Debata s Divadlem bez debat

Divadlo bez debat má na svém repertoáru divácky oblíbené a vyhledávané hry – Škola základ života, A do pyžam! nebo Sluha dvou pánů. V druhé polovině června seznam rozšíří i o bláznivou komedii Mátový nebo citron? a souběžně s tím už běží práce na další hře. Principál Divadla bez debat Radek Hrdlička se pro portál Divadelník.cz rozpovídal nejen o novince, ale také o historii a plánech.

Radek Hrdlička – principál, umělecký šéf, herec a občasný režisér. Studoval elektroprůmyslovku na pražské Harfě, civilním povoláním grafik. Prošel mnoha soubory, divadlu se věnuje od dětství. Maminka hrála v Benátkách nad Jizerou v loutkovém divadle Rolnička, pradědeček byl ochotnický herec a režisér. Divadlo nebere jako svůj koníček, ale jako životní styl.

Divadlo bez debat z Divadla Amadeus

Radku, zkusme začít tím, co je nebo kdo tvoří Divadlo bez debat?

RH: V tom případě Vám to musím říct od začátku, přeci jen má Divadlo bez debat svou historickou linku. V roce 2009 vzniklo Divadlo Amadeus, které založil se svou tehdejší přítelkyní Radek Bílek a divadlo také vedl. Utvořil ansámbl a nastavil repertoár. Pak přišly nějaké nesrovnalosti a Divadlo Amadeus se morálně rozpadalo. Radek Bílek se tedy rozhodl, že bude lepší činnost ukončit. Pár jedinců, včetně mě i Radka, se od divadla odpoutat nechtělo, sešli jsme se v hospodě a přemýšleli, jak dál.

Na co jste přišli?

RH: Buď divadlo skutečně rozpustíme a půjdeme si každý po svém, nebo začneme úplně znovu, nabereme nové lidi a obnovíme předchozí repertoár, ale pod jiným názvem a s jiným vedením. V té partě jsem měl asi největší zkušenosti já, ale měl jsem podmínku, že potřebuji někoho, kdo pohlídá administrativu, licence a podobně, protože to mě opravdu děsilo. V lednu 2016 bylo první společné setkání, zapsali jsme spolek a od února 2016 fungujeme, zkoušíme a hrajeme. Tak vzniklo Divadlo bez debat.

Sídlo Divadla bez debat

Název je nápad z Vaší hlavy?

RH: Ano. Název, logo, grafika, webovky, styl komunikace, druh repertoáru. Udělal jsem si i dramaturgický plán na několik let dopředu a nastavil nějaké mantinely. Jak to tak bývá, principál dělá všechno.

Kde má sídlo Divadlo bez debat?

RH: Na rozdíl od většiny jsem jediný „nepražák“, bydlím v Brandýse nad Labem, kde je taky divadlo zapsané a máme zde uskladněný veškerý divadelní materiál. V Praze ale pracuji, v Praze zkoušíme, takže se považujeme za pražské divadlo.

Debata o fungování Divadla bez debat

Lišíte se od Divadla Amadeus?

RH: V Amadeovi byli všichni členové zapsaní v rejstříku a platili pravidelné měsíční členské příspěvky. Z toho divadlo fungovalo. Divadlo bez debat má však pouze tři členy, mě a mé dva kolegy, aby nevznikaly podobné problémy jako v Divadle Amadeus. Členské příspěvky neplatíme. Rozhodli jsme se, že zkusíme nasadit adekvátní vstupné a vybírat si hry tak, abychom uplatili pronájmy a licence a ze zbytku si ještě mohli našetřit na vše potřebné pro další hru.

Zvládáte každý rok premiéru nové hry?

RH: Zatím fungujeme klasickým stylem jedna nová hra ročně, ale plánujeme pauzu se zkoušením nových věcí. Budeme se více věnovat výjezdům se stávajícím repertoárem. Už jen z praktických důvodů, neboť už pomalu dochází místo na uskladnění veškerých kulis, kterých je (a ještě bude) opravdu mnoho.

Konkurzy bez debat

Model, který asi znají všichni divadelníci.

RH: To určitě souhlasím. I repertoár je klasický a hry hrajeme tak, jak je autor napsal. Samozřejmě s nějakými režijními zásahy a úpravami. Řekli jsme si, že budeme dělat komedie bez netradičních pojetí či alternativních předělávek.

V divadelních kruzích se o vás hovoří jako o poloprofesionálech. Co na to říkáte?

