DS Jiří Poděbrady slaví 160 let!
Poděbradský divadelní spolek Jiří hrával svá představení divákům už za dob Františka Josefa I. Patří tak k nejstarším souborům ve Středočeském kraji. O historii spolku a o letošním výročí 160 let od založení jsem si povídal s členkou spolku Kateřinou Vaněčkovou. Ta je také autorkou diplomové práce “Divadelní spolek Jiří v kontextu města Poděbrady”, v níž historii spolku podrobně mapuje.
DS Jiří v 19. století
Káťo, ochotnické divadlo se v Poděbradech hrálo v bývalé zámecké kapli už v roce 1820. Kdy a jak vznikl přímo Divadelní spolek Jiří?
KV: Na začátku 19. století hráli v kapli především studenti, kteří se vraceli do Poděbrad na letní měsíce, v čele s obrozeneckým básníkem Františkem Turinským. Někdy si k sobě přizvali také úředníky, ale jejich činnost nevydržela moc dlouho. Ve 30. letech navíc Poděbrady zasáhl poměrně velký požár a na kulturu neměli Poděbraďáci ani pomyšlení. Divadelní spolek Jiří vznikl až v roce 1861, kdy se poměry v zemi trochu uvolnily a lidé se rozhodli trávit svůj volný čas aktivněji.
Jaké bylo vůbec první odehrané představení? Dochovaly se z té doby nějaké materiály?
KV: Úplně první představení proběhlo 16. září 1861. V režii Ondřeje Franty uvedla ještě docela malá skupinka ochotníků dvě aktovky přeložené z polštiny s názvem Pan Čapek a Roztržití. Materiálů se z té doby moc nedochovalo, ale třeba víme, že za první premiéru spolek získal 143 zlatých a pro velký úspěch se druhý den ještě opakovala.
1861 – DS Jiří v zámecké kapli
A kde se v té době divadlo hrálo?
KV: Je potřeba si uvědomit, že Poděbrady v té době byly malé, historické, ale především zemědělské město, které mělo asi jen 4 000 obyvatel. Na výběr moc nebylo, takže i ochotníci využili prostor bývalé kaple na druhém nádvoří, dnes Památník krále Jiřího, který jim bezplatně propůjčil majitel zámku, vídeňský bankéř baron Šimon Sina. V kapli hráli necelých dvacet let, ale na konci 70. let jim byla smlouva vypovězena, takže se museli přesunout do asi jediného vhodného prostoru na náměstí, což byl Hostinec U zeleného stromu, který měl v prvním patře společenský sál.
Konec 70. let – DS Jiří v Hostinci U zeleného stromu
Na jak dlouho se zmíněný Hostinec stal spolku útočištěm? Kolik představení v tomto zázemí vzniklo?
KV: V hostinci se hrálo asi dva roky, protože sál nebyl vyhovující. Po každém představení se musel uvést do původního stavu, což ochotníkům přidělávalo mnoho práce. Navíc sloužil i pro ostatní městské spolky na různé přednášky, taneční zábavy i představení, které uváděli například Studující Poděbradska. Přesný počet představení Jiříka neznáme, ale víme, že se po představení často pořádala například dobročinná tombola nebo taneční zábava.
1881 – Jiříkovo divadlo
Netrvalo to dlouho a poděbradským ochotníkům se naskytla skvělá příležitost, je to tak?
KV: Už u založení spolku stály významné osobnosti Poděbrad a spolek měl s městem velmi přátelské vztahy. Díky tomu se zastupitelé rozhodli, že divadelníkům věnují část pozemků po vyhořelých kasárnách na rohu dnešních ulic Divadelní a Na Valech. Největší otázkou bylo financování, takže se pořádaly velké sbírky, dobročinné akce a plesy. Na stavbu nakonec výhodně půjčily i velké poděbradské instituce a slavnostní otevření nového Jiříkova divadla se uskutečnilo už 18. prosince 1881.
DS Jiří v 1. polovině 20. století
Kdesi jsem se dočetl, že kapacita Jiříkova divadla přesahovala 400 diváků a i přesto nakonec svými rozměry přestávalo divadlo spolku stačit. Prý se plánovala velká přestavba. Kdo přestavbu projektoval a co plány zhatilo?
KV: Je sice pravda, že se do divadla vešlo poměrně hodně diváků, zvlášť když si uvědomíme, že budova původně sloužila jako byty pro důstojníky, ale moc pohodlí diváci neměli. Sedět jich mohlo jen 180 a ostatní návštěvníci zřejmě stáli, kde se dalo. Žádné normy na uličky a prostor tehdy neexistovaly a diváci si prý i stěžovali, že je v sále horko. Divadelníci, kterým byla budova svěřena, se postupně snažili divadlo upravovat, zkrášlovat a zvětšovat, ale zájem o kulturu byl během první republiky obrovský, a proto vznikl Sbor pro postavení Jiříkova divadla, jehož cílem bylo nastřádat potřebné finance na nové, větší a komfortnější divadlo. Jestli by někdy k tak rozsáhlé rekonstrukci došlo, to se můžeme dohadovat, ale všechno se změnilo, když 22. února 1937 staré Jiříkovo divadlo nešťastně vyhořelo do základů.
