Přelet nad kukaččím hnízdem – premiéra DS Posun (Theatestrál) 2022
Na konec sezóny 2021/2022 si pražský divadelní spolek Posun připravil ambiciózní inscenaci: divadelní hru Dalea Wassermana Přelet nad kukaččím hnízdem. Ambiciózní, neb každá inscenace opírající se o známou předlohu (v ČR v tomto případě díky Formanově filmu dvakrát) bývá divácky problematickou. Známý titul jistě dokáže nalákat diváky snadněji než neznámý. Leč autoři inscenace musí poté často také bojovat s jejich neuspokojeností pramenící z představ, se kterými na takové představení přišli. Přelet nad kukaččím hnízdem, jehož premiéra se chystá na sobotu 11. června 2022 v Divadle Kolowrat, představí v rozhovoru režisérka Adéla Víchová.
Přelet nad kukaččím hnízdem – synopse hry
Slavná divadelní hra Dalea Wassermana na motivy knihy Kena Keaseyho. Hra o tom, co je vlastně normální, a jak tenká je hranice mezi duševním zdravím a duševní nemocí. Randle Patrick McMurphy přichází rozvířit stojaté vody jedné léčebné skupiny v průměrné klinice pro duševně choré. Ovšem ne všechno je přesně tak, jak se na první pohled zdá. Randle se zde setkává s celou řadou dalších mužů, pro které život za zdmi psychiatrické léčebny pod pevnou rukou vrchní sestry Ratchedové znamená cestu k doživotnímu uzdravení… Nebo ne…? (Zdroj: fb Adele Víchová)
Přelet nad dramaturgií
Adél, jak jsem v úvodu naznačila, vzít si jako předlohu pro inscenaci „známý“ titul je lákavé, ale často problematické. Nebojíte se toho, že u Přeletu nad kukaččím hnízdem narazíte právě na divácká očekávání?
AV: S tímhle asi musí každý autor režisér počítat. Srovnávání se neubráníte nikdy a nemusí se zrovna jednat o tak známý titul. Divák například mohl vidět stejný text v jiné inscenaci jiného divadla a logicky bude srovnávat. O to větší výzva pro nás je předložit divákovi skrze náš Přelet něco nového.
Co tě vůbec přivedlo k režii této hry? Jestli sis ji vybrala ty, nebo ti byla „vybrána“?
AV: Vybrala jsem ji sama. Hlavní důvod je ten, že mi připadá stále velmi aktuální. Už když jsem tuhle knihu někdy na gymnáziu četla, musela jsem se zamýšlet nad tím, jak je vlastně strašně jednoduché říct o někom, že je blázen, a že patří do léčebny. Navíc má tohle dílo tolik rozměrů, že má stále co nabídnout.
Text, kniha, film a zkušenosti
Vycházíte v inscenaci čistě z divadelní hry, nebo jste se inspirovali i Formanovým filmovým zpracováním? Jak moc se vlastně kniha, divadelní hra a film liší? A jak moc jste do textu zasahovali ve své verzi? Co je tedy to „nové“, co chcete divákovi předložit? Měla jsi k ruce dramaturga?
AV: Tady je to maličko složitější. Vzala jsem Wassermanův text a porovnala ho s filmem od Formana a pokusila se udělat nějaký průsečík mezi nimi. Navíc jsem některé situace a postavy dopsala sama a to především na základě své vlastní pracovní zkušenosti (dva roky jsem pracovala ve stacionáři pro psychotické pacienty a absolvovala jsem stáž na psychiatrické klinice). To se nejvíce asi prolíná do postav zdravotnického personálu, kteří jsou takové archetypy lidí, kteří podle mě v oblasti péče o psychiatrické pacienty pracují. Alespoň tedy podle mé zkušenosti. I do postav pacientů jsem se snažila pomítnout životy některých pacientů, se kterými jsem se při své práci setkala. Zkrátka jsem se pokusila vytáhnout to podstatné z knihy, textu, filmu a osobních zkušeností a vytvořit tak fungující text. Uvidíme na premiéře, zda se to povedlo.
