Uspávanka s plavčíkem a velrybou – HRAjeto batolatům
Divadelní spolek HRAjeto Okrouhlá připravil na duben 2023 dvoupremiéru pohádky Uspávanka s plavčíkem a velrybou. Obě premiéry proběhly v sobotu 15. dubna 2023 v Městském divadle v Novém Boru a slibovaly být otevřené, blízké a něžné ke všem maličkým divákům již od 2 let věku. Jde totiž o tzv. “pohádku batolecí”. O pohádce, o souboru i o stále ještě (nejen pro amatérské divadlo) unikátním fenoménu batolecího divadla vůbec se dočtete v rozhovoru s režisérkou Irčou Vaňkovou.
Anotace ke hře Uspávanka s plavčíkem a velrybou
Hra vznikla k 100. výročí narození básníka Jana Skácela. Jeho Uspávanku s plavčíkem a velrybou citlivě a s velkou radostí přenášíme dětem na divadelní prkna. Rádi bychom tak připomněli jedinečnost Skácelovy poezie, která nás může oslovit i v dnešní době pro svou úžasnou hravost jazyka a kouzelný svět fantazie. Unikátnost pohádky je v tom, že je skutečně již pro děti od 2 let, nebráníme se však tvrdit, že se jedná o divadlo rodinného typu. Diváci jsou s herci přímo na jevišti. Hra v sobě nese prvky environmentální výchovy a svým uchopením se snaží být ekologicky nenáročná a soběstačná. (Zdroj: HRAjeto)
Ochotnický soubor HRAjeto Okrouhlá
Irčo, představ nám, prosím, v pár větách váš soubor. Z hesla na DbČAD k HRAjeto vím, že fungujete v Novém Boru od roku 2013, a že jste vznikli “odštěpením“ z novoborského divadelního souboru N.O.P.O.Ď. Kolik vás v souboru je? Kde máte domovskou scénu? Pro koho hrajete a jaký typ divadla vás baví dělat?
IČ: Náš spolek HRAjeto letos skutečně slaví deset let od svého vzniku. Za ta léta souborem prošla pěkná řádka ochotníků a divadelních nadšenců a myslím, že máme na co vzpomínat. Jsme duchem svobodní a pokud se někdo z členů rozhodl odejít třeba i po několika letech spolupráce a jít dál svojí vlastní cestou, či ho třeba další inscenace neoslovila nebo z časových důvodů nestíhal zkoušky, zůstáváme i nadále v kontaktu a naše přátelství pokračuje i mimo divadlo.
Nyní máme v souboru pět hereček od 15 do 38 let. Od prvopočátku souboru zůstala jen Lucie Hotařová jako herečka a já jako režisérka. Dnešní složení souboru má čistě ženskou energii, velkou soudržnost a potenciál v mnoha oblastech. Zkušebnu nám propůjčila obec Okrouhlá (Nový Bor), kde máme malé zázemí v budově zdejší základní školy.
A jak už zaznělo, nyní se věnujeme inscenaci pro děti, která svými divadelními prostředky může oslovit různé věkové skupiny diváků, kteří mají rádi hravost, ale nebojím se tvrdit, že se nám pod rukama doslova vybatolilo představení, které cílí na děti již od 2 let.
Batolecí divadlo
Batolecí divadlo, Mimi divadlo či divadlo pro batolata existuje od 80. let 20. století a jeho kolébkou je Bologna v Itálii. Doposud neexistuje oficiální definice “batolecího divadla”, byť už se s tímto fenoménem začínáme stále více potkávat i v Česku. První oficiálně označená inscenace pro batolata u nás vznikla v roce 2014.
Mezi průkopníky v Čechách patří Studio DAMÚZA (mj. pořadatel festivalu KUK pro diváky od 10 měsíců do 3 let). Batolecí divadlo v Praze nabízí např. Laterna magika na Nové scéně ND, Divadlo Minor. Mimo Prahu se na něj dá zajít: v Liberci do Naivního divadla, na Kladně do Divadla Lampion, v Brně do divadel Radost a Polárka či např. v Šumperku do Divadla Šumperk.
Více se dozvíte např. v podcastech ČRo ArtCafé věnovaným právě batolecímu divadlu (např. ArtCafé o První návštěvě divadla, ArtCafé o „Mimi opeře„, ArtCafé o “BatoLaterně”, ArtCafé o „Festivalu KUK„).
Zkušenosti a zdroje
Kdy a kde ses ty setkala s batolecím divadlem?
