KYTICE Hraničáře Mirka Řebíčka
Soubor Hraničář Rumburk, pod režijním vedením Miroslava Řebíčka, připravuje dle balad Karla Jaromíra Erbena inscenaci Kytice. V premiéře ji uvede v pátek 20. května 2022 na své domácí půdě, v domě kultury Střelnice Rumburk. O souboru, režijní koncepci, správě sociálních sítí a plánech do budoucna jsem si povídal právě s režisérem Miroslavem Řebíčkem.
Mirku, pokud správně koukám na Databázi amatérského divadla, tak vaší dosud poslední režií v souboru byla romantická komedie Na Zlatém jezeře (2019). Po komedii jste si chtěl vyzkoušet něco vážnějšího?
MŘ: Tak něco vážnějšího jsme si již vyzkoušeli, kdysi spolu s Majkou Koukolskou, když jsem spolurežíroval Rok na vsi bratří Mrštíků. S nápadem udělat Kytici jsem si už nějakou chvilku pohrával. Majka Koukolská v souboru zavedla studentská představení. Ta se upravují tak, aby se vešla do hodiny. Vzhledem k tomu, že v současné době se blíží k derniéře inscenace Jak se dělá divadlo, rozhodl jsem se vzít si tradiční Kytici, protože mi přišlo, že jde o skvělé dílo, které se hodí jako studentské představení. Kytice se mi vždy líbila, četl jsem ji několikrát.
Na skok do historie
Ještě předtím, než se dostaneme ke Kytici samotné, můžete nám tedy stručně představit historii a dramaturgii souboru?
MŘ: Vznik souboru Hraničář Rumburk se datuje do roku 1945, kdy se v salónku hotelu Savoy sešlo několik nadšenců, kteří založili ochotnický soubor. Spolek se v brzké době přestěhoval do zrušeného biografu Marx, ve kterém působil do roku 1956. Hraničář se v té době držel obecného trendu, kdy zkoušení jedné hry trvalo přibližně 14 dní. Ročně tedy uváděl i více než 6 premiér.
Od roku 1965 se působištěm stal Dům kultury. Na Střelnici působil do roku 1996, kdy se soubor rozdělil na dva. Jedním je Divadelní soubor Domu Kultury, druhým DS HRANIČÁŘ z. s. Za dobu své činnosti (od r. 1996) soubor realizoval více než 20 divadelních her a inscenací, např. Sen noci svatojánské, Strýček Váňa, Charleyova teta, Na Zlatém jezeře, Zkrocení zlé ženy. Z těch posledních, nejaktuálnějších, můžu jmenovat JOB interviews, Rok na vsi.
Jedním z hlavních přínosů spolku je zapojení studentů do amatérského divadla, kdy pod vedením Majky Koukolské vznikají studentská představení, jako je Lakomec, Jak se dělá divadlo.
Tvůrčí záměr
Skočme tedy zpět do právě premiérované Kytice. Pracujete s vlastní dramatizací? Pokud ne, čí dramatizaci jste zvolil a proč?
MŘ: Pro práci na divadelním představení jsme sáhli přímo k Erbenovi, kdy vycházíme z jeho veršů. Ve většině balad se držíme pouze přímé řeči, jedinou výjimkou je Kytice samotná, která přímou řeč nemá.
Erbenova Kytice obsahuje 13 balad, přivedete na jeviště všechny?
MŘ: Z 13 balad se v našem představení objeví pouze sedm. Výběr byl proveden tak, aby se hodil k mé představě vizuálního zpracování inscenace. A také s ohledem na to, abychom se vešli zhruba do 60 minut, jelikož se jedná o studentské představení. K zásahu do textu došlo pouze v baladě Štědrý den, kde jsme o kousek zkrátili verše. A možná vypadl jeden verš přímé řeči v Polednici. Při zkoušení jsme zjistili, že je na konci jaksi navíc.
Naděje přichází
Na plakátu uvádíte větu: „I přes to, co se nám děje, přichází naděje.“ Je to nějaká skrytá nápověda? Klíč, přes který inscenaci číst? Vztahujete větu i k aktuálnímu dění s covidem či k válce na Ukrajině? Je podle vás Kytice vhodnou materií, skrze kterou lze mluvit o naději?
