Herecké destero Petra Kulta

Šestnácté desatero přináší pohled na herectví očima Petra Kulta. V rubrice DESATER pro vás oslovujeme osobnosti, které mohou, z pozice své odbornosti, sestavit deset bodů – pravidel k rozličným aspektům divadla. Jejich rady zaměřené zcela prakticky, vám, jak doufáme, poslouží jako inspirační zdroje.

Nezlobte se, milí čtenáři, píši v mužském rodě – ne kvůli šovinismu; desatero jsem si psal primárně pro sebe, a já jsem, alespoň co vím, pohlaví mužského. Dámy prominou a použijí svoji představivost, a celek si transformují do svého rodu. Pokud by byl zájem, napište mi a já Vám to přepíšu.
Poznámka: některé body se vzájemně překrývají, a to z toho důvodu, že herectví je velice komplexní dovednost, kde jedno vychází z druhého, navazuje na třetí a rozvíjí čtvrté. Ačkoliv je jakékoliv separování je nadlidský úkol. Přesto jsem se o to drze pokusil, a přeji Vám příjemné čtení. Ať se mnou budete souhlasit, anebo moje slova krutě zavrhnete, vše je v pořádku. 
Druhá poznámka: Některé body se vztahují k ryze činohernímu divadlu, proto mi prominou příslušníci jiných divadelních forem, některé body jsou však všeplatné. 

1 – Nikdy se nespokoj s tím, jak to děláš

Jakmile se začneš opájet sám sebou, jakmile nabydeš dojmu, že už není na čem pracovat, můžeš se na to rovnou vykašlat, protože tehdy začneš být směšný. Je taky opravdu dobré vědět, že se ti něco povedlo (a být schopen popsat, proč!), ale současně je fajn si uvědomit, že s každým dalším zkoušením přichází nový začátek, kdy jdeš v podstatě od nuly. To je výhoda i nevýhoda zároveň. Výhoda: Pokaždé to můžeš zkusit znovu a lépe. Nevýhoda: Zkušenosti z minula sice máš, ale opřít se jenom o ně nejde, pokaždé musíš postavu vytvořit takřka z ničeho.

2 – Nauč se ovládat svoje ego

Nauč se umenšit před kolegou, který má dané situaci vévodit. Zbytečně se neprotlačuj, kde nemáš. Nauč se být spokojený i s menší rolí a udělej ji, jako bys dělal roli titulní.  Nenech se zlákat smíchem diváka, nedovol, aby pro tvoje potěšení ze šaškování utrpěl celek inscenace. Nauč se přijmout jinakost režiséra; i jiný styl, než jsi doposud znal, tě může něčemu naučit. Není to jen o tobě!

3 – Rozmluv se

Spousta herců to zanedbává, ale pokud děláme divadlo činoherní, tedy založené na slově, musí nám být rozumět. Mluvidla jsou nástrojem předání verbální myšlenky, a proto nás musí poslouchat. Když jsi zády k divákovi (to není zakázáno), přidej na hlase, nemluv do potlesku nebo do smíchu a netřískej si rekvizitami či židlí do replik. 

4 – U každé věci, kterou hraješ, uvažuj, jak ji děláš ve svém životě

Hledej pravdu v sobě, a pokud ji tam nemůžeš najít, použij představivost. Je jasné, že jsi nejspíš nezažil, jaké to je někoho zabít (když hraješ třeba vraha), ale šikovný herec si dokáže skrze představivost vytvořit vnitřní podmínky, které ho k tomuto pocitu dovedou, i kdybys k tomu měl použít kombinaci vícero pocitů ze svého života. Pravda musí být přítomna, ať už děláš divadlo realistické, stylizované nebo loutkové. Jinými slovy: vevnitř musí být vždycky pravdivý pocit, jakkoliv navenek je míra prostředků různorodá (groteska vs. filmové herectví). 

5 – Nauč se komunikovat 

Divadlo je kolektivní sport a není nic lepšího, než být upřímný a říkat pravdu. Ne každý to snese, ale ty máš čistý štít. Pomlouvat své kolegy je ta jednodušší cesta, ale nikam nevede. 

6 – Nech si poradit

Od kolegy, režiséra, kamaráda, diváka. Například v tom, jak máš hrát postavu, situaci, hru. Ale věř si, pokud vevnitř cítíš, že způsob, který sis vybral, je správný. V takovém okamžiku si za sebou stůj a dělej, co považuješ za správné ty. (Oni lidi rádi kecaj do všeho a nejjednodušší je radit druhýmu, to je taky potřeba si uvědomit.) Nejlepší je takový kolektiv, kde si všichni mohou navzájem pomáhat a dávat rady, ale nikoli z touhy se nad někoho povyšovat (viz druhý bod). Pravou pohnutkou musí být jen a pouze touha dotáhnout společné dílo k co nejlepšímu výsledku. 

