Splněný sen Vladimíra A. Mátla – Slečna Julie

27 října, 202119 ledna, 2022 Tomáš Čivrný

V sobotu 23. října 2021 proběhla v brněnském Divadelním studiu „V“ premiéra inscenace Slečna Julie v režii Vladimíra Altána Mátla. A právě s Vladimírem jsem si povídal o pocitech z premiéry, pozadí vzniku inscenace a mnohém dalším.

Jak to celé vzniklo?

Vláďo, „doma“ jsi v Dobroníně v souboru s názvem ZMATKAŘI. Zároveň vím, že spolupráce s brněnským souborem není tvá první. Prozraď kolikátá je a jak jsi se původně vůbec do Divadelního studia “V“ dostal.

VAM: Druhá. A když to přišlo poprvé, byl jsem velmi překvapen. „Véčko“ jsem poprvé viděl na TDJ s představením inscenace Valerie a týden divů a zůstal jsem naprosto ohromen. Proto by mě nikdy nenapadlo, že tak zkušený a vyspělý soubor pozve na režii někoho, jako jsem já. Myslím ale, že za tím tak trochu stojí Matěj Pulkrábek z „Véčka“, který je „příbuzensky propojen“ s DS Kroměříž, který se mě kdysi na možnost režírování ve „Véčku“ opatrně zeptal. Přesto jsem si nemyslel, že to pozvání přijde. Možná si řekli, když zvládl dojíždět do Kroměříže, tak proč by nezvládl Brno. Podotýkám, že jsem to přijal s velkou pokorou, protože režijní jména podepsaná pod jejich inscenacemi byla zvučná. Ale zřejmě jsem obstál, když mě pozvali i podruhé.

Ohromen Julií

Pojďme k inscenaci Slečna Julie – jakým způsobem si postupoval? Věděl jsi, že tento text chceš dělat a v brněnském souboru hledal herce nebo jsi rovnou věděl, s kým chceš spolupracovat a hledal pro ně vhodný titul? Slečna Julie je na prknech, dle mého názoru, k vidění docela často. Uvádí ji, jak profesionální tak i amatérská divadla. Namátkou mohu jmenovat DJKT Plzeň, Divadlo na Maninách, pražský amatérský soubor KoMa. Viděl jsi některou z těchto verzí?

VAM: Slečnu Julii jsem viděl na divadle jen jednou, a to v provedení Horáckého divadla v Jihlavě někdy v roce 2000 s Martynou Klimáčkovou v titulní roli. To jsem teprve s amatérským divadlem začínal. Byl jsem tak ohromen, že jsem si hrdopyšně slíbil, že jednou ji zinscenuji. No, trvalo to 21 let a přišlo to vlastně náhodou. Michal Foff (představitel Jeana) mi napsal během koronapauzy, že by si rádi s kolegyní Evičkou nazkoušeli nějakou „klasiku“ v malém, a připomněl i můj slib, že se do Véčka ještě vrátím. Zrovna v té době přišly synopse s divadelními hrami autorů, u kterých jsou již volná práva. A tam, mezi nimi Slečna Julie. A Evička Julie byla, jednoznačně. Jen u Michala bylo potřeba trochu přesvědčování (sebe nebo jeho?), že Jean nemusí být nutně „mladý hezoun“.

Vím, že je hra dost často uváděná, byla dokonce i zfilmovaná, ale já se nerad vystavuji riziku možného ovlivnění či opisování, a tak jsem nakonec byl docela rád, že jsem si toho z inscenace v HDJ moc nepamatoval. Vstoupil jsem do toho s čistou hlavou, ale s velkým odhodláním.

Slib je slib

Čím tě „Julie“ oslovila? O čem podle tebe hra je?

VAM: Jak jsem již uvedl, byl to takový slib daný sám sobě. Slečna Julie se může někomu zdát být již neaktuální. Podle mne je ale její téma nadčasové. Manipulace, prospěchářství, lež i přetvářka, vášeň, láska čistá i falešná, pochyby, touha po moci, po postavení, po penězích, ale i víra či nevíra v boha, to jsou věci, které jsou trvalé. Ty nás provázejí co je lidstvo lidstvem.

Od roku 1890 vzniklo celkem 8 překladů této hry do češtiny. Četl jsi i jiné překlady než ten od Františka Fröhlicha z roku 2000, který inscenujete?

VAM: Překlady jsem si nechal zaslat dva. Tebou zmíněný Frölichův a Vohryzkův, protože další jiný nebyl v tu chvíli k dispozici, nebo jsem spíše víc nehledal. Ani jeden nebyl zcela dle mých představ. Proto jsem se rozhodl pro vlastní úpravu textu s využitím překladu Františka Fröhlicha, ačkoliv jsem původně myslel, že vlastně dělám na Vohryzkově překladu. Chyba nastala někde na trase. Projevil se tím ve mně rodilý zmatkař.