„Něco nového“ pro diváka
To nové, co chceme divákům dát, je nový pohled. Moci sledovat hru nejen přes pacienty, ale i přes personál. Chtěla bych ukázat, jaký vliv na lidi může tato práce mít. A jakým způsobem mohou velice snadno vyhořet… Další věc, kterou ve hře akcentujeme, je testosteron přítomných mužů. Ve spoustě adaptací Přeletu se z těch pacientů dělají jen takoví, když to tak řeknu, blbečci. Ale i oni mají svoji testosteronovou sílu. A na tom mě zajímá, kam až může dojít potlačování mužství. Kam to až může vést a kudy se to pak dostává ven. Kdybych to volně přeložila: „Hanba mužům, kterým žena příliš pevnou rukou vládne.“
A dalším zvýrazněným tématem je pro mne rasismus, který je už v podtitulu díla. Dalo by se říct, že už není aktuální, protože to vypadá, že se, co se diskriminace, xenofobie, rasismu týče, mnohé zlepšilo. Ale mám zkušenost s tím, že stačí opustit svou sociální bublinu a vidím, že se tak moc zase nezměnilo.
Přelétavý dramaturg
Co se týče dramaturga – to je otázka trefená přímo do černého. Mám na dramaturgy obrovskou smůlu, toto je má druhá inscenace, kterou režíruji, a podruhé mi dramaturg selhal. Ovšem, abych byla úplně fér, vím, že se mnou není úplně jednoduché pracovat, natož mi dělat dramaturga. Mám svou vlastní vizi, které se držím a kompromisy příliš dělat neumím.
Přelet nad autorskými právy
Museli jste řešit autorská práva ke hře? (S kým, jak? Vyplatí se taková hra pro amatérský soubor?)
AV: Ano, autorská práva se samozřejmě řešit musela, jelikož autor není více jak 70 let po smrti. Řešila jsem s Aura Pontem a byli moc milí a vstřícní. Nad tím, jestli se to vyplatí, jsem úplně v tu chvíli nepřemýšlela. Prostě jsem ten text chtěla.
Přelet nad hereckým obsazením
Můžeš, prosím, představit herce a na základě jakého klíče byli obsazeni?
AV: Většina z nich jsou lidé, se kterými jsem již spolupracovala a rozumí mému nahlížení na divadlo.
Hlavní roli McMurphyho hraje Dominik Roneš, mladý hudební skladatel, který s divadlem teprve začíná, ale do téhle bezesporu velmi obtížné role se perfektně hodí. Umí dobře stříhat mezi jednotlivými polohami a do všeho jde po hlavě i za cenu třeba menšího zranění při zkoušce. Neuvěřitelně dobře si je vědom svého těla a umí s ním pracovat.
Náčelníka dostal Karel Pešek z hradeckého Klicperova divadla a důvod byl jednoduchý – už jsme spolu v několika inscenacích hráli a věděla jsem, že bude skvělý. Je to skutečně pozoruhodný herec, který má co nabídnout a ostatní se od něj mohou jen učit.
Sestru Ratchedovou hraje Aneta Růžičková, která mimo našeho spolku působí také v Jihočeském divadle v muzikálu Cyrano. Ta je u nás nová, ale musím přiznat, že mě ohromila. A navíc je to velmi krásná žena, to působí v roli chladnokrevné bestie velmi nebezpečně.
Ostatní role dostali moji herci ze souboru Theatestrál a přiznávám, že většina z nich tady dostala protiúkol, aby se posunuli herecky o něco dál.
Výjimka je jen Martin Kleček v roli Ruklyho. Ten k nám do souboru přišel na workshop herectví a zaujal mě svojí image temného kluka. A nadto jsem měla pocit, že bude dobrý.
A Richard Novák, který ztvárňuje dětsky naivního pana Martiniho. Ríša u nás v souboru dělal nápovědu, avšak nedokázala bych si na tuto roli představit nikoho lepšího.
Přelet nad kukaččím hnízdem v mateřské škole – zkoušení
Jak dlouho jste Přelet nad kukaččím hnízdem zkoušeli? A jak často vůbec zkoušíte? A kde?
