Josef Jan Kopecký o činnosti VSVD

Jedním z cílů portálu Divadelník.cz pro rok 2021 je rozšířit povědomí o fungování organizací, které se snaží zastřešovat a podporovat činnost amatérských divadelníků (či ochotníků, chcete-li). Pokud nebudeme počítat útvar ARTAMA (který spadá pod Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a funguje tedy z pověření Ministerstva kultury ČR), máme v ČR tři hlavní organizace: Svaz českých divadelních ochotníků (SČDO), Amatérskou divadelní asociaci (ADA) a Volné sdružení východočeských divadelníků (VSVD) a právě s předsedou poslední jmenované organizace – Josefem Janem Kopeckým – je náš první rozhovor na toto téma.

Josef Jan Kopecký
Herec, režisér, pedagog ZUŠ Střežina Hradec Králové, v současné době místostarosta v České Třebové. Divadlu se věnuje od roku 1995 a za tu dobu účinkoval v desítkách her. Je držitelem několika cen za herecké výkony i za režii z nejrůznějších divadelních festivalů. Vede českotřebovský soubor TRIARIUS, vystupuje s královéhradeckým Divadlem Jesličky Josefa Tejkla a s pardubickým Divadlem Exil, úzce spolupracuje ale například také se souborem SNOOP z Opatovic nad Labem.

Pepo, můžeš, pro ty, kteří zkratku VSVD slyší prvně, stručně představit, co zastřešuje?

JJK: VSVD je zkratka pro Volné sdružení východočeských divadelníků. Jedná se o zapsaný spolek sdružující individuální členy a členské divadelní soubory z Královéhradecka, Pardubicka, Liberecka a kraje Vysočina. VSVD hájí zájmy svých členů, propaguje jejich činnost, pořádá nebo spolupořádá regionální postupové přehlídky všech divadelních oborů.

Nahlédnutí do historie VSVD

V roce 2020 oslavilo VSVD 30 let od svého založení. V době vzniku již existovalo SČDO i ADA. A právě ADA, vznikla jen o pár měsíců dřív než VSVD. Jak to tenkrát vlastně bylo?

JJK: Úvodem je třeba říci, že jsem u toho tehdy nebyl. Detailní informace přímého účastníka a pamětníka by mohl podat například náš bývalý předseda Saša Gregar, který byl jedním z iniciátorů vzniku VSVD, nicméně se pokusím, z toho co vím, vznik VSVD nějak osvětlit.

Hlavní hybatelé = společenské změny – Pražské jaro …

Pravda je, že SČDO již existovalo, pokud se nepletu, tak od roku 1968. A to je dobré pojítko našich organizací – jejich východiskem totiž byly společenské změny. SČDO vzniklo na základě delšího uvažování o nové zastřešující organizaci ochotníků. Potřeba ji vytvořit vyplývala z celospolečenského posunu republiky, která vrcholila Pražským jarem. SČDO vznikl na Jiráskově Hronovu jen pár dnů před invazí „spřátelených armád“ do ČSSR…

… a  Sametová revoluce

VSVD vzešlo vlastně ze zcela identického podhoubí – impulsem pro jeho vznik byla Sametová revoluce 1989 a společenské změny, které s sebou nesla. Již v lednu 1990 byla do Hradce Králové svolána valná hromada východočeských divadelníků, které se účastnili zástupci ze 75 východočeských souborů. Ti se dohodli na dalším společném postupu a již v prvních týdnech a měsících roku 1990 byla založena nová zájmová amatérská organizace s celostátní působností – Amatérská divadelní asociace (ADA). Východní Čechy již od počátku trvaly v rámci ADA na poměrně velké regionální samostatnosti a usilovali o úzké propojení s „terénem“.

Východní Čechy již od počátku trvaly v rámci ADA na poměrně velké regionální samostatnosti a usilovali o úzké propojení s „terénem“.

Naším hlasem tehdy byli Martin Dvořák, Honza Dvořák, Honza Merta, Alena Exnarová, Saša Gregar, Zdeněk Zahradník, Ema Zámečníková a Mirka Císařová.

