté absolvoval také kurzy režie a věnoval se režii pohádek. V současné době působí jako technik v Rádobydivadle Klapý. Vede také semináře divadelní techniky na Jiráskově Hronově. Pavel je též spolutvůrcem publikace Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení.

Amatérská divadelní asociace byla založena v porevoluční atmosféře roku 1990. Jaký byl hlavní důvod? A co nového jste chtěli založením ADA přinést ochotnickému divadlu?

PH: V sobotu 13. ledna 1990 se v Žižkovském divadle v Praze sešlo shromáždění ochotníků, a to nejen z Prahy, ale i z ostatních krajů Čech. Celé to vzniklo asi nejen z revoluční nálady ale i z nespokojenosti ochotníků s jejich tenkrát jedinou organizací v Čechách. Po změně, případně vzniku další organizace se ozývaly hlasy již dříve, ale za totality byl vznik nových organizací v podstatě nemožný. (Sám jsem zažil, když jsme s Jonáš klubem museli vstoupit do Svazarmu.) Na tomto shromáždění bylo ustanoveno FÓRUM AMATÉRSKÝCH DIVADELNÍKŮ. (FAD) Dne 10. 3. 1990 byla na valné hromadě FAD za účasti zástupců většiny krajů Čech a Moravy ustanovena Amatérská Divadelní Asociace. Základní premisou bylo, že budeme soubory i jednotlivce maximálně podporovat v jejich činnosti, ale v žádném případě jim nebudeme diktovat, co a jak mají dělat.

Nahlédnutí do historie ADA

Je to tak, že působnost ADA byla původně rozdělena na jednotlivé regiony? Jaký byl hlavní účel tohoto rozdělení? A proč se dnes již neaplikuje?

PH: Ano, původní struktura měla být podobná jako u SČDO – tedy rozdělení ADA na regiony s vlastní správou. Podařilo se nám shromáždit informace o v té době fungujících souborech ve Středočeském, Východočeském a Severočeském kraji; samostatným regionem byla i Praha. Také jsme založili tzv. „vojenský region“, protože v té době fungovalo několik souborů při vojenských útvarech. Protože ale později vznikla ve východních Čechách samostatná organizace, VSVD při IMPULS Hradec Králové, tak jsme tento region opustili. V severních a západních Čechách se většina souborů hlásila k SČDO a nemělo cenu usilovat o nějaké přetahování členů nebo souborů. Jižní Čechy v té době neměly vůbec zájem.

Historická specialita – „vojenský region“

PH: Na valné hromadě v roce 1992 jsme tedy myšlenku zamýšleného rozdělení zrušili, zůstal jenom „vojenský region“ se svými specifiky; ten ale postupem času zanikl, jak postupně zanikaly vojenské posádky v celé republice… Původní rozdělení mělo mít jediný účel – být co nejblíže ochotnickému dění v místě a vyvarovat se tenkrát hodně skloňovanému „pragocentrismu“… V současné době jednoznačně nemá cenu náš způsob práce rozdělovat striktně podle regionů.

Jakým způsobem se ADA za posledních 30 let fungování změnila a jaká je její hlavní současná funkce?

PH: Odpověď částečně vyplývá z předešlého odstavce. Zrušili jsme Regionální rady, Správní rada je tím daleko štíhlejší a operativnější. Nejvíce úkolů leží na Správě ADA, která zajišťuje většinu aktivit. Sem patří např. pořádání přehlídek, seminářů a školy – a hlavním bodem je na to všechno sehnat peníze. Již dlouhodobě máme své zástupce v grantových výborech, ve festivalovém výboru Jiráskova Hronova a v mezinárodní asociaci AITA/IATA. V poslední době se hlavně věnujeme vzdělávání ochotníků. Což se ukazuje jako správná cesta do budoucna.

Zajištění servisu pro amatérské divadelníky

Pochopil jsem to tak, že původně jste chtěli vytvořit protipól k činnosti SČDO, proto nenabízíte něco jako kolektivní či individuální členství v ADA?

PH: Nevím, jestli „protipól“ je ten správný výraz. Prostě chtěli jsme to dělat jinak. Chtěli jsme se vyvarovat chyb, které zapříčinily to, že ochotníci sami volali po nové, jiné organizaci. Naším záměrem bylo a je se soustředit na poskytování jakéhosi servisu a pomoc s řešením problémů (třeba s autorskými právy). Kolektivní členství u nás existuje, ale je volné, bez závazků; navíc při našich akcích neděláme rozdíl mezi členy nebo soubory různých organizací. Proto také nevybíráme žádné členské příspěvky. Domníváme se, že soubory se svými členy mají tak dost práce sehnat peníze na svou činnost, tak proč je obírat o další peníze. (Ostatně sledování plateb a jejich urgence by zabralo mnoho času a efektivita by byla nulová.)

„Pokud se nám podaří uspořádat POPAD i letos v přesunutém termínu, tak to bude již 47. ročník.“

Můžeš vypíchnout události-milníky, které byly z hlediska fungování organizace v historii ADA klíčové?