AV: Zkoušení probíhalo od začátku prosince a nejčastěji o nedělích, někdy i sobotách. Naší momentální scénou je divadlo Kolowrat. Avšak podstatná část zkoušek probíhala v MŠ Mezivrší, kde pracuje naše produkční Adéla Koulová. Tímto celé MŠ velmi děkujeme, protože nám poskytla své prostory zcela zadarmo a tím nám umožnili, aby vzniklo zase něco krásného. Momentálně nás čeká od 3. června generálkový týden a ten se bude samozřejmě odehrávat čistě v divadle Kolowrat.
Zasáhl vám do zkoušení nějak covid? Ať už opatřeními nebo odpadáváním nemocných členů?
AV: Klepu na dřevo i na zuby, ale do zkoušení Přeletu covid nijak nezasáhl.
Přelet nad výpravou (rekvizity, kostýmy, hudba)
Pracujete nějak výrazně s technikou? Ať už se světly či zvukem? (Máte na to vlastní lidi?)
AV: Co se týče kostýmů a make-up artu, to pro nás vždy dělá moje sestra Gabi. Je v tom skutečně nepřekonatelná. Má vkus i duši a dokáže vždy vystihnout to, co bych si přála. Navíc je skvělá výtvarnice, a to se v tomto odvětví vždy hodí. Máme i svůj technický tým – inspicientku, rekvizitářku, garderobiérku, uvaděčky i techniky. Ovšem během premiéry Přeletu usedne za světelný pult ředitelka spolku – Anička Štveráková. Je to moje sestřenice a věřím jí, že to zvládne.
Takže DS Posun je tak trochu rodinným divadlem?
AV: Ano, vlastně tomu tak je. Už když jsme s Aničkou jako malé trávily prázdniny u naší babičky, jsem já dělala divadelní představení a Anička vybírala vstupné. Když začala první vlna covidu, posteskla jsem si, že jsou zavřená divadla, a že se nemůžu nijak realizovat. A Anička navrhla, že bychom si měly založit vlastní spolek. A tak to vlastně celé začalo. Sestru jsem angažovala hned do prvního projektu, protože neznám nikoho lepšího a Dominika jsem poznala až při práci. Ale ano – jsme taková velká rodina. Navíc naše máma často pomáhá coby uvaděčka nebo pokladní. Je to legrace.
Vlastní hudba a text
Využila jsi toho, že hlavní představitel Murphyho, Dominik Roneš, je, jak jsi už zmínila, hudební skladatel?
AV: Ano, Dominik Roneš je můj dvorní skladatel. Vzhledem k tomu, že je to také můj partner, se kterým žiju, smějeme se často, že jsme „Hudbu složil, slova napsal“. Dominik má na starosti veškerou hudbu ke všem mým inscenacích a vím, že ho nikdy nevyměníme, pokud nám sám neuteče. Již jsme jako Posun s nějakými skladateli pracovali, ale vždy to bylo o tom, že dostali text či přišli na zkoušku a pak nám něco poslali. To „něco“ nebylo špatné, sedělo to, tak jsme tu hudbu použili.
Ovšem spolupráce s Dominikem od začátku probíhala tak, že on inspiroval mě k režii a psaní a já jeho svou prací zase ke skládání. Když o tom tak přemýšlím, vlastně je asi logické, že jsme se dali dohromady. Dominik je rozhodně hudební génius, kterého jednoho dne čeká obrovská budoucnost. Většinou pracujeme tak, že vybereme pro každou postavu či situaci nosné hudební téma, které se dále rozvíjí. Navíc mu vždy přiblížím svoji představu nálady nebo atmosféry, on sedne za klavír či k virtuálním nástrojům a je to. Můžete si pro představu pustit jeho album k inscenaci Spolu a daleko. To je zkrátka hudba, která ke mně mluví. A je neuvěřitelné, že každá jeho nota je z pera (nebo kláves) právě Dominika.
Když jste „Hudbu složil, slova napsal“, otextovala jsi Dominikovu hudbu? Nebo jsi oslovila textaře?
