Přehlídky

Divadelní putování I. – Stříbrný vítr a Bechyňské perlení

Stejně jako každý předešlý rok sedám i letos na přelomu ledna a února po dvakráte do pátečního vlaku směr České Budějovice a vyrážím vstříc dobrodružství. Dobrodružstvím v pravém smyslu slova je ale vždy jen cesta s Českými drahami. Po absolvování několika přestupů se totiž v obou případech dostávám do nádherného společenství divadlem postižených lidiček, a zároveň se stejně jako všichni účastníci (po mnoha vzájemných objetích) stávám obětí péče úžasných a náležitě obětavých pořadatelů. Ve zmíněném období se totiž konají dvě opravdu příkladné přehlídky amatérského divadla, které mnohým souborům i divadelním nadšencům zahajují nový kalendářní rok a zároveň druhou polovinu sezóny. Jedná se o Stříbrný vítr v Písku (letos 26. až 28. 1. 2024) a Bechyňské perlení (letos 2. až 4. 2. 2024). Obě přehlídky mají svá specifika, ale mají také mnoho společného. O obém bude ještě řeč, ale na začátek je třeba zmínit jedno společné, a tím je atmosféra obou přehlídek, která se většině mnou v průběhu let oslovovaných diváků i aktérů jeví býti mnohem přátelštější a vlídnější, než bývá na přehlídkách (obzvláště postupových) obvyklé.

Stříbrný vítr – festival ochotnického divadla se konal letos pošesté, opět nezaměnitelně v Divadle Pod čarou, což je útulný multikulturní prostor, kde hned po příchodu narazíte na bar tak dlouhý, že při troše dobré vůle, když jej míjíte dostatečně pomalu a s dostatečným počtem zastávek, již nemusíte do dalších prostor trefit. A to by byla škoda, jelikož byste přišli o opravdu příjemné zážitky.

Festival pořádá parta nadšenců, spjatých s Divadlem Pod čarou. Jejich hlavounem je Tomáš Franců, kterého jsem vyzpovídal loni. Pořadatelský mančaft je za těch pár let fungování natolik sehraný, že pokud byste neregistrovali jejich jednotné dresy, vůbec si jich nevšimnete. A co víc si může návštěvník přát, než když vše funguje jako na drátkách a jaksi samozřejmě. Nějaký ten pořadatelíček se před vámi objeví až přesně ve chvíli, kdy potřebujete s něčím poradit.

Program festivalu a fotografie nejen z představení si můžete prohlédnout na webu Divadla Pod čarou nebo na facebookové stránce festivalu. Tomáš Franců a Zbyněk Konvička ze spolku Pod čarou, z.s. hovořili o festivalu 19. ledna 2024 jako hosté Rádia Otava.

Otevřené setkání klasických amatérských divadelních souborů Bechyňské perlení oslavilo letos již 30 let trvání. Koná se v místním kulturním domě, který se může pochlubit stejnou společenskou pastí jako bar v DPČ. Človíček znalý prostředí totiž může do objektu vstoupit zadním vchodem, kde se nachází klubovna místního divadelního spolku Lužnice, což je místo prodchnuté tradicí. Poskytuje účastníkům festivalu občerstvení a je zároveň i stálou historickou výstavou.

Hlavní tváří Bechyňského perlení je již druhý rok Petra Šulcová, která uvádí jednotlivá představení a v jedné osobě zastupuje dva subjekty, které se na pořádání přehlídky podílejí. Petra je zaměstnankyní Kulturního střediska města Bechyně, což je hlavní pořadatel a organizátor akce, a je zároveň i velmi aktivním členem spolku Lužnice. Ten zajišťuje příjemnou atmosféru přehlídky a jeho členové jsou hostujícím souborům i divákům plně k dispozici pomocí i radou.

Perlení letos slavilo jubileum, a na jeho počest byla ve foyer kulturního domu připravena výstava mapující všechny předchozí ročníky.

Program festivalu si můžete připomenout na stránce Kulturního střediska města Bechyně nebo na facebookové stránce KS. Zajímavé ohlédnutí nabízí portál Jižní Čechy TEĎ.

Krom atmosféry zmíněné v prologu mají Stříbrný vítr a Bechyňské perlení i další rovnítka. Oba kulturní stánky nabízí účastníkům dva hrací prostory, velký a malý. Bechyně má ale oba tyto prostory podstatně větší, což ovšem samo o sobě nemusí automaticky znamenat vždy výhodu.

