Sonáta pro lžíci, Vy mně taky! – 15 let DS GAUDIUM

Divadelní spolek Gaudium oslavuje v září 2021 15 let své existence. Aby to řádně oslavili, nadělili si premiéru divadelní hry australského autora Johna Mista – Sonáta pro lžíci. Za režijního vedení „vypůjčeného“ režiséra Libora Ulovce. Jak plakát napovídá, jde o komorní divadelní představení o setkání dvou žen a jejich konfrontaci s minulostí. Jednou z nich je přední herečka DS Gaudium – Hanka Řehořová, a druhou pak nikdo jiný než principálka, Vlasta Pilařová. A tu jsme při této dvojité příležitosti vyzpovídali.

Divadelní spolek Gaudium vznikl 6. září 2009 v kulturním sále U Koruny za účelem oživit kulturní život v obci (Praha-Radotín). Věnují se pohádkám pro děti, poezii a společně si tak dělají „gaudium“, nebo-li radost.

Vlastičko, špitla jsi mi, že je tak trochu náhoda, že premiéra Sonáty vyšla na rok 15. výročí souboru. A že za to může de facto Covid. Plánovali jste výročí oslavit nějak jinak?

VP: Covid nám pěkně zamíchal kartami a upřímně si myslím, že mnozí naši členové nemají nejmenší tušení o tomto výročí. A ti, co stáli u založení, si možná ani nevzpomenou.  Ale vyšlo nám to krásně. Premiéra nejen Sonáty, ale i uvedení v premiéře veršů Jiřího Žáčka… vy mně taky…Protože obě představení měla být odehrána již dříve, určitě bychom na výročí nachystali něco jiného.

Premiéra Sonáty pro lžíci se uskuteční:
v neděli 19. září 2021 od 19:00 v Kulturním středisku U Koruny, Praha – Radotín.

Sonáta pro lžíci a spolupráce s Liborem Ulovcem

Nyní tak trochu pátrání po tom, zda-li bylo dříve vejce či slepice: Měli jste nejdříve vybranou hru – tedy Sonátu pro lžíci – nebo jste si chtěli vyzkoušet režijní vedení Libora Ulovce a ten Vám hru navrhl? (Mám matný dojem, že jste to řešili asi už i s Jakubem Pilařem v jeho podcastu, ale opakování je matka…)

VP: Sonáta byla výzva. Libor měl hru a nápad jak ji udělat, a protože někde zahlédl Hanku a mne hrát, došel k závěru, že bychom odpovídaly typy a věkem pro jeho realizaci. No a my dvě měly dostatek odvahy, nebo možná drzosti, výzvu přijmout. Každá režijní zkušenost je dobrá, hlavně proto že vlastních zkušeností máme stále trestuhodně málo.

…my dvě měly dostatek odvahy, nebo možná drzosti, výzvu přijmout.„

Jak jste si ty a Hanka Řehořová sedly s hrou Sonáta pro lžíci a s vypůjčeným panem režisérem Liborem Ulovcem?

VP: Spolupráce je naprosto splavná, my jsme už poněkud starší děvčata zvyklá naslouchat a poslouchat, nevzpěčovat se a snažíme se vyhovět požadavkům režiséra. Libor měl o provedení jasno a udělal maximum pro to, aby nás nasměroval, kam chtěl. Jestli se mu to povedlo, musí posoudit laskavý divák.

V anotaci na plakátu dále stojí, že jde o fiktivní příběh inspirovaný skutečnými válečnými osudy. To zní jako poměrně těžké téma. Na jaké publikum máte namířeno? Jak moc tato hra zapadá do vašeho „běžného“ repertoáru?

VP: Tato hra je z úplně jiného soudku, než jsme doposud divákům nabízeli. Ano, drama doposud nebylo na našem repertoáru. Jaká bude divácká odezva na těžší téma, nemáme nejmenší tušení. Už neveřejná generálka pro pár divadelních přátel ukázala, že se názory budou diametrálně lišit. Ovšem kdybychom to nezkusili tak se to nedozvíme.

Sonáta pro lžíci – autorská práva

A zabrousíme ještě do takového „palčivějšího, ale velice praktického tématu“: „licence“… Popiš, prosím, svou zkušenost s autorskými právy k Sonátě.

VP: Autorská práva ctíme a řádně platíme. Někdy je to velice citelný zásah do souborového rozpočtu, protože nikdy nemáme jistotu, že se nám vynaložené prostředky vrátí. Na dva roky provozování Sonáty nás autorská práva stála 15 000 Kč – na max. 20 uvedení, pro autora, kterého zastupuje Aura Pont a 375 Kč pro překladatelku za každé uvedení, kterou zastupuje Dilia.

Vy mně taky! – Jiřího Žáčka – další zářijová premiéra

K výročí, jak jsi zmínila, vychází i vaše druhá premiéra Vy mně taky (poetické pásmo veršů Jiřího Žáčka ze IV. cenové). K dramatizaci Žáčkových veršů jste se uchýlili už vícekrát – např. Bajky a nebajky, Lyžařská aneb jak se chodí do světa, Café Robinson. Prozradíš nám tedy něco více i k této hře? Klidně navaž na autorská práva…

VP: U pana Žáčka jsem měla tu troufalost položit mu dotaz, která agentura ho zastupuje a on byl tak laskav, že nám poskytnul svoje dílo bez práv. Akorát si přál vidět, co jsme s ním udělali. A asi jsme prošli, protože ke každé další pozvánce následovalo něco z jeho tvorby. Takhle jsme pracovali na Café Robinson dříve než vyšlo tiskem. K poezii máme vsichni blízko a bereme jí jako příjemné osvěžení hlavně proto, že texty se mohou jednotlivci naučit samostatně a sestavit výsledný tvar pak už nedá tolik práce. Recitaci prokládáme hudebnimu předěly díky šikovným přátelům hudebníkům, kteří jsou pro každou legraci.