AV: Texty k písním napsal Kryštof Jiřík, který studuje žurnalistiku a v minulosti s námi také spolupracoval. Četla jsem některé jeho básně předtím, než jsem ho požádala o texty písní k Přeletu a moc se mi líbila jeho práce s metaforou a celková nálada, která na mě z jeho textů dýchla.
Rekvizity a kulisy
A co koncept kulis a rekvizit? Jakou cestou jdete? (Reálné, abstraktní…) Kdo vyráběl a s jakou vizí?
AV: Ráda pracuju s hmatatelným realismem a ráda ukazuji postavy divadelní hry jako LIDI. Se svými starostmi a radostmi. Lidi, jako jsme my všichni. Proto používáme jako kulisy běžné věci denní potřeby. Buď jsme je našli doma, někde na bazaru, nebo nám je někdo věnoval. Například divadlo Jatka 78 nám věnovalo naprosto perfektní kovové postele, které jsou vlastní dominantou naší scénografie.
Divadelní spolek Posun – jeden spolek, dva soubory
Všimla jsem si na portálu i-divadlo, ve vaší loňské kampani náboru herců, že některé inscenace DS Posun vznikají přímo jako “placené zájezdovky”. Řadí se DS Posun tedy ještě do klasických amatérských (ochotnických) divadel? Nebo přesahujete do zóny “nezávislých” profi?
AV: Divadelní spolek Posun má pod sebou dva soubory. Jeden profesionální, pod který spadá inscenace „Úplné zatmění“ v režii Davida Czesanyho a inscenace „Na Krysaře“, která vzniká pod taktovkou Kristýny Čepkové. Druhý soubor je Theatestrál, to je takový amatérský – poloprofesionální soubor, který vedu já. Jsou v něm studenti konzervatoří, studenti VOŠ Herecké, pár profesionálů a mnoho šikovných amatérů, se kterými pracuji a dlouho ještě doufám pracovat budu.
Theatestrál
Adél, mohla bys tedy při příležitosti této premiéry představit soubor Theatestrál fungující pod Divadelním spolkem Posun trochu víc? Odkdy existujete a kde působíte?
AV: Theatestrál vznikl více méně ze zvědavosti. Zajímalo mě, jestli je dnešní mládež jen digitální, anebo zda se dokáže nadchnout pro divadlo jako já kdysi. Navíc já studovala na VOŠ herecké a divadlu se věnuji od mala (od roku 1999 v Divadle Jesličky Josefa Tejkla v Hradci Králové), ale až s příchodem na VOŠ mi začalo docházet, že mnohem lépe se cítím na druhé straně – v tvůrčím týmu. Mám asi trochu špatně zpracované ego, protože se nějak nedokážu smířit s tím, že by si přes mě stále někdo projektoval své vlastní vize. Na druhou stranu si neumím představit dělat něco jiného než divadlo. Je to něco, s čím vstávám a s čím chodím spát. Proto neustále také zvažuji další studium režie nebo divadelní teorie.
Když jsem dávala v roce 2020 dohromady první skupinu dětí, mnohé z nich jsem posbírala z fandomu Harryho Pottera. Náš první společný počin byl totiž na základě mé autorské fanfikce z prostředí HP – Spolu a daleko. Všechna ta děcka, co jsem tam měla, byla z generace Z, dá se říct, a já je viděla jako takovou generaci „ztracených“. Nazvala jsem si ji pro sebe „generací, která vidí testrály“, zvířata, která v HP lidi vidí, když přichází smrt. A pak jeden z herců přišel na nápad spojit slovo thestrál s theatre, a tak vznikl název souboru: Theatestrál.
Ansámbl
A jaké je složení vašeho spolku? Kdo u vás, kromě již uvedených v Přeletu nad kukaččím hnízdem, hraje a působí?