IČ: To je zajímavá otázka. Jak jsem naznačila, naše inscenace pro batolata vznikla tak nějak intuitivně, přirozeně a sama, bez předešlých setkání s jinými takovými divadly, tím spíš, že je jich stále málo a tento žánr se u nás teprve rodí a vyvíjí. Tím, že jsem sama maminkou 4 dětí a 3 vnoučat, i tím, že máme nyní v souboru dvě batolata a většina z nás jsme maminky a pracujeme profesně s dětmi, se nám tak nějak samo a čistě toto divadlo během zkoušení vyklubalo.
Jednou jsem na zkoušku přinesla Skácelovy Uspávanky, protože jsme již dlouho hledaly hru, na které bychom pracovaly a nic nás stále neoslovovalo. Po přečtení této Uspávanky se mi podařilo soubor nadchnout pro „divadlo poezie“. Ukázala jsem jim, jak pracovat se stínohrou, s jednoduchými předměty a veršovaným textem.
Hrály jsme si tak téměř rok a tohle je výsledek, k němuž nám také pomohla zpětná vazba našich dětí v souboru, které občasně docházely na naše zkoušky. Vše si s námi mohly samy hned zkoušet, popřípadě vymýšlely, jak a co by mohlo fungovat.
Až dodatečně jsme pak některé z nás navštívily některá výše zmíněná batolecí divadla, abychom se ujistily, že se o batolecí divadlo skutečně jedná. Jednu ze svých generálních zkoušek jsme pak odehrály pro skupinu asi dvaceti 2-3 letých dětí a jejich reakce byly nad naše očekávání.
Uspávanka s plavčíkem a velrybou není žádná uspávanka, ale výzva!
Jak moc se odlišuje práce na Uspávance oproti inscenacím, na kterých jsi doposud (spolu)pracovala? Na jakých principech či pravidlech je postavena? Vydaly jste se spíše cestou “vyprávění” či “naprosto volné interakce s dětmi”?
IČ: Je to první inscenace, která se neopírá o divadelní scénář jako takový. Výchozím bodem k inscenování je báseň, která má v představení společně se silnou výtvarnou stránkou hlavní slovo.
Dalším znakem této hry, který je velmi zřetelný, je hravost a fantazie. Představení je plné překvapení a momentů, které Skácelův text ve mně vyvolává. Hraní s textem, a jak ho zvizualizovat do výtvarné podoby, bylo pro mě neuvěřitelným zážitkem. Když jsme ještě začaly do inscenace přidávat zvuky a hudbu, která vše podtrhla, vznikly nám pod rukama hravé obrazy plné fantazie, jež takto malé děti mohou právě oslovovat.
Starší děti (4 a dále) pak mají možnost jít s příběhem, který je jim srozumitelný a s hlavní postavou plavčíka.
Tím, že diváci sedí na jevišti, není mezi nimi a herci tzv. čtvrtá stěna, vše se děje „na dosah“, téměř neustále se všeho toho dění dotýkají, vše je otevřené, blízké, odkryté. Rámec tvoří maminky ryby, které svým rybím dětem (divákům) vyprávějí uspávanku na dobrou noc.
Dramaturgie
Máte fixní scénář nebo improvizujete? Kdo a na základě jakého klíče vybíral a sestavoval inscenaci z motivů básní Jana Skácela? Zazní v ní i básně samotné?
IČ: Jedná se o práci jen s jednou z Uspávanek Jana Skácela. Nejdříve nám byla inspirací samotná báseň, její čistý text. Jak čas plynul a my jsme se nořily hlouběji do Skácelova textu, hrály si s ním, objevovaly ho a přetvářely do obrazů, pohybu, pantomimy, stínohry, loutkových scén a zvuků, přibylo k samotné básni, která se nese celou inscenací, pár slov či vět, které ji však neruší, ale pouze posunují děj hry. Nakonec jsem napsala celý scénář, který vznikl až téměř po půl roce práce, abychom měly z čeho vycházet a na nic nezapomněly.
Technická stránka inscenace, rekvizity, kulisy, kostýmy
Jakou techniku, pakliže ji využíváte, jste do inscenace zapojili?
IČ: V inscenaci najdete prvky činohry i loutkového divadla (hra s předměty), pantomimu, stínohru, silné vizuální momenty podtržené zvuky či reprodukovanou hudbou. Celé představení se nese v duchu hravosti a překvapení.
Vytvářeli jste si vlastní rekvizity, kulisy, kostýmy? Jsou něčím specifické?
IČ: Scéna je velmi jednoduchá, tvoří ji malá opona, předměty, s kterými si hrajeme a barevné kostýmy, které stojí za zmínku, neboť jsou tvořeny z použitých plastových materiálů, stejně jako loutky mořských živočichů. Většina rekvizit jsou předměty, které bychom mohly také najít jako odpad v oceánu. Vše jsme si vyrobily samy během zkoušení. Osvětlení a zvuk si též obstaráváme samy. Celá inscenace se nese v duchu udržitelnosti.
