Macbeth v Posunu? Don Macbeth!
Divadelní spolek Posun vznikl v roce 2020. Je neuvěřitelně pilný a s jeho představiteli se setkáváme pravidelně. Právě teď připravují další z dlouhé řady svých premiér. Jmenuje se Don Macbeth a vychází z rasantní úpravy slavného Shakespearova dramatu. Pár otázek o ní zodpověděli úpravce, režisér a autor výpravy Ondřej Vaněk a představitelka jedné z hlavních rolí Adéla Víchová.
Autor: Petra Richter Kohutová
Adélo, změnilo se něco zásadně od té doby, co vyšel na portálu Divadelník.cz poslední rozhovor o vašem spolku? Už jste našla svého dramaturga, mimo jiné?
AV: Od té doby se změnilo mnoho. Celý soubor má strukturovanější a pevnější vedení a pomalu se profesionalizuje. Spousta mých herců dokončila umělecké školy, další nastoupili ke studiu, další se chystají na talentové zkoušky v následujícím roce. Myslím, že poslední dvě sezóny se nám podařilo po všem stránkách stabilizovat. Co se ovšem nezměnilo je to, že Posun stále nemá a nevyužívá žádnou formu příspěvků, dotací ani sponzoringu. Jsem opravdu neskromně řečeno hrdá na to, že tak velký soubor žije sám ze sebe. Z prodeje vstupenek, z představeních, spoluprací a prodeje merche.
A dramaturg? Ten je tu dnes se mnou. Je tu můj spolužák z VOŠ herecké Ondřej Vaněk, vynikající herec, skvělý kamarád a moje pravá ruka, co se uměleckého vedení týče. Pracujeme, dle mého mínění, v neuvěřitelné shodě. Navíc se Ondřej ujal několika režií, tou poslední je Don Macbeth, ale o tom asi bude řeč později.
„Když jsem dávala v roce 2020 dohromady první skupinu dětí, mnohé z nich jsem posbírala z fandomu Harryho Pottera. Náš první společný počin byl totiž na základě mé autorské fanfikce z prostředí HP – Spolu a daleko. Všechna ta děcka, co jsem tam měla, byla z generace Z, dá se říct, a já je viděla jako takovou generaci „ztracených“. Nazvala jsem si ji pro sebe „generací, která vidí testrály“, zvířata, která v HP lidi vidí, když přichází smrt. A pak jeden z herců přišel na nápad spojit slovo thestrál s theatre, a tak vznikl název souboru: Theatestrál,“ řekla Adéla Víchová v rozhovoru pro Divadelník.cz.
Theatestrál? Ne, Posun!
Jak to vypadá dnes? Stále jsou členové souboru „ztracení“?
AV: Je krásné sledovat, že ztracení už dávno nejsou. Těm dětem, kterým bylo v době založení souboru 15 a teprve se hledaly, je dnes 20. Herecky i lidsky mnoho z nich neuvěřitelně vyrostlo. Stále více našich herců se prosazuje například v reklamě, v hudbě nebo začíná studovat herecké školy. Ráda si pohrávám s myšlenkou, že „Theatestrál“, ze kterého se později stal prostě jen „Divadelní spolek Posun“, jim třeba pomohl nastartovat jejich vlastní život. Aspoň v nějakém smyslu.
Orientujete se na klasiku (Carlo Goldoni, Anton Pavlovič Čechov, John Steinbeck, Karel Čapek, Romain Rolland…), uvádíte i současné autory (kusy Kristýny Čepkové, dnes Tejmarové, nebo Anny Saavedry), autoři často pocházejí přímo z vašich řad…
AV: Moje primární myšlenka byla taková, že zábavnější a komplexnější formou přiblížíme díla klasické literatury a povinné četby mladému divákovi. A toho se snažíme držet. Zároveň ke konci každé sezóny s Ondřejem pečlivě tvoříme dramaturgický plán tak, aby dával smysl. Snažíme se divákům nabídnout něco současného, něco klasického. Nějaké drama, nějakou komedii. A přesto si vždy zachovat vlastní tvář. Pro mě osobně je téma také důležité. Vždy chci skrze svou režii divákovi něco sdělit. Něco ukázat. Kousek ze sebe a z nás obecně. Možná nastavit něčemu zrcadlo.
Jak jste se dostali k Shakespearovi?
AV: Vnímala jsem, že Shakespeare nám v repertoáru chybí. A pak přišel Ondřej se skvělým vlastním textem. A bylo rozhodnuto. Tohle chci!