HROM – ADA pro pravidelné informování členů

Toto byla i doba, kdy se jako nezbytná ukázala pravidelná informovanost členů – i veřejnosti. V dubnu 1990 tak poprvé vyšel náš divadelní zpravodaj Hrom – ada. Jeho název tehdy inspirovalo spojení pojmů „valná hromada“ a zkratky „ADA“.

Turbulentní doba transformací

Byla to ale velmi turbulentní doba. Již na podzim 1990 bylo vytvořeno „volné sdružení přátel – východočeských divadelníků“, tehdy ještě v rámci regionální rady ADA. To se potom 2. února 1991 na půdě Impulsu Hradec Králové transformovalo ve Volné sdružení východočeských divadelníků. Pravdou také je, že VSVD bylo registrováno jako občanské sdružení až 19. srpna 1992. Proto říkám, že slavit třicetiny můžeme klidně tři roky. Z výše popsaného je ale, myslím, zřejmé, že my, resp. já osobně počátek VSVD kladu do září 1990, kdy „volné sdružení“ fakticky (i konstatováním jeho ustavení v zápisu ADA) vzniklo.

Volný a dobrovolný svazek

Ptáš-li se, proč tomu tak bylo, to je skutečně otázka pro někoho, kdo tu dobu v ADA či VSVD prožil. Osobně se domnívám, že z ADA jsme se vyčlenili pro výše zmíněné – chtěli jsme velkou samostatnost a autonomii, chtěli jsme být v kontaktu s naším terénem, dělat si věci po svém. To vše je ale třeba vnímat optikou poloviny roku 1990 a let, které mu předcházely!

Chtěli jsme velkou samostatnost a autonomii, (…), dělat si věci po svém.

Celá společnost chtěla decentralizaci, samostatnost a suverenitu ve svém rozhodování. I samotná forma „volného sdružení“ má, nazíráno touto optikou, jasný smysl a poselství – nechceme dělat nic oficiálně a kolektivně, chceme být volným a dobrovolným svazkem! Myslím, že i proto nikdo na papírové zapsání VSVD na Ministerstvu vnitra nespěchal.

O současném fungování VSVD

Co má VSVD v popisu „práce“ dnes?

JJK: Krom toho, co jsem zmínil v úvodu, VSVD spoluorganizuje vzdělávací akce pro amatérské režiséry, scénografy, herce, vedoucí dětských divadelních souborů a poskytuje odborné informace. Stále vydáváme (dvakrát ročně) bulletin Divadelní HROMADA, který informuje o divadelním dění, reflektuje inscenace souborů, přináší rozbory a výsledky přehlídek, píše o osobnostech amatérského divadla, nabízí diskusní tribunu a bohatou fotodokumentaci. Rovněž vydalo několik zájmových publikací…

VSVD přispívá ke vzájemné inspiraci divadelníků, např. organizací festivalů (v roce 2000 založilo a do roku 2010 organizovalo Open Air Program při Divadle evropských regionů v Hradci Králové), každoročně pořádá setkání oceněných tvůrců ze všech divadelních přehlídek, tzv. Cenění.

S lidmi, o lidech, pro lidi…

Kdo všechno, a jakým způsobem, se podílí na chodu organizace?

JJK: Vrcholným orgánem VSVD je Valná hromada, agendu sdružení zajišťuje Rada VSVD tvořená teritoriálně ze zástupců členské základny. Exekutivu tvoří předseda, jednatel a pokladník sdružení. Mezi členy VSVD je několik držitelů Ceny ministerstva kultury České republiky.

VSVD spolupracuje s Centrem uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové, které je hlavním pořadatelem přehlídek a vzdělávacích programů, rovněž VSVD poskytuje technickoorganizační servis. S Impulsem také každoročně sestavujeme plán práce a řešíme i podíl finančního krytí aktivit. Členům totiž vedle formálního zaštítění jejich zájmů, nabízíme i jakési benefity: mají zdarma většinu workshopů a školení, zdarma dostávají Hromadu, zvýhodnění mají na našich přehlídkách.

