Divadelní klub mladých Česká Lípa
Divadelní klub mladých (DKM) v České Lípě se věnuje „divadelní výchově mladých“ téměř šest desetiletí. Má amatérské divadlo stále ještě smysl i v očích dnešní mládeže? A jak to, že se DKM daří v současnosti prorazit v nabídce různých elektro-technických svodů a jiných lákadel? To vše a mnohem více prozrazuje Iva Bufková v našem rozhovoru.
Co je Divadelní klub mladých?
Jsme skupina středoškoláků a vysokoškoláků, máme rádi divadlo a věnujeme mu svůj volný čas. Každý rok inscenujeme novou divadelní hru nejrůznějšího žánru pro širokou diváckou obec. Účastníme se divadelních přehlídek, jak studentského, tak dospěláckého divadla v České republice. Někteří nastartovali už profesionální dráhu, dělají nám čest a my z nich máme radost. Průměrný věk našeho ansámblu je 21 let.
/Zdroj: web Divadelní klub mladých/
Ivano, od roku 2000 figurujete v Divadelním klubu mladých Česká Lípa jako režisérka a vedoucí souboru. Co Vás osobně přivedlo do DKM?
IB: Divadelní klub mladých založila roku 1968 moje maminka a když mi v roce 2000 odešla do toho pomyslného divadelního nebe, přebrala jsem štafetu. Vzhledem k tomu, že napůl pocházím z rodiny ochotníků, jejíž kořeny sahají do vambereckého Zdobničanu a vůni divadelních prken jsem nasávala už od útlého dětství, byl to přirozený běh.
DKM vzniklo v květnu roku 1968 jako soubor středoškoláků při Střední ekonomické škole v České Lípě a postupně se rozšiřoval o studenty dalších škol. Ví se, proč soubor vznikl zrovna tehdy v době „rozvolnění“?
IB: Nemyslím, že vznik DKM souvisel s „polednovou politikou“ 1968, určitě ne. Moje maminka byla bytost apolitická a milovala především literaturu a divadlo. Srpen 1968, období následné normalizace, vyloučení rodičů ze strany, to nazírání kapku změnilo. Na jaře roku 1969 měla premiéru Filosofská historie ve spolupráci s bývalými členy souboru Jirásek, který po mnoha letech a touto aktivitou obnovil svoji činnost. Na tohle představení, i když jsem byla malá holka, nikdy nezapomenu. Vzpomínám si, že na konci posledního dějství zpívalo jeviště i hlediště „Sláva, sláva, prapor věje, vzhůru Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu…“ a tekly slzy.
1968 – 2000 – kulturní ŠUM, OA a DKJ
Jak zasáhl srpen 1968 do jeho fungování?
IB: Normalizační léta existence DKM byla zcela jistě ovlivněna povoleným výběrem autorů. Ovšem staly se i výjimky – Jaroslav Seifert, byl v této divné době nežádoucí a přesto se pásmo jeho poezie podařilo prosadit.
Dnešním zřizovatelem je tedy stále Střední ekonomická škola, která vaši činnost financuje?
IB: Divadelní klub mladých je v současné době jednou ze sekcí neziskové organizace „kulturní ŠUM, z.s.“. Obchodní akademie (bývalá Střední ekonomická škola) nám poskytuje pouze zázemí.
Velmi záhy po vzniku DKM začala Vaše maminka Marie Jiřičková spolupracovat se členy Divadelního klubu Jirásek, se kterým spolupracujete dodnes. Jak moc jste dnes propojeni?
IB: Úzká spolupráce s DKJ na společných inscenacích trvala asi do devadesátých let, poté s nástupem nových mladých režisérů (př. Václav Klapka) se vytvořilo několik skupin, které začaly fungovat odděleně. V současné době pracují v našem městě samostatně dva amatérské soubory – DKJ a DKM a úzké propojení nastává tehdy, když členové našeho klubu mladých odrostou divadelním plenkám a jedou v projektech jak našich, tak Jiráska. Jinak si pochopitelně podáváme pomocnou ruku při velkých akcích, jako je Tyjátr na hradě nebo Českolipský divadelní podzim.
Repertoár Divadelního klubu mladých a další činnost
Jaký byl divadelní repertoár DKM do roku 2000, než jste převzala otěže vy? A nastala v tomto ohledu nějaká změna po roce 2000?
