SEX se šesti pod nučickou ŽUMPOU
SEX, komediálně dramatickou amoletu Pavla Kohouta, nazkoušel režisér Jaroslav Kodeš pod hlavičkou Žebravého UMěleckého PAnoptika (čili spolku ŽUMPA) v Lidovém domě v Nučicích. Intelektuální, nadmíru vtipná hříčka o sextetu partyzánů v zemljance v pražské Stromovce dospěla k premiérám v pátek 25. a v sobotu 26. listopadu 2022. Počet diváků byl kvůli nezvyklému prostorovému řešení omezen, takže jste SEX pravděpodobně neviděli, ale nezoufejte! Reprízy v Praze, Rumburku, Plzni se blíží (termíny najdete na konci článku)!
V tomto rozhovoru s režisérem Jaroslavem Kodešem (JK) a hercem a principálem ŽUMPy Martinem Kozákem (MK) se dozvíte vše o tom, jak myšlenka na SEX vznikla, proč v něm účinkují představitelé čtyř souborů, jak probíhaly zkoušky, co je ŽUMPA a proč se stal Jaroslav Kodeš prvním hostujícím režisérem v nučickém souboru – a také že SEX není o sexu. S oběma pány jsem rozmlouvala v průběhu zkoušení, jako dramaturg SEXu jsem k tomu měla dost příležitostí.
Synopse hry
Dramoleta SEX se děje „ve skvěle zamaskované zemljance v pražské Stromovce, s šesti palandami, šesti špalky na sezení, šesti jídelními ešusy na zdi a jednou černou kuchyní“. V té se schází parta šesti (proto SEX v názvu, nic jiného za tím nehledejte) – šesti přátel, partyzánů, rebelů, naivních vzbouřenců. Sdílejí společná tajemství. Utíkají před ženami, bez kterých se neobejdou. Nabízejí si navzájem vlastnoručně uvařené krmě typu amádová furniklovice na rušně. Popíjejí vínko. A kují pikle proti nepřátelskému světu. Konkrétně – chtějí vyhodit do povětří vlak. Jenomže v realizaci této bohulibé myšlenky jim stále něco brání… Překonají nakonec nepřekonatelné?
Začátek SEXu s režisérem Jaroslavem Kodešem
Osobnost Jaroslava Kodeše není v amatérském divadle (viz DbČAD) osobností neznámou… Nebo viz Divadelníkův trojrozhovor Začátky, Porotce, Rodina…
Jardo, když jsem ti text Sexu přinesla, rozhodl ses pro jeho realizaci velmi rychle. Proč? Patří Pavel Kohout mezi tvé oblíbené autory?
JK: Žádnou z her Pavla Kohouta jsem nikdy nedělal. Znám samozřejmě pár jeho věcí, ale dosud mě žádná nezaujala tolik, abych se do ní pustil. Mám v oblibě spíše klasiku – a Kohoutovy hry mi připadaly příliš tezovité. SEX mi ale už po prvním přečtení přišel děsně vtipný, napsaný s úžasným nadhledem.
Původně jsem čekala, že SEX přineseš do svého domovského souboru…
JK: V Rádobydivadle Klapý jsem neviděl ideální obsazení – šestici chlapů, kteří by byli věkově přibližně stejně. Je důležité, aby si byli blízcí i v tomto ohledu. Teď si uvědomuji, že v tom finálním obsazení to vlastně také neplatí beze zbytku… Ale ve výsledku jsou chlapi poskládaní tak, že to vlastně až tak nevadí.
… a ta parta chlapů báječně funguje. Přitom dva (respektive v určité konstelaci tři) jsou z nučické ŽUMPY, další dva (respektive tři) z pražského Máje a po jednom z plzeňského DS Ragueneau a rumburského Hraničáře. V jakém pořadí jsi je oslovil?
Do rozhovoru s Jardou Kodešem v tuto chvíli naskočil žumpácký Martin Kozák (MK).
MK: Když se Jarda Kodeš na Divadelním Pikniku Volyně setkal s Kubou Pilařem, přišla řeč na to, že mu chybí chlapi, a zdali by ŽUMPA byla ochotna jít do většího holportu s dalšími soubory.