V novém pořadu… Vy mně taky… budou i originální melodie na texty pana Žáčka, které složil skvělý Jeník Zykán. Oproti poklidné kavárenské poezii jsme tentokrát sáhli po poněkud rozvernějšich verších. Pana Žáčka jsem samozřejmě na premiéru pozvala, a jestli mu to dovolí zdravotní stav a časové možnosti, tak účast přislíbil.

Premiéra Vy mně taky! se uskuteční:
v úterý 14. září 2021 od 19:00 v Kulturním středisku U Koruny, Praha – Radotín.

Výročí a vývoj divadelního spolku Gaudium

Vlasti, ty jsi ve spolku Gaudium od jeho založení. O historii jste si s Jakubem také poměrně hodně vyprávěli. (Pro ty, které zajímá, tedy doporučuji vyposlechnout si podcast Ochotníci na vlnách nebo zabrousit přímo na stránky Divadelního spolku Gaudium.) Můžeš, prosím, přesto shrnout, jestli cítíš ve spolku nějaký vývoj za těch 15 let?

VP: Jak já bych si přála vidět nějaký zásadní vývoj k lepšímu, ale mám stále pocit, že znovu a znovu začínám. Lidé přichází a odchází, a když už usadím nějakou hru do repertoáru např. mikulášskou pohádku, tak za rok musím přeobsadit některé role a je to pro mne stále nový start. Zrovna tak ostatní pohádky lze po pár letech „recyklovat“ protože děti odrostou a přichází nová generace. 

Abych ale kolegům nekřivdila, ti nejvytrvalejší se opravdu posunuli. 

Co ti přináší / bere „role“ principálky souboru?

VP: Co mi přináší? Starosti. Člověk neustále hledá kompromisy mezi časovými možnostmi herců a požadavky našich odběratelů. Nejsem z těch principálů, kteří praští do stolu a vyžadují, aby si lidi vzali třeba dovolenou nebo se nepřipravovali do školy, popřípadě opustili svoje děti a museli jít hrát. A ačkoliv jsem vstupovala před 15 lety do souboru s tím, že nechci nikoho řídit a že ve volném čase nechci pracovat s dětmi, tak mám obojí. Ale s postupným umenšováním pracovních povinností získávám větší časový prostor pro divadlo, a tak si myslím, že to ještě chvilku vydržím. Než se vykrystalizuje někdo mladší.

Jaké máte v Radotíně diváky?

VP: Laxní. Ještě po 15 letech existence se pořád někdo diví, že je v Radotíně nějaký divadelní soubor.

A máte i nějaké své oblíbené štace mimo Radotín?

VP: Já mám nejraději malá cestovní vystoupení do poboček Městské knihovny. To jsou naše stálice. Hezky se hrálo v Nučicích, ale upřímně stěhování celého našeho „cirkusu“ mi vyvolává vrásky na čele.

DS Gaudium a plány do budoucna

A jak vidíš budoucnost? Máte nějaké konkrétní plány, sny v blízké budoucnosti, které byste si rádi v rámci spolku splnili? Případně, kde vidíš DS Gaudium za dalších 15 let?

VP: Ráda bych oprášila komedii Kurz ručních prací, která se díky covidu dočkala pouze jednoho uvedení, chtěla bych pro soubor uspořádat vícedenní soustředění, aby se upevnil kolektiv. Mám v souboru všechny generace. Nejmladší chodí do druhé třídy a nejstarší herečce je letos 84 let a všichni jsou aktivní. Všichni si chtějí zahrát, což pro mne znamená mnoho hodin strávených v divadle. Pochopila jsem, že hru, kde by si zahráli všichni, bych nedokázala ukočírovat, tak musím hledat takové hry, kde je méně postav. Moc by mi pomohl dramaturg v souboru, který by dělal předvýběr her. Máme připravený nový text z pera naší kolegyně Helenky Sebastianidesové o Kobylce Šmajdě. Ale nejprve musíme obehrát to, co v současné době čeká na uvedení.

Kdo je Vlasta Pilařová?

Vlasta Pilařová pochází a žije v Praze – Radotíně. Vystudovala střední pedagogickou školu, kde se prvně dotkla divadla, v předmětu praktikum maňáskového divadla. Od nastoupení do praxe hrála (díky vstřícnému vedení) s kolegyněmi dětem ve školce celkem pravidelně. Po nějaké době maňásky vystřídaly válcové loutky. S nimi se dostali i na Loutkářskou Chrudim. S činohrou začala až v 50 letech. Má kladný vztah k ručním pracím. Pro divadlo šije kostýmy, maluje kulisy a prospekty. Hraní je pro ni třešničkou na dortu. Ráda se učí od zkušenějších režisérů. Proto přijala v roce 2016 nabídku Divadla Máj – hostování v Její pastorkyni, kterou režíroval Jaroslav Kodeš. A proto také nyní spolupracuje s Liborem Ulovcem v Sonátě pro lžíci.

Děkujeme za rozhovor! Zlomte vaz!!

Sledujte webové stránky DS Gaudium či jejich facebook, kde najdete vždy aktuální termíny a místa.