MŘ: Doufám, že tento náš jinotaj s nadějí divák pochopí a ocení, protože se provazuje celým konceptem představení, i když nemusí být na první pohled čitelný. Zde mohu prozradit snad jen to, že celou naši pouť zahájíme baladou Kytice, ke které se na konci opět vrátíme. Přes tragédie, které jednotlivé balady s sebou nesou, necháme na konci rozkvést „kytici naděje“. Právě myšlenka naděje byla ta původní, která mě přivedla k celému pojetí inscenace. Celý ansámbl herců je po celou dobu na jevišti, prochází z postavy do postavy, tvoří atmosféru, kulisy a je poznamenáván tragédiemi, které autor do balad vetkal.
Otázkou aktuálnosti spojenou se současným děním jsem se v podstatě nezabýval, protože ta myšlenka naděje je pro mě nadčasová. Až teď, když se ptáte, jestli se naše motto hry vztahuje třeba k dění okolo covidu nebo Ukrajiny, tak jsem začal vnímat, že právě ta nadčasovost je i aktuálností. Erbenovu Kytici jsem asi vždy vnímal jako celek, kdy sice naději většinou nelze najít v jednotlivých částech, ale z pohledu na celek je pro mě právě esence naděje, to, co vnímám nejsilněji. A možná po všech těch dramatech, co autor sepsal, tam člověk jednoduše potřebuje najít něco pozitivního a u mě je to „naděje“.
Zdroje inspirace
Viděl jste nějaké zpracování Kytice – ať už u profíků či ochotníků – nebo se nenecháváte ovlivňovat jinými realizacemi?
MŘ: Když jsme začali zkoušet, tak jsem vyprávěl, že jsem před pár lety viděl film Kytice od F. A. Brabce. Tehdy mě moji milovaní herci ujistili, že to není pár let, ale že vznik filmu je dávná historie, kdy většina z nich nebyla ani na světě. Tak toto bylo jediné zpracování, co jsem kdy viděl. Doma mám pak CD s představením Kytice od Petra Zusky, které je sice tanečním zpracováním, ale chtěl jsem se jím inspirovat. Dostal jsem ho k Vánocům, ale zatím jsem ho neotevřel. Další inspirací by bývalo mohlo být zpracování z Národního divadla, ale ani na něj jsem se nedostal. Takže vlastně žádným zpracováním Kytice inspirován nejsem.
Ale inspirovala mě různá jiná představení. Například letos na Děčínské bráně jsem viděl úžasné představení Modrovous-Naděje žen souboru Li-Di z Litoměřic, kde používali úžasné látky. Ihned jsem od nich zjistil, co to je za druh a vyměnil tu, co jsme dosud u nás v inscenaci používali. A jasně, člověk pak čerpá inspiraci různě, na představeních, která zhlédne, ať už profesionálních nebo amatérských, na přehlídkách nebo při komunikaci a spolupráci se spolužáky ze Školy základů činoherní režie pořádané Amatérskou divadelní asociací. (Třeba kamarádka a spolužačka Marta Veselá po zhlédnutí prvního videa měla zcela zásadní připomínky, které pomohly z mého pohledu vyčistit celé představení.)
(Nebo když koukáte na představení Hamleta ve Švandově divadle a jejich zpracování donutí váš mozek najednou produkovat nápady, které na scéně sice nevidíte, ale které vám pomohou přijít na to, jak a proč dostat štafle do své inscenace Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, s čímž jste si dlouho předtím lámali hlavu… Jedinou nevýhodou takovéto inspirace je, že vám uniká část skvělého představení.)
Proces zkoušení
Kolik má soubor aktivních členů-herců? Jak jste hru obsazoval? Jsou v inscenaci nějaké alternace?
MŘ: Soubor má přes 30 herců, různých věkových kategorií. Díky práci naší končící principálky Majky Koukolské je složení členů velmi pestré. Její nabídka a výběr repertoáru působí jako magnet na herce, kteří se chtějí zdokonalovat. Její přístup mě inspiroval a do každé hry si dovolím dotahovat nové herce, kteří se pak stanou součástí naší divadelní rodiny. Má to sice svoje mouchy. Když totiž nechcete, aby Vám někdo zůstal ladem, tak hledáte a zkoušíte několik her najednou. Ale to je to, co mě baví.
