Cry baby cry v Lomnici nad Popelkou

14 srpna, 202328 srpna, 2023 Lukáš Frydrych

Divadelní spolek J. K. Tyl v Lomnici nad Popelkou nastudoval novou hru CRY BABY CRY. Premiéra proběhla v pátek 21. července 2023 a odstartovala Lomnické kulturní léto 2023. Autorskou hru, která vznikala v šatně Švandova divadla v Praze, si vyhlédla a zrežírovala Renata Tomešová, která má herecké i režisérské zkušenosti. Jako režisérka dbá hlavně na to, aby výsledek byl uvěřitelný.

Renata Tomešová – herečka a režisérka, členka divadelního spolku J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou. V červenci letošního roku uvádí svou pátou režii, jedná se o hru Cry baby cry. Už v čase premiéry nosí v hlavně další divadelní plány. Renata je maminkou tří úspěšných mladých mužů. Umělecké vlohy nejvíce zdědila dvojčata Jakub a Roman. Snaží se stíhat a taky si užívat roli babičky čtyř skvělých vnoučat. Se svými syny si na ochotnické scéně zahrála a věří, že se takové spojení ještě někdy podaří. Civilním zaměstnáním je Renata kosmetička a masérka.

Hra čekala léta v šuplíku

Renčo, hra Cry baby cry je v ochotnickém světě málo hraná. Jak ses dostala k textu, jaká byla ta cesta od myšlenky k realizaci?

RT: Cesta byla dlouhá. Asi před pěti lety mě na hru přivedla kamarádka, která inscenaci viděla od profíků ve Švandově divadle. Říkala, že to musím jednou udělat, protože je to o nás, o životě a ze života žen. Už tenkrát jsem si vyžádala text, který ale celou dobu čekal v šuplíku. Krom toho, že se mi hra líbí, tak má i malé obsazení, tj. pět žen a jeden muž. Teď se naskytla příležitost. U zkoušení jsme si uvědomili, že je to dost těžká hra.

V jakém smyslu?

RT: S ohledem na herecké party i na vyváženost humoru a vážnější linky. Na první dobrou se zdá, že je to velká sranda, ale ona to zas taková legrace není. Ve hře jsou momenty, kdy se, doufám, divák zasměje, ale kdy mu taky zamrazí. Hra Cry baby cry je hořkomléčná komedie ze současnosti. Mám ráda hry, u kterých se musí člověk zamyslet. Uvidíme, jaký bude výsledek.

Zakázaná cesta do Prahy

Ty jsi viděla uvedení ve Švandově divadle?

RT: Neviděla a svým hercům jsem cestu do Prahy taky zakázala. Nechtěla jsem, abychom sklouzli ke kopii. Četla jsem si pochopitelně dostupné recenze a viděla fotky, jejich scénu, kostýmy a podobně. S textem hry Cry baby cry jsme trochu pracovali a na rozdíl od Švandova divadla nemáme projektor.

Měla jsi hned od začátku jasno v tom, koho obsadíš?

RT: Ano. Když jsem před pěti lety hru četla poprvé, tak jsem přesně věděla, kdo co bude hrát. Akorát u té jediné mužské postavy došlo oproti původním plánům ke změně. Všechny holky, které jsem už tenkrát chtěla, zůstaly a s mou nabídkou souhlasily.

Dají se jednoduše vystihnout charakteristiky postav?

RT: Každá je úplně jiná. Držela jsem se toho, co předepisuje scénář. Já si vybrala herečky podle typu a všechny role jsou vyrovnané, neexistuje hlavní nebo vedlejší. Máme těžký úkol, tedy udržet pozornost. Všem říkám, že jsou jedno těleso. Jakmile se jedna odchýlí a ztratí koncentraci, tak se rozjede celá hra. Důležitý je temporytmus, jinak by se mohl divák nudit.

24 stránek za 90 minut

Jakou má vaše uvedení stopáž? Hrajete s přestávkou?

