Matka Karlů Čapka a Peška – premiéra DS Posun

Pražský DS Posun nastudoval hru Karla Čapka Matka. Premiéra se uskuteční v neděli 19. února 2023 od 19 hodin v Divadle Karla Hackera v Praze. Třetím Karlem v pořadí tohoto perexu je režisér Karel Pešek, který si našel čas na rozhovor k inscenaci i v generálkovém týdnu.

---

Anotace ke hře MATKA

Matka. Protiválečné drama Karla Čapka, které nabralo ve světle událostí posledního roku až příliš současné obrysy. Kolik utrpení unese jedna matka a proč musí platit za hrdinství svých nejbližších…?
„Myslíš si, že jsem ve Vás někdy viděla hrdiny? Jen zabitá mláďata jsem viděla. Tak mi vyložte, proč zrovna já musím platit za Vaše velké věci?“ (Zdroj: DS Posun)

Dramaturgicko-režijní koncepce

Karle, o tom, že je téma Čapkovy Matky kvůli válce na Ukrajině více než aktuální asi nemusíme diskutovat. Zajímá mě ale, jestli sis text vybral právě až s válkou, nebo už jsi o něm uvažoval někdy dříve?

KP:  O Matce jsem uvažoval už před pěti lety. Čekal jsem na ten správný okamžik a je pravda, že válka na Ukrajině byl takový spouštěč procesu.

Viděl jsi nějaké předchozí inscenace (třeba i jako filmový záznam)? Např. verzi Františka Laurina v Národním divadle (premiéra 1982). Nebo současnou brněnskou od Štěpána Pácla (premiéra 2022)?

KP: Neviděl jsem ani film, ani žádnou inscenaci. Když vím, že chci nějaký text realizovat, snažím se všem ostatním adaptacím vyhnout, abych pak nebyl ovlivněný. Že chci Matku dělat, jsem věděl hned potom, co jsem si ji přečetl. A pak na jedné schůzce s naší uměleckou šéfovou jsem to nadhodil jako titul a Ádě se to zalíbilo. Tak jsem nelenil, sednul k počítači a začal s úpravami.

Měl jsi k ruce dramaturga nebo někoho, kdo s tebou text před zkoušením prošel?

KP: Neměl. Úpravy jsem dělal sám. Hledal jsem klíč, jak Matku přiblížit i mladému divákovi. Takže jsem hodně škrtal a snažil se vytáhnout jen to podstatné.

Dokážeš pojmenovat, co je na tvé dramaturgicko-režijní koncepci nového, aktualizovaného či čistě “peškovského”? Vyzkoušel sis něco nového?

KP: Nového asi nic. Je to klasická činohra postavená na slově. Přidal jsem tam pouze písně. Jednu, která provází celé představení a pak jednu atmosférotvornou. Další moje oblíbená věc, kterou jsem zařadil i do této inscenace, je oživení neživého. Ale nechci úplně prozradit, o co jde. Jen oproti Karlovi Čapkovi tam mám o roli navíc.

To zní tajemně.

Obsazení

Matku hraje Adéla Víchová, principálka DS POSUN. Adéla je sotva třicátnice a její syny hrají tedy prakticky její vrstevníci. Jak jsi přizpůsobil inscenaci tomuto faktu? (Úprava původní koncepce? Make-up? Či to vůbec neřešíte?)

KP: Make-up je zařazen, ale jen málo. Celá inscenace je v náznaku, tedy i masky jsou spíše symboly.

Měl jsi volnou ruku při výběru herců? Představ, prosím, koho a do jaké role jsi obsadil.

KP: Volnou ruku jsem měl a už když jsem chtěl Matku nasadit, tak jsem věděl, že ji bude hrát Áďa. Z dámské šatny je to naše nejlepší herečka a už jsem s ní hrál v Jesličkách, takte jsem věděl, že to bude perfektní. Pány jsem poskládal prakticky ze všech mužů, kteří v té době v Posunu byli. Dominik Roneš si zahraje otce Richarda. Je to pro něj výzva, protože ta role má spoustu vrstev. Syny hrají Jiří Karas (Ondřej), Martin Kleček (Jiří), Štěpán Zahálka (Kornel), Aleš Petrovka (Petr) a Karel Venhoda (Toni). Nevím, jestli jsem si to uvědomil už při obsazování nebo až po něm, ale každý z kluků má ve své podstatě protiúkol. Do role dědečka jsem obsadil Jaroslava Urbance. To je také protiúkol, neboť ve svých 22 letech hraje nejstaršího ze všech. Roli ženy ztvární Martina Noulová, ale více právě nechci prozrazovat.

Zkoušení a práce s herci

Jak probíhalo zkoušení?

KP: Zkoušení probíhalo přes léto a v září měla být premiéra. Zkoušeli jsme po různých zkušebnách i venku, ale jak to tak bývá, nemoc nám překazila plány a proto se celé zkoušení protáhlo. Snad jsme si tím vybrali všechnu smůlu.