Obsazení Kytice vycházelo z toho, že jsem oslovil herce z předešlé inscenace Jak se dělá divadlo a nabídl jim, zda nechtějí jít do Kytice. Navíc jsem je pak doplnil i o další herce, kteří nebyli dosud zapojeni, nebo do souboru přišli před nedávnem. Alternace v představení nemáme, i když si je dokážu představit. Např. Eliška Papežová, která z důvodu studia na VŠ nakonec v Kytici není, by vzhledem k tomu, že byla na několika zkouškách, zvládla zalternovat vodníka. Ten totiž na minulou zkoušku nemohl přijít a ona ho snadno nahradila. Hlavně jí to ale neříkejte, protože si myslím, že to tak nakonec bude, ale hlavně ať to ona neslyší. Pšt.
Billy Elliot a Kytice
Jasně, budu mlčet jako hrob. A kdy jste začali se zkoušením? Strávili jste hodně času „u stolu“ při čtených zkouškách? Za jak dlouho jste šli do prostoru aranžovat?
MŘ: Další zajímavá otázka. Čtenou zkoušku jsme měli pouze jednu: 20. září 2021. A tu bych možná nazval spíš informačně seminární zkouškou. Na prvním setkání se nás sešlo asi 11, prošli jsme si text a pak si s ním trochu pohrávali, dělali jsem s ním různá cvičení, aranžovali ho v různých náladách a emocích. Dále jsem „děckám“ vylíčil svou představu, jak by to celé mělo vizuálně vypadat a co po nich budu vše chtít. A jako bonus jsem jim pustil dvě scény z muzikálu Billy Elliot (záznam z roku 2014). Takže jestli jsem je nevyděsil já svou představou, tak ukázky z muzikálu je vyděsily úplně, a to i přesto, že jsem ty ukázky použil pouze kvůli tomu, abych na nich demonstroval energii, kterou bych z jejich působení na jevišti v Kytici rád viděl.
Poté jsme na další zkoušce už přešli přímo do prostoru, a to z toho důvodu, že kromě toho, že herci hrají klasicky postavy, například ve Vodníkovi jsou to matka, dcera a vodník, tak hrají neustále i ostatní, kteří ztvárňují scénu. Zde (opět ve Vodníkovi) tedy například jezero, mlhy nad jezerem a podobně. A to na čtené zkoušce není možné realizovat.
Problém nastal ve chvíli, kdy jsme museli kvůli situaci s covidem přerušit zkoušení. Covid se nám postupně hnal souborem tak, že se rušila jedna zkouška za druhou. A pak ta „náročná práce“ se studenty, kteří mají spoustu dalších aktivit a v jednom kuse se omlouvají ze zkoušek… Tak jsem asi před dvěma měsíci přišel s radikálním řešením: domluvil jsem premiéru na 20. května 2022. Trochu více šoku pro celé obsazení, trocha více stresu, ale myslím, že velmi dobrá motivace.
Náročnost režiséra
Z Facebooku Hraničář Rumburk vím, že při některých zkouškách přespáváte v divadle, zkoušíte do dvou do rána a tak dále. Zdá se, že jste náročný režisér. Nebo je to ojedinělá situace u této inscenace? Vedou vás k tomu nějaké jiné okolnosti? Jak se k tomu staví herci?
MŘ: Vzhledem k tomu, že na Kytici pracuji s věkovou hranicí herců od 9 do 25 let (většina z nich studenti), musím s organizací zkoušení improvizovat. Vysokoškoláci třeba nemohou v týdnu zkoušet vůbec. Dohodli jsme se tedy na dvoudenních zkouškách s přespáním ve zkušebně. Při první se zkoušelo od deseti do osmnácti a pak byla volná zábava. Na 17. hodinu jsme pozvali některé naše kamarády, aby se podívali na to, kam jsme to dopracovali a dostali od nich zpětnou vazbu. Někteří z nich dorazili až později. Nakonec z toho vzniklo ještě jedno představení, které se odehrálo ve dvě hodiny ráno. Ti, kteří neviděli to představení večer, totiž přesvědčili herce, ať to zahrají znovu. Takže já jsem v tom skoro nevinně. Jen jsem je povzbuzoval, že to i v ty dvě hodiny ráno dají.
