Databáze českého amatérského divadla nabízí téměř 283 000 hesel

Databáze českého amatérského divadla (DbČAD) je rozsáhlé dílo encyklopedického charakteru, zaměřuje se na historii i aktuální amatérské divadelní dění. O Databázi jsme si povídali s vedoucím projektu PhDr. Milanem Strotzerem. Dozvíte se, kdo stál u zrodu Databáze, co jí předcházelo, kdo je v současné době v pracovním týmu Databáze a co znamená, když se řekne „vytěžit archiv“.

PhDr. Milan Strotzer si ve své divadelní kariéře vyzkoušel mnoho funkcí, byl principálem, vedoucím souboru, psal divadelní a písňové texty, tvořil v činohře i v loutkovém divadle, režíroval. Pracoval v Okresním kulturním středisku v Nymburce a poté na Krajském kulturním středisku Středočeského kraje. Od února 1991 je odborným pracovníkem pro amatérské divadlo NIPOS-ARTAMA Praha, od roku 2011 vedoucí pracovního týmu Databáze českého amatérského divadla. V letech 1995–2010 byl souběžně redaktorem a posléze šéfredaktorem časopisu Amatérská scéna. Od 80. let je lektorem a členem odborných porot mnoha divadelních přehlídek. Na řadě z nich se podílel i koncepčně a organizačně, především na celostátních přehlídkách FEMAD Poděbrady a Libice nad Cidlinou, Divadelní Třebíč i Popelka Rakovník. Spolupracoval na programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou, národní přehlídce seniorského divadla a dalších. Dvacet let působil jako programový ředitel Jiráskova Hronova.

Databáze spadá pod NIPOS

Pane Strotzere, co je Databáze českého amatérského divadla (DbČAD)?

MS: Důležité je vědět, že Databáze je součástí NIPOS, tedy Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu. V rámci vnitřní struktury NIPOS existuje útvar ředitelky a tam spadáme my s naší Databází. Původně se jednalo o samostatný útvar, ale v rámci šetření jsme se stali součástí sekretariátu ředitelky NIPOS paní Lenky Lázňovské. Databázi lze označit jako otevřený lexikon či encyklopedii českého amatérského divadla. Mapuje více jak dvousetletou historii, tak i současnost celého ochotnického/amatérského divadelního dění.

Rozhovor s Lenkou Lázňovskou o organizaci NIPOS nabídl Divadelník.cz v dubnu 2021, přečtěte si ho zde.

Knihy, které byly základem Databáze

Jak Databáze vznikala?  

MS: Dá se říct, že začátky byly dva. Začalo to tím, že jsme si uvědomili, že nemáme celistvě zpracovanou historii českého amatérského divadla. Trochu jsme záviděli Slovákům, protože pan profesor Štefko zpracoval knihu Slovenské ochotnícke divadlo 1830-1980. V NIPOS, tehdy to byl ještě IPOS, se rozhodlo, že se do zpracování dějin českého amatérského divadla pustíme.  

Což odstartovalo přípravu a vydání několika důležitých knih.

MS: Ano. Vedoucím širokého autorského kolektivu se stal Jan Císař. U zrodu díla byl i prof. František Černý, který pomohl mj. poskytnutím cenných rad díky osobní zkušenosti s vydáním tzv. akademických Dějin českého divadla. Prvním počinem byla kniha Cesty českého amatérského divadla – Vývojové tendence, která mapovala historii amatérského divadla až do roku vydání v roce 1998. O rok později následovala druhá kniha Bibliografie českého amatérského divadla. Tam se objevily všechny možné publikace, které byly vydané na pomoc amatérskému divadelnímu hnutí, ať už z oblasti dramaturgie, režie, scénografie, herectví a dalších. Třetí velkou a obsáhlou knihou je Místopis českého amatérského divadla. Těch informací bylo tolik, že v roce 2001 a 2002 musely vyjít dva díly. Pod nimi už jsou podepsaní zakladatelé pozdější Databáze Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta.

Začátky byly náročné, nebyly počítače

Jednou jste mi prozradil, že kolektiv tenkrát vůbec nenapadlo, že budou muset vyjít dva díly jedné knížky. Jak to bylo?

MS: V Cestách českého amatérského divadla jsou naznačené linie, kterými se divadlo ubíralo. Je to rozdělené po oborech, tedy činohra, loutky, divadlo pro děti, divadlo hrané dětmi atd. Sami jsme na začátku nedohlédli, do čeho se pouštíme. Mapovali jsme, hledali jsme soubory a zjistili jsme, že v každé malé vísce se hrálo divadlo, ve větších městech pak bylo souborů více, třeba i desítky. Informací bylo skutečně tolik, že do jedné knihy by se vše nevešlo, proto vznikly dva díly řazené podle názvů míst.

