Finský Společník v české premiéře MonAmour Mnich

Kdo ví, co je monodrama, musí vědět, kdo je Monika Nováková. Ano, to je ta sympatická dáma hrající výhradně divadlo jednoho herce, která je pověstná svou neskutečnou schopností zaskočit jako náhradník za (často na poslední chvíli) rušená představení. Určitě máte mnozí v živé paměti její excelentní Modelku XXL nebo autorskou inscenaci Dokud se randí. Vystupuje pod značkou divadla MonAmour Mnich. A na podzim 2026 chystá premiéru dalšího kusu.

Autor: Vladimír Altán Mátl

MonAmour Mnich, zapsaný spolek

Soubor MonAmour je založen na dlouholeté úspěšné spolupráci Moniky Novákové a Bety Minářů. Poté, co se Monika přestěhovala v roce 2020 z Dačic do Mnichu a Bety zakotvila svůj pracovní život v Jindřichově Hradci, bylo jasné, ze Mnich bude tou správnou domovskou scénou.

Soubor se prozatím zaměřuje výlučně na divadlo jednoho herce. Aktuální repertoár čítá autorskou inscenaci Dokud se randí, se kterou soubor získal doporučení na Národní přehlídku venkovských divadel 2023, Jiráskův Hronov 2023 a zvítězil na Národní přehlídce divadel jednoho herce Kaznějov 2023. Dále je v repertoáru souboru inscenace Modelka XXL, se kterou v roce 2024 získal soubor vítězství českého i národního kola FEMAD, vítězství na Národní přehlídce venkovských divadel Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou a hlavně nominaci do programu Jiráskova Hronova 2025. V roce 2025 se pak repertoár souboru rozšířil o v pořadí již druhou autorskou inscenaci s názvem Přeplněné prázdno (premiéra 11. 1. 2025).

Nová inscenace Služebník má naplánovanou premiéru na 26. září od 19:30 v KD Mnich.

Ach, ty vztahy

Moniko, obě zmíněné slavné inscenace byly věnovány vztahům mezi ženami a muži a i tvá doposud poslední inscenace Přeplněné prázdno se toho dotýkala. Všechny se odehrávaly, řekněme, v reáliích naší kotliny, ačkoliv téma je jistě platné po celém světě. Je to nějaká obsese nebo tě prostě taková témata vzrušují (myšleno z hlediska tvůrčího)?

MN: Neřekla bych, že mě ta témata přitahují. Spíš mám pocit, že si mě nějak podezřele vybírají. Život mi čas od času připraví nějakou zkoušku, já si ji poctivě odpracuju, trochu si pobrečím, trochu zanadávám… A když už to mám úspěšně za sebou, byla by škoda z toho neudělat divadlo.

„Tak v tom nejsem sám.“

Myslím, že diváci nepotřebují poslouchat o dokonalých životech. Těch mají plný internet. Mnohem radši vidím, když se někdo v hledišti usměje a řekne si: „Tak v tom nejsem sám.“ Vlastně je naše tvůrčí psaní o mých karambolech takový druh terapie. Pro všechny strany. A zadarmo.

Nyní tedy přicházíš s novým neautorským kusem, ačkoliv vím (zákulisní informace), že jsi zkoušela pracovat na nové autorské divadelní hře. Je to odloženo, nebo uloženo k zapomnění?

MN: Zapomenutá? Kdepak. Jen jsem po cestě zjistila, že napsat hru je podstatně jednodušší než si přiznat, že ještě není hotová. Je to můj první samostatný autorský počin, a čím déle ho mám před sebou, tím víc mě napadá, co ještě změnit. Což je skvělá zpráva pro tu hru. Horší pro můj časový rozvrh.

Příště Nalezené mezi kapkami?

Ale vážně… moc bych si přála, aby mojí příští inscenací byly právě Nalezené mezi kapkami. Je to komedie a zároveň asi největší divadelní výzva, do které jsem se zatím pustila. Tak si prostě ještě nechávám čas. Ve skutečnosti ale možná ne proto, abych ji dopsala, ale abych sebrala odvahu ji pustit do světa. A pak mě čeká ještě jeden úkol – vzbudit stejné nadšení, jaké pro ni mám já, i u nějaké režisérky.