Interakce s necílovým divákem
Jak moc Uspávanka s plavčíkem a velrybou počítá se zapojením rodičů?
IČ: U těch nejmenších dětí je to samozřejmě fyzický kontakt rodiče a dítěte, který řešíme tím, že rodič s dítětem sedí společně na pohodlných polštářích, kterých máme padesát. Dítě se tak může posadit pohodlně vedle maminky či tatínka, či před něj a po dobu inscenace jsou v příjemné poloze a těsné blízkosti. To zajistí malým divákům známý pocit domácího pohodlí. V komorní skupině ideálně okolo 50 diváků včetně dospělého doprovodu se můžeme lépe na sebe napojit a zažít společnou blízkost.
V představení se mohou dále vyskytnout momenty, kdy malý divák si jde osahat scénu a přibatolí se do míst, kde se hraje. Ale i s tím také počítáme. V jedné scéně rybí maminky vyzvou některé dospělé diváky, aby jim pomohli vytvořit scénu. A jejich děti se občas také zvednou a jdou s nimi. Je krásné sledovat, jak to celé funguje a beze slov. Doufáme též, že inscenace jako celek osloví svými zvolenými prostředky všechny milovníky divadla, kteří hledají jednoduchost, hravost a překvapení.
Herecké obsazení
Dle plakátku v pohádce hraje Eva Čermáková, Lucie Hotařová, Kateřina Teslerová, Jančí Maříková a Anežka. U poslední jmenované chybí příjmení. Je k tomu nějaký důvod?
IČ: Bylo to její přání, chtěla tam mít jen své křestní jméno :-). Je to naše nejmladší herečka, která za námi přišla teprve před půl rokem a hned mezi nás zapadla a je prostě naše. Dopsala jsem jí do naší hry postavu dospívající rybky ďasa mořského a pomáhá nám též vydatně se zvukovou stránkou inscenace.
Podle čeho jsi své herce vybírala? Musí umět něco speciálního? Nebo mít nějakou specifickou zkušenost za sebou?
IČ: Herečky jsem si nevybírala, pracovala jsem s holkama, které v posledních letech v souboru hrály, či se věnovaly programům zaměřeným pro děti nebo k nám přišly nově až do této inscenace. Vždy se snažím pracovat s těmi, které mám, ať mají či nemají divadelní zkušenosti. Nesmí však chybět nadšení, chuť se učit a pracovat na sobě. Myslím, že se mi daří už léta své nadšení přenést na ostatní a udržovat soubor v přátelském duchu a tvořivé atmosféře, ať je s námi kdokoliv.
Cíl inscenace
Na tvou motivaci k batolecímu divadlu jsem se už ptala. Zajímá mě však i to, jaký je tvůj inscenační cíl směrem k tak maličkým divákům. Co bys chtěla, aby si z toho odnesli?
IČ: Ti malí si mají odnést především zkušenost s tím, co JE vlastně to divadlo. Mít možnost si osahat celý prostor, hlediště i jeviště, cítit se bezpečně v novém prostředí divadla (pokud přijdou poprvé), dále vidět a poznat celou škálu divadelních prostředků, které tvoří inscenaci. My pracujeme hodně s obrazy, zvuky, hudbou, jednoduchou scénografií a hrou s předměty. Přinášíme tak dětem krásu Skácelova textu nejen jeho recitací, ale snažíme se právě o to, aby byl čitelný i v těch obrazech a dalších divadelních prostředcích, které samotný text doplňují a násobí. A pokud se nám u dětských diváků podaří kromě zapojení zraku a sluchu přidat ještě hmatový zážitek, ať už před, při nebo po představení, bude naše přání o zapojení co nejvíce smyslů splněno. Již na premiéře se ukázalo, jak moc o hmatový zážitek děti stojí.
Environmentální výchova
Co znamená v této souvislosti informace v anotaci, že si hra “nese prvky environmentální výchovy”?
IČ: I tato otázka je pro mě také velmi zajímavá a děkuji za ni. Dnešní svět je jiný, než v době, kdy Skácelova Uspávanka vznikla. Příroda je něco, co nás odjakživa fascinuje. Je součástí našeho života, bez ní a bez její ochrany nebudeme moci plnohodnotně žít a být šťastní. Otázka plastů nejen v oceánech je tak palčivá, že se stala součástí našeho každodenního života. A i když se ve Skácelově Uspávance nic takového v textu neobjevuje, neboť v minulém století tento problém ještě tak aktuální nebyl, báseň je o oceánu, rybách a velrybě a to nám stačilo k tomu, abychom se na ně nacítily a tak nějak přirozeně do inscenace tento důležitý prvek zakomponovaly.
Není však účelem někoho poučovat, ale jen „si všimnout“, jak rychle se PLAST stal součástí života v oceánech a našeho života vůbec, stejně jako se automaticky a bez debat dostal do básně Jana Skácela.