PH: Hned v roce 1990 se nám společně s SČDO podařilo obnovit činnost Českého střediska AITA/IATA. Také se podařilo udržet kontinuitu Pražské oblastní přehlídky amatérského divadla (POPAD), o kterou doposud pořádající organizace neměla zájem. Pokud se nám podaří uspořádat POPAD i letos v přesunutém termínu, tak to bude již 47. ročník… Podařilo se nám vymyslet a realizovat několik dalších přehlídek menšího rázu, které běží dodnes (Jinonická sonáta, Kaškova Zbraslav… podrobněji viz níže). Také jsme připravili a vydali několik výukových materiálů včetně videa pro výuku jevištní řeči, které je možné si od nás vyžádat. Uspořádali mnoho krátkodobých, většinou víkendových seminářů. Získali a udrželi si prostory pro pořádání přehlídek, což je v Praze dost náročná záležitost (zvláště z hlediska financí). A hlavně – udrželi jsme asociaci v činnosti, přestože nás postupem času opustilo navždy několik zakládajících členů.

Osmičlený tým divadelníků

Kdo všechno stojí za fungováním ADA? Kolik Vás je? Co mají jednotlivci v ADA na starost?

PH: V současné době pracuje výbor v osmičlenném týmu. Úkoly nemáme úplně přesně rozdělené, každý dělá to, co je potřeba. Ale pro příklad – jeden z členů se stará o granty, jejich podávání, vyúčtování; další o vzdělávací program a péči o frekventanty i lektory (což předpokládá být na všech akcích tohoto typu, alespoň částečně). Jedna z nejdůležitějších funkcí je vedení agendy za to jsme neskonale vděčni naší první místopředsedkyni. No a na mne zbývá několik nepodstatných věcí, jako zdobit při přehlídkách, komunikovat s výbory a vedením jiných organizací, řídit Režijní školičku ADA, zachraňovat, co se dá – a odpovídat na všetečné otázky různých ještě všetečnějších redaktorů.

Ročně se pod hlavičkou ADA uskuteční pět divadelních přehlídek. Můžeš nám je v krátkosti představit?

PH: Před několika lety jsme museli stěžejní POPAD (přehlídku činoherního a hudebního divadla, v našem pojetí s postupem na dvě národní přehlídky, t. č. Divadelní Piknik Volyně a rakovnickou Popelku) rozdělit na dvě části. Nejen pro velký zájem, ale i z důvodu změny postupových pravidel. Jestliže právo nominace na Piknik předpokládalo minimálně osm účastníků a na Popelku pět, pak se to během jednoho, i když prodlouženého víkendu nedalo stihnout. A tak jsme kromě „dospělácké“ přehlídky na přelomu února a března začali pořádat v dubnu Dětský POPAD… Mezi naše další přehlídky patří Kaškova Zbraslav. Z těch nepostupových třeba Jinonická sonáta věnovaná poezii, jak přednášené, tak zpívané (šanson apod.).

Originální přehlídka Chudé divadlo

Zajímavá je přehlídka Chudé divadlo. Tady se nenechte zmýlit názvem, nejedná se o specifické divadlo reprezentované Jerzy Grotowským nebo Peterem Brookem převážně ze šedesátých letech minulého století. Tady by měla být v centru pozornosti herecká práce, a tak trváme na nenáročné scéně, jejíž součástí může být maximálně židle, stůl, věšák nebo podobný kus nábytku. Dělávali jsme i Národní přehlídku jednoaktovek, střídali jsme se s SČDO ob rok v pořadatelství – ale pro malý zájem se z přehlídky stalo bienále a pořadatelství jsme přenechali SČDO.

Vaší důležitou činností je také organizace režijní školičky ADA, jak tento dvouletý kurz probíhá a co může zájemcům o režijní vzdělání poskytnout?

PH: Školičku, tedy režijní školu jsme převzali po prvním dvouletém běhu po SČDO, když jsem se dozvěděl, že již nechtějí v tomto projektu pokračovat. Oslovil jsem mého letitého kamaráda a vedoucího lektora tohoto projektu, Františka Zborníka, jestli by byl ochotný se svojí pravou nebo levou rukou Petrou Richter Kohutovou (pozn.red. rozhovor s PRK zde) a s mojí pomocí otevřít další dvouletý běh (2017-2019). František i Petra to přijali s nadšením. Bohužel František po roce zemřel. Byla to pro nás téměř nenahraditelná ztráta; bylo úžasné, jak dokázal předávat nejenom vědomosti, ale i nadšení a energii svým svěřencům. Naopak on tvrdil, že ho tahle práce nabíjí a i když mu není zrovna nejlíp, tak vždy pookřeje… (pozn.red. o nedávno vydané knize o Františku Zborníkovi si můžete přečíst zde.)