Členům poskytujeme benefity: mají zdarma většinu workshopů a školení, zdarma dostávají Hromadu, zvýhodnění mají na našich přehlídkách.

Dobře, to je ta obecná rovina. A pokud bys měl být osobnější?

JJK: VSVD je hlavně o sounáležitosti, komunikaci, interakci a sdílení. Je to uskupení, které zajišťuje kontakt mezi svými členy napříč 4 kraji. Jednou z jeho zásadních činností je „mapování“ divadelních uskupení ve východních Čechách, což sice není činnost navenek příliš zajímavá, ale je nesmírně důležitá.

Jak často uvedené orgány zasedají?

JJK: Rada VSVD se schází minimálně 3x ročně – a přijímá usnesení, která potom naplňuje vedení VSVD (předseda, místopředsedkyně, jednatelka a pokladní). Chod VSVD je za těch třicet let velmi fungujícím soustrojím. Za ty roky už víme, co a jak, resp. kdy je třeba řešit a rozhodnout. Zásadní rozhodnutí, jakými jsou plán práce, rozpočet a koncepční rozhodnutí, nese Valná hromada VSVD, která se schází minimálně jednou ročně. Díky této pravidelnosti jsme flexibilní a dokážeme věci řešit velmi operativně. To se týká především každotýdenního kontaktu mě a Kateřiny Fikejzové Prouzové, naší jednatelky – a zároveň odborné pracovnice Impulsu.

Oslíku, otřes se aneb financování

Ještě bych se rád dostal k financování…

JJK: Financování je v našem případě komplikovanější. Většina finančních zdrojů plyne přes Impuls. Vedle toho máme vlastní zdroje včetně členských příspěvků. V současnosti nečerpáme přímo na sebe žádné granty či dotace. Ty na zajištění našich aktivit na sebe přijímají jiné organizace. Jedná se o model, který takto funguje již téměř deset let – a pro nás je přehledný, jakkoli navenek být průhledný a jasný nemusí.

Významné milníky organizace VSVD

Můžeš vypíchnout události-milníky, které byly z hlediska fungování organizace v historii VSVD klíčové?

JJK: Pokusím se o to.

Milník první – rok 1990

JJK: Rok 1990 a ustanovení „volného sdružení“. To započalo systematickou práci na mapování a sdílení. Lidí a souborů. Kontaktů, zkušeností, financí, rizik i příležitostí. Úspěchů i proher. To je počátek silného postavení VSVD v rámci regionu – nediktuje, nenařizuje, ale vede dialog, vždy stojí za svými členy a hájí jejich zájmy. Věřím, že všechno, co je svrchu, co je přijímáno „z musu“, je odkázáno k neúspěchu. U nás věci vznikají naopak – zespodu, z potřeb a požadavků členů. Od roku 1990.

Milník druhý – rok 2000

JJK: Rok 2000 a začátek pořádání Open Air Programu mezinárodního divadelního festivalu Divadlo evropských regionů. Se vším, co VSVD přinesl – a nebyla to jen slova díků, ale především neuvěřitelné množství práce, která vznikala „na koleni“. Na počátku více z entuziasmu než z ekonomického krytí a technického zabezpečení. A kde je OAP dnes!

Tomu předsunu ještě zvolení Saši Gregara předsedou VSVD, kterým byl v letech 2000 – 2016. Saša s Naďou určovali VSVD a jeho směr od počátku, Saša byl vůbec prvním „starostou“ (jak se funkce před zapsáním občanského sdružení v roce 1991 nazývala) VSVD. A mně bylo ctí a velkou školou vedle něho být.

Milník třetí – rok 2010

JJK: Mezníkem je i rok 2010, kdy VSVD právě kvůli stále se rozšiřujícímu a bobtnajícímu (i ekonomicky) OAP potkaly problémy. Vše zlé je k něčemu dobré – a bylo tomu tak i tehdy. Dostali jsme políček – ale poučili jsme se a vyrazili dál.