Obě přehlídky jsou nepostupové, ale soutěžní. Stříbrný vítr udílí ceny za inscenaci, za herecké výkony apod., zatímco Perlení udílí pouze cenu diváků.

Oba festivaly jsou pro řadu souborů zkouškou před oblastními postupovými přehlídkami. Je zde k vidění takřka kompletní program následného Dačického kejklování. Další dvě inscenace budou uvedené v Lounech a jedna v Děčíně. Bechyně byla dříve přímo nakloněna ještě neobehraným inscenacím, ale toto zaměření již řadu let není dramaturgickou doménou přehlídky (podobně jako u podobně koncipované akce NaNečisto Most).

Dramaturgie obou přehlídek je také velmi podobná. Tomáš a spol. se snaží namíchat program Stříbrného větru z představení od amatérů z lokálního okolí s osvědčenými soubory z celého amatérského divadelního vesmíru, Petra & company doplňují zúčastněné soubory z místní divadelní oblasti představeními, která si vyhlédnou na národních přehlídkách.

Na obou přehlídkách má divák možnost koupit si velmi výhodnou permanentní vstupenku.

Stříbrný vítr 2024 přivál krom doprovodného programu deset představení, z nich u diváků i u porotců nadstandardně rezonovala takřka celá polovina. Perlení mělo přichystáno stejný počet představení, jen muselo jedno oželet, jelikož se daný soubor na poslední chvíli omluvil. I zde byla kvalita co do počtu představení vnímána lektorským sborem i diváky podobně. V kontextu amatérských divadelních přehlídek se tedy jedná o dva kvalitativně nadstandardní počiny.

O odlišnostech typu Bechyně používá malé placky a Písek velké se zde nedočtete. Věnujme se zásadnějším jinakostem.

Každá přehlídka se snaží být něčím odlišná od ostatních. Obě popisované mají svá specifika přímo ve svých názvech. Co dělá Stříbrný vítr Stříbrným větrem, jsou mikroscénky před každým představením, které po jejich skončení Stříbrný vítr odvane. Co dělá Perlení Perlením je věta, kterou moderátor(ka) pronáší při odměňování souborů diplomem za účast: „Jako jednomu ze všech nejlepších zcela zperlených souborů.“

Perlení je typické Povídáním o viděném, které by mohlo být tradičním rozborem představení s lektorským sborem. Zde ale mají celkem netradičně přednost přednést svůj náhled na viděný kus diváci, a pak teprve přichází na řadu fundovanější názory lektorů.

I Stříbrný vítr má specifikum při hodnoceních jednotlivých představení. Přesýpací hodiny s pískem (světe div se), které odměřují porotcům čas na jejich sdělení směrem k souborům. Auditorium se během dne k reflexím z nedostatku času většinou vůbec nedostane.

Jména přehlídek mají vliv i na dynamiku rozborů. Hodnocení v Písku žene čas (a vítr), v Bechyni je času na názory diváků i na perly lektorů (případně obráceně) dostatek.

Stříbrný vítr ozvláštňuje dění přehlídky specifickými rozhovory se soubory a stále novými technickými IT vychytávkami pro soubory i diváky. Perlení je v tomto směru konzervativnější.

Kdybych byl škarohlíd, jak si o mně myslí spousta lidí, domníval bych se, že existují přehlídky, při kterých jde pořadatelům především o vlastní sebeprezentaci, o čerpání dotací, a nikoliv o divadlo a zúčastněné soubory. Nebo dokonce přehlídky, které úplně rezignovali na diváky „z ulice“.

Ale protože jsem zapřisáhlý optimista, nevěřím, že by takové přehlídky existovaly a někdo z pořadatelů přemýšlel podobným způsobem. Do ohně mého optimismu přikládají mocná polena jak písecký Stříbrný vítr, tak Bechyňské perlení.

Dosud nezmíněným společným znakem obou přehlídek je příkladný vztah pořadatelů k přehlídce jako takové, k souborům a divákům. Organizátoři se snaží udělat akci natolik kvalitně, aby soubory měly nutkání na přehlídce zůstávat, a tím mj. i podporovat své kolegy z ostatních souborů. Zároveň se pořadatelům daří přitahovat na jednotlivé kusy místní diváky, a to v poměrně hojných počtech. V hledišti se tak míchají divadelníci s běžnými diváky. Každá sorta reaguje na představení jinak, a tento mix onu kouzelnou atmosféru dovytváří. Děkuji všem, kdo k ní přispívají, že mohu být její součástí.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!