Jak jsi pracoval s herci?

S herci se snažím pracovat intuitivně, aby si na spoustu věcí přišli sami. Je pravda, že někteří nemají s jevištěm ještě takovou zkušenost, tak tam se z režiséra chvílemi stává spartakiádník. Naštěstí šlo jen o výjimečné případy v několika situacích.

Výtvarná stránka inscenace

Jak vypadá výprava vaší Matky, ať už po stránce kulis, rekvizit, tak i kostýmů? Kdo vymýšlel, kdo tvořil? A vznikl výtvarný koncept před zkoušením nebo až během?

KP: Velice úsporně. Máme pár rekvizit a scéna se většinou tvoří z toho, co je k dispozici v divadle, kde se zrovna hraje. Výtvarný koncept však vznikl pro jiné divadlo, takže jsem musel během zkoušení scénu měnit. Kostýmy a masky převážně tvořila Gabriela Víchová.

Krom herecké role vytvořil Dominik Roneš do inscenace také hudbu. Jaké od tebe dostal zadání?

KP: Dostal píseň Kdyby tady byla taková panenka a text jedné německé básně a začal tvořit. Inspiraci jsme hledali třeba v seriálu Babylon. Ale Dominik je už ve scénické hudbě zběhlý, takže si sednul a složil přesně to, co jsem chtěl.

U techničtější stránky inscenace bych ráda ještě zůstala. Jak probíhala spolupráce na světlech a zvuku s light a sound designerem Jiřím Kůdelou?

KP: Jo, to ještě nevím. Zatím teoreticky dobře, ale my se na scénu, kde proběhne premiéra, dostaneme až den před tím. Tak doufám, že tak, jak to jde ve zkušebnách, to půjde i tam.

Karel Pešek – režisér, herec a syn

Karle, v jaké roli se ty vlastně cítíš lépe? Jako herec nebo režisér? V DS Posun jsi doposud “pouze” hrál, ale ve svém původním domácím souboru v Jesličkách v Hradci Králové poměrně často režíruješ…

KP: Já mám rád oboje. Post herce si užívám, protože můžu blbnout a uvolnit se. Jako režisér má člověk přece jenom nějakou zodpovědnost, ale poslední dobou více režíruji. I když bych se na to jeviště rád vrátil i na druhé straně.

Představoval sis, jak by to vypadalo u vás doma, kdyby nastala podobná situace? Byť tedy nemáš bratry… A kdybys nerežíroval, ale někdo by tě obsadil, koho by sis rád zahrál?

KP: Tak proběhlo mi hlavou pár myšlenek, co by bylo, kdyby byla válka. Jak by reagovala maminka, kdybych musel narukovat nebo naopak nemusel, ale chtěl. Naštěstí jsem tělem i duší pacifista. Takže do války bych šel maximálně jako ošetřovatel. (To díky mé střední zdravotnické škole).

Kdybych měl v Matce hrát, tak bych si chtěl zahrál Toniho. Toni je velkou hereckou výzvou. Nabízí přerod z malého dítěte do dospělého muže. Ale na toho jsem jaksi už trošku starší. Asi by na mě hodili Kornela, což je hezká role. Ta zase nabízí velmi křehkou hereckou drobnokresbu. Stát si za svým vojenským přesvědčením, ale zároveň vědět, že to bude mě i dvojče pravděpodobně stát život.

Vstupenky na premiéru

Reprízy

Už máte naplánované další reprízy? Zúčastníte se nějaké divadelní přehlídky?

KP: Repríza je naplánovaná na neděli 4. června 2023. O přehlídce jsme zatím nemluvili, ale třeba příští sezónu vyrazíme.

Přidejte se k FB události na premiéru v neděli 19.2.2023. Nebo jednoduše sledujte FB divadelního spolku Posun.

Matka na jevišti v průběhu času

Čapkova Matka je jakýmsi lakmusovým papírkem války. Při letmé konzultaci IDU (Virtuální studovny divadelního ústavu) ohledně všech inscenací hry Matka od roku 1945 do dneška je patrné, že se Matka nasazuje v časech, kdy lidé pociťují důsledky války či se bojí případného konfliktu. Těsně po 2. světové válce byla v letech 1945 a 1946 na repertoáru v Československu devíti divadel najednou. V roce 1953 (československé měnové reformy) ji uvedlo dokonce deset různých divadel. Do roku 2022 byla v premiéře uvedena na profesionálních jevištích celkem padesátkrát. Z roku 2022 pak pochází nejnovější inscenace ND v Brně od Štěpána Pácla. Na neprofesionálních jevištích můžete Matku v současnosti vidět kromě DS POSUN i v jaroměřském DS Vrchlický (premiéra 2022).

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Rozbor dramatu Matka Karla Čapka a další maturitní materiály najdete na Studijni-svet.cz.