Přicházíš tedy s inscenací pod názvem Služebník. Jako autor je uveden Kari Hotakainen, který je jedním z nejvýraznějších současných finských spisovatelů. Věnuje se i dramatické tvorbě, ale tento titul jsem v jeho biografii nenašel. Jak to tedy je, pokud to není tajemství?

MN: Ano, bude to česká premiéra, což je pro nás samo o sobě velká výzva. Když uvádíte titul, který u nás ještě nikdo nenastudoval, nemáte se o co opřít. Nemůžete si říct: „Tak to dělali tamhle a tamhle.“ Prostě jdete vlastní cestou.

Původní text pro herce – muže

Další výzvou bylo, že původní text vznikal pro skvělého finského herce Marttiho Suosala. Sám autor sice připouští, že roli může hrát i žena, ale o to náročnější bylo hledat interpretační cestu, aby všechny situace působily přirozeně a uvěřitelně i v ženském podání. Protože některé věci jsou prostě univerzální… a některé zase ne.

Můžete být sebelepší herečka, ale neskutečnou radost z toho, že mají ve slevě nadupanou sbíječku, prostě věrohodně nezahrajete. A právě hledání těch drobných interpretačních východisek bylo na celé práci možná to nejzajímavější.

Na plakátu k inscenaci držíš v rukou otevřenou matrjošku. Pro toho, kdo to nezná, jedná se o tradiční ruskou dřevěnou, ručně malovanou figurku (panenku), která se dá otevřít a uvnitř je její menší kopie, a v ní další, až do té nejmenší. Má to nějaký symbolický význam?

MN: Má. A docela zásadní. Ale kdybych vám ho teď vysvětlila, přišli byste o kousek představení. Matrjoška je totiž přímo součástí příběhu, není to jen výtvarný motiv na plakátu. A protože v sobě nese jednu z hlavních metafor celé hry, byla by škoda ji teď úplně rozebrat.

Inspirace Shrekem?

Když už ale mluvíme o metaforách… Při prvním čtení Služebníka se mi vybavila velmi podobná myšlenka Shreka. Toho zeleného zlobra, jehož nejvěrnějším přítelem byl neskutečně ukecaný oslík. Shrek v jednom z dílů prohlásil, že je jako cibule, protože má vrstvy. 

Jestli byl Kari Hotakainen inspirován Shrekem, nebo naopak inspiroval Kari Hotakainen Shreka, to si opravdu netroufám posoudit.

Nešlo si nevšimnout, že tvé příjmení Nováková je přeškrtnuté a je připsáno Andělová. Je to trochu bulvární otázka, ale znamená to, že už jsi dorandila a ten pravý se našel?

MN: Ten pravý se našel. Jen zatím neměl potřebu pokleknout. Uvidíme, co život přinese…

Ve skutečnosti se ale vracím ke svému rodnému příjmení. Uvědomila jsem si, že jedním z důvodů, proč jsem zůstávala Novákovou, byla moje dcera. Jenže ta už je dospělá a mám takové tušení, že vody Nováků dřív nebo později opustí taky. Tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas vrátit se tam, odkud jsem vyplula…

Táta je jen jeden!

Ale tím nejdůležitějším důvodem je něco jiného. Je to moje malé poděkování tatínkovi. Je tím nejlepším Andělem, jakého jsem si mohla přát. Všem ostatním Andělům a Andělkám z rodu se omlouvám. Jste úžasní, ale táta je jen jeden.

Ale nebojte… na Novákovou budu slyšet ještě dlouuuuho.

Tvojí dvorní režisérkou je Bety Minářů. Je jí i protentokrát. Čím to je, že to mezi vámi tak funguje? Je to proto, že jste si podobné a nebo naopak, že jste protiklady, které se přitahují? A kecáš jí hodně do režie?

MN: Bety je mojí dvorní režisérkou už od mé druhé role, ještě pod hlavičkou Divadelního spolku Tyl Dačice. A jsem za to neskutečně vděčná.

A jestli jí do toho kecám? Neskutečně! Jsem v tomhle směru úplně nezastavitelná. Ale myslím, že nám tenhle způsob práce oběma vyhovuje. Aspoň soudím podle toho, že jsem od ní ještě nedostala ránu mezi oči.