Přenositelnost jinam
A jak moc je vaše inscenace “přizpůsobitelná” různým druhům prostředí?
IČ: Snažíme se o to být soběstační. Pokud je k dispozici sál, či prostor, který je možné zatemnit kvůli naší stínohře, můžeme hru odehrát v podstatě kdekoliv, kromě hraní venku.
Na plakátku máte upozornění ohledně “omezeného počtu míst”. Mluvila jsi o ideálním počtu 50 diváků. Je to závislé na prostoru, ve kterém hrajete? Nebo vychází toto omezení z inscenace samotné (od inscenačního záměru)?
IČ: Komorní scéna je pro naši hru ideální. Menší prostor pro 50, max. 80 diváků je ideální. Pokud se jedná o velký sál, který má velké jeviště, diváky si posadíme rovnou tam na své ručně malované polštáře, jak jsme to již vyzkoušely na premiéře. Inscenace pro děti od 2 let si zkrátka žádá komornější prostředí.
Kde všude byste rádi pohádku Uspávanka s plavčíkem a velrybou uvedli? Plánujete s ní jezdit i mimo vaše domácí divadlo v Novém Boru?
IČ: Rády přijedeme kamkoliv, kam nás pozvou a zajistí nám dostatečné zatemnění sálu. Světla, aparaturu i stojany na naši oponu máme. Snažíme se nyní po premiéře naši pohádku dále nabízet a šířit, již nyní plánujeme podzim 2023 a jaro 2024. Pokud se nám ozvete třeba do zpráv na fb: HRAjeto, můžeme začít společně plánovat. Postupně se rozhlížíme a plánujeme najít nejen stálý prostor v Novém Boru či okolí, kam bychom malé diváky mohly zvát, ale určitě budeme rády za další typy na takové soubory a inscenace, které se tomuto žánru věnují a budeme s nimi rády v kontaktu. Plánujeme také k inscenaci Uspávanka pořádat ještě dílničky pro děti s výtvarným, hudebním či divadelním zaměřením.
Uspávanka na přehlídkách?
Chcete se zúčastnit i nějaké přehlídky či festivalu? A teď nenarážím pouze na postupové či nepostupové přehlídky, byť se nabízí směr Popelka Rakovník (?), ale i na specializované přehlídky typu divadelní festival KUK…
IČ: Nyní nás jedna divadelní přehlídka už čeká: přihlásily jsme se na Miletínské divadelní jaro 2023, které se koná 9.-11. června 2023.
Děkuji moc za rozhovor a přeji mnoho nadšených batolat a spokojených rodičů.
IČ: Děkuji též Divadelníku za možnost poslat „do světa“ zprávu o naší nové inscenaci a připomenout, že soubor HRAjeto se opět vrací „po mateřské dovolené“ na divadelní prkna. Moc si toho vážíme a už teď se těšíme na všechny ty malé i velké diváky, se kterými se potkáme. Jako poděkování ještě připojuji pohled diváka nanejvýš povolaného, pana Mgr. Josefa Vajnara (nar. 1946), bývalého činoherního herce divadla F.X. ŠALDY v Liberci, nyní terapeuta jógy, který se účastnil naší premiéry v Novém Boru.
Dopis od diváka – herce Mgr. Josefa Vajnara
„Dobrý den, zúčastnil jsem se premiéry Vaší Uspávanky 15. 4. 2023 v divadle v Novém Boru. Chci Vám poděkovat. Až na tu zimu v divadle pro mne krásný zážitek. Především poetika představení. Všechno čisté, jemné, pozitivní, to aby dnes člověk pohledal! Začíná to řešením prostoru a komunikací s divákem. Jste natěsno, divák je u Vás a ta vzájemná okamžitě vybudovaná důvěra, po celé představení nezklamaná, se odráží v reakci diváků. Od těch dvouletých, ti pozorně sledovali celou třičtvrtěhodinu, až po jejich prarodiče, všichni byli nadšení. Práce se scénou, s jejím materiálem – pár starých igelitů… jedna oponka… Vaše invenční práce s rekvizitou – pár starých PET lahví… výběr hudby, kostýmy… práce s pohybem, pozoruhodná herecká práce bez nejmenšího propadu… vše plné radostné fantazie jednotného střihu!!! Bez přehánění úroveň, za kterou by se nemusela stydět profesionální scéna. Děkuji Vám a budu se těšit na Vaši další práci… práce.“
IČ: Krásné dny a ještě krásnější divadelní zážitky Vám přeje Irča Vaňková za divadelní spolek HRAjeto.
Pro další termíny repríz se mrkněte na web Divadelního spolku HRAjeto Okrouhlá a jejich Facebook HRAjeto.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