Milník čtvrtý – rok 2020

JJK: A jakýmsi mezníkem je i rok 2020, kdy se VSVD posunulo vpřed velmi. Jednak díky nově fungujícímu Impulsu – Centru uměleckých aktivit, jednak samo za sebe. Ten vnější impuls od Impulsu byl opět prospěšný. Museli jsme si hodně věcí vyříkat – a to hlavně mezi sebou. A to nás, covid necovid, velmi posunulo. Projevilo se to novou nabídkou směrem k členům, ale i navenek například novým vizuálem. Organizace, ale i HROMADY. Vizuál je trochu i dokladem proměny myšlení ve VSVD.

O funkci předsedy VSVD

Saša Gregar byl, jakožto bývalý předseda, zmíněn již několikrát, ale co ten současný předseda? Tedy ty. Jak dlouho zastáváš funkci předsedy VSVD?

JJK: Předsedou jsem od roku 2016, kdy jsem vystřídal právě Sašu. Ale to je jen formální věc. VSVD nefunguje jako diktátorská totalita. Jak jsem se snažil naznačit už v předešlých odpovědích – u nás věci vznikají zespodu, z potřeb, z diskuse, z brainstormingu, ze sdílení.

Předseda VSVD není prezidentem Spojených států, není třeba, aby přednášel Program národní obnovy. Je třeba, aby měl chuť pracovat, aby přinášel nové postřehy, aby dokázal komunikovat dovnitř sdružení – ale i ven. Aby se nebál hájit postoje VSVD a jeho členů i proti samosprávám a státní správě. Aby byl mediátorem problémů a diplomatem, stejně jako tvrdým bojovníkem. Aby dokázal hasit problémy a nalézal řešení. Vedení VSVD je navíc skutečně kolektivní. Bez kolegů by byl předseda v háji zeleném.

Jak dlouhé je volební období předsedy? S čím jsi do voleb šel? A plánuješ znovu kandidovat?

JJK: Volební období je pětileté, zvoleni jsme byli, včetně mě, v roce 2016, takže letos proběhnou i volby. Do těch minulých jsem šel s vizí posílit pozici VSVD, což se nám snad podařilo. A obhajovat předsednictví budu. Jednak byl rok 2020 skutečně mezníkem a já bych výše zmiňovanou proměnu rád dotáhl, druhak jsme, myslím, vytvořili dobrý tým, který za oněch pět let nebyl uzavřený, naopak – přijímali jsme i nové členy Rady VSVD. Nové cíle jsme si již vlastně také vytyčili, tak je chceme naplnit.

O zdlouhavém procesu změny vizuálního stylu VSVD

Pojďme k vizuálnímu stylu – což je jedna z velkých změn, které se za tvého volebního období povedlo realizovat. Z kolika návrhů jste vybírali a jak složité bylo vybrat vítězný návrh? Kdo všechno o nové podobě rozhodoval a proč jste se vlastně vůbec rozhodli vizuální styl organizace měnit?

JJK: Tome, ani netušíš, kolikrát jsem na otázku, „proč vlastně měnit vizuál“, odpovídal. Především dovnitř VSVD. Opět se pokusím věci ozřejmit stručně, ačkoli stručné to v reálu vůbec nebylo.

Proces změny vizuálu trval více než dva roky. Poprvé se jím zaobírala Valná hromada VSVD již na počátku roku 2018. Tomu předcházely diskuse v Radě VSVD. S myšlenkou na nový vizuál jsem přišel já s Kateřinou již po našem zvolení v roce 2016, prostor řešit jeho podobu jsme ale našli až v roce 2017. Tehdy jsme představili Radě VSVD návrh Michala Horáka, grafika a fotografa, se kterým spolupracuji již od konce 90. let. Změna to ale byla pro mnohé příliš radikální – a tak začalo období vysvětlování, proč bychom vlastně nový vizuál měli mít.

