Bez lásky nejsi nic? Premiéra Love Story v Karlových Varech

Divadelní studio D3 uvádí v sobotu 3. října 2026 v karlovarském divadle Husovka premiéru hry o jednom muži a třech ženách Love Story. Románovou předlohu napsal Isaac Bashevis Singer, autorem dramatizace je Karel František Tománek. Závažná témata ukrytá ve zdánlivě banálním příběhu jsou v inscenaci Divadelního studia D3 Karlovy Vary k smíchu i k pláči vyváženým způsobem. Povídala jsem si s režisérkou Annou Ratajskou a principálem Déčka a zároveň představitelem hlavní role Lubošem Štěpánem.

Synopse Love Story

Židovský obchodník Herman Broder strávil druhou světovou válku ukryt ve stodole a přežil díky pomoci služky Jadwigy. Když se po válce dozví, že jeho žena a děti zahynuly v koncentračním táboře, žení se s Jadwigou a emigruje do New Yorku. Tam se živí psaním odborných článků o talmudu, je věčně na cestách a v mezičase navštěvuje krásnou Mašu. Jednoho dne ho dostihne zpráva, že jeho první žena přežila…

Love Story jednoho muže a tří žen

Nepřátelé: Love Story se jmenuje román, který napsal Isaac Bashevis Singer. Existují dvě jeho dramatizace – Vlci Agnieszky Osiecké a Love Story Karla Františka Tománka…

LŠ: Já jsem od Aničky Ratajské dostal zhruba před deseti lety scénář Vlků – a k tomu záznam z Divadla Petra Bezruče – s tím, že bych měl hrát Hermana. Ten příběh mě velmi zaujal. Ale pořád jsme neměli představitele dalších postav, dělaly se jiné projekty… A teď jsme se k Singerovi vrátili, protože hra má silné a v dnešní době hodně aktuální téma.

Aničko, místo Vlků jsi nakonec pro inscenování zvolila novější dramatizaci Karla Františka Tománka…

AR: Osiecká je blíže ženskému vidění situace, o které hrajeme. Tománek tu situaci nahlíží více z hlediska mužských postav. U Osiecké hraje obrovskou roli židovství a rituály kolem něj. U Tománka má příběh přiznaně obecnější platnost. A také je v dialozích údernější. A tak padla volba na něj.

Proč vůbec tento příběh? Příběh o jednom muži a třech ženách?

AR: Zabývám se dlouhodobě otázkou jednání mužů v produktivním věku – a neustále mě překvapuje. Překvapuje mě výběr, výdrž a setrvání ve vztazích, ve kterých jim není dobře. Ať už kvůli kráse protějšku, pohodlí nebo vzrušení v nich setrvávají, přestože je šťastnými nečiní. Dnes – ale v padesátých letech dvacátého století, kdy se Love Story odehrává, to bylo stejné… Mám kolem sebe několik takových mužů, vzdělaných, pohledných, šarmantních a bystrých a někdy při zběžném pohledu, jindy při hlubším prozkoumání jejich protějšků nepřestávám žasnout. Je to pro mě záhada, které nikdy nepřijdu na kloub. Ale chtělo se mi se z toho vyžvanit.

Dvakrát tři je Love Story

V Love Story jsou tři silné ženské postavy – Tamara, kterou hraje Petra Poláková, Jadwiga v podání Dany Hodinové a Maša Pavlíny Šponiarové. Všechny tři hlavního hrdinu svým způsobem milují. Proč?

LŠ: Proč Hermana milují? Netuším. Divím se při každém pohledu do zrcadla. (smích) Jim jde samozřejmě o duši, ne o tělo. (další smích) Jadwiga se na Hermana upnula v Polsku. S Tamarou prožil kus života. A s Mašou je to fyzická záležitost, živočišnost a sex.

AR: Žena to má o něco jednodušší v tom, že když se rozhodne někoho milovat, většinou dál zkoumá, co jí to přináší, ale už nezkoumá, co jí to bere. Ženské rozhodnutí „toho miluji, toho chci, toho budu mít“ se rovná přání splněnému, ale ne zcela… Musím to říct jinak a ze své zkušenosti. Když dojde na naplnění rčení „přej si něco a dostaneš to“, většinou – ne vždycky, ale většinou – se nestačíme divit, co jsme to dostaly. A trvá nám dlouho – nebo taky věčně – než se z toho dostaneme.

Neprozradíme, se kterou z dam nakonec Herman skončí… Ale proč zůstává se všemi třemi déle, než je zdrávo?

LŠ: Každá mu přináší něco jiného. Ale ve všech třech případech něco důležitého.

AR: Na jedné straně je vděčnost, na druhé neznalost okolností a na třetí vášeň. Jak Herman prožívá svůj třetí vztah, tak by chtěl asi opravdu žít – ale nedokáže se vzdát těch zbývajících. Ať už za to může historie či jeho vlastní neschopnost, prostě se to nedaří. Šlape po jiných cestách, chtěl by jít po té jedné konkrétní – ale nejde to. K čemu to povede, k jakým následkům – to diváci uvidí v naší inscenaci.  