IB: Činnost DKM do roku 2000 byla zaměřena především na dětského diváka a věkové skupiny teenagerů. Hrálo se v obcích na Českolipsku. Repertoár po roce 2000 jsme rozšířil i na dospělou populaci, oslovili jsme odborníky z hudební oblasti (David Mašek) a pohybové oblasti (Vendulka Burger, Budilova škola Praha), kteří nám velmi pomohli posunout se dál, zařadit živou muziku, pracovat na pohybové kultuře atd. Tento významný krok nám umožnil zkvalitnit činnost a troufnout si vyjet na krajské postupové přehlídky s větším sebevědomím. Thaleinu káru k mé radosti netáhnu sama, ale s mojí kolegyní Kamilou Rážovou, zajišťující veškeré výtvarné a technické zázemí. Bez ní by to pravděpodobně nefungovalo.
Divadelní klub mladých však organizuje nejen divadelní představení, ale i různé akce během roku pro město. Můžete pár z nich či všechny představit?
IB: Město Česká Lípa je partnerem kulturního i sportovního dění v naší obci, my se revanšujeme vhodnými projekty v rámci různých oslav – výročí republiky, výročí 17. listopadu (letos), účastí na charitativním koncertu na pomoc Ukrajině nebo vánočními pohádkami.
Zájem studentů
Jaký je mezi současnými studenty zájem o aktivní (i pasivní) divadlo? Máte pocit, že výchova k divadlu „má cenu“?
IB: Současná doba zaměřená na virtuální realitu snížila počet mladých lidí, kteří by měli zájem se aktivně podílet na vytváření čehokoliv. Přesto se najdou jedinci, a není jich málo, kteří si náš soubor cíleně vyhledají a stanou se z nich kvalitní členové. Většinou jsou šikovní i v dalších zájmových aktivitách – tanečníci, sportovci, výtvarníci, muzikanti, pak je jejich přínos do DKM ještě bohatší.
Pasivní zájem o divadlo záleží na rodině, na škole, na kamarádech, kteří jim ukáží cestu.
A jestli výchova k divadlu má cenu? Určitě má a nejen k divadlu, ale k jakémukoli ušlechtilému zájmu, který člověka dotváří a někam posunuje. Když se zaměřím na své zkušenosti vedení mladých lidí filtrováním přes divadelní síto, tak mohu říci, že minimální zisk do budoucna je schopnost prezentace na veřejnosti bez trémy, posílení sebevědomí, získání kolektivního cítění a pochopitelně láska k divadlu, kterou si v sobě nesou dál, někteří i na profesionální dráze.
Víte o nějakých dalších „divadelních klubech mladých“, které pracují podobně jako vy?
IB: Divadelní kroužky většinou pracují pod hlavičkou základních uměleckých škol. Po jejím absolvování mladí lidé odchází do dospělých souborů, kde se promíchají se starší generací anebo vytvoří v rámci těchto souborů svoji samostatnou dílčí skupinu. Je to nejoptimálnější řešení. Vím, že mladé divadelní soubory existují v Liberci, Turnově, Poděbradech, Praze atd.
Kdo může hrát v Divadelním klubu mladých
Jak je možné se do DKM dostat? Máte v DKM nějaká pravidla ohledně věku či zařazení do studentského stavu?
IB: Divadelní klub mladých má tradici středoškolského divadla. I když už to dávno není pravda, protože někteří stávající členové jsou součástí souboru více než deset let a já jsem za to šťastná, tak získávání nových tváří se odehrává nejčastěji v prvním ročníku střední školy. Část vydrží tempo a zůstane, část velmi brzy zjistí, že ji tato činnost časově omezuje a končí. Tím se vyrekrutují ti, kteří mají divadlo opravdu rádi a jsou ochotni pro ně něco obětovat. A to je základ, pevné jádro, na kterém lze stavět. Heslo souboru je: „Pro divadlo se musí trpět.“ Ví Bůh, kde a kdy vzniklo, ale traduje se, když se objeví problém. S radostí mohu konstatovat, že současná parta DKM je skvělá.
DKM si už vybudoval určité jméno, což je super, takže si nás mladí lidé sami vyhledají, přes webovky, kamarády.
Jak se Vám daří, aby Vás ze své podstaty Vašeho souboru ta značná fluktuace členů nefrustrovala a neblokovala v činnosti?
IB: Za dvacet let jsem si už zvykla na to, že lidi přichází a odchází. Jenže někteří vám přirostou k srdci víc, pak to není úplně ok. Za osm, deset let společné činnosti si vytvoříte vazby, další rodinu. Ale naštěstí přichází noví, plní entuziasmu a energie a stávající splíny odplaví. Práce s mladými lidmi mě naplňuje, nabíjí a inspiruje, jsou to parťáci a spolutvůrci a do společné práce dodávají tolik potřebnou energii a nadšení nezatížené pracovními starostmi a povinnostmi; na rozdíl od práce před tabulí se v divadelním klubu vždy sejdou jedinci, kteří chtějí něco dělat a spojuje nás společný zájem a láska k divadlu.
