Rozhovory

Švýcar a Déčko – nadšení amatéři mezi Karlovými Vary a světem

V pátek 13. června 2025 proběhla v divadle Husovka v Karlových Varech historicky první premiéra, které náleží přízvisko „světová“. Viktor Braunreiter napsal pro Divadelní studio D3 a zejména pro herce Petra Richtera hru Švýcar o významné historické karlovarské osobnosti, lékaři Jeanovi de Carro. Druhá premiéra proběhne nyní, v pátek 20. června. Povídala jsem si s autorem Viktorem Braunreiterem a představitelem titulní role Petrem Richterem.

Jak Tě napadlo napsat hru právě o Jeanovi de Carro?
VB: Důvodů je hned několik. V letošním roce slavíme 255 let od jeho narození. Dále jsme hledali téma na představení „za odměnu“ pro Petra Richtera. Jejich podoba mě také dost inspirovala. Co je ovšem nejdůležitější, tahle osobnost Karlových Varů si o to prostě říkala.

A co byl ten člověk vlastně zač?
VB: Byl skvělý. Světoběžník, který našel domov v našem městě. Uznejte, že to se nestává každý den. Jako lékař byl megahvězda a skvělý profík. Jako člověk – nadšený amatér. Uznej, že pro ochotnický soubor je to skvělá látka. Prožil neuvěřitelný život a vše, co se v jeho průběhu naučil, pak zúročil právě v Karlových Varech.

A Tvůj vztah k de Carrovi v kontextu dalších významných karlovarských osobností?
VB: Doktor David Becher je jasná jednička. Průkopník moderní léčby. Změnil tady úplně všechno. Dodnes jeho odkaz v lázeňském lékařství žije.

Karel IV. Bez něj by tu byl jen les, kam nikdo nechce.

Lützow, kverulant a sympaťák. Nadhled a lehká irone.

Ovšem de Carro, to je utajená hvězda našeho města. On se opravdu rozdal, možná proto stojí skromně v pozadí. Když si ovšem člověk začne dohledávat podrobnosti o jeho životě, nestačí se divit… Do Švýcara nešlo použít vše. Chtěl jsem akcentovat jeho pobyt v našem městě a hlavně atmosféru jeho doby. Nechtěl jsem velkou výpravu. Chtěl jsem vyprávět o jeho myšlenkách a podnětech. To se do scénáře dostalo. Jsem spokojený. Hlavní představitel Petr Richter uchopil postavu zgruntu a přesně tak, jak si doktora de Carro představuji. Je to především člověk. A to je skvělé.

Když jsi přečetl scénář Viktora Braunreitera, co Tě napadlo jako první?

PR: Že jak Viktora znám, ten text úplně není v jeho duchu.

Proč?

PR: Myslel jsem si, že to bude větší švanda… Ale při zkoušení se ukázalo, že první dojem byl nepřesný. I když zkoušení probíhalo pod Viktorovou kuratelou, který bazíroval na každém slovíčku. (Lehce škodolibě se směje) Ale vážně – vedl si profesionálně. A při zkoušení byla veliká legrace, protože chrlil spoustu anekdot, průpovídek, historek… A podle prvních premiérových reakcí, které jsou spíš „usmívací“ než „hurónsky řehtavé“, by Švýcar mohl fungovat nejen jako regionální komedie.

Znal jsi Jeana de Carro?

PR: Osobně ne.

To doufám. Ale vážně – věděl jsi o něm?

PR: Jeden čas fungovala nad kostelem Maří Magdalény vinárna s jeho jménem. Takže jsem věděl, že někdo takový existoval, ale netušil jsem kdy a co představoval. Když jsem si po první čtené přečetl jeho životopis a odborné články, tak mi padla brada. Řekl bych, že po Davidu Becherovi byl v lázeňském lékařství největší osobnost.

Jak sis k němu hledal cestu jako herec?

PR: Bavilo mě, že komedie je napůl didaktická. Že divákům, místním i přespolním, osvětlujeme de Carrův životní příběh. A mám spoustu partnerek. Mít kolem sebe tolik půvabných žen – a Viktor vymyslel několik erotických scén – je velmi příjemné.

A co bys inscenaci přál?

PR: Bylo by fajn, aby na ni lidi chodili. Aby se bavili. A aby karlovarští de Carra objevili.

Reakce divačky J. H. na Facebooku 14. 6. 2025: „Husovka na recept aneb když J. D. Caro léčí divadlem. Premiéra, která by prošla každou kontrolou léčebných postupů! Viktor Braunreiter předepsal pacientům (čti: divákům) přesně nadávkovanou komedii s účinnou látkou smích 500 mg, aplikovanou do hlavní role Petrem Richterem — a jak se ukázalo, lék byl přesně na míru. Režijní laboratoř Anny Ratajské pak zajistila, že celá kúra probíhala hladce, bez kontraindikací, zato s jasným terapeutickým účinkem: záchvaty smíchu, spontánní potlesk a výrazné zlepšení nálady u všech přítomných. Divadlo Husovka praskalo ve švech, pacienti odcházeli nadšení — a na další dávku už se hlásí další čekatelé. Závěr? Komedie úspěšně klinicky ověřena, povolena k opakovanému podávání! Já se bavila a všem doporučuji.“

Korespondenční reakce divačky H. F.: „Aničce Ratajské a Žance Selecké, prosím, vyřiď moje poděkování za představení a za moc pěkné kostýmování, to už jsem dlouho neviděla. Petrovi ještě jednou hlubokosklon. Prostě je to Makropulos.“

Pro další termíny Švýcara sledujte informace na Facebooku, Instagramu nebo YouTube.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!