RH: O tom jsme se nedávno bavili, myslím, co je vlastně definice amatérského divadla. V souboru máme lidi, kteří studovali Vyšší odbornou školu hereckou v Praze-Michli. Jiný kolega se dostal na JAMU a teď má angažmá ve Slováckém divadle. Chtěl jsem se vyhnout nabírání kamarádů a kamarádů kamarádů. Když potřebujeme nabrat nové talenty, pořádáme konkurzy.

To u ochotníků skutečně běžné není.

RH: Na konkurz zvu všechny, kdo zareaguje, řekneme si, kdo jsme, co děláme, jak to děláme a co by uchazeč měl splňovat. Zájemci dostanou krátký monolog a mají týden na nazkoušení a také na sebe-režii. Pak si výstup odehrají před námi. Tím o dotyčném zjistím minimálně to, jestli mezi nás zapadne nebo ne. Bereme se jako poloprofesionální divadlo. Ale upřímně, co to přesně znamená?

Ano, správně, co to znamená podle Vás?

RH: Nikdo u nás nedostává za výkon ani korunu, vše, co si vyděláme, zůstává v divadelní kase. Proplácíme pouze cestovné při výjezdech a nutné drobné výdaje pro představení jako zeleninu na obloženou mísu v komedii A do pyžam! nebo suroviny na výrobu knedlíčků a pudinku ve Sluhovi dvou pánů. Aktuálně je nás kolem pětatřiceti, takže máme možnost i některé role alternovat nebo se jednorázově vykrýt v rolích, kde třeba onemocní herec.

Ani zkušebna, ani stálá scéna

Kde vlastně zkoušíte? Máte pronajatý sál, který je zkušebnou a divadlem?

RH: Tak to bychom si všichni přáli, myslím najít spřátelené divadlo, které by nás vzalo jako svůj soubor. Zkoušeli jsme, kde se dalo – v KD Kyje, KD Mlejn nebo ve třídě školy Jedličkova ústavu. Teď už přes dva roky zkoušíme v zasedačce Hotelu Kanárek v Hostivaři. Tím, že si tam občas zajdeme na jídlo a máme útratu, nás nechávají zkoušet zadarmo. Kulisy a rekvizity skladujeme v Brandýse, veškeré kostýmy však máme každý u sebe doma.

Jste tedy zájezdovým představením, nebo máte místo, kde hrajete pravidelně?

RH: Nejčastěji hrajeme v Divadle Karla Hackera na Praze 8, tam už hrálo i zmíněné Divadlo Amadeus. V poslední době však hodně vyjíždíme, už několik let jezdíme na Jablonecko, konkrétně hráváme v městském divadle v Jablonci nad Nisou a divadle v Josefově Dole. Hráli jsme ve Stochově, v Městském divadle Žatec, v Masarykově divadle v Jičíně a dvakrát si vyjeli na Moravu. Naposledy letos v březnu a hned se dvěma komediemi, takže jsme si už museli pronajmout poměrně velkou dodávku. V Praze spolupracujeme s Divadlem na Maninách, Divadlem Metro, jednou jsme si zahráli ve sklepácké Dobešce. Moc rádi hrajeme v Divadle Horní Počernice a pro budoucí představení vyjednáváme Divadlo Na Fidlovačce.

Premiéra bláznivé komedie

A v Divadle Karla Hackera proběhne i nejnovější premiéra?

RH: Ano, bude to 20. a 21. června a připravujeme bláznivou komedii Mátový nebo citron?. Je to atypická hra, já ji pojal i trochu složitěji. Kdo hru zná, tak ví, že se na jevišti může stát cokoli. V tom jsem na herce náročný, protože hodně momentů musí klapnout, jinak se atmosféra mezi herci rozpadne. Jedna z nejnáročnějších věcí u herce je, aby mu člověk nevěřil, že hraje. Dobrý herec nemá na jevišti „hrát“, ale „být“.

Rozhovor vzniká necelé dva měsíce před premiérou. To už má hra nějaký tvar, nebo ne?

RH: Tato hra dlouho neměla žádný tvar. O to víc jsem z toho byl nervózní. Herci mi jednou řekli, že se víc naučí na zkouškách, jenže já potřebuji, aby už na zkoušku byli připravení tak, abychom mohli tvořit. Občas je to komplikované, ale nic, co by zapálení divadelníci neznali. Je fakt, že jsme premiéru už dvakrát přesouvali. Červnové termíny jsou už ale dané. Ale poslední dobou už hodně věcí zaklaplo a už to začíná být ta pravá zábava.

