Dospělé dítě míří k premiéře
Na pátek 29. listopadu připravuje DS Vojan Desná – Mladá haluz premiéru monodramatu Dospělé dítě. Ta proběhne v kulturním domě Sklář v Desné, kde spolek zkouší a hraje. O textu a procesu příprav jsem si povídal s Petrou Frydrychovou, pro kterou je Dospělé dítě režijním debutem.
Autor: Tomáš Čivrný
O Petře Frydrychové
Petra Frydrychová poprvé přičichla k divadlu v loutkařském souboru Popelka v Lomnici nad Popelkou, odkud také pochází. Díky pěveckému sboru při ZŠ v Lomnici nad Popelkou se dostala na divadelní prkna ve třech úspěšných představeních: Z muzikálu do muzikálu 1, 2 a Noc na Karlštejně. V současné době působí v DS Vojan Desná – Mladá haluz. Nejprve v souboru pomáhala organizačně, stala se kronikářkou a spravuje sociální sítě a web souboru. Poprvé (a prozatím i naposled) si zahrála v komedii Natěrač v režii Vlaďky Koďouskové. Nyní se poprvé pustila do režie. Žije se svým manželem Lukášem a dcerkou v Jablonci nad Nisou, pracuje v nemocniční laboratoři. Je členkou Sokola, jezdí jako vedoucí na dětské tábory, cestuje po divadelních přehlídkách, protože amatérskému divadlu totálně propadla.
Péťo, s Dospělým dítětem jste diváky seznámili už v březnu roku 2024, kdy jste připravili úryvek pro soutěžní přehlídku monologů a dialogů Kandrdásek (vyhlašuje Svaz českých divadelních ochotníků – SČDO pozn. red.) u vás v Desné. Kdo a kde na text narazil?
PF: Dospělé dítě jsem objevila já. Úplnou náhodou, při brouzdání v nabídce Dilia. Tou dobou jsem hledala jakékoli texty vhodné právě na přehlídku monologů a dialogů Kandrdásek a Pohárek. Přehlídky se chtělo zúčastnit několik členů našeho spolku. Já věděla, že sama nic nazkoušet nezvládnu, tak jsem se aspoň nabídla, že ostatním pomůžu se sháněním vhodných textů. Byla jsem na rodičovské dovolené (to jsem tedy stále), často jsem se spící dcerkou v kočárku sedávala na lavičkách v parku a jen tak v mobilu četla divadelní scénáře.
Přesně si vybavuji místo i čas, kdy jsem Dospělé dítě četla poprvé. Bylo to v Poděbradech během přehlídky FEMAD. Všichni byli v divadle, na nádvoří zámku klid, a já se začetla do dalšího z mnoha scénářů. A bylo to ono, konečně zajímavý monolog pro mladou holku! Těch je totiž pomálu. V souboru jsme měli minimálně čtyři mladé talentované herečky. Po prvním přečtení jsem věděla, že text určitě nějakým způsobem použijeme. Jen jsem si zatím nebyla jistá, komu by monolog nejvíc seděl.
Z monologu dialog a nebo ne?
Pokud vím, Lucka Víravová s Aničkou Holcovou (hlavní a jediné představitelky pozn. red.) se na přehlídce Kandrdásek představily v dialogu, nikoli v monologu?
PF: To máš pravdu, už jsem se chystala Lucce a Aničce text monologu nabídnout a zeptat se, zda by ho některá nechtěla zkusit nazkoušet. Bohužel, nebo spíše bohudík, mě holky předběhly a přišly za mnou, že by chtěly hrát spolu a zda bych jim pomohla najít nějaký text na dialog. S úsměvem jsem řekla, že je to super, že jim určitě pomůžu. Ale přitom mě zamrzelo, když jsem si uvědomila, že Dospělé dítě budu muset zastrčit do svého pomyslného šuplíčku na někdy příště. Doma jsem si postěžovala svému muži Lukášovi. Ten, aniž by text znal, řekl, ať to zkusím nějak upravit, aby v tom mohly hrát obě. A bylo, to byl nápad! Ještě ten večer jsem sedla ke scénáři a začala přepisovat.