AV: V Krysařovi hraje Kajetán Písařovic a jeho hereckou partnerkou je mladá a talentovaná Karolína Půčková, kterou diváci mohou vidět například v Žižkovském divadle a v divadle Palace. Momentálně také zaznamenala dost velký úspěch v iscenaci Královny, kde je možné ji vidět po boku Jany Bouškové a Vilmy Cibulkové. V inscenaci Úplné zatmění hraji já, Michael Dean, David Kupček, Vilém Tichý a Johanka Valášková. Johanka je nejen zajímavá mladá herečka, ale také úspěšná hudebnice, která hraje na kastaněty španělké rytmy a její tvorba má na internetu (především na platformě Tik Tok) velký ohlas.
Z těch zvučných jmen bych ještě s velkým poděkováním a pokorou jmenovala Igora Orozoviče, který se mnou v roce 2020 absolvoval scénické čtení mého vlastního textu – Bublinková princezna.
Repertoár
Připomněla bys, prosím, i nějaké další hry z vašeho repertoáru, které se dají zhlédnout?
AV: Můj herecký kolega Vilém Tichý dostal příležitost, aby si vyzkoušel v praxi své režijní ambice, a právě souběžně s Přeletem vzniká inscenace inspirovaná komedií Tartuffe. Dále máme jako letní projekt v plánu inscenaci MATKA, která je díky svému válečnému tématu až hrozivě aktuální. Obecně mám pocit, že byl Čapek neskutečný vizionář. No a na novou sezónu se vrhneme do ruské klasiky a čeká nás Racek.
Přelet na kukaččím hnízdem na přehlídkách a (nebo jen) štacích
Zajímá vás zpětná vazba na divadelních přehlídkách? Zaregistrovala jsem Vaši účast na hradeckém Audimaforu letos v březnu… Máte ambici se zúčastnit nějaké divadelní přehlídky i s Přeletem nad kukaččím hnízdem?
AV: Zpětná vazba je pro nás důležitá. Na svá představení pravidelně zvu zástupce odborné divadelní veřejnosti, ať už jsou to herci, režiséři, kritici či pedagogové. A nejen na představení – občas pozvu někoho i na zkoušku, aby nám řekl, co z jeho pohledu funguje a co ne.
Co se přehlídek týče, dost jsem jich absolvovala sama jako dítě či dospívající a chtěla jsem, aby se i s tímto moji herci setkali. Hrát na jiné scéně, před konkurenčními soubory a před porotou. Ovšem ze své vlastní zkušenosti vnímám jeden problém. V porotách, bohužel, často nesedí jen odborníci, kteří mají spokojený život, požehnanou kariéru a porotcování berou jako možnost být u zrodu nové další generace. Často tam sedí i lidé, kteří jsou zahořklí a své místo v porotě berou jako možnost pohonit si ego. Jsem otevřená jakkoliv tvrdé konstruktivní kritice, (a že jsem jí za krátkou dobu svého studia slyšela až dost), ale nemám ráda urážky a ponižování. I s tím jsem se, bohužel, setkala. I když musím říct, že ve výsledku má i to přínos: člověk se alespoň trochu probere a ujasní si, kým nikdy nechce být.
Nasměruj nás, prosím, kde najdeme další reprízy (nejen) Přeletu.
AV: Nejvíce se rozhodně dozvíte z našeho Instagramu. Máme skvělou PR managerku Lídu Čechovou, která se stará o veškerou propagaci a díky ní máme vždy vyprodáno do posledního místa. O vizuál a grafickou úpravu se zase stará Jirka Karas, který plní má přání doslova na počkání.
Určitě navštivte i náš Tik Tok, kde jsme jako THEATESTRÁL. Tam najdete naši tvorbu pro pobavení a získáte tak možnost nás lépe poznat.
Přelet nad kukaččím hnízdem – premiéra 11. června 2022 v 19:00, divadlo Kolowrat
Kdo je Adéla Víchová?
Adéla pochází z Hradce Králové, kde se začala v roce 1999 věnovat divadlu: v Jesličkách Josefa Tejkla. V Praze studovala VOŠ Hereckou. Je herečkou, scénáristkou, režisérkou, redaktorkou a autorkou. Píše povídky a divadelní hry. Spoluzakladatelka Divadelního spolku Posun, kde působí nyní ve funkci uměleckého šéfa.
A nezapomeňte sledovat fb DS Posun!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