Debata o alternacích na premiéře

Kdo vybral hru Mátový nebo citron? Vy?

RH: Ano, představení jsem viděl v několika podáních, včetně francouzského originálu. Jsem typ, který jde nerad do neznámých věcí. Tak si vybírám kusy, které znám, nebo které jsem viděl. Nepovažuji se za režiséra, jsem herec, jen vím, jak by to mělo vypadat. Navíc, nejsou lidi, takže nás čeká ještě konkurz na pozici režiséra. Jestli se nám podaří zvládnout vše, co v Mátový nebo citron? chystáme, tak to bude velká sranda. Uvidíme, všechny čtenáře portálu Divadelník.cz zvu.

Kdo a kdy rozhodne, kdo z alternací bude hrát první premiéru?

RH: Tohle jsem už vyřešil. Na lístečky jsem napsal dva týmy a dva termíny a můj starší syn to losováním rozhodl, přičemž jsem vše nahrával na video a rozeslal ostatním. Snad mě nebudou kolegové nutit do notářského ověření.

Jste přísný principál a režisér?

RH: Já nejsem vůbec přísný, i když bych si to moc přál. Moc to neumím. Ani za ta léta jsem si na roli principála nezvykl. Vždycky jsem byl v souborech řadový herec a to mi vyhovovalo. Jsem naopak hodně benevolentní a často se tak dostávám do diskuzí. To je sice dobře, ale nic se nesmí přehánět, takže finální rozhodnutí je vždycky na mně. Jsem principál a někdy i režisér zároveň. Komunikaci musím balancovat každému na tělo, abych mezi ostatními pak přežil i jako herecký kolega. Vím, že všichni kolegové se mnou tráví svůj volný čas, protože chtějí. A já si za to všech moc vážím!

(Ne)přehlídkový soubor

Vyrážíte na přehlídky?

RH: Máme za sebou svou první přehlídku, byl to letošní Hobblík a MUMRAJ! v Hodoníně. Doteď jsem se tomu snažil vyhnout, protože jsem se bál, aby resumé některých porotců kolegy nedemotivovalo. Já jsem člověk, který prošel několika soubory. Přehlídek jsme se s některými účastnili pravidelně, s toušeňským souborem jsme to dokonce několikrát dotáhli až na Hronov. Jednou to byl Vnitřní démon, kde jsem se spřátelil s pár herci, ze kterých jsou dnes hvězdy. Ještě předtím to však bylo (bohužel ještě beze mě) s představením Kino. To vymyslel a zrežíroval Dušan Müller ze zmíněného Divadelního souboru při T. J. Sokol Lázně Toušeň původně coby pantomimickou scénku pro přehlídku pantomimického a pohybového divadla Otevřeno Kolín 2008. Porota tehdy nevěděla, jak Kino hodnotit, protože mělo i se stavbou scény asi dvacet minut. Ale pak už přicházely nabídky ze zahraničí, které se nabalovaly. Tam už jsem alternoval kolegu a projel s toušeňáky všechny zahraniční štace.

Vím, dokonce i Čínu, že?

RH: Přesně. Byli jsme dvakrát v Německu, ve Francii, ve Švýcarsku. A jak říkáte, zavítali jsme i do čínské Šanghaje. Bylo to v roce 2010 v době, kdy tam zrovna končilo Expo. Ale návštěvu jsme ještě stihli, a to včetně české kuchyně. Vařil tam Číňan a udělal nám luxusní guláš a svíčkovou včetně domácích knedlíků, což jsme po sladkých jídlech v Šanghaji přivítali s nadšením. Je to úplně jiný svět.

Budoucí plány

V čase před premiérou mívá vedení souboru vybranou novou hru. Jak je to u vás?

RH: Ano, novou hru bude dělat, respektive už dělá, naše kolegyně Ivana Steigerová, která už postavila Školu základ života. Já dělám raději menší a komornější věci se zaměřením na herecký výkon, ona je větší blázen do velkých scén. Tentokrát to bude první licencovaný country muzikál a dokonce ve světové premiéře, ale víc zatím neprozradím. Jsme ve fázi, kdy máme nahrané písničky a už pomalu zkoušíme choreografii současně s finálními zkouškami „Máťáku“.

Děkuji a zlomte vaz!

RH: Čert tě vem!

On-line vstupenky na Mátový nebo citron? jsou v prodeji od 1. května na stránkách divadla. Divadlo bez debat a Radek Hrdlička se na vás těší.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!