Předpokládám, že všechny tři zmíněné knihy byly základem pro pozdější internetovou Databázi?

MS: Ano, všechny knihy se překlopily na web a to je základ naší Databáze. Jen co vyšel první i druhý díl Místopisu, začaly volat soubory, že se v knize nenašly a že by taky chtěly někde figurovat. Přitom autoři neúnavně hledali, sháněli, oslovovali a vyzývali ke spoluúčasti. V tu dobu jsme už tak nějak byli vybavení počítačově. Vydávat doplňky Místopisu by bylo náročné zpracovatelsky i finančně, tak došlo k rozhodnutí vytvořit digitální databázi přístupnou na internetu.

Hledaly se malované opony

Zmínil jste, že začátky Databáze byly dva. Jaký je ten druhý?

MS: Web původně vznikal s úplně jinou myšlenkou. Tenkrát se podařilo získat finance z Norských fondů, ale podmínkou bylo, že se musí jednat o něco materiálního. Rozhodli jsme se, že budeme mapovat malované opony v Českých zemích, to byl vlastně prvopočátek databáze. Moji předchůdci měli představu, že jich najdou tak patnáct, možná dvacet pět v republice. Vidíte, dnes už jsou vydané dvě knihy, v každé je cca 250 malovaných opon. Dalších asi 60 opon jsme už nasbírali po vydání druhé knihy. Takže malované opony jsou součástí naší Databáze, patří jim jedna sekce, my tomu říkáme báze.

Jak jste se k Databázi dostal Vy?

MS: Paní doktorka Šrámková, kterou jsem již zmínil, za mnou jednou přišla a ptala se, zda bych byl ochotný převzít databázi. To bylo asi tři roky před tím, než jsem měl nastoupit do penze. Během těch tří let mne oslovila ještě několikrát. Do penze jsem neodešel a ujal se počátkem roku 2011 Databáze. Nemalou roli při tom sehrála skutečnost, že jsem se amatérským divadlem zabýval profesně od roku 1977, nemluvě o předchozích letech, kdy jsem se v něm pohyboval na amatérské úrovni již od středoškolských let.

Web databáze byl spuštěný v listopadu 2005

Prvotní přechod z knižní a papírové podoby na internet musel být velmi náročný?

MS: Kultura byla v tomto ohledu jedna z posledních oblastí, která byla vybavená počítačově. Když jsme pracovali na časopise Amatérská scéna, tak jsme byli asi poslední časopis v Evropě, který neměl ani vlastní počítač. Pokud máme nějaké digitální záznamy, tak je máme tak od roku 2000, předtím nebylo nic. S tou digitalizací to bylo hodně zpožděné. Nicméně web Databáze byl spuštěný 22. listopadu 2005.

Máte spočítáno, kolik jste za tu dobu vložili pojmů, hesel, obrázků?

MS: Údaj je platný ke konci září 2021, kdy máme uzavřené třetí čtvrtletí. Jedná se o 282 403 hesel, odkazů, obrazových a listinných materiálů, položek a dalších věcí, které s tím souvisí. Asi 90 procent z toho je běžně přístupných přes portál amaterskedivadlo.cz.

Databázi tvoří dva kmenoví zaměstnanci a několik externistů

Kdo všechno se na Databázi podílí, kdo je spolu s Vámi v týmu?

MS: Kmenoví zaměstnanci jsme dva, já a můj kolega Jiří Němec. Máme pak několik externích spolupracovníků, někteří jsou dlouholetí a stálí kolegové, kteří se starají o hesla a jejich revizi, systém přehlídek, vkládají obrazový materiál a tak dále. Tím, jak Databáze měla na začátku podporu Norských fondů, mohla přizvat mnoho externích pracovníků. Což bylo skvělé na kvantitu, ale už trochu méně na kvalitu.

Co tím myslíte?

MS: Ne každý byl tak hluboce zainteresovaný, aby rozeznal, že když je v nějaké brožuře soubor pojmenovaný tak a v jiné jinak, že to sjednotí, protože si dovodí, že se jedná o stejné lidi. Tak docházelo k tomu, že některý soubor byl na stránkách zaevidovaný dvakrát i třikrát. To se snažíme revidovat a opravovat. Je to však ve všech ohledech náročná práce. Se systematickou revizí, kterou nemůže dělat kdokoliv, jsme pokročili od Prahy přes Středočeský a Jihočeský kraj do Plzeňského kraje. Deset krajů je ještě před námi. Je to při stávajících personálních a finančních možnostech práce tak na dvacet let. Nepřeháním! Nejde totiž jen o vlastní revizi, ale souběžně o vytěžování kronik a dalších dostupných zdrojů.

Vytěžit jeden archiv je rok práce

Baví Vás více bádání a hledání v archivech, nebo kompletace aktuálního dění?