Úpravce a režisér Ondřej Vaněk
Ondřej Vaněk je v rámci divadelní práce velmi všestranný. Účinkoval/ účinkuje v Myších a lidech, Poprasku na laguně, Kuřačkách a spasitelkách, Rackovi či Přeletu nad kukaččím hnízdem. Spolupracoval na pohybové stránce Kuřaček a spasitelek, upravil a režíroval Poprask na laguně a Podivnou paní Savageovou. A co režie?
OV: S rolí režiséra se teprve seznamuji. A vlastně doteď nedokážu říct, zda jsem pro ni vhodný. Díky Posunu jsem si osahal hlavní žánry. Upřímně, na rozdíl od Adély, která se striktně drží vážnějších kusů, já nedokážu říct, který je mi nejbližší nebo jestli mi jsou všechny blízké. Baví mě jak hraní, tak režírování. Ale je obtížnější předávat to, co bych chtěl vidět od ostatních, a ještě jim to vysvětlit. V herectví jsem si po letech praxe a studia jistější. Takže říct teď s jistotou, která složka je dominantnější, asi nedokážu. Každá má své pro i proti.
Máte stálý tvůrčí tým, nebo spolupracovníky střídáte?
OV: Vzhledem k náročnosti inscenace jsem inscenační tým obměnil a rozšířil. A vzhledem k množství herců, které ve hře je. Což jsem si mimochodem uvědomil až při zkoušení děkovačky tento víkend. U Poprasku na laguně a Podivné paní Savageové mi sekundovala Iva Drbohlavová, která poté přešla do role inspicienta. Nyní v Macbethovi alternuje jednu z rolí. Její pozici nahradila Alžběta Kubištová, která naopak v předchozích dvou inscenacích hrála. Nebude však v pozici inspicienta, ale zvukařky. Roli inspicienta převzal Richard Novák a rozšířil se i tým maskérek. Vedle Gabriely Víchové nám s líčením pomůže Madeline Flanagan.
Macbeth (The Tragedy of Macbeth) je tragédie Williama Shakespeara. Nejvýznamnější anglický dramatik se inspiroval postavou skotského krále Macbetha I., ale mezi touto historickou postavou a jejím Shakespearovým pojetím je značný rozdíl. Macbeth se z jednoho z nejoblíbenějších skotských panovníků proměnil v tyrana a uzurpátora až cca 300 let po své smrti a od konce 14. století byl takto mylně vnímán všemi kronikáři a historiky. Další informace o Macbethovi na Wikipedii.
Shakespeare jako základ
Jak došlo k tomu, že sis vybral Shakespeara? A zrovna jeho nejkratší a nejbrutálnější hru Macbeth?
OV: Před pár lety jsem dělal přijímačky na DAMU, obor režie. Měli jsme na výběr několik dramat, na které jsme měli napsat vlastní návrh, jak je inscenovat. Vybral jsem si právě Shakespearova Macbetha. Přijímačky nevyšly. Sice dodnes nevím proč, ale tak nějak jsem se s tím smířil.
O pár let později jsem se o tomto nápadu zmínil právě v našem spolku. Kolegy nápad zaujal a projevili zájem si text přečíst. Měl jsem tehdy v šuplíku asi tři čtvrtiny hry. Na soustředění jsem text předložil a společně jsme si ho přečetli. Došli jsme do jednoho z nejnapínavějších momentů – a text skončil. Kolegové mě okamžitě zavřeli na chatku a donutili hru během dvou dnů dopsat. Když jsme si dočetli i zbytek, nebylo sebemenších pochyb o tom, že titul se brzy na našem repertoáru objeví. Jsem za to moc rád. A i kdyby ho diváci nepřijali, aspoň budu mít zpětnou vazbu. A to od lidí, pro které divadlo chci dělat a jejichž názor je pro mě nejdůležitější.
Který překlad jste si vybrali a proč? A zachováváte blankvers?
OV: Upřímně jsem s překlady moc nepracoval. Děj znám už od základní školy a viděl jsem nejednu inscenaci, ať už divadelní nebo filmovou. Blankvers zachovávám jen v pár místech, jinak jsem od něj upustil. Blankvers nezavrhuji, ale soustředím se na příběh. I Shakespeare koneckonců vycházel z jiných příběhů. Velkou inspirací mi byli autoři jako Eugene O‘Neill (Smutek sluší Elektře) nebo Anna Saavedra (Kuřačky a spasitelky). Tedy vlastním způsobem převyprávět známý děj a nabídnout tak nový pohled i prostor jiným postavám.
Chcete vědět víc o tom, jaké inscenace má Posun na repertoáru? Nahlédněte na i-divadlo!