RT: Scénář má „jen“ 24 stránek a já si původně myslela, že pojedeme bez přestávky. Ale ne, přestávku nakonec máme a hrajeme dvakrát 45 minut.

Hořkomléčná komedie

Už jsme zmínili, že hra je hořkomléčnou komedií, je také o hledání životního štěstí. Najdeme ho?

RT: Upřímně? Byť divák uvidí veliký pokus o nalezení štěstí, tak ve výsledku bohužel ne. Hra má totiž zajímavé vyústění, ale nechci prozrazovat.

Jste nějak limitováni autorskými právy? Přeci jen, hra vznikala jako společné dílo v šatně Švandova divadla.

RT: Ne, to ne. Licenci poskytuje agentura Dilia a podmínky pro uvedení jsou celkem běžné.

Předpokládám, že vyrazíte i na štace?

RT: Ano, chceme hrát, co to půjde, kde nás vezmou. Máme jednoduchou výpravu scény, tři stolečky a šest židlí. Složeno je za pět minut do jednoho auta. I to rozhodovalo o tom, proč jsme hru nakonec vybrali.

Na přehlídku do Lomnice

Přihlásíte se na přehlídky, respektive na tu vaši v Lomnici?

RT: Určitě ano, jsem vždy zvědavá na názor odborníků, poroty. A hrát na naší přehlídce je téměř povinnost. Letos se náš spolek s hrou Nerušit, prosím! dostal na Divadelní piknik do Volyně.

Z plakátů vím, že jako režisérka máš i svého asistenta. Tento model sis už někdy vyzkoušela?

RT: Ne, to je i pro mě nové. Vyplynulo to ze situace tak před dvěma měsíci. Michal Stránský se v divadle pohybuje dlouho, má už leccos odehráno. Na zkoušky chodil, protože jeho maminka nám dělá nápovědu. Ke zkoušení měl docela dobré připomínky a nápady. Michal přemýšlí hodně divadelně a už není tajné, že se dostal na JAMU. Na hru máme stejný pohled a já pak na všechno nejsem sama.

Renaty šestá režie

Pokolikáté režíruješ?

RT: Počítej se mnou. Výtečníci, Poprask na laguně, Ze života hmyzu, A pak už tam nezbyl ani jeden, Mandarinkový pokoj. Takže Cry baby cry je moje šestá režie.

Vidíš u sebe nějaký posun, sebereflexi?

RT: Posun vidím v tom, že ze zkoušek nechodím utahaná, vynervovaná a někdy i uplakaná. Když jsem začínala, tak jsem si hodně brala, když herci neuměli texty, práce šla pomalu, výsledek byl nejistý. Znáš to. Teď už ne, tohle zkoušení mě hodně bavilo a měli jsme velkou pohodu.

Jak jste vlastně zkoušeli, jaký byl ten proces?

RT: Já herečkám a jednomu herci nechala volné pole působnosti, pochopitelně v hranicích textu a hry jako takové. Na začátku jsem řekla, co si představuji, co po nich chci. Důležitá pro mě byla od začátku přirozenost, protože ta hra si ji žádá, stejně jako reálnost a hravost. Divák by neměl sedět na sedačce v divadle, ale na židli v místnosti, kde probíhá life coaching. To je téma celé hry, „koučink“ o hledání štěstí.

A jak dlouho jste zkoušeli?

RT: Od ledna letošního roku. Před premiérou máme vždy generálkový týden. Tři zkoušky za sebou, pak generálka a premiéra. Reprízy plánujeme na podzim.

Herci mohou tvořit

Jaká jsi režisérka?

RT: To mi dáváš těžké otázky, to se musíš zeptat ostatních. Já vždycky řeknu svoji představu a chci, aby výsledek byl uvěřitelný. Jedna věc se dá zahrát několika způsoby. Herce nechávám i trochu tvořit a nápadům se nebráním. Rozhodně nejsem pedant.