Projekt pro nové Jiříkovo divadlo
Již rok od požáru se však vypsala veřejná soutěž na stavbu divadla nového. Kteří architekti se soutěže účastnili a kdo nakonec zvítězil?
KV: Sbor pro postavení Jiříkova divadla se po požáru ihned přeorientoval a místo rekonstrukce začal plánovat divadlo úplně nové. Požár Jiříkova divadla byl pro celé Poděbrady velkou katastrofou, takže se okamžitě začaly sbírat potřebné finance a město vyhlásilo veřejnou soutěž, do které se přihlásilo přes třicet návrhů. Mezi dalšími architekty také Poděbraďák Vojtěch Šebor nebo Vojtěch Kerhart, Emanuel Hruška a Max Urban. Ale výběr nejlepšího návrhu trval dlouho i kvůli politické situaci, takže na začátku roku 1940 byl sice vybrán projekt architektů Jindřicha Freiwalda a Josefa Böhma, ale bylo to spíš už symbolické vítězství.
1942 – zámecké divadlo Na Kovárně
A Poděbrady zůstaly bez divadla?
KV: Překvapivě ne. Během války se podařilo dlouholetému režisérovi Janu Radovi domluvit bývalé hospodářské prostory na prvním nádvoří zámku, kde na pozadí války pomalu, ale zázračně vznikalo nové prozatímní Zámecké divadlo Na Kovárně, které bylo slavnostně otevřeno 25. dubna 1942. Divadelníci si ho ale dlouho neužili, protože Spolek byl v červnu roku 1943 úředně rozpuštěn a divadlo bylo převedeno do správy města.
DS Jiří v 2. polovině 20. století
Kdy se na činnost ochotníků podařilo navázat? A čím?
KV: Divadelníci se dali dohromady hned po skončení 2. světové války a město jim divadlo na deset let pronajalo, ale už v roce 1949 smlouvu vypovědělo ve snaze spolku činnost omezit, což se podařilo. Divadelníci neměli kde hrát, proto byl počet uváděných představení velmi kolísavý a často se nedařilo dodržovat stanovený dramaturgický plán.
Novou sílu do spolku přinesl Jan Pavlíček v 60. letech, který s sebou přivedl nové mladé lidi a často se ve své tvorbě orientoval na v té době populární divadlo malých forem. Pavlíček byl za své režie velmi často oceňován a pravidelně se účastnil Jiráskova Hronova. V roce 1972 stál u zrodu poděbradského Festivalu mladého amatérského divadla (zkráceně FEMAD).
A co novodobá historie spolku?
KV: Divadlo Na Kovárně muselo být od konce 80. let uzavřeno, FEMAD se přesunul do blízké Libice nad Cidlinou a poděbradský spolek ustrnul. Protože se rekonstrukce divadla neúměrně prodlužovala, nakonec divadelníci přišli v roce 1999 se čtyřmi happeningy, které měly připomenout poděbradské veřejnosti, že je nutné divadlo konečně dokončit.
DS Jiří ve 21. století
KV: Novodobou historii datujeme od roku 2000, ve kterém Ladislav Langr nazkoušel na zámecké zahradě detektivku Deset malých černoušků od A. Christie. Od té doby se činnost spolku opět rozeběhla. Krátce nato se do Poděbrad vrátil také FEMAD a spolek se každoročně snaží uvádět alespoň jednu nebo dvě premiéry. A každé léto zajišťujeme populární procházky s Bílou paní po Poděbradech. V letošním roce jsme dokonce dosáhli dvou krásných jubileí: 160 let spolku a v půlce září proběhl již 50. ročník festivalu FEMAD.
Vzpomínkový večer DS Jiří na Noci divadel 20. listopadu 2021
Pojďme si ještě trochu říct o oslavách takového výročí. Jakým způsobem probíhají? Co už máte za sebou a co vás v rámci oslav ještě čeká?
Například FEMAD letos doznal výrazných změn. Novou ředitelkou se stala Jana Langr; změnil se například celý vizuál včetně loga; vznikla nová cena Pavla Boška, kterou získala Helena Vondrušková (z DS VOJAN Libice n. C. – pozn. redakce) a letos poprvé si vítězné soubory odvezly krásné ceny, které vytvořil český sklář František Jungvirt. A bylo toho mnohem víc…
Spolek si své výročí připomíná už celý rok ve speciální rubrice Slavíme 160!, ve které každý měsíc vzpomíná na významnou událost napříč celými 160 lety. A v současnosti připravujeme také slavnostní vzpomínkový večer, který by se měl uskutečnit na Noc divadel, tedy 20. listopadu. Snad nám to současná situace dovolí!
Káťo, mockrát děkuji za rozhovor. Tobě i celému spolku přeji spoustu dalších úspěšných a tvůrčích let. Minimálně dalších 160!