To, že jsme společně přespávali ve zkušebně považuji za velmi přínosné, protože jde o bezva partu mladých lidí, která je na sebe zvyklá a ráda spolu pak pracuje na inscenaci, což ostatně dokazuje i to, že jsou schopní a ochotní hrát ve dvě hodiny v noci. Zároveň to navazuje i na to, když se potkáváme na setkání ochotníků, nebo na přehlídkách, kdy se snažíme přespávat tam a co nejvíc tvořit naši divadelní komunitu, a to napříč všemi věkovými kategoriemi. A není to jen o přespávání. Někdy musíte s „děckama“ absolvovat i cestu do Liberce do kina na Batmana.
Na otázku, jak zkoušení a mě jako náročného režiséra vnímají „děcka“ nemohu odpovědět, tak jsem je požádal o jejich pohled. Nechť si čtenář udělá obrázek sám:
Jak vidíte náročnost svého režiséra?
Eliška Papežová: Ačkoliv jsem v Kytici jako přihlížející, myslím, že hodně věcí vzejde vždy od skupiny a funguje to díky tomu, že tvoří ucelenou partu a čas navíc spolu trávit chtějí. Zároveň se vzájemně podporují, a proto, i když se někomu nechce (např zkoušet ve 2 ráno), tak podrží ostatní, a nakonec si to stejně užije, protože je ve společnosti lidí, ve který je mu dobře. Takže v rámci Mirkovy pozice tyranského režiséra vidím hlavně možnosti, které nabízí hecům a oni je berou všema deseti. A že má velké štěstí, s jakou skupinou může pracovat (ač nejsou moc ukázněný), protože CHTĚJÍ, a to je v divadle znát a potřeba.
Dan Rýdl: Ačkoliv se tyranské podmínky popůlnočních zkoušek jeví jako až ilegální, režisér Míra pro nás dělá pouze to nejlepší. Nové možnosti odemknou lepší výkony, a navíc nás Míra hostí dalšími bonusy, například čokoládou. Nejspíš jsme jako umpalumpové, takovou nabídkou neopovrhneme!
Aneta Svobodová: Ve hře režírované Mirkem hraji poprvé (teda když nepočítám Rok na vsi, který spolurežíruje), takže asi nemám moc s čím srovnávat. Myslím si, že ve spoustě věcech náročný je, obzvláště když nám říká, že to máme dělat tak, jak to cítíme my. Ale především si myslím, že je na něm vidět, že ho režírování baví. Vždycky nám dodá energii a povzbuzuje nás. Hlavně s námi musí mít svatou trpělivost. Takže spíš, než že by to bylo náročné s ním, je to náročné s námi.
Kačka Nedvídková: Pominu-li krátké pauzy na jídlo, musím uznat, že být součástí hry v režii Míry Řebíčka je vskutku skvělá zkušenost, za kterou jsem moc vděčná.
Režisérovo P.S. po anketě v ansámblu
P.S.: Že to se mnou nemají lehké, dokladuje i to, že jsem jim tři neděle před premiérou přihodil ještě jednu baladu a teprve těsně před generálkou a dalším zkušebním víkendem (s přespáváním) dodáme živou hudbu. Na té se podílí Terka Rauch, která nám po zhlédnutí jedné zkoušky doporučila ji tam dodat. Měla by pomoct umocnit atmosféru v pauzách mezi baladami víc než mnou preferované ticho. Takže celý proces je pořád neskutečně živý, ale mám bezva herce, kteří neodmítnou nic, co si na ně vymyslím.
Scéna, světla a zvuk
V anotaci k inscenaci jste uvedený také jako autor scény. Můžete přiblížit tedy scénografii? Včetně svícení a zvuku.