JK: Ano, jako první jsem oslovil nučické – Jakuba Pilaře a Martina Kozáka.
JK: Oslovil jsem kluky z ŽUMPY S tím, že jsem věděl, že se znají s Májovci, Jirkou Jahodou a Romanem Solčánym. Byl jsem přesvědčen, že spolu budou ladit. Takže první čtveřici jsem vymyslel velmi rychle a nabídl Martinovi roli Václava a Jakubovi Ivana, Romanu Solčánymu pak Alexandra a Jirkovi Jahodovi identifikační postavu autora, tedy Pavla.
MK: A Kubovi se zalíbil jak text, tak nabídka.
JK: A přivedl Roberta Kunesche, představitele Ludvíka. První čtená, i když původně neplánovaná, proběhla v Maršově, kde byli kluci na dovolené a my jsme za nimi s Robertem přijeli.
MK: Jarda nás vlastně rozbil hned na začátku konstatováním, že je to „taková intelektuální p.čovina“ – čímž naladil většinu herců. Všichni jsme čekali, že to bude divoké. A skutečně, báječně jsme se při čtení bavili.
JK: V Maršově četl roli Karla další z „žumpáků“, Luděk Fuxa – a úžasně – takže jsme ho okamžitě přibrali do obsazení. Jen jsme během zkoušení zjistili, že příliš často slouží v Národním divadle, kde působí jako rekvizitář. A tak nastoupil, sice jako alternant, více než plnohodnotný, Míra Řebíček z rumburského Hraničáře.
SEX v procesu
Jak se při takovém rozvrstvení účinkujících daří organizovat zkoušky?
JK: Těch nebylo mnoho.
MK: Kromě maršovského soustředění proběhly dvě čtené a od září kromě standardních úterků také čtyři nebo pět celovíkendových setkání.
JK: Zkoušení bylo velmi intenzivní. Snažím se herce nepřetěžovat, ale kluky to bavilo a často pracovali až o několik hodin nad plán. Už z Maršova jsem odjížděl o několik hodin později, než jsem měl v úmyslu, protože po prvním přečtení si řekli ještě o jedno… Navíc musím všechny pochválit. Bez výjimky chodili na zkoušky připraveni, uměli text výstupů, které se měly zkoušet. Navíc sháněli podle instrukcí výtvarnice rekvizity prakticky z týdne na týden… S několika různými soubory už jsem pracoval, takže vím, že to není samozřejmost.
A nepopraly se domovské soubory účinkujících o čest SEX zaštítit?
JK: Otázka pořadatele, schopného poskytnout zkušební prostor a inscenaci zastřešit, vyvstala poměrně brzy, možnosti jsme zvažovali. Robert nabízel zaštítění svým DS Ragueneau, ale nakonec se ukázalo nejlogičtější a nejsnazší jezdit zkoušet do Nučic, kde je úžasné zázemí. Takže SEX uvádíme pod hlavičkou nučické ŽUMPY.
Nučická ŽUMPA jako pořadatel
Žebravé UMělecké Panoptikum z Nučic také není žádným nováčkem (viz DbČAD).
Martine, ne že by tvůj soubor byl neznámý – naopak, zejména v posledních letech máte neuvěřitelný tah na branku. Zároveň jste projevili značnou flexibilitu, když jste Jardovu nabídku akceptovali okamžitě. Kolik vás v ŽUMPĚ vlastně je a kdo u vás vlastně šéfuje?
MK: Fungujeme od roku 2002. V souboru je nás kolem dvanácti, režírujeme se navzájem, ale Kuba Pilař má momentálně nejblíže k funkci stálého dramaturga a režiséra. Po smrti Pepy Maguly, který byl šéfem spolku po stránce organizační i umělecké, jsme s ním převzali vedení souboru, takže tvoříme takovou dvojjedinou principálskou osobu. Já jsem víc přes věci organizační, právní a dotace, Kuba se zajímá o uměleckou a produkční práci.
Definujete se nějak konkrétně dramaturgicky?
