Jaroslav Kodeš – režisér: scénáře, rodina, zahraničí, plány
Toto je poslední III. část rozhovoru s režisérem Jaroslavem Kodešem na témata: scénáře, rodina, zahraničí a plány v divadle. Chcete-li si předem dočíst dvě předchozí části rozhovoru, neváhejte rozkliknout:
Jaroslav Kodeš – režisér: začátky, vzdělání, soubory
Jaroslav Kodeš – režisér: profesional, porotce, lektor
V poslední části třídílného rozhovoru se dozvíte o tom, jak si režisér Jaroslav Kodeš vybírá divadelní (potažmo rozhlasové) texty/ scénáře k inscenování. Má-li nějaká svá preferovaná témata. Jak moc mu zasahuje divadlo do rodiny. Kam se všude s divadlem podíval do zahraničí a jaké má plány v nejbližší době.
Dramaturgie – výběr scénáře
Vybíráš si pro inscenování v rozhlase i v divadle látky podle svého? Prolíná se ti někdy rozhlas s divadlem?
JK: V divadle jako amatér jsem svobodný, takže tam si vybírám sám. Hra, téma, to mě musí zaujmout. Ale v rozhlase je to jinak. Tam jsem závislý na tom, co přinese dramaturg. Občas, když mě ale něco hodně osobně zajímá, navrhnu to dramaturgii i v rádiu. Radost mám třeba z realizace Tylovy Tvrdohlavé ženy, kterou jsem pro rozhlas upravil.
Je o tobě známo, že scénáře si upravuješ sám. Na některých strávíš i déle než rok, než je zinscenuješ. Jednou z her, na které jsi strávil hodně času je Elegie tyrolská (Chrám bolesti) pro Rádobydivadlo Klapý. Velice těžké téma pocitu viny za smrt vlastního malého syna. Ostatně Její pastorkyňa Gabriely Preissové, kterou jsi režíroval u nás v Divadle Máj také zrovna není fontána komiky. Neovlivňuje práce na neveselých tématech tvůj osobní život?
JK: Mě to hrozně baví. Rozhodně nejsem skleslý, nebo tak. Akorát, že na úpravu scénáře potřebuju čas, zakousnout se do toho a nedělat nic jiného. Když mě od toho něco odvede a já začnu dělat jiné věci a ta práce na scénáři stojí, tak začínám být nervózní, že to nestíhám.
Elegie tyrolská
JK: S tou Elegií… Josef Tejkl byl velmi výjimečný autor z Hradce Králové, výtvarník a vedl na tamní ZUŠ divadlo. A byl také vášnivý horolezec. A to, co sepsal, byla jeho vlastní výpověď o tom, jak mu při jedné túře v Alpách zemřel v náručí jeho vlastní malý syn. V Rakousku ho tenkrát obvinili za zabití. A on se z toho touto hrou zkusil vypsat. Pak s ní přišel za Láďou Valešem a oslovil ho, jestli by si tu jeho postavu nechtěl zahrát a já to měl zrežírovat. Láďa se často pro takováto témata nadchne. Mně se hra líbila, ale věděl jsem, že je s textem scénáře potřeba něco udělat, protože je nevyrovnaný. Všude samé sebeobviňování, sebemrskání, ale paradoxně zároveň jeho postava vycházela jako nepochopená, a okolí mu jen ubližuje.
Velmi si vážím toho, že Josef tenkrát s úpravou souhlasil. On si normálně na svoje texty nenechal ani sáhnout. Byl trošku jako Havel, ani jedna věta nesmí pryč. A já jsem do toho tenkrát hodně zasahoval. Dal jsem mu svoji úpravu na Hronově přečíst a on mi pak písemně poděkoval, že se mu úprava líbí a že dává souhlas k tomu, aby se hra v této podobě v Rádobydivadle zkoušela. Pak šel na túru na Kralický Sněžník a tam ho ranila mrtvice. Osud.
Dodneška mě mrzí, že se premiéry nedožil. Chtěl jsem, aby měl z inscenace jako uměleckého díla opravdu radost.
Máš “svoje vlastní” témata, co tě zajímají?
JK: Vzájemné porozumění, pochopení se, schopnost spolupracovat. A tak nějak.