Nové logo pro nové účely

JJK: Předně chci říct, že logo Maria Alfieriho nebylo vůbec špatné! Jeho práce si nesmírně vážím, jeho grafika nás provázela nejenom v podobě loga, ale také na stránkách HROMADY, stejně jako v podobě pamětních listů a diplomů z našich přehlídek. Vtiskl VSVD svůj rukopis, který byl nezaměnitelný. Jenomže se změnily způsoby užívání grafiky a její účel. To, co jsme s Kateřinou cítili jako zásadní, byla nová funkce vizuálu, který již není jenom emblémem. Hledali jsme vizuál, který se dá využít v každém marketingovém nástroji, který bude fungovat nejenom v tištěných výstupech, ale i na webu a videu. Který bude vycházet z nových nároků – ne že bychom chtěli dojít až k třem vykřičníkům Ostravy. A to jsme uvnitř VSVD opakovaně vysvětlovali.

Výběr nového vizuálu, resp. už i rozhodnutí o jeho potřebě, bylo diskusí. Návrh Michala Horáka nakonec nebyl jediným, Rada a Valná hromada vybírala z desítky možností. Přesto nakonec zvítězil návrh první. Michal Horák stojí i za proměnou HROMADY, stejně jako za vizuálem našeho nového online pořadu. Je i autorem pamětních listů a diplomů. Zkrátka: Jeho práce nakonec přesvědčila naše členy, že tudy cesta vede.

Divadelní HROMADA VSVD

U Divadelní HROMADY ještě chvíli zůstaneme. V současné době vychází 2x ročně – v cyklu jaro-léto a podzim-zima. Bylo tomu tak odjakživa?

JJK: Odjakživa tomu tak nebylo, dříve vycházela třikrát ročně. Pokud si pamatuju, čtvrtletník to nebyl nikdy, ale ruku do ohně bych za to nedal. Osobně jsem byl až u změny z tří čísel na současné dvě. Důvodem byly ekonomické náklady spojené s jejím vydáním. Ona změna na pololetník proběhla v roce 2012. To se začaly objevovat i názory na její úplnou transformaci v internetový deník/týdeník/měsíčník/čtvrtletník/občasník. Živě si pamatuju diskuse o tom, že by se HROMADA posunula pouze na web, že by již nevycházela v tištěné podobě. K tomu ale nedošlo, přestože se s novou intenzitou tento názor znovu objevil někdy na počátku roku 2018.

Divadelní HROMADA vychází v nákladu 500 ks.

Cílová skupina Divadelní HROMADY

Pro jaké cílové čtenáře je DH určena? Co je jejím obsahem?

JJK: Divadelní HROMADA není jen zpravodajem VSVD. Má větší záběr. Je to vlastně naše kronika. Kronika VSVD, ale také kronika divadelního dění v regionu. A to je jeden z důvodů, proč si myslím, že by měla zůstat tištěná. Ruku na srdce, na webu si najdeme, co potřebujeme. Co hledáme. Když si ale otevřeš HROMADU, zjistíš, co máš vlastně gůglit. Je to ucelený soubor informací. Ne, že by kvůli tomu ztratil svou funkci informátora o VSVD.

Vedle HROMADY, nebo právě proto, aby informace proudily v době, kdy se dějí, nikoli za půl roku v tištěném bulletinu, jsme také refreshli náš web a založili FB stránku. To pro ty, co chtějí informovanost teď a tady, ne v kronice. HROMADA, web a FB jsou totiž i platformou pro sdílení a interakci našich členů – a nejenom jich.

Pohled do kuchyně divadelní HROMADY

Můžeš popsat proces vzniku jednoho vydání? Kdo redakci vede? Jak tým funguje?

JJK: Je to trochu pohled do naší kuchyně, ale budiž. Hlavní díl práce nese odborný garant scénických oborů na Impulsu, ke kterému všechny příspěvky proudí – tím garantem je Kateřina Fikejzová Prouzová. To ona redakci vede (konečně její mnohaleté zkušenosti z rozhlasu i novin jí k tomu přímo determinují). Nedílnou součástí HROMADY jsou ale i články od jejích kolegů Jardy Součka, který má na Impulsu na starost vzdělávání, a Marty Bergmanové, která tam zastává funkci PRistky.