MS: Díky webu je jednodušší doplňovat aktuální dění. Většina souborů má své webové stránky a facebook, i přehlídky mají své stránky. Spousta věcí se dá dohledat. Pokud jde o tu historii, postupně se snažíme navštěvovat okresní státní archivy. Vytěžili jsme jich tak pět, ovšem těch okresů je přes sedmdesát. Vytěžením jednoho archivu získáte povědomí o desítkách nových, nebo lépe řečeno dosud neznámých souborech. Aktuálně máme v Databázi 36 tisíc záznamů o souborech, s každým archivem jich přibude tak sto až sto padesát. Vytěžit archiv znamená tři týdny intenzivního focení materiálu a pak měsíce zpracování a vkládání. V přepočtu je to tak jeden rok na jeden archiv. Kdyby nás tu bylo padesát, tak všichni máme práci na několik let dopředu.

Web Databáze českého amatérského divadla

Zkusme teď čtenářům představit samotný web DČAD.

MS: Na webu je několik bází, nebo chcete-li záložek, sekcí. V bázi Místa je zachyceno téměř 10 tisíc geografických celků, měst, obcí, ale i částí obcí, které dříve byly samostatné. Mezi Osobnostmi máme 6 tisíc záznamů, v bázích Přehlídky a Ročníky přehlídek je na 8 tisíc hesel a tak bych mohl pokračovat, např. bází Organizace, Vzdělávání, Výstavy a mnoho dalšího. Do báze Periodika se postupně nahrávají časopisy věnované amatérskému divadlu. Původně to bylo Ochotnické divadlo, které vycházelo od roku 1955, později se přejmenovalo na Amatérskou scénu. Všechna čísla, která vycházela tiskem až do roku 2014 jsou v databázi uživatelům k dispozici. Naleznou tu i kompletní vydání východočeské Divadelní Hromady, Divadla pro děti, Repertoáru malé scény a dílem i některá další periodika.

Podařilo se dohledat a digitalizovat nemalé množství přehlídkových zpravodajů a programových brožur a vložit je do databáze jako přílohy konkrétních ročníků přehlídek. To je tak velký zdroj informací, že ho nelze důsledně převádět do textů hesel. Takřka vše je v databázi provázáno sítí vazeb, takže uživatelé se např. z hesla konkrétního ročníku přehlídky dostanou k příslušným zpravodajům, programové brožuře, obrazovému materiálu, záznamu inscenace a dalším materiálům.

Podařilo se zachránit bohatý video archiv

Zajímavá je však i báze Mapa amatérského divadla.

MS: To je hned první záložka. Když ji otevřete a zvětšíte, tak se pohybujete po republice. U každé obce se rozbalí tabulka s údaji, které soubory v okolí působily a je tam pochopitelně proklik na konkrétní hesla, tedy hesla k souboru a k osobnostem. Zajímavá je báze Videa. Máme přes tisíc záznamů divadelních představení, které nějakým větším způsobem zasáhly do divadelního dění, což je taky kuriozita. Takový materiál se podařilo získat od Standy Šmída, kterého jsme často zvali na přehlídky, aby představení natáčel.

Doplnit Databázi může kdokoli

Může běžný návštěvník Databáze zasáhnout do obsahu?

Jistě, s tím počítáme. Pod každým heslem, související přílohou, ba pod každým jedním obrázkem, je rámeček, takový krátký formulář, kde se dá napsat, co by se mělo doplnit a opravit, připojit souvislosti. Je to interaktivní záležitost. Kdokoli může do redakce poslat ucelené informace k souborům, osobnostem, k uvedeným představením a my je spolu s dodanými fotografiemi doplníme a zveřejníme.

Napadá mě, že Databáze vlastně nikdy nemůže být kompletní.

Ano, to máte pravdu, nikdy to nebude úplné, informace se hledají v různých zdrojích a dá to hodně práce. K tomu mám takovou zajímavost. Bylo skvělé, když města, spolky, ale koneckonců i školy začaly digitalizovat své kroniky a dávaly je volně přístupné na web. Pak ale přišel zákon o ochraně autorských práv, takže některá díla jsou do jistého roku nepřístupná. Chápu, že je chráněný autor divadelní hry, autor písně, ale proč má být chráněný autor kroniky, kde se píše o faktech, to jsem ještě nepochopil. Aby takové pátrání šlo rychleji, museli bychom vyrazit na konkrétní místo a kroniku si vypůjčit, ale to by nás v týmu muselo být těch zmíněných padesát.

Pane Strotzere, děkuji za rozhovor, přeji Vám a Vašim kolegům hodně sil a Databázi českého amatérského divadla mnoho nových hesel a podkladů, na kterých se můžeme podílet doslova všichni. 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!