Macbeth jako Kmotr
Děj jste přenesli do 30. let 20. století v USA. Proč?
OV: Vzniklo to už ze samotného nápadu určeného k přijímačkám. Čili asi snaha být originální. Ale zároveň zachovat prostředí, ve kterém funguje hierarchie moci. Děj jsem mírně upravil, ale příběh a vše, co z Macbetha známe, jsem zachoval. Největších úprav jsem se dopustil na postavách, které byly v originálu upozaděné. Například Lady Macduff se v originále objeví jen v jedné scéně. Ode mě dostala mnohem víc prostoru i krásnou dějovou linku, která ovlivňuje i další postavy.
Děj se odehrává v zemi, která je permanentně ve válce…
OV: Tento aspekt vůbec neberu v potaz. Chci spíš poukázat na variabilitu textu, ať už se zasadí do jakékoliv doby nebo mluví jakýmkoliv jazykem než jen blankversem.
A shledáváte nějakou vazbu na současnou společensko-politickou situaci?
OV: Vazeb by se jistě našlo hned několik, ale ty jdou ruku v ruce s tématem a motivy samotného originálu. Touha po moci, manipulace, osud a tragické následky, které postihují ty kolem nás na cestě za tím, co by nás naplnilo a dalo smysl našim životům.
Pokud nevíte, co nebo kdo je Macbeth, poslechněte si Martina Hilského.
Tvůrčí tým
Kdo jsou další členové tvůrčího týmu, s nímž Don Macbeth vzniká?
OV: O výpravu jsem se tak jako u Poprasku na laguně i Podivné paní Savageové postaral sám po vzoru Adély Víchové. Režiséři u nás většinou plní obě funkce. Ne že bychom snad nechtěli výtvarníka, ale sami víme, co chceme. A už od začátku pracujeme s jasnou představou, jak má scéna vypadat. Hudbu k inscenaci složil Dominik Roneš.
Jak vypadá scéna?
OV: Budu si teď trochu protiřečit. Sice jsem měl jasnou představu, jak má scéna vypadat, ale jisté praktičnosti se neubráníte. Původně měl scéně dominovat lustr, ale nakonec máme jen židli. Vyšla ze cvičení, které jsem s kolegy dělal, když nám pak židle na scéně omylem zůstala asi tři scény, rozhodl jsem, aby ji vzali do hry. A od té doby je to téměř jediná věc, která na scéně je. U Macbetha jsem se soustředil spíš na hereckou práci po vnitřní stránce. Oproti Poprasku a Paní Savageové jsem byl poněkud přísnější, co se práce s herci týče.
Která složka je v inscenaci dominantní?
OV: Vedle hereckých výkonů musím vyzdvihnout hudbu Dominika Roneše. Nejenže dokonale vystihnul každý moment a každý předěl, ale svou hudbou celé inscenaci dodal velice temnou a mrazivou atmosféru. Samotnému mi po jejím poslechu naskočila husí kůže. Když se pak v divadle vše propojilo, doslova mi došel dech. Dominik u této inscenace dalekosáhle překonal svou dosavadní tvorbu, kterou pro Posun dodává.
A jde o klasickou činohru, nebo jdete více alternativně?
OV: Určitě se jedná o klasickou činohru. Nejsem příliš velký fanoušek alternativních inscenací. Asi bych si do takové režie netroufnul. A dost možná ani herecky.
DS Posun a další repertoár na Databázi českého amatérského divadla.
Postavy a herci
Patnáct účinkujících není zrovna málo, ale Shakespeare má v Macbethovi více postav. Které jste škrtli?
OV: Jak jsem se již výše zmínil, dokud všichni nestáli při poslední generálce vedle sebe na děkovačce, nedošlo mi, že jich je tolik. Ne že bych na někoho soustavně zapomínal, ale práce byly tak individuální, že jsem se zaměřoval spíše na jednotlivce a jaký vliv mají na jednání obou hlavních protagonistů. Byl to docela šok, když jsem si najednou uvědomil, kolik té práce opravdu bylo.
Škrtl jsem snad jen postavy Siwarda a Donalbaina a několik Duncanových pobočníků. Nějaké místo nebo dokonce dějovou linku bych jim vymyslel, ale zkrátka pro můj příběh nebyly důležité. K razantnímu snížení došlo i u čarodějnic, z nichž v mé hře zůstala pouze jedna. Dále takové postavy, jako jsou štítonoš, vrátný apod., ti šli z kola téměř automaticky a jejich pozice převzali ostatní postavy.