Druhým členem redakce jsem já. S Kateřinou jsme sami autory mnoha článků HROMADY, naším úkolem je také motivovat naše členy, aby do HROMADY přispěli, zajistit články od lektorů, dramaturgů atp. A třetím je Saša Gregar, který má na starost korektury, ale je i editorem. No a Michal Horák to musí všechno vysázet a strpět, že mu věci vracím mnohokrát zpět – a nebo že stáhnu číslo i z tisku, aby se v něm ještě něco změnilo. Své si konečně užijí i Kateřina a Saša, protože jim články mnohdy dodávám, řekněme, po termínu 🙂

Půlroční přípravy HROMAD

Jak dlouho připravujete jedno vydání?

JJK: HROMADU tvoříme vlastně vždy půl roku. Půl roku se sbírá materiál, v posledním měsíci urgujeme a sami píšeme jak o život, další měsíc zaberou korektury a tisk. Distribuce probíhá poštou. Rok 2020 byl zlomový i pro HROMADU. Jarní číslo, přestože neproběhly všechny přehlídky a všechno vzdělávání, ještě tak covidem poznamenané nebylo. Vánoční už ale v plné palbě. Proto jsme ho zaměřili právě na covid. Kateřina vybízela soubory, aby napsaly, jak se s pandemií vyrovnávají. A my už v listopadu uvažovali nad tím, jak naplníme číslo jarní-letní 2021. A plán máme, takže i kdyby covid řádil, což doufám nebude, další půl rok, HROMADA vyjde.

Kompletní změna vizuálního stylu potkala samozřejmě i HROMADU. Osobně, jsem s tím, jak vypadá, velmi spokojen. Myslím, že vydáváme bulletin, který je moderní, je zajímavý, je koukavý a je hlavně vyvážený.

Je možné si HROMADU objednat on-line?

JJK: Lze – na našem mailu info@vsvd.cz. Nebo lépe: stačí se stát členem VSVD a HROMADA vám bude chodit domů zdarma i bez objednání 😉 A nebo si ji můžete přečíst v pdf na našem webu VSVD v záložce DIVADELNÍ HROMADA.

Když dva tři dělají totéž, není to totéž…

V tomto případě ne dva, ale tři (SČDO, ADA, VSVD). V čem je VSVD napřed oproti ostatním jmenovaným a v čem naopak pokulhává?

JJK: Tome, to je otázka pro naše členy a lidi zvenčí, kteří dokáží naše organizace porovnat zvenčí. Do toho se nepustím. Navíc je to úkol hodný vrcholového politika 😀

Pokud se nepletu, politikem jsi – místostarosta České Třebové – zkus to, prosím.

JJK: Dobře, zkusím to přes takový postřeh: V úvodu tohoto rozhovoru jsem popsal vznik všech tří sdružení. Z pohledu VSVD se nikdy nejednalo o konkurenci, ale o kooperaci. Doplnění. Rozšíření. SČDO geograficky spravuje mnohem větší území, VSVD má zase větší členskou základnu. No a co. Důležité je, že všechny tři organizace mají stejný cíl: podporu a rozvoj amatérského divadla, vytváření vhodných podmínek pro jeho práci, metodickou i materiálovou pomoc souborům atp.

V rámci našich 4 krajů jsme akceschopní. A to nám vyhovuje.

Byl jsem na konferenci SČDO, tuším, že se konala 2019? A tam jsem zjistil (a také jsem to řekl i delegátům SČDO), že řešíme stejné problémy a radujeme se ze stejných úspěchů. Je dobře, že jsme si Česko rozdělili. VSVD tak naplňuje naše základní premise: být v terénu, být v kontaktu, udržovat komunikaci, sdílet, … To by se nám ovšem dělalo o dost hůře, kdybychom měli soubory v Ostravě a v Chebu. V rámci našich 4 krajů jsme akceschopní. A to nám vyhovuje.

Unikum v podobě Cenění

JJK: Z této filozofie vychází i naše Cenění, které je na prvním místě setkáním divadelníků. A to nejenom našich členů! Cenění je událostí, na kterou zveme všechny oceněné z našich přehlídek od Havlíčkova Brodu po Turnov. A mezi nimi jsou i „nezávislé“ soubory, které nepatří ani do jedné z uvedených organizací. Na Cenění se potkáváme, bavíme, sdílíme, kontaktujeme, ovlivňujeme, nasloucháme si… Mapujeme region.