Inscenační postup

Osobně jsem měl možnost vidět zpracování právě pražského amatérského souboru KoMa, kteří si ke spolupráci přizvali profesionálního choreografa a režiséra Libora Vaculíka. Ten pak následně režíroval i onu zmíněnou verzi v Plzni. Obě inscenace stojí na pohybových dovednostech aktérů a výrazné pohybové stylizaci. Jaké inscenační postupy a prostředky jste zvolili vy?

VAM: Věděl jsem o tom, že inscenátoři u tohoto textu velmi rádi volí nějaké ozvláštnění (balet, tanec, jiné výrazové prostředky), snad jakoby původnímu textu nevěřili. Jako by jim přišel příliš nudný. Přitom ten příběh sám je fascinující. Pokusil jsem se proto o náročnější cestu. Za použití minimálních scénografických prostředků odvyprávět právě jen ten příběh. Celou inscenaci jsem tak postavil na důsledné práci s herci a se sdělovaným textem. Mým přáním je, aby z nich divák nespustil oči a byl zároveň pohlcen příběhem. Všichni herci mou představu víc než naplnili, zda byl uspokojen i divák, to si neodvážím posoudit. To se ukáže teprve časem. Jak víš, premiérové publikum je specifické a příznivě naladěné.

Jak dlouho trvalo zkoušení?

VAM: Začali jsme koncem června spolu s uvolněním opatření a zkoušeli v průběhu prázdnin. Já jsem jezdil do Brna jednou týdně, kolegové si pak dali vždy v týdnu ještě jednu opakovačku beze mě. No a generálky jsme měli 4 v týdnu.

Divácké přijetí

Na jaké tituly a především žánry jsou diváci „Véčka“ zvyklí? A jak tedy premiérové publikum představení přijalo?

VAM: Odpověď na tuto otázku dává Katka Adamcová Kusá, vedoucí souboru: „Vzhledem k tomu, že na repertoáru máme nejčastěji pohádky pro děti, a pro dospělé publikum pak spíše komedie (i když o výjimky se občas snažíme), tak jsme našim věrným divákům možná tentokrát způsobili šok… Ale ohlasy po premiéře jsou zatím velmi kladné, uvidíme, co na to řekne publikum na reprízách.“

Jaké pocity si z premiéry odnášíš ty? A herci?

VAM: Začal bych u herců, jestli dovolíš. Poprosil jsem je o osobní vyjádření:

Katka Adamcová Kusá (Kristina): „Vlastně smíšené. Bylo zvláštní po takové dlouhé (covidové) době zase zkoušet a zrovna takovýto kousek, ale možná právě proto jsem měla krásný pocit, že je fajn zase pracovat na něčem „náročnějším“. Navíc role Kristiny je hodně zajímavá, přestože má nejméně textu, tak prochází velmi zajímavým vývojem a její hraní mě hodně baví.“

Michal Foff (Jean): „Mám dva pocity. První je obecný: K čemu nám je, že dokážeme rozlišit dobro a zlo, když se potom člověk k člověku dokáže takhle chovat. A druhý, herecký: Takovou roli už nedostanu.“

Eva Ardaya Salvatierra (Julie): „Já na to asi nedokážu úplně odpovědět, vždyť mě znáš! Něco si vymysli! Opravdu zatím nevím, co bych napsala. Tedy, my jsme to s Julií probíraly a došly jsme ke konsenzu: ona sama i mé exhibicionistické já projevují spokojenost a (částečně zvrácené) zadostiučinění, takže za nás asi všechno v pořádku.“

VAM: Já k tomu jen dodám, že jsem premiéru prožil takřka v euforickém stavu, což není pro režiséra vůbec dobré. Prostě splnění snu, je splnění snu. Až jí uvidím střízlivějšíma očima, možná zneklidním…

Termíny reprízy

Prozraď nám prosím termíny repríz a případných – již smluvených zájezdů?

Odpovídá Katka Adamcová Kusá (principálka): První repríza je naplánována na 6. 11., druhá 5. 12. Zatím jediný potvrzený zájezd máme do Kroměříže na předplatné, tam budeme Julii hrát 16. 12. O účasti na nějaké soutěžní přehlídce zatím uvažujeme. Na našich stránkách divadlov.cz si pak další termíny zájemci mohou dohledat. Přidáváme je postupně, zhruba na měsíc dopředu.

Slovo na závěr?

VAM: Co dodat. Člověk je toho teď plný a až čas ukáže, zda to byla volba dobrá. Asi by se slušelo poděkovat všem, co se na průběhu a přípravách podíleli, všem těm obětavým duším z „Véčka“. Jistě i našim rodinám a přátelům, kteří nás podpořili. A jedno speciální poděkování od Michala: “Poděkování Brunovi (Evin pes – občas přítomný na zkoušce), že přes všechno co jsem jeho paničce dělal, mě ani jednou nepokousal.“

Vláďo, děkuji za rozhovor. Tobě, souboru i inscenaci přeji jen to nejlepší.

VAM: My děkujeme tobě i portálu Divadelník.cz za zájem, a také za skvělou práci pro propagaci amatérského divadla!