7 – Autenticita, nezaměnitelnost a osobitost

Nikdy se s nikým nesrovnávej. Buď vždycky sám sebou, věř si a nabízej ze sebe to největší bohatství, co máš, protože to na jevišti není sice vidět, ale je cítit. Pokud hraješ s někým, kdo tomu nedává tolik, co ty, nikdy nesmíš klesnout na jeho úroveň, nikdy nesmíš ubrat ze svých standardů. 

8 – Pozoruj svět kolem sebe, pozoruj sám sebe

Najdeš odpovědi na všechno. Někdo říká, že herec musí vycházet jen ze sebe, další říká, že herectví je činnost odpozorovaná. Já si myslím oboje. To, co pozoruji kolem sebe, si ukládám, stává se mým vnitřkem, a tedy materiálem k herecké tvorbě. To, co v sobě mám dáno (výchovou, životní zkušeností, genetikou…), vztahuji ke světu kolem sebe, a tím je mi to také materiálem. Jsem si vědom sám sebe se všemi svými nešvary, vrtochy, chybami, a slouží mi k vyjevení vnitřní pravdy v každém okamžiku na jevišti. Vše, co mě v životě potká, je materiál. 

9 – Mysli, ciť a prožívej

Když něco spatříš, nejprve to musíš zhodnotit (co to pro tvoji postavu znamená), a pak můžeš reagovat (jednat). To je poznámka trochu technicistní, navazující na předchozí bod, ale je rozhodně pravdivá. Všímej si, jak lidi reagují v realitě. Každý člověk nejprve vidí nebo slyší, poté zhodnocuje, co to pro něj znamená, pak uváží, jak se zachová, a pak to udělá (anebo neudělá). Jako diváka mě baví sledovat herce, který řeší situaci, ve které se něco odehrává (to je to zhodnocení). Hrajte raději procesy, namísto toho, abyste ukazovali stavy. Více žijte a buďte, méně hrajte a ukazujte. 

10 – Nepřestaň pěstovat sám sebe: fyzicky i duševně

Hercovo tělo je nástroj stejně jako hloubka jeho vnitřku. Jedině trénované tělo a poznání své duševní a duchovní podstaty může umožnit opravdové herecké umění. Sportuj, rozvíjej svoji představivost, vzdělávej se, věř v cokoliv, v co chceš. Cestuj, zajímej se o lidi, rozšiřuj si obzory, buď kulturním člověkem, zajímej se o umění všeho druhu, čti. Přijmi, že nic nemusí být špatně a na jevišti se neboj být trapný, protože právě v pocitu trapna vznikají ty největší perly. 

Bonus na konec: Opravdový humor (podle mě a podle mě takřka vždy) vzniká z bolesti, smutku a utrpení. 

Kdo je Petr Kult?

Petr Kult (*1998) je herec, autor divadelních her, textař, písničkář, pedagog. Jeho cesta k divadlu vedla skrze dramatické kroužky a amatérské divadelní soubory (Jesličky Josefa Tejkla v Hradci Králové a pardubické Divadlo Exil). Vystudoval činoherní herectví na DAMU pod vedením Ondřeje Vetchého, Michala Dočekala nebo Evy Salzmannové. Prošel dvouletým angažmá ve Švandově divadle, spoluzaložil skupinu Ductus Deferens a od sezóny 2023/2024 se vrátil do Hradce Králové jako člen souboru Klicperova divadla, které od mládí ovlivňovalo jeho pohled na divadlo.

Desatera na portálu Divadelník.cz přibývají postupně (byť nepravidelně). K některým tématům se nejspíše budeme vracet i vícekrát. To proto, abychom vám nabídli vícero úhlů pohledu různých odborníků na jednotlivé aspekty divadelní tvorby.

Dosud publikovaná Desatera:

Desatero imerzivního divadla Ctibora Němce
Režijní desatero Štěpána Gajdoše
Desatero imaginární pantomimy Lukáše Šimona
Propagační desatero Tomáše Čivrného
Odměnový crowdfunding – desatero Koralíny Baňkové
Vypravěčské desatero (storytelling) Martina Haka
Desatero písňových textů Jana Duchka
Desatero improvizace Filipa Kardy
Režijní desatero Adama Doležala
Scénografické desatero Petra Kolínského
Herecké desatero Jana Kašky
Licenční desatero Michala Zahálky
Světelné desatero Pavla Hurycha
Loutkářské desatero podle Tomáše Běhala
Kostýmní desatero Miroslava Krále

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!