Cenění v roce 2020 bohužel neproběhlo. Hodláte Cenění za rok 2020 uskutečnit hned, jak to situace umožní, nebo to například spojíte s Ceněním dalším, tedy dva ročníky během jednoho večera?

JJK: V roce 2020 neproběhly oslavy 30 let VSVD. Neproběhlo Cenění. V termínu neproběhne Valná hromada plánovaná na druhou půli ledna 2021. Nevím, jestli proběhnou naše přehlídky. Chci doufat, že proběhne OAP. Ale netuším to…

Chci tím říct, že o osudu Předání cen měla rozhodnout Valná hromada. Ta se ale určitě nesejde teď. Diplomy jsou nachystané – a budu Radě VSVD (která proběhne online) navrhovat, abychom termín jejich předání neprodlužovali. Pošleme je poštou. A s oceněnými se setkáme (snad) na posunutých oslavách VSVD v červnu.

V rámci Open Air Programu totiž bude mít VSVD svou vlastní stage, na které se budou prezentovat naše soubory a jejich inscenace. Připravujeme také několik setkání – jedním z nich by mohlo být i setkání s oceněnými. Během OAP budeme i každodenně streamovat na náš YouTube kanál – i to by mohl být způsob, jak oceněné představit širší veřejnosti.

Nový rok – nový projekt VSVD „antré“

Blížíme se ke konci – má poslední otázka – na facebooku VSVD jsem zaregistroval, že právě dnes (7. 1. 2021) spouštíte nový projekt s názvem Antré. O co konkrétně půjde? Kdo s nápadem přišel a jaké máte s projektem plány?

JJK: Je to tak. Rok 2020 jsem v nějakém rozhovoru popsal jako maniodepresivní demotivaci. A „antré“ by mohlo být lékem na ni. Vzhledem k tomu, jak je vše nejisté, vzhledem k tomu, že možná ještě nějaký čas nebudeme moci zkoušet a hrát. Vzhledem k tomu, že se nesetkáváme – chceme nabídnout alternativu. I příští HROMADA, přestože/pokud nebude moci přinášet zprávy o nových premiérách našich souborů, přestože/pokud nebudeme moci psát o přehlídkách,…, vyjde. A nabídne neepidemický obsah v podobě „mapování našeho území a souborů v něm“. No a ten je vlastně i základem našeho streamu.

Vstupte do „antré“

Odpusť, ale to je příliš zajímavé na to, abych se ještě nezeptal: Jak často bude stream vycházet? Kdo se objeví v roli moderátora? A vůbec, prozraď nám a našim čtenářům, prosím, co možná nejvíce.

JJK: Při uvažování o možnostech jsme došli k tomu, že náš pořad musí být pravidelný – proto každý týden ve stejný den a stejný čas (čtvrtek 18.00 hod.). Chceme, aby byl neformální a neoficiální. Aby to bylo milé povídání, milé setkání nad skleničkou, u kterého probereme divadlo a život. Aby to byla platforma, která nabídne našim členům – ale nejenom jim, prostor pro zastavení, vydechnutí, relaxaci a zároveň zajímavé osobnosti, příběhy a zkušenosti. VSVD sdružuje divadelníky ze čtyř krajů. Ale ne všichni se musí navzájem znát. Bude to tedy zároveň i příležitost, jak se navzájem poznat, jak o sobě dát vědět. A rozhodně se nebráníme vykročit mimo naše kraje, za hranice VSVD a stejný prostor nabídnout komukoli, kdo má co říci!