Nápady použitelné jako sněhové řetězy v srpnu

MN: My způsobu naší spolupráce říkáme blýskavice. Sedneme si a začneme bez cenzury sypat úplně všechno, co nás k danému problému napadne. Většina těch nápadů je použitelná asi jako sněhové řetězy v srpnu, ale občas se mezi nimi objeví jedna malá myšlenka. Ta se zachytí u té druhé, ta na ni něco naváže, první zase přihodí další kousek… a najednou z toho vznikne řešení, ke kterému by ani jedna z nás sama nikdy nedošla.

A právě to mě na společné práci s Bety baví nejvíc. Nemáme potřebu si dokazovat, čí nápad byl lepší. Když se nás pak někdo zeptá, která z nás na něco přišla, většinou už to ani neumíme říct.

Zůstávají na repertoáru i původní inscenace, nebo už některou odstavuješ? Ptám se proto, kdyby se snad někde ještě našlo nějaké místo, kde bys nehrála.

MN: Aktuálně držíme na repertoáru všechny tři inscenace. Ale s ohledem na moji mozkovou kapacitu už pomalu připravujeme derniéru Přeplněného prázdna. Je to naše nejnovější hra, ale zároveň asi divácky nejnáročnější. Dokud se randí z roku 2023 i Modelka, kterou jsme v původní podobě nastudovaly už v roce 2018 ještě v Dačicích, si pořád žijí vlastním životem.

Nesmrtelná teta Modelka XXL

A ano, je to až k nevíře, ale o Modelku je i po osmi letech pořád zájem. Upřímně jsem si myslela, že už jsme s ní objely všechno, co se objet dalo. Jenže pořád se objevují další místa. Pracovně jí proto říkáme „Nesmrtelná teta“.

Jenže všechno jednou končí. Rozhodla jsem se, že jí dám ještě příští rok a pak půjde po žních k Turkovi. Už je čas. Vyjde to akorát na moje kulatiny, tak se s ní rozloučím u té příležitosti. Myslím, že to bude pěkná pocta ženě, která byla takových let mou součástí. 

Vyhlížíš už nyní do budoucnosti a plánuješ co dál, nebo jsi spíše pohlcena současnou novinkou?

MN: Jéje… moje hlava je neustále plná nápadů, možností a nových cest. Je to taková nekonečná klubanice všeho možného i nemožného. Ale umím si stanovit priority, takže teď se stoprocentně soustředím na Služebníka. A to nejen na premiéru, ale i na všechny reprízy, které nás čekají před přehlídkovým maratonem příští jaro. Právě první ohrávky totiž teprve ukážou, co ještě potřebuje doladit.

Obec Mnich

První písemná zmínka o vsi se datuje rokem 1352, kdy patřila Pelhřimovi z Mnichu. Historie obce je ale pravděpodobně mnohem starší. Na místě dnešní vesnice stával opevněný hrad s hospodářským dvorem. Roku 1398 měl Mnich tři majitele – Jindřicha, Mikuláše a Viléma, z nichž jediný Mikuláš se píše podle Mnichu, a to i v době, kdy ves již nevlastnil. V roce 1780 měla obec 45 popisných čísel, byla zde fara, myslivna, dva mlýny, ovčín, kovárna a pastouška. V roce 1848 byla panství Červená Lhota, Kamenice nad Lipou a Nový Etynk (Nová Včelnice) sloučena do c.k. Okresního hejtmanství Kamenice nad Lipou.

V současnosti je Mnich samostatnou obcí se 408 obyvateli (2025) a památkově chráněným kostelem svatého Jana Křtitele. Leží nedaleko Kamenice nad Lipou. 

Dětský soubor v Mnichu?

A pak? V hlavě už samozřejmě nosím realizaci Nalezených mezi kapkami, založení dětského divadelního souboru u nás v Mnichu i tu nejhříšnější myšlenku monodramatické herečky – zahrát si divadlo ve více lidech. Ale nechávám tomu volný průběh. Čas ukáže, co přijde dřív a co si ještě bude muset chvíli počkat.

Jedno ale vím jistě. Chci se dál potkávat s úžasnými lidmi kolem divadla. Protože právě oni jsou tím nejlepším, co mi divadlo do života přineslo.

Toužíte po dalších a konkrétnějších informacích? Podívejte se na web divadla MonAmour Mnich a jejich Facebook.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!