Jak s divadlem začínal Radek Hrdlička?

Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

Ve třicátém sedmém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Radek Hrdlička.

herec, příležitostní režisér, principál a umělecký šéf Divadla bez debat, člen DS Posun, příležitostný moderátor

Hned na začátek bych zdůraznil, že dříve, než jsem já začal s divadlem, začalo si divadlo se mnou.

První krůčky

Divadlo jsem hrál už odmala, aniž bych věděl, že se tomu tak říká. Spolu se starší sestřenicí jsme jako malí vymýšleli pro rodiče různé scénky a estrády. Poprvé jsem před lidmi na prknech stál v Poláčkově hře Muži v ofsajdu, kterou jsme v roce 1999 hráli ve skautské chatě kdesi na Kotlářce spolu se spolkem Veška pro cca 50 známých. O rok později jsem se už přidal k místnímu ochotnickému spolku Klika. S ním jsme hráli například inscenace Teta z Bruselu, Kaviár nebo čočka, Třetí zvonění nebo inovativní Hrátky s čerty. Tato pohádka dostala trochu jiný náboj díky tomu, že peklo obývaly, na rozdíl od originálu, čertice.

A pak už to jelo

Má činoherní kariéra se následně rozjela naplno vstupem do Divadelního souboru při TJ Sokol Lázně Toušeň, se kterým jsme dokonce vycestovali za hranice (Německo, Francie, Švýcarsko, Čína). Na pár let jsem spolupracoval na projektu Prodaná nevěsta, kterou pod Sokolem zrežíroval Bohumil Gondík. Paralelně v té době začala má spolupráce také s autorským divadlem Černý Petr a později s pražským Divadlem Amadeus. 

Vlastní divadelní soubor

Poslední zmíněný soubor pro mě byl přelomový. Po cca čtyřech letech se soubor kvůli různým názorům na směrování divadla rozpadl. S hrstkou „přeživších“ jsme seděli v hospodě a přemýšleli, zda se rozpustit, nebo využít nabyté zkušenosti a zformovat něco nového. Chopil jsem se toho a v roce 2016 vzniklo Divadlo bez debat, které letos v únoru oslavilo deset let. Součástí repertoáru byly komedie Sluha dvou pánů, A do pyžam!, Škola základ života, Milenec na vymření nebo Nájemníci pana Swana.

Cesta je cíl

Na konci minulého roku však nastala podobná situace jako před deseti lety u Divadla Amadeus: během posledních let rostl počet lidí s jinou představou o směrování souboru, a tak jsme se domluvili, že se rozdělíme na dva, které budou spolupracovat. V té době jsem se seznámil s DS Posun pod vedením Adély Víchové (dnes už Ronešové). V souboru jsou mladí lidé plní energie, kteří místo třeskutých komedií zpracovávají mnohem zajímavější a náročnější témata, díky kterým divák odchází z představení s daleko silnějším zážitkem.

Restart s menším týmem a novým repertoárem

Rozdílná práce s herci, emotivnější hry a větší důraz na herectví mě natolik uchvátily, že jsem Adélu dosadil do svého týmu a v dubnu 2026 začínáme pracovat v podobném gardu na nové hře (už asi mohu prozradit, že se jedná o hru norského autora Bårda Breiena Kurz negativního myšlení, kterou před námi zpracovalo např. pražské Švandovo divadlo). Po deseti letech jsme tedy opět na začátku, zato však silnější než kdy předtím. Vytvořil jsem s mými kolegy výrazně menší, ale o to pevnější tým a v repertoáru si necháváme komedii Marca Camolettiho A do pyžam! (premiéra 3. května 2018 v KD Kyje) s tím, že v budoucnu repertoár rozšíříme o další zajímavé inscenace.

Přes všechny překážky věříme, že naše cesta je správná a že místo přešlapování na místě uděláme krok vpřed. Už se těším. Bude to hezká cesta…

Vyzkoušel jsem i moderování. Nejdřív jsem prováděl účastníky únikovou hrou na zámku v Brandýse nad Labem. Tam se také zrodilo mé alter ego Frederic (variace na Tonyho Cliftona). Je to trochu drzejší chlápek, než jsem v reálu já, takže se do této role rád vracím, například na moderování. V první řadě se však věnuji hlavně divadlu a myslím, že to tak zůstane i do budoucna.  

Více o souboru a jeho činnosti na Divadlo bez debat

Radka Hrdličku polapilo divadlo už v dětství. Od té doby byl a je hercem v několika divadelních spolcích. Působí jako principál a umělecký šéf v Divadle bez debat, příležitostně se věnuje režii nebo moderování.

Další díly Jak s divadlem začínal/a…: