Jak s divadlem začínala Koralína Baňková?

Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V jubilejním třicátém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Koralína Baňková.

Koralína Baňková

Hrobeso (Divadlo RADAR), soubor Dotečky

Herečka a příležitostná scénografka

Díky za divadlo, babi!

Poprvé jsem na jevišti stála (a snad i něco předváděla), když mi byly čtyři. Jarda Kodeš zkoušel se Scénou Libochovice Naše furianty a potřebovali sedm Fialovic dětí, tak posbírali potomky lidí ze souboru. Já byla případ vnoučete od kostymérky a švadlenky Olinky Psotové. Takže díky za divadlo, babi!

A protože mě to bavilo, začala jsem chodit na dramaťák. Brzo mi přibyla další Jardova celosouborovka, Hrátky s čertem (nejdřív Anděl, později Dišperanda). A tak divadlo proniklo naplno do mýho dětskýho života a s každým rokem jsem všechny svoje ostatní záliby přesouvala na vedlejší kolej. Možná proto neumím pořádně na žádný hudební nástroj (a když, tak mimo rytmus), poskakovat jako roztleskávačka (díky, bože), namalovat nebo „vykeramikovat“ umělecké dílo nebo se najít v mapě, což mě měly naučit výlety s Poutníky. Ale divadlo bylo zkrátka víc.

Koralína Baňková se zabydluje v Rádobydivadle

Po skotačení v rolích libochovické víly, princezny, loupežníka, čerta, krále a několika dalších mi přišel do života Láďa Valeš a dal mi nemluvenou roli Eliševy v inscenaci Mikve. Tak jsem se zabydlela v Rádobydivadle Klapý a na spoustě zájezdů pak poznala fakt hodně zákoutí Česka, a hlavně skvělý a nadaný kamarády.

Potom přišel čas rozhodnout se pro vysokou, a jelikož mě na herectví nikde nechtěli, vystudovala jsem divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně, jen jsem u státnic musela slíbit, že divadlo budu dělat už jen prakticky. Tak se toho držím doteď!

Divadelní hrátky při studiu

Brníčkovej studentskej život byl snovej. V divadle jsem seděla několikrát do týdne, snažila se psát kritiky a stihnout vidět kde co. Ale byla jsem celá lačná po tom zase zkoušet a tvořit. Naštěstí jsem ten smutek nemusela snášet dlouho, protože (vy)řešení jsem našla u protější zdi pokoje. Tam měla postel Káša. Tehdy ještě Volánková. Teď, poté co jsem jí to loni odsvědčila, už Letáková. Ta se pokoušela napsat autorskou hru o japonských utěšitelkách (jo, vygooglete si to), a protože ve studenským bytě je nepořádek nezbytný, tak není divu, že jsem jednou na společným stole našla útržky rozepsanýho díla a řekla jí: „To dopiš, to je dobrý!“ Ona to fakt dopsala, a tak vznikla (Ne)chtěná útěcha a spolek Diverzanti. Ti pak nazkoušeli ještě jednu inscenaci, Domeček za hranicí slušnosti, kde jsem si poprvé zkusila navrhnout i kostýmy a část scénografie, a kterou zaštiťovalo Centrum experimentálního divadla.

Káša o mně tehdy napsala divadelní medailonek: „Koral zprvu oznámila, že nebude zpívat ani tančit – nakonec dělá obojí. Taky je klaustrofobik – to ale rejžu nezajímá – a tak jako jediná ze souboru musí v inscenaci (Ne)chtěná útěcha lézt do nejmenší rekvizity na scéně – což působí jako dost velkej tríček. Její věta „nechci-nevim-neumím“ se postupně mění na „ok“. Při zkoušení Útěchy zažila velké terorizování ze strany režisérky (vzhledem k tomu, že s ní bydlela, tak měla snad milion individuálních zkoušek, a to i když nechtěla). Za roli dívky jménem Ú získala několik cen. V Domečku zase našla svůj hluboký hlas a naučila se lítat vzduchem! S Volánkovou též ráda vyučuje náhodný tlesk a spolu dohromady jsou postrachem všech divadelních přehlídek!“

Adoptovaná RADArem

Když jsme u těch přehlídek, tak právě na nich jsem narazila na Hrobeso z Divadla RADAR. Soubor plnej zlohumoru, hlasitýho zpěvu, nekonečnýho přátelství, a ještě ke všemu dělá fakt dobrý divadlo! Takže když jsem se pak přestěhovala do Prahy, hodně jsem stála o to, aby si mě adoptovali. A hle! Už třetí rok řádím v Hrobesu, k tomu jsem si na jednu sezonu odskočila na hostovačku do Pomony, dalšího radaráckého souboru Načerna. Nakonec mě ještě Luděk Horký přibral do pohádkové party Bylo, nebylo a obsadil v muzikálu Donaha!, který s RADARem hrajeme v létě na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou.

Vysněná komorní

V RADARu jsem se taky seznámila s Michaelem Simandlem (čti Šimandlem) a Vojtou Machutou, se kterýma jsme si vysnili udělat společnou komorní inscenaci Norway.today, ale protože Radar praská ve švech, našli jsme si pro uvedení Eliadovu knihovnu Divadla na Zábradlí.

I v Praze divadelně žiju zase s Kášou. Zatím spolu na kontě máme scénické čtení (později inscenaci) 20/21 na DAMU. Tam mě obsadila jenom proto, že hledala lidi na poslední chvíli, a (vy)řešení našla na druhý straně jídelního stolu. Pak jsme si užili scénické čtení Bába v Antikvariátu Dejvického divadla. A teď střílíme pražskej hattrick, protože nás čeká společný tajtrdlikování v Hrobesu – Káša mě bude (jak ona říká) „krotit“ v český premiéře černý komedie Srdcaři, premiéra se chystá na konec června 2025. A zase mi dává důvěru stvořit kostýmy a část scénografie. Já se tak těšim!

Koralína Baňková u profíků

Ukončím to dojemným příběhem o tom, jak jsem se nedávno protlačila i do profi divadla (opomněla jsem roli křoví v Divadle Bolka Polívky, ale to byl záměr). A shodou okolností se to zase vyklubalo na přehlídce. Konkrétně jsem zavítala na seminář k Janku Lesákovi na Jiráskově Hronově. Janek si jednoho dne přivedl i Natálku Strýčkovou Preslovou, a spolu nás učili vařit krev a líčit rány. A protože jsme si s oběma padli do oka, blbnu (nejen) s nima teď v inscenaci 27 litrů umělý krve v Divadle NoD. A na to pojďte, ať můžete říkat, že jste to viděli dřív, než to bylo kůl a furt vyprodaný!

Tak poučení zní: Choďte do divadla a jezděte na festivaly, protože nikdy nevíte… A nakonec si to dovolím uzavřít nejvíc klišé prohlášením, že divadlo je zkrátka láska, a že děkuju všem, kteří se mnou tu divadelní šmíru tvořej.

Kdo je Koralína Baňková?

Koralína Baňková – Rozcuchaná holka. Z kanclu běhá rovnou do divadla, kde trochu hraje, trochu míň zpívá (mimo rytmus) a ještě míň tančí. Taky čte, píše a maluje. Všude se dívá kolem a učí se. Občas fotí, uvaří nebo někoho potetuje. Poslouchá, naslouchá, přemýšlí a hodně mluví. Skáče sama sobě do řeči a někdy taky do vody. Ve volných chvílích si sní, pracuje a mazlí všechny psy světa, nebo Holzknechta (ten má taky svůj článek, tak si ho přečti – klikni sem).

Závěrem bych ráda pozvala na všecky moje aktuálně (v roce 2025) uváděné inscenace:

• Divadlo NoD / 27 litrů umělý krve
• Divadelní soubor Dotečky / Norway.today (Přečtete si také rozhovor o inscenaci – Divadelník.cz)
• Hrobeso, Divadlo RADAR / Běsi
• Načerno, Divadlo RADAR / Pomona
• Bylo nebylo, Divadlo RADAR / Pohádky do kapsy a Pověsti pro štěstí

Již publikované příspěvky – Jak s divadlem začínal/a…:

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!