Žánr a téma
Proto Dospělé dítě uvádíte jako monodrama ve dvou? To je trochu oxymoron, ne?
PF: Ano, dlouho jsem přemýšlela, jak trefně zformulovat žánr, který uvádíme. Napsat na plakáty pouze slovo drama mi přišlo takové obecné a nudné. Když jsem stále nebyla s ničím spokojena, podívala jsem se znovu do synapse na Dilii. Tam je to uváděno jako monodrama. Je fakt, že i v našem podání je to stále tak trochu monodrama, vždyť na jevišti vystupuje jedna postava se dvěma dušemi. Monodrama ve dvou.
Hezky jsme se dostali k tématu Dospělého dítěte. Tak jak bys diváky nalákala, abys ale neprozradila pointu?
PF: „Když jsi dítě a nedostává se ti dost lásky…“ Jedna z ústředních vět inscenace. Dívka vyrůstá v nepodporujícím prostředí plném nepochopení a nezájmu. Není jí dobře. Náhle se jí objeví hlas v hlavě, imaginární kamarádka. Je to skvělé, konečně někdo, kdo jí rozumí. Bohužel to tak báječné nemůže zůstat napořád.
Vraťme se zpátky k přehlídce Kandrdásek, na které jste inscenovaly úryvek z této hry. Obsazení bylo stejné, Anička a Lucka, a ty ses chopila režie. Je to tak?
PF: Ano, nicméně já jsem dialog původně režírovat vůbec neměla. Text jsem pro holky upravila a režie se měl ujmout můj manžel Lukáš, ten už s režií zkušenosti má. Když jsem však upravovala text, rodila se mi v hlavě celkem jasná představa o tom, jak by měl finální výstup vypadat. Pak jsme si doma hodně povídali. Lukáš navrhl, zda si to nechci zkusit rovnou zrežírovat sama. On toho času dělal režii dalších tří výstupů na Pohárek a Kandrdásek, takže byl rád, že se této režie ujmu já.
Režijní tendence
Chuť vyzkoušet si režii v tobě byla už delší dobu?
PF: Já nad tím do toho okamžiku ani nepřemýšlela. V našem souboru máme skvělou a zkušenou režisérku Vlaďku Koďouskovou, ta má na svém kontě několik velmi úspěšných inscenací. Taky můj muž už usedl na režisérskou židli a nyní hrajeme jeho komorní drama Kyanid o páté. Vedle těchto dvou režisérů jsem ani neměla potřebu, nebo možná odvahu, režírovat. Tolik jsem si nevěřila. Na režii krátkého dialogu jsem nicméně kývla. Řekla jsem si, že vyzkouším něco nového. Odhodlala jsem se. Trvá to pouze 10 minut, to nějak musím zvládnout. Navíc mě text hodně zaujal. Šla jsem do toho s tím, že pokud si nebudu vědět rady, Vlaďka nebo Lukáš mi určitě pomůžou. Musím přiznat, že mě režírování ohromně začalo bavit. Zjistila jsem, že mi je v režisérské pozici daleko lépe, než jako herečce na jevišti.
Předchozí úspěchy
Zažily jste úspěchy na přehlídkách Pohárek a Kandrdásek. Můžeš uvést jaké? Dá se říct, že úspěch je to, co vás motivovalo k realizaci „celovečerní“ podoby?
PF: Úspěchy nás samozřejmě těšily. Nečekaly jsme, že to dotáhneme takhle daleko. V oblastním kole Kandrdásku dostaly holky cenu a přímou nominaci na Národní kolo Kandrdásek do Neratovic. V Neratovicích vyhrály svou kategorii, dialog 16-18 let, navíc porota využila možnost a nominovala jeden dětský výstup z Kandrdásku na Národní přehlídku dospělých Pohárek. Ve Velké Bystřici na Pohárku mezi dospělými se holky s dialogem Dospělé dítě umístily na krásném druhém místě. Ale ještě víc než úspěchy nás motivovala radost ze společné práce.