Naproti tomu jiné postavy dostali víc prostoru, jako například Lady Macduff, její syn, dvorní dáma a lékař. Jsou zde i postavy nové, jako například vrazi, kteří Macbethovi posluhují a plní jeho brutální příkazy. Tím, že jsem měl v práci s textem naprostou volnost, mohl jsem si promluvy postav libovolně upravovat, a to i během zkoušení. Například scéna z obýváku Macduffových vznikla z dojemné improvizace Dominika Roneše a Marka Petrovky. Každý z herců do své role dal to nejlepší i to nejhorší ze sebe a v některých scénách je to víc než patrné. Nikdo z herců se však nikdy nezalekl a do všeho šli s obrovským nasazením a kuráží. Proto mají dotyčné scény takový bezcitný a chladný náboj.
Lady Francesca Macbeth
Adélo, koho v inscenaci hrajete vy a jak se Vám spolupracovalo s Ondřejem a s celým týmem?
AV: V inscenaci Don Macbeth mi byla svěřena role přímo ikonická. Lady Macbeth, v našem pojetí pojmenová jako Francesca Macbeth. Přiznávám se, že jsem do této inscenace vstupovala s obavami. Přeci jen, od začátku zkoušení Matky v roce 2021 jsem nic nezkoušela a v Posunu vystupuji primárně v roli režiséra a uměleckého šéfa.
Byla to ale krásná práce. Ondřej je skutečně talentovaný mladý režisér, kterému nechybí odvaha a vlastní invence. Přišel s konceptem, který mě přenesl přímo doprostřed atraktivního mafiánského prostředí, avšak neztratil nic ze Shakespeara.
Bylo rovněž dost zvláštní, postavit se najednou vedle svého týmu jako „řadový herec“. Tedy nebýt tím, kdo má celou inscenaci řídí a má ji pevně pod kontrolou. Herečtí kolegové mi to ovšem velice usnadnili. Macbetha mi v premiérovém obsazení hraje Václav Kallus, impozantní a talentovaný mladý herec, který má s klasikou už zkušenosti. Výborně se mi také spolupracovalo s Anetou Růžičkovou (Lady Macduff). V minulosti jsme spolu hrály v několika inscenacích v Hradci Králové a myslím, že dobře jedna druhou doplňujeme.
A o DS Posun a kde jeho inscenace potkáte, promluvila Adéla Víchová také v Divadelním baru.
Divácká adresa
Lišil se způsob práce na Macbethovi od kupříkladu práce na Harrym Potterovi nebo Kuřačkách a spasitelkách?
OV: Určitě. Od obou zmíněných, ne-li od všech dosavadních inscenací, se Macbeth liší brutálností. V Harrym Potterovi bylo pár scén, kdy došlo k vraždě kouzelnickou hůlkou. Ale zde jsem chtěl v „umíracích“ scénách dosáhnout až naturalismu, který obsahuje originál.
Pro koho budete vašeho Dona Macbetha hrát? Uvádíte 14 let jako spodní věkovou hranici případného diváka, což téměř vylučuje účast žáků základní školy…
OV: Věk je spíše doporučený. V inscenaci je jedna intimnější scéna, kvůli které jsme chtěli varovat před návštěvou rodiče s malými dětmi. Dosud jsme myslím takovou scénu v žádné inscenaci neměli, tak chceme být krytí, že jsme na to upozornili.
Don Macbeth jde do finále
Řekněte jednou větou, proč by divák měl na Dona Macbetha přijít.
OV: Je to neskutečná jízda plná emocí, kterou budete rozdýchávat ještě cestou domů. Ale pokud vám nevadí sledovat dnešní televizní produkce, nemáte se čeho bát.
Premiéra je 14. června 2025. Kdy a kde proběhnou reprízy?
OV: Reprízy budou v příští sezóně probíhat v divadle Debut na Náměstí bratří Synků.
Na co se Vy osobně při uvádění Dona Macbetha nejvíce těšíte?
OV: Nevím, jestli „těšit“ je to správné slovo… Ale určitě s napětím očekávám reakce na svůj „zavrhnutý“ projekt, ať už budou pozitivní nebo negativní. Budu rád, až budu mít jasno, zda to bylo odůvodněné, nebo ne.
Telegraficky – co dalšího připravujete?
AV: Příští sezóna bude takzvaně „hrací“. Uvedeme jen jednu premiéru, kterou odhalíme na závěrečném večírku na počest konce páté sezóny (27. 6. od 18.00 v klubu Prostor Elementů v Praze). Máme momentálně poměrně bohatý repertoár a rádi bychom ho představili divákům nejen v Praze, ale i v jiných městech.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