Rodina a divadlo
Jak moc zasahuje divadlo z tvé a z Eviny strany do vaší rodiny? Dcera Eva se stala profesionální herečkou…
JK: Eva (manželka) mi vytváří neskutečné zázemí, abych mohl divadlo dělat. Bez toho by to nešlo. A navíc ho také dělá, takže o společné hovory na téma divadlo u nás není nouze. Dcera Eva se holt pomamila a potatila. Hraje z profese, ale teď hlavně na mateřské se třemi dětmi. Její partner je také profesionální světelný designer. Synek v mládí jako kluk také musel v divadle účinkovat, ale jeho táhnul víc sport. Vyvzdoroval si na nás fotbal, který jsme mu s Evou jako “vulgární sport” neschvalovali, a dodneška ho nejen hraje, ale trénuje mládež a stará se o žákovský potěr. Ale divadlo s námi sleduje stále.
Vnoučátka se teprve vylupují. Andulka už párkrát účinkovala v rozhlase a hraje teď v Rádobydivadle v Jacobowskim a Stjerbinskim. Myslím, že i talent má, ale momentálně je trošku líná. A vnoučata od dcery…, tam asi budou mít sklon ke kumštu všechna.
Divadlo v zahraničí
Kam do zahraničí jsi se už s divadlem všude podíval?
JK: Hráli jsme v Německu, na Ukrajině, v Polsku, ve Francii, několikrát na Slovensku, v Maďarsku atd. Většinou to byly zájezdy díky doporučení organizace AITA/IATA. Na většinu mezinárodních festivalů jsou vybírána představení, která jsou srozumitelná místním divákům. Aby jazyková bariéra byla co nejmenší. Nesmí to tedy být jen konverzační hra. Mám sice zkušenost i s titulky např. na Ukrajině, ale moc to stejně nefungovalo.
Když jsme hráli Amadea v Německu, asi pětkrát, tak jsme ho hráli dokonce česko-německy, protože se Vašek Špirit (Salieri) naučil své repliky v němčině.
Jak jsem už říkal, stavím situace, snažím se dělat divadlo čitelné nejen verbálně. Díky tomu měla přes značnou jazykovou bariéru loni úspěch i Její pastorkyňa v maďarské Soproni.
Můžeš srovnat české divadelní amatéry v ostatních zemích? Existují výrazné odlišnosti?
JK: Určitě jsou. Hlavně v herecké tvorbě, ale i inscenačním přístupu. Řekl bych, že se projevují různé národní temperamenty. Řada slovenských inscenací je energeticky daleko nabitější než česká. Ruské divadlo je zase specifické svým perfekcionalismem a vnitřním patosem. V polském divadle se neustále objevuje víra. Němci jsou suší intelektuálové. Holandské divadlo (aspoň z toho mála co jsem viděl) má takový svůj zvláštní, osobitý smysl pro humor.
Plány přes na vzdory corona krizi
Na čem a s kým momentálně pracuješ a co chystáš? Odsunul ti covid některé z plánů?
JK: Covid mě donutil, abych doma udělal řemeslnické resty, a abychom znovu oprášili v Rádobydivadle hru Jacobowski a Stjerbinski. Několik repríz krátce po premiéře (leden 2020) jsme museli zrušit. Herci si to ale celkem pamatovali.
Odsunula se mi spolupráce se souborem v Klášterci nad Ohří. Chystanou novou hru převzali do svých otěží sami. A nejspíš se uvidíme až další sezónu.
V nejbližší době se tak chystám na spolupráci znovu s Divadlem Máj. Měli bychom začít v lednu 2021. Titul ale zatím neprozradím. Ve hře jsou dva.
Je něco, co by tě od amatérského divadla odtrhlo?
JK: Vzhledem k tomu, že těch kamarádů a přátel v amatérském divadle mám tolik, že kdyby mně někde řekli, že už k nim nesmím, mrzelo by mě to, ale věřím, že bych dostal příležitost jinde. Asi tedy jedině smrt.
Děkuji za vyčerpávající rozhovor!
Zaujal vás rozhovor? Chcete si přečíst nějaký další? Např. Tomášův rozhovor s Petrem Matouškem z Divadýlka na dlani, kterého vyzpovídal na téma jeho podcastu Divadelní kurýr.