MK: Jednotící koncepční linku nemáme. Přistoupili jsme na způsob profesionálních divadel, tedy vyvažování uváděných věcí. Zkoušíme komedie, které lidi zaručeně pobaví, ovšem mají zajímavý základní nápad, k těm se řadí Lupincův Píseček či Amant Pavla Němce. Na druhou stranu, Přiznání ani Klub nejsou mainstreamová záležitost, ne každý se na ně napojí. Ale oba texty nás zajímaly osobně. A vedle nazkoušeného středního proudu jsme je mohli uvést… Z relativně nové české dramatiky jsme dosud udělali jen Havlovu Audienci, k výročí sametové revoluce v roce 2019. Vznikala hodně živelně, takže v ní hraju s Kubou. Je to vlastně logické a přirozené. Když věci živelně vznikají, potřebuješ parťáka, s nímž je možné se rychle a akčně domluvit. A my dva si na divadlo uděláme čas vždycky.
První hostující režisér v ŽUMPě
Dosud jste si režijně vystačili sami, Jarda Kodeš je první režisér, kterého jste k práci ŽUMPY přizvali.
MK: S myšlenkou pozvat režiséra zvnějšku jsme dlouho koketovali. Nikdy na to nedošlo, možná ze strachu, že někdo uvidí, jak jako soubor ve skutečnosti fungujeme – nebo spíš nefungujeme (ha ha ha) – a také z určitého strachu o vybudovanou komunitu. Ne všichni v souboru jsou naladěni na klasické režírování. K tomu Lidový dům nevyužíváme jen my, naopak je hodně vytížen, takže jsme neměli na hosta ani organizačně. Nakonec je Jarda Kodeš skutečně první.
SEX jako prostorový problém
Výtvarnice Gábina Pojerová vystavěla zemljanku ve Stromovce na jevišti nučického Lidového domu. Jardo, ty s Gábinou nespolupracuješ poprvé…
JK: S Gábinou Pojerovou jsme spolupracovali na inscenaci Mařka v pražském souboru Máj, který působí v divadle Miriam. Určitou výtvarnou představu mám už po přečtení, a Gábina je schopna z ní vyjít, dopracovat ji a rozvinout. Navíc její scény jsou velmi akční… Text dostala už před Maršovem, přečetla si ho během týdne – prý se královsky bavila – a okamžitě mi začala posílat obrázky, jak by výprava mohla vypadat.
Jak ty obrázky vypadaly?
JK: Od začátku bylo jasné, že potřebujeme stísněný prostor. Gábina navrhla arénu, ale ta je pro herce příliš těžká, musí hrát takříkajíc na všechny strany. Navíc se v ní špatně aranžuje a tvoří mizanscény. Takže jsme se s Gábinou domluvili, že bunkr ve Stromovce umístíme do půlarény. Diváci budou sedět ze tří stran, abychom vytvořili pocit stísněnosti a zároveň koncentrovanosti. Původně jsme zkoušeli zády k oponě, ale vstoupil do toho Pavel Hurych a upozornil, že modrá barva je velmi zrádná při svícení. Musel jsem mu dát za pravdu – a tak jsme se otočili zády k černému horizontu. Scénu tvoří podlážky, knížky, štafle… I tato Gábinina scéna je akční a byla radost s ní pracovat.
SEX za oponou
Hraje se s diváky za zavřenou oponou. Proto se jich na premiéry – konaly se celkem tři – dostal jen omezený počet. Je Sex vůbec přenosný?
JK: Scéna je ušitá na jeviště nučického Lidového domu, ale Sex samozřejmě přenosný je – i když se na neobvyklé prostorové řešení musí při plánovaných zájezdech myslet. Robert s Jakubem to vzali do ruky a už teď máme kromě tří odehraných premiér naplánovaných téměř deset repríz – v evangelickém kostele v Rumburku ve středu 7. prosince (dokonce dvakrát, v 18 a ve 20 hodin), v pražském divadle Miriam ve středu 14. prosince a v plzeňském Dialogu ve čtvrtek 15. prosince, příští rok v Písku, Bechyni, Mostu, Karlových Varech nebo Rakovníku. Už teď máme rámcovou představu, jak tam či onde prostor vyřešit, ale na to praktické dořešení dojde až na místě.
Martine, jak se tobě jako herci, představiteli role, jehož předobrazem je Václav Havel, zkoušelo?
MK: Kdyby mi Jarda nabídl roli kteréhokoli z těch chlapů, nemám s tím problém.