MŘ: Vzhledem k tomu, že jsem měl jasnou vizi toho, jak bych to chtěl vizuálně ztvárnit, tak scéna je v podstatě minimální: 4 židle, spousta pruhů látky, devět herců, co hrají, dělají choreografii a scénu. Díky pruhům látky, (bílá podšívkovina – ještě jednou moc děkuji Li-Di Litoměřice za inspiraci), vznikají všechna prostředí, všechny zvukové efekty, obrazové efekty, rekvizity a postavy. Látky visí, pohybují se, vlají, jsou odhazovány, svazovány, tvoří větve, sníh, mráz, hroby, vodu, knihy, svaté obrázky, děti, vražedné zbraně, budovy a vše, co je potřeba na jevišti znázornit.
Scéna je velice proměnlivá a každá balada má trochu jinak nastavenou práci s látkou a je využívána jinak. Pro herce bylo asi nejtěžší toto, protože když zrovna hrají kulisy, tak musí znát svou choreografii i náladu herců, co zrovna ztvárňují postavy, a reagovat na ni. Zároveň si pamatovat, který kus látky zrovna potřebují, kde ho zvedají, co dělají… To je na tom to nejnáročnější.
Inscenace pracuje hlavně s tichem, které po vyvrcholení každé balady následuje. Ale, jak už jsem řekl výše, na jedné prezentaci přišla Terka Rauch s tím, že jí tam chybí hudební doprovod. Tak jsme společně vykoumali, že nám chybí živá hudba, která by v pár tónech ukončila to mrtvolné ticho, ve chvíli, kdy se rodí balada nová. Terka vymyslela hudební koncept. Zbývalo jen vymyslet, kdo bude ten doprovod dělat. Původní myšlenka byla, že devítiletá Evelína, která představuje matku, osud, smrt a naději, bude v předělech hrát na flétnu. Jenže jsme pak zjistili, že to při tom, co vše musí na jevišti stíhat, nestíhá. Tak jsme na poslední chvíli začali hledat hudebníka, co nás doprovodí. Nakonec budeme v inscenaci mít příčnou flétnu díky spolužačce ze školy od Anety a Kačky.
…a světla a propagace…
O světla se jako u většiny našich inscenací jistě skvěle postará Radim Purchart. A když už nám v Kytici odmítl hrát Matyáš Posselt, tak jsem ho požádal, aby v rámci školního projektu vytvořil plakátek a prográmek.
Plány do budoucna
Zúčastníte se s Kyticí nějakých přehlídek? Kterých? Znáte již termín první reprízy doma? Případně termíny zájezdů?
MŘ: V souboru máme nastaveno, že s každým představením jezdíme na přehlídky. Chceme slyšet zpětnou vazbu nejen od přátel, ale i od poroty, protože to nás může vést k dalšímu rozvoji, a to buď na dané inscenaci nebo při zkoušení dalšího kusu. Zároveň to vede i k vytváření našeho společenství, když třeba v Děčíně nebo Mostě přespáváme. Konkrétní přehlídky jsme ještě nezvažovali, ale určitě na nějakou vyrazíme. Pro mou neuspořádanou povahu je ještě moc brzo nad tím přemýšlet nyní. Pokud jde o reprízy, tak máme zatím pouze jednu. Týden po premiéře se zúčastníme akce Tyjátr na hradě v České Lípě. Tam v sobotu 28. května 2022 od 13:30 budeme hrát Kytici na Vodním hradě. Vzhledem ke zkouškovému období na VŠ jsme zatím další představení nedomlouvali.
Chystáte vy osobně jako režisér něco dalšího po Kytici? Návrat k žánru komedie? Nebo v tuto chvíli není nic na stole?
MŘ: Začnu od toho, co leží na stole, protože na stole je pořád něco, několik her, které mě zajímají. Relativita (Mark St. Germain), Oskar a růžová paní (Eric-Emmanuel Schmitt) a Frida K. (Gloria Montero). Ty opravdu teď leží na stole a čekají na vhodnou chvíli. Dále se probírám hrou Třetí prst na levé ruce od Dermota Canavana, kdy škrtám text, což považuji za jednu z nejtěžších věcí, protože každé slovo je perla. No a k tomu, co dělám v současné době, dokončuji Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. To jsme začali připravovat asi ve stejné době jako Kytici a máme hotové dvě třetiny.
