Nerušit, prosím! v Lomnici nad Popelkou

DS J. K. Tyl v Lomnici nad Popelkou nastudoval hru britského dramatika Raye Cooneyho Nerušit, prosím! Premiéra proběhla na konci ledna na domácí scéně. S režisérkou Veronikou Nožičkovou (Sádkovou) jsme si v rozhovoru pro Divadelník.cz povídali nejen o novince, ale i o divadelní přehlídce, která slaví už 25. výročí. Mezi další plány členů spolku patří třeba Lomnické kulturní léto, chystá se také významné jubileum a začíná se mluvit o rekonstrukci divadla.

---

Veronika Nožičková (roz. Sádková) je herečka a režisérka Divadelního spolku J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou. Civilním povoláním učitelka na prvním stupni základní školy. V divadelních kruzích se pohybuje přes patnáct let. Od roku 2010 je členkou spolku, poprvé si na prknech lomnického divadla zahrála v roce 2010 v Hastrmanské komedii. Na kontě má několik rolí (Hastrmanská komedie, Dlouhý, široký a bystrozraký, Stromy umírají vstoje, Lhář, Pošťácká pohádka, Strakonický dudák, Sněhurka a 7 trpaslíků, Noc na Karlštejně) a čtyři režie (Sněhurka a 7 trpaslíků, Noc na Karlštejně, Mandarinkový pokoj a nově Nerušit, prosím!). Kromě hraní a režírování se podílí na organizaci Lomnického kulturního léta a od roku 2023 je ředitelkou Přehlídky ochotnických souborů Jizerské oblasti.

Nerušit, prosím!

Veru, na konci ledna jste měli premiéru hry Nerušit, prosím!. Kolik her máte tedy na repertoáru?

VN: Dvě. Kromě novinky Nerušit, prosím! to je hra Mandarinkový pokoj. Na nejbližší členské schůzi se ale rozhodne, zda ji ještě budeme držet a nabízet, protože kromě premiéry se už zkouší další hra a je teď toho celkem dost. Jinak pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků a muzikál Noc na Karlštejně už mají po derniéře.

Za Mandarinkovým pokojem je schovaný příběh, protože se zkoušelo v době kovidové.

VN: Mandarinkový pokoj jsme vybrali, protože se jedná o aktovky a bylo fajn, že jsme mohli v době postupného rozvolňování všech opatření zkoušet v domácím prostředí ve třech, čtyřech lidech. Před premiérou jsme celou hru spojili, takže úplně všichni jsme se na jevišti potkali jen párkrát. Pod Mandarinkovým pokojem jsou podepsaní tři režiséři, já, můj bratr Petr Sádek a Renata Tomešová.

Nerušit, prosím! je tedy první po-kovidová hra?

VN: Ano, ale taky se zkoušela na dvakrát. Začali jsme, pak přišla další vlna opatření, do toho karantény, nemoci a podobně. Znovu se začalo zkoušet na přelomu dubna a května loňského roku. I když, teď jak o tom mluvím, tak přes prázdniny byl volnější režim, takže to bylo vlastně až od září.

Z režiséra režisérka

A u toho jsi byla už v pozici režisérky. Jak se to stalo, že místo slíbené role děláš režii?

VN: Po „Mandarinkovém“ jsme vybírali hru, do které bychom se mohli pustit a kterou by režíroval Petr (Sádek, pozn. redakce). Nakonec to dopadlo tak, že Petr má jednu z hlavních rolí a režii přenechal mně. Potkalo se toho trochu víc, myslím tím jeho pracovní závazky a práci v Sokole. Museli jsme u Nerušit, prosím! rozložit síly.

Výběr hry Nerušit, prosím! byl spíše náhodný nebo jste text už znali a věděli, že po něm jednou sáhnete?

VN: To je otázka spíše na Petra, ale vybírali jsme hlavně hru, u které by se lidi mohli bavit. Já jsem četla a vybírala trochu jiné scénáře, ale uznávám, že Nerušit, prosím! nabízí hereckou příležitost hned několika lidem v souboru.

Kolik lidí je v souboru a kolik lidí hraje?

VN: Členskou základnu tvoří kolem 60 členů. Aktivních členů je kolem čtyřiceti, ve hře hraje deset lidí.

Práce se najde pro každého

Ptám se na to i z toho důvodu, co dělají ti, co zrovna nehrají?

VN: Naštěstí nás neopouští, ale uplatní se jinde – nápověda, technik, pomoc se stavbou scény, šatna, bar a tak dále. Tím, jak během roku pořádáme více akcí, myslím přehlídku a Lomnické kulturní léto, tak možná nejsou naši lidi vidět na jevišti, ale právě v zákulisí a v pozici organizátorů.

Herce vybírá zásadně režisér nebo musí být ve spolku shoda na obsazení rolí?

VN: Primárně vybírá režisér, ale dbáme na to, abychom se prostřídali a dali vždy příležitost někomu, kdo v posledních letech nehrál.

Kolik her jsi už režírovala?

VN: Čtyři. Sněhurku, Mandarinkový pokoj, Noc na Karlštejně a Nerušit, prosím!.

Jsi více herečka nebo režisérka?

VN: Tak to já nevím. Ono se to nějak ještě vyvine, ale v tuto chvíli jsem více režisérka.

Hra si žádala změnu postavy

Při přípravách nové hry jsou celkem legitimní i nějaké úpravy a škrty. Zasahovali jste do textu?