Love Story není jen milostný trojúhelník

Kromě tří ženských postav tvoří Hermanův svět tři mužské. Kdo je Leon, kterého hraje Martin Cirkl?

LŠ: Mašin manžel. Ohrožení Hermanova života s Mašou. A také jeho jistot, protože ho potkává tu v baru, tu u rabína, tu ve vlastním bytě… A sehraje velkou roli v řešení zápletky.

Zápletka zatím působí jako tuctová situační komedie.

AR: Otevírá ale složitější témata. Leccos napovídá postava Rabína.

LŠ: Rabín je zaměstnavatel. Jinak by ho Herman nevyhledával. Jako toho, kdo ztělesňuje (aspoň to tak chvíli vypadá) svět víry, už vůbec ne. Navíc ho zklame, místo jistoty mu nabídne další nejistotu… Větší vliv má Herman na rabína než rabín na něj.

Dodejme, že ho hraje Zdeněk Daněk… A co postava Pešelese? Inscenaci vlastně otevírá, dlouho není patrné, co je zač, Petr Richter ho hraje jako člověka velmi roztomilého…

AR: Pešelese by možná jiný režisér škrtl. Téma svědomí, které mě dlouhodobě zajímá a je motem většiny mých divadelních kusů, se dá inscenovat bez této postavy. Jenomže Pešeles je pro mne personifikace svinstva, které je tady od chvíle, kdy jsme slezli ze stromů – a je věčné. Zahrnuje faleš a malost, chování lidí, kteří se pod maskou laskavosti a vstřícnosti dopouštějí těch největších zrad. Ve hře má funkci, která ho zdánlivě ukotvuje v americké historii – ale jako typ, který dnes bohužel běžně vidíme na politické scéně, hru naopak velmi přibližuje dnešku.

Aničko, a jaký vliv má na Hermanovu nerozhodnost jeho válečná zkušenost ze stodoly?

AR: Asi jako u všech lidí, kteří prošli dlouhým, několik let trvajícím permanentním ohrožením života, je škrábanec, který zůstane na duši, neodstranitelný. Z těch lidí se stanou, aniž bych chtěla snižovat jejich charakter, poserové. Prostě se budou po celý zbytek života bát. A jak se říká, pátý jezdec je strach. Strach, který je daleko ničivější než reálné hrozby.

Dva závěrečné přípodotky

Luboši, studuješ režijní školu ADA a připravuješ se na vlastní režijní práci. Vybral by sis tento kus?

LŠ: Pro začátek určitě ne. Oslovily mě osudy zobrazovaných lidí, jejich jednání směřující k tomu, aby byli schopni přežít v novém prostředí, a hlavně – aby dokázali žít se svým vlastním svědomím… Ale zatím jsem ve fázi „jednodušší téma a lehčí žánr“. Love Story je hodně těžká a nejsem si jistý, jestli bych ji dokázal uchopit. Jestli bych dokázal některé věci pojmenovat sám sobě, natož hercům a potom divákům… Po půlročním zkoušení leccos vidím jinak, konkrétněji. Díky Aničce a jejímu vedení. A díky společné práci.

Aničko, většina postav má 40+. Myslíš, že by Love Story mohla něco říct mladší generaci? Když tam mladí vlastně nemají generačně spřízněnou postavu?

AR: Myslím, že od patnácti, v dnešní době možná od třinácti let, je hra určitě srozumitelná – příběh i téma, o kterém hrajeme. Nevím, jestli se na středních školách vyučují předměty jako etika, vztahy, zodpovědnost k lidem kolem sebe. Nebo zodpovědnost vůči historii našich otců, matek, babiček, dědečků a tak dále… To, že se člověk neschová před svým svědomím, je téma, které by mohli pojmout už středoškoláci. Stejně jako lidé zralí… Nebo o něm alespoň přemýšlet.

Titulky Love Story

Divadelní studio D3, z. s. Karlovy Vary, Isaac Bashevis Singer, Karel František Tománek: LOVE STORY. Úprava Anna Ratajská a Petra Richter Kohutová, režie Anna Ratajská, dramaturgie Petra Richter Kohutová, scéna Luboš Štěpán, kostýmy Anna Ratajská, výtvarná spolupráce Tereza Johanovská. Účinkují Luboš Štěpán (Herman), Dana Hodinová (Jadwiga), Pavlína Šponiarová (Maša), Petra Poláková (Tamara), Zdeněk Daněk (Rabín), Martin Cirkl (Leon) a Petr Richter (Pešeles). Premiéra v sobotu 3. října 2026 v 19.30 hod. v divadle Husovka v Karlových Varech.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!