S Aničkou a Luckou jsme si báječně sedly, zkoušky jsme si užívaly. Na poslední zkoušce před oblastním kolem Kandrdásku mi bylo líto, že už další zkoušky nebudou. Ale byly! Jak jsme s dialogem postupovaly dál, znovu a znovu jsme zkoušely. A navíc všude, kde jsme hrály, jsme dostávaly skvělé ohlasy, nejen od porotců a lektorů, ale hlavně od diváků. To nás nakoplo, že zkusíme udělat celovečerní hru. Teď, a nebo nikdy. Je to trochu troufalé, jedna debutující režisérka a dvě začínající herečky. Ale šly jsme do toho.
Je to poprvé?
Pro holky Lucku a Aničku to jsou první role? Jak náročné bylo zkoušení? Co je nejvíc bavilo, co bylo překážkou?
PF: Úplně první role to nebyla ani pro jednu z nich. Objevily se v pohádce Sněhová královna právě pod režií Vlaďky Koďouskové, hrály ale jen vedlejší postavy. Takže Dospělé dítě je pro obě první dramatická role takového rozsahu. Dovolím si říct, že nám zkoušení všem třem hodně dalo. Obě holky musely naprosto odhodit zábrany.
Můžeš být konkrétní?
PF: V inscenaci se často vzájemně dotýkají, hrají velmi blízko sebe, křičí, nebo si dlouze koukají do očí. Není to však jen o fyzickém kontaktu, muselo vzniknout i mentální napojení. Holky musí na jevišti splynout v jednu osobu, vnímat se a nacítit se na tu druhou. Dovolím si říci, že jim se tohle splynutí daří. Navíc se z nich během zkoušení staly opravdové kamarádky. Když si vzpomenu, jak holky hrály dialog na Kandrdásku a jak hrají teď, je až neuvěřitelné, jaký obrovský skok za ten půlrok udělaly. Jsou si daleko jistější, uvěřitelnější, postavy se jim zarývají pod kůži. Tahle změna probíhala postupně. Každou nově zkoušenou dramatickou scénou se holky musely, jak já říkám, prosmát. Než dlouhý pohled do očí nebo dotyk zvládly, předcházel tomu vždy záchvat smíchu. Ano, zkoušely jsme drama, ale o zkouškách jsme se mnohokrát opravdu od srdce zasmály.
Dramaturgie souboru
Monodrama Dospělé dítě, předtím komorní drama Kyanid o páté. To už vypadá, že DS Vojan Desná – Mladá haluz otáčí kormidlem dramaturgie. Nový směr?
PF: Neřekla bych, že otáčíme kormidlem, spíše chceme zkoušet i další směry a žánry. Pohádek a komedií se určitě nevzdáváme. Právě máme v souboru rozzkoušenou komedii Láska mezi nebem a zemí v režii Vlaďky Koďouskové a autorskou pohádku Pohádkostroj, kde si režii opět střihnu já. Ano, opravdu mě to chytlo.
Reprízy a přehlídky
Zpět k Dospělému dítěti – 1. repríza bude až v dalším roce nebo ještě letos?
PF: Po premiéře v prosinci si dáme předvánoční divadelní klid. Ale už od ledna znovu začínáme. První repríza se uskuteční 7. ledna v Tanvaldu. Další reprízy zatím domluvené nemáme. Ale věřím, že se se Dospělé dítě podívá na různá místa.
Plánujete vzít Dospělé dítě i na další přehlídky? Jaké?
PF: Jasně, přehlídky určitě objedeme! Už se na ně moc těšíme. Chystáme se určitě na krajskou přehlídku do Lomnice nad Popelkou a na Josefodolské divadelní jaro. Ještě pokukujeme po přehlídkách směrem na Mladou scénu, to bude pro DS Vojan Desná novinka. Inscenaci, která by takto stála na mladých lidech, dosud na svém repertoáru náš soubor neměl. Těšíme se na všechno, co nám Dospělé dítě přinese. Věřím, že to bude jízda!
Zaujal vás DS Vojan Desná – Mladá haluz? Jejich činnost můžete sledovat i na sociálních sítích (Facebook ZDE | Instagram ZDE) nebo také na webu ZDE.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