Pak jsme s Petrou oslovili Jaroslava Kodeše, který pohotově „naskočil“ a převzal tu režijní část po Františkovi… (pozn.red. rozhovor s Jaroslavem Kodešem zde). V červnu 2019 jsme otevřeli další běh který měl končit v červnu 2021. Bohužel jsme se ze známých důvodů mohli setkávat jenom do března 2020 – a pak v září na FEMADu v Poděbradech.

Distanční výuka i v rámci režijní školičky

Od té doby lektoři komunikují s frekventanty po internetu, zadávají úkoly, které jsou plněny korespondenčně (např. srovnání režijních prostředků ve třech verzích Romea a Julie, jejichž inscenace jim byly zaslány, apod.)… Za normálních okolností je model školičky sestaven asi takto: 4x dramaturgicko-režijní práce na konkrétním titulu v divadle U Jelena v Bystřici; 4x výuka konkrétních divadelních disciplín (jevištní řeč, pohyb, herectví, scénografie, kostým, líčení, technika – světlo zvuk), mezi jejichž lektory patří kromě mne M. Pacek, P. Kolínský, E. Spoustová, J. Stejskalová, K. Šimandl, V. Kracík, H. Franková, J. Šedivý… Také dvojí účast na přehlídkách (obvykle Děčínská brána a FEMAD Poděbrady), kde se rozebírají a hodnotí viděné…

Na víkendové setkání v Bystřici zveme v prvním roce vytipovaná inspirativní divadelní představení, pro doplnění jsou promítány záznamy starších kusů. Ve druhém roce se obvykle snažíme o to, aby svá představení vozili sami frekventanti. Celá školička je koncipována jako pokus o ucelené vzdělání ve všech divadelních oborech s důrazem na dramaturgicko-režijní práci.

Pořádáte také víkendové kurzy v rámci Dramatické školy ADA, jakým oblastem vzdělávání se věnujete a s jakými lektory se při nich můžeme setkat?

PH: Každý rok vypisujeme i krátkodobé kurzy. Realizujeme je podle poptávky, tedy tak, aby nebyly finančně moc ztrátové. Máme v Praze dva dobré a ekonomicky nenáročné prostory, ve kterých kurzy pořádáme. Velký zájem je třeba o pohyb a herectví s H. Frankovou, Dramaturgie a autorské právo P. Richter Kohutové, hlasovka s J. Kodešem atd.

Jaké publikace ADA vydala a kde jsou k dostání?

PH: Co se týče publikační činnosti, nemáme ji v registru, a tak vydáváme pouze, pokud to je potřeba, různé manuály v rámci kurzů a školičky – tudíž k dostání veřejně nejsou. Dříve, když ještě mezi námi byli manželé Smrčkovi, tak ADA vydala nějaké brožury, protože oba byli novináři a bavilo je to.

Propagace ADA

Jakým způsobem pracujete na propagaci ADA? Jak jsou pro Vás důležité např. sociální sítě?

PH: K propagaci ADA používáme naše webové stránky a Facebook. Sociální sítě jsou v současné době asi tím nejdůležitějším zdrojem informací. Jinak v rámci přehlídek většinou vydáváme informační občasníky. Žádnou masivní propagaci neděláme. Divadelníci nás většinou znají a vědí, kam se podívat.

Závěrečná otázka se týká nejbližších plánovaných akcí. Co Amatérská divadelní asociace plánuje? Tedy pokud nás současná situace pustí na jeviště.

PH: No samozřejmě děláme jako by nic a plánujeme a plánujeme… Potom předěláváme plány a předěláváme plány… Atd. Ale vážně – opravdu se snažíme být maximálně připraveni. POPAD jsme přesunuli na květen, máme v Radotíně domluvený termín. V Bystřici máme domluvenou změnu nájemní smlouvy na divadlo tak, abychom mohli dokončit dvouletý běh. Bystřická radnice nám je nakloněna a stojí o to, abychom pokračovali i nadále. Se všemi ostatními přehlídkami počítáme, jenom termíny neznáme.

Pokud nebude možné uspořádat POPAD v tradiční podobě, uvažujete o nějaké alternativní formě?

PH: Zatím s žádnou alternativou nepočítáme. Co se týče online varianty, jsem dost proti záznamům. Mám s tím bohužel špatné zkušenosti. Pokud by to bylo s POPADem a epidemiologickou situací nahnuté, byl bych přístupný uvažovat o variantě bez diváků pouze za přítomnosti porotců.

Pavle, moc děkuji za rozhovor. Přeji nejen tobě, ale i celé ADA mnoho zdraví a chuti do divadelních aktivit.

Zaujal vás rozhovor o činnosti Amatérské divadelní asociace? A rozhovor o činnosti Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD) jste už četli? Nebojte se. Na dalším rozhovoru se již pracuje. Mezitím dejte „To se mi líbí“ facebookové stránce těchto organizací a určitě nezapomeňte „lajknout“ facebook Divadelník.cz, ať vám nic neunikne.

FB – Divadelník.cz
FB – Amatérské divadelní asociace
FB – Volné sdružení východočeských divadelníků
FB – Centrum uměleckých aktivit Impuls
FB – Svaz českých divadelních ochotníků