Zkoušky a hraní
Kde a kdy zkoušíte?
IB: Vzhledem k tomu, že nám poskytuje Obchodní akademie bezplatné (a to je důležité) zázemí, tak na první zkoušky, jak čtené, tak první aranž, využíváme prostory školy. Později je potřeba jeviště, tak si pronajímáme sál Kulturního domu Crystal nebo nově zrekonstruované Jiráskovo divadlo. Termíny zkoušek závisí na časových možnostech jednotlivých členů a také volného jeviště v kulturním zařízení.
Kde hrajete?
IB: Předpremiéry a premiéry jsou vždy na domácích divadelních prknech, reprízy takřka po celých Čechách – Hradec Králové, Děčín, Turnov, Liberec, Náchod, Litomyšl, Praha, České Budějovice, Rakovník, Louny, Most… Účastníme se divadelních přehlídek a festivalů soutěžních i nesoutěžních a máme radost, když je zpětná vazba pozitivní, když navážeme nové přátelské vztahy a získáme inspiraci, která nás, lidově řečeno, nakopne k další tvůrčí činnosti.
Repertoár v současnosti
Jakými žánry se v DKM zabýváte? Co je na Vašem aktuálním repertoáru, případně, jestli prozradíte něco z Vašich plánů…?
IB: Repertoár našeho souboru je pestrý – činohry, pohádky, hudební divadlo, pásma poezie. Co neděláme, je alterna, loutkařina a pohybové divadlo, to jsou útvary velmi specifické a musí se umět, jestli to má být co k čemu. Na to bych si netroufla. Aktuálně máme nastudované dva tituly; divadelní představení s názvem C’est la vie, vystavené na beatnické poezii 60. let minulého století a doplněné naživo francouzskými šansony (taková moje srdcovka), které nabídneme divákům na krajské přehlídce Děčínská brána koncem března. Druhé divadelní představení je určeno pro ty nejmenší – pohádka Příběh hraček Karla Hoffmana, která má premiéru 5. dubna. A stále držíme Hrubínův Špalíček, se kterým jezdíme do mateřských školek a komponované představení Čapkoviny, které by mělo mít derniéru na připravovaném festivalu Tyjátr na hradě koncem května.
Co tedy chystáte v nejbližší době za akce?
IB: V březnu proběhla repríza C’est la vie (4. 3.) před domácím publikem a další se uskuteční na Děčínské bráně (22. 3.), čtyři dubnová představení pohádky Příběh hraček pro školy a poté její premiéra (5. 4.), v květnu pořádáme třetí ročník přehlídky mladého divadla Tyjátr na hradě (17. a 18. 5.) v exteriérech hradu Lipý, kam přijedou soubory z blízka i z dálky a kde odehrajeme derniéru Čapkovin. Další aktivity jarní sezóny závisí na časových možnostech souboru a na nabídce divadelních přehlídek.
(Pozn. red. k Festivalu Tyjátr na hradě připravujeme samostatný rozhovor.)
Máte stálé publikum? Kdo na Vás chodí?
IB: Skladba diváků se odvíjí od konkrétní nabídky představení. Vzhledem k tomu, že je různorodá, tak i publikum bývá jiné. Přesto si myslím, že tzv. skalní fanoušky a divadelní kamarády máme, i když to není jednoduché, protože na rozdíl od přátel českolipského divadelního souboru Jirásek, který má stálé členy dvacet a více let, se náš ansámbl neustále proměňuje.
Ivana Bufková
Rodačka z České Lípy vystudovala VŠCHT v Pardubicích + pedagogiku na ČVUT. Učí na Obchodní akademii Česká Lípa. K divadlu ji přivedla maminka, která ve svém rodném městě Vamberku začínala v DS Zdobničan. Vedle divadla má i pozitivní vztah ke sportu. K němu ji přivedli tatínek a posléze i její manžel, též učitel. Má dceru (profesionální tanečnice a choreografka v Praze) a syna (ekonom v Praze). Divadlu se věnuje s přestávkami od 11 let. Nejprve hrála v DKJ a od roku 2000 režíruje v Divadelním klubu mladých.
Sledujte web DKM. Pro aktuality ohledně termínů i Facebook DKM. Událost k představení „Příběh hraček“ v Jiráskově divadle v České Lípě 5. dubna 2024 – událost na Facebooku.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