JK: Těmi dalšími jsou Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Alexandr Kliment, Karel Kosík a již zmiňovaný autor, Pavel Kohout. Ale nepokoušeli jsme se o vykreslení reálných osobností. Vnímáme je jako obecné typy. Předpokládám, že pamětníci je podle textových narážek poznají, ale pro sledování inscenace to není rozhodující. Přemýšlím, jestli si SEX více užijí ti, kteří mají povědomost o historických předobrazech postav a jejich kontextu, nebo ti, kteří je budou vnímat čistě jako postavy na divadle.
MK: Václav je výzva. V civilu jsem víc „ohřívač“ než kuchař. Moje první furniklovice byla úplně jalová – a kolegové ji zblajzli! Zkoušení navíc bylo moc fajn, s Jirkou Jahodou a s Romanem jsme toho podnikali už dříve spoustu. A Roberta jsme adoptovali okamžitě, protože je málokterá divadelní akce, na které by Robert nebyl, takže se dobře známe. Jsme dobrá parta, slyšíme na sebe, asi proto to mezi námi dobře funguje.
JK: Zmiňme ještě Františka Tvarohu, který zajišťuje techniku – a zároveň vstupuje do představení velmi speciálním způsobem.
SEXem o (českém) úmyslu a činu
O čem vlastně SEX hrajeme?
JK: Celý život mě provází téma úmyslu a činu. To, jak se rozhodneme něco udělat, a když dojde na věc, žvaníme a zamýšlené nám utíká mezi prsty. Mám dokonce pocit, že to je národní povahový rys. Samozřejmě v SEXu jsou postavy neobyčejně hravé, vtipné, se smyslem pro intelektuální hry, se schopností laskavé ironie vůči sobě i těm druhým. Ale to na tématu nic nemění.
Identifikuješ se s některou postavou více než jinou?
JK: Ne, nedokážu říci, jestli je mi některý z těch chlapů blízký. Zásadně nevařím, alkoholu zase tolik neholduji, s psaním to nepřeháním a profesorské výstupy jdou zcela mimo mě. Možná se tu a tam projevuji jako Ludvík. I když si rád namlouvám, že tak protivný nedokážu být ani v okamžicích největší slabosti…
V rámci prostorově stísněného představení se kouří – a také vaří…
JK: Je samozřejmě nebezpečí, že některým divákům nebudou doprovodné pachy příjemné, ale snad to zvládnou. A možná budou sledovat více kulinářské postupy než představení… Na druhé straně, Martinův guláš jsem ochutnal. Byl sice nedosolený, ale po lehkém dochucení vynikající.
Před SEXem a po SEXu…
Týden před premiérou
MK: Jak na SEX diváci zareagují… Nebudu lhát, že z toho nemám strach. Ale je tam taková spousta zajímavých fórů, že na ně snad zaberou. Záleží i na tom, jestli je my správně vypointujeme… Dvě sobotní premiéry dokonce proběhnou s pouhým čtyřicetiminutovým odstupem, k tomu je naplánováno dost repríz v relativně krátkém čase. Což znamená, že dostaneme příležitost vše intenzivně ladit a doladit.
Po třetí premiéře v sobotu večer
JK: Myslím, že jsme všichni odvedli dobrou práci. I když se mi SEX líbil už jako text, jsem překvapen, kam se podařilo jeho zpracování dotáhnout. Díky všem, kteří se zúčastnili, samozřejmě zejména účinkujícím. A také divákům. Jejich reakce mě přesvědčily, že inscenace funguje. I když víme, že SEX není inscenace pro každého.
Je SEX pro vás?
Přijďte se přesvědčit na reprízy. Nejbližší se odehrají v evangelickém kostele v Rumburku ve středu 7. prosince 2022 (dokonce dvakrát, v 18 a 20 hodin), v pražském divadle Miriam ve středu 14. prosince 2022 (na tomto představení přislíbil účast autor Pavel Kohout) a v plzeňském Dialogu ve čtvrtek 15. prosince 2022. Těší se na vás ŽUMPA Nučice a přátelé!
Vstupenky
Pro další termíny a místa repríz sledujte webové stránky a facebook ŽUMPA Nučice.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