VN: My jsme museli změnit jednu postavu z muže na ženu, konkrétně z ředitele hotelu jsme udělali ředitelku. Škrty byly minimální, ale ukazuje se, že by zkrácení hry o takových patnáct dvacet minut bylo jen ku prospěchu.

Máte těžkou pozici, protože anglické vtipy v českém prostředí musíte upravit, modifikovat nebo ultra vypíchnout.

VN: Je to tak, na mnoha místech jsme museli ignorovat poznámky ve scénáři v závorce a pracovat s textem a scénou trochu jinak.

Technikálie jsou maličkostí

Hra Nerušit, prosím! je založená na precizní technické stránce, což vám na premiéře vyšlo fantasticky.

VN: Nejvíc dominantní tam je práce s otevíráním skříně a zavíráním okna, to se myslím povedlo. Dva herci neslezou dvě hodiny z jeviště a ostatní si taky neodpočinou, protože musí být ve střehu a dělat v celé hře servis.

Moje otázka má totiž podotázku. Jak je nastavená spolupráce mezi vaším spolkem a městem? Máte podporu?

VN: Ochotníci mají hlavní podporu od města, ale dostáváme dotace od Ministerstva kultury a Libereckého kraje.

Scénu máte velkou, ale vám nedělá problém vše sbalit a odvézt, že?

VN: Ano, nedělá, ale u Nerušit, prosím! jsme si to ještě nevyzkoušeli.

Což se zároveň ptám, zda toto představení bude zájezdové?

VN: Ano, bude. Už máme pár štací dojednaných, uvidíme, co se podaří realizovat do léta.

Přehlídka v Lomnici už po dvacáté páté

Přihlásíte se na svou přehlídku?

VN: No, upřímně, tohle ještě musíme zvážit. Mluvili jsme o tom, že na naši přehlídku půjdeme, ale asi až příští rok. Nebo se sami zkusíme podívat jinam, vše je ještě otevřené.

Letošní přehlídku jste posunuli, to znamená, že nebude na začátku března, ale až v dubnu. Proč k tomu došlo?

VN: Přehlídka ochotnických souborů Jizerské oblasti, už její 25. ročník, bude od 13. do 16. dubna. Hlavní důvody k posunu termíny byly dva. Jednak jsme se zalekli cen energií, na začátku března bychom museli topit více než v půlce dubna, kdy už v Lomnici bývá lepší jarní počasí. A pak jsme zjistili, že hodně spolků v okolí má premiéry nových her v únoru a březnu. Takže abychom měli dostatek účastníků, zkusíme přehlídku netradičně v dubnu. Zatím to vypadá, že to je krok správným směrem.

Letos poprvé budeš v roli ředitelky přehlídky. Plánuješ nějaké změny?

VN: Letošní přehlídka se ponese v tradičním duchu, jak jsme my pořadatelé i diváci zvyklí. Čeká nás mnoho představení, určitě je na co těšit. Mohu ale prozradit jednu novinku. Tou je „diskuzní klub“ Divadelní střelnice, kterého se budou moci zúčastnit diváci přehlídky. O co přesně půjde, se čtenáři i návštěvníci brzy dozví.

V úvodu jsi zmínila, že se u vás v Lomnici zkouší už nová hra, je to tak?

VN: Ano, zkouší, ale asi bych ještě nerada prozrazovala detaily. Když všechno půjde, jak má, tak premiéra bude v létě v rámci Lomnického kulturního léta.

Bude i Lomnické kulturní léto

A tím se dostáváme k dalšímu tématu, protože i Lomnické kulturní léto má u vás své místo a jako spolek se aktivně zapojujete.

VN: Letos zvu čtenáře vašeho portálu Divadelník.cz na program, který proběhne od 21. do 30. července. Hlavním dramaturgem je pan Jaroslav Krček. Program bude na vývěskách, na facebooku a taky na našem webu, který doznal velkých změn a úprav – divadlolomnice.cz.

Dáma s kopulí

Ty nejsi jen režisérka divadelní, ale i filmová. Pochlub se.

VN: Je to tak. Já a Radek Kysela jsme natočili film Dáma s kopulí. Tou pomyslnou dámou je budova naší základní školy, která loni oslavila devadesát let. Radek mě oslovil, že by chtěl natočit film a jestli do toho půjdu s ním. Byla to ohromná zkušenost. Vrátili jsme se do minulosti. Z různých střípků z historie školy jsme poskládali celovečerní film. Velké díky patří všem, kteří se na filmu podíleli. Ve snímku se vystřídal i celý náš divadelní spolek.

Film se promítal několikrát v rámci oslav. Bude možné ho ještě někdy vidět?

VN: Dáma s kopulí měla premiéru v září, hrála se do Vánoc v lomnickém kině. V tuto chvíli není do programu nasazený, ale od diváků je zájem a poptávka, takže určitě ještě bude možné se na něj podívat.

Velké oslavy budou velkou výzvou

Ve spolku už jistě přemýšlíte nad velkými oslavami?

VN: To je další věc, na kterou se musíme poctivě zaměřit. Za dva roky nás čeká dvě stě let od založení ochotnického spolku v Lomnici.

Už dávno není tajemstvím, že se v Lomnici hovoří o rekonstrukci divadla.

VN: Co vím, tak zatím je hotová studie na divadlo. V tomto roce se bude pracovat na projektové dokumentaci. Budova sama o sobě potřebuje rekonstrukci. Myslím si, že si to divadlo zaslouží. Vše je v režii města.

Děkuji a držím palce ve všem, co vás čeká.

VN: Já děkuji a těším se na setkání u nás v Lomnici.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!