Moderátoři a organizační tým pořadu „antré“

JJK: Moderátory našeho streamu budeme Kateřina a já. A nemohl by vzniknout bez pomoci dalších úžasných lidí. Na prvním místě Kateřiny, bez které by zůstalo u řečí. Ale i mých studentů, kteří mi myšlenku streamu pomohli vycizelovat, kolegů z divadla Exil, kteří byli lakmusovým papírkem, přátel z Impulsu, kteří jsou naší oporou a pevným základem, bez Tomáše Zemana, provozovatele Galerie Václava Havla, který myšlence nabídl k užívání svůj prostor, Martina Holoubka, který se postaral o natáčení znělky a zajišťuje celý stream technicky, Honzy Fikejze, který pro „antré“ napsal skvělou hudbu, Michala Horáka, který připravil jeho grafiku, Honzy Slavíčka, který se stará o fotky – a určitě jsem na někoho nechtěně zapomněl. „antré“ je zkrátka společným projektem.

Všichni jsme se do něho pustili, abychom nabídli pozitivitu v době, kdy být pozitivním je dost negativní. Chceme všem bez rozdílu nabídnout pořad, který pohladí. Jeho hosty budou divadelníci a lidé, kteří k divadlu patří. Vedle osobností z amatérského divadla také profesionálové, teatrologové a lektoři našich přehlídek, ale i literáti či výtvarníci. Zkrátka všichni, kteří ke scéně jakkoli patří.

Jeden z hlavních záměrů pořadu „antré“

JJK: Základní podmínku při uvažování o „antré“ byla interaktivita. Chceme, aby náš pořad byl nejenom rozhovorem mezi moderátorem a hostem, ale i dialogem s publikem. Tím, co (snad brzo) bude moci přijít do Galerie Václava Havla (konečně divadelník bez publika je jako voda na suchu, no ne?), ale také mezi diváky online. Ti se budou moci zapojit do pořadu tím, že napíší svůj komentář, položí otázku – zkrátka budou s námi komunikovat přes web.

„antré“ v Galerii Václava Havla v Hradci Králové

JJK: „antré“ vzniklo během několika málo týdnů. A od počátku jsme chtěli, aby mělo své „doma“, aby prostor, do kterého budeme zvát naše hosty, byl příjemným místem. Aby jejich antré bylo i jim příjemné. A zvažovali jsme vícero prostor, jmenujme divadelní bar divadla Drak, kavárenské prostory, Centrum uměleckých aktivit, … Na prostor jsme ale měli také dost zásadní požadavky. Hledali jsme takový, který nebude škrobený, který nabídne ono neformální setkání, do kterého ale můžeme pozvat diváky, protože ti budou vítáni, hned jak skončí opatření podle PSA. Kde si budeme moci posedět u skleničky i po skončení online přenosu. Který bude zároveň atraktivní kulisou – a ideálně bude spjatý s divadlem či scénickými obory. A vyšla nám z toho GVH. Hradec je místo dostupné, jeho centrum, kde se na Malém náměstí naproti Besedě Klicperova divadla, GVH nachází, je perfektní.

Je to prostor malý, ale útulný. Prostor umělecký. Prostor vybudovaný milovníky umění, ve kterém se divadlo snoubí nejen s osobností Václava Havla, ale i v osobě Ladislava Zemana, bývalého dlouholetého ředitele Klicperova divadla, který GVH založil.

První živý přenos pořadu antré vychází dnes v 18.00 na Youtube kanále VSVD – odkaz zde

Pepo, díky za vyčerpávající odpověď a samozřejmě za celý rozhovor. Přeji nejen tobě, ale i pořadu Antré a celému VSVD spoustu tvůrčí energie a nadšení do dalších projektů a nápadů.

Zaujal vás rozhovor o činnosti Volného sdružení východočeských divadelníků? V těchto dnech připravujeme další. Již brzy uveřejníme rozhovor s Pavlem Hurychem, předsedou Amatérské divadelní asociace. Mezitím dejte „To se mi líbí“ facebookové stránce těchto organizací a určitě nezapomeňte „lajknout“ facebook Divadelník.cz, ať vám nic neunikne.

FB – Divadelník.cz
FB – Volné sdružení východočeských divadelníků
FB – Centrum uměleckých aktivit Impuls
FB – Amatérská divadelní asociace
FB – Svaz českých divadelních ochotníků