To vypadá na evidentně spoustu plánů a práce.
Pozvánky (nejen) na reprízy Hraničář
Můžete ještě zmínit současné hry na repertoáru souboru, případně pozvat nás na reprízy?
MŘ: V současné době máme v režii Majky Koukolské na repertoáru JOB interviews Petra Zelenky, který díky covidu máme v repertoáru víc jak 2 roky. Letos jsme s ním byli, konečně, na Děčínské bráně. Odsud jsme si odvezli dvě čestná uznání: pro Lenku Srbeckou – za herecký výkon v roli Věry a pro Terezu Rauch – za ztvárnění dvou rolí Beaty a Pečovatelky.
Další dílo, které jsem spolu s Majkou Koukolskou režíroval, je Rok na vsi bratří Mrštíků v dramatizaci Miroslava Krobota. I s Rokem jsme letos byli na Děčínské bráně. I za ni jsme získali dvě čestná uznání. Opět pro Terku Rauch – za herecký výkon v roli Vrbčeny a Elišku Papežovou – za herecký výkon v roli Maryšky. Zároveň jsme za „Rok“ získali kolektivní cenu za hudební složku.
Jak se dělá divadlo, studentské představení v režii Majky Koukolské, které pomalu spěje k derniéře. Jedno z posledních představení bude 11. 6. 2022 od 17:00 v rámci Festiválku malého umění Na Kopečku v evangelickém kostelíku v Rumburku.
Pak tu máme mnou režírovanou Kytici s premiérou 20. května 2022 od 19:00 v Domě kultury Střelnice Rumburk a 28. května 2020 od 13:30 v rámci akce Tyjátr na hradě v České Lípě.
A zcela netradičně bude mít v létě premiéru Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho – 13. července 2022 od 19:00 v Domě kultury Střelnice Rumburk. Letní premiéra je pro nás velmi netradiční. Ale vzhledem k tomu, že v tomto letním týdnu zde budu mít mnoho spolužáků z režisérské školy, přesvědčil jsem herce, že je to ideální termín.
Na podzim pak máme v plánu premiéry dvou kusů v režii Majky Koukolské. První je Višňový sad Antona Pavloviče Čechova, který teď intenzivně zkoušíme, a druhá Královny od Michaely Doleželové a Romana Vencla.
Pozvaní divadelní přátelé k Hraničářům do Rumburku
Zároveň Hraničář pozval na mé přání plzeňský Divadelní soubor Ragueneau, kdy budeme přes léto hrát Několikrát do černého, které jsme nastudovali s kolegy z režisérské školičky „jako bytové divadlo v covidové době“. S tímto představením, kde hraji, objede místa ve Šluknovském výběžku v termínech 12. července 2022 Dolní Poustevna, Centrum setkávání, 14. července 2022 Krásná Lípa stodola v samoobslužném lučním baru, 15. července 2022 Rumburk evangelický kostelík Na Kopečku a 16. července 2022 Jiřetín pod Jedlovou malé lesní divadlo.
Sociální sítě a web
Sociální síť Facebook a aktivity Hraničáře na něm jsem již nakousl. Poslední dobou je tam soubor, dle mého soudu, velmi aktivní (pravidelné fotky ze zkoušek, momentky ze zájezdů a tak dále). Kdo vám profil spravuje? Někdo ze studentů?
MŘ: Snažíme se být na této platformě aktivní. Profil spravuji já a Terka Rauch, kdy se oba snažíme, aby tam bylo dost informací.
Nedohledal jsem však webové stránky. Není nikdo, kdo by se správy chopil? Nebo web nevidíte jako potřebný?
MŘ: Mít webové stránky by jistě bylo zajímavé, bohužel v našem souboru nemáme nikoho, kdo by měl toto jako koníček a web nám spravoval. Proto hodně využíváme Facebook, což zas není sice tak přehledné jako web, ale aspoň něco.
Děkuji za rozhovor.
Potenciální diváky zveme ke sledování facebooku Hraničáře, kde se můžete dozvědět více k aktuálnímu dění v souboru a termínům dalších představení.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
