POPAD 2021 – druhá divadelní přehlídka navzdory covidu

POPAD 2021 (Pražská oblastní přehlídka amatérského divadla), postupová přehlídka, pořádaná ADA (Amatérskou divadelní asociací) prošla na poslední chvíli mnoha změnami. Ale nevzdala to a i ona se v květnu uskutečnila. Byť ještě v době, kdy nesměli být přítomni diváci. Pět představení se mělo odehrát postupně ve čtyřech dnech: od čtvrtka 20. května do neděle 23. května 2021. Nakonec se kvůli nucené karanténě jednoho ze souborů zkrátila o jeden den. Završení přehlídky tak proběhlo namísto v neděli už v sobotu 22. května 2021. Při tomto skromném počtu inscenací měl lektorský sbor poměrně hodně času se jim všem věnovat více zevrubně než kdy jindy.

V lektorském sboru POPAD 2021 tentokrát zasedli

režisér Jaroslav Kodeš
režisér Miroslav Pokorný
dramaturgyně Petra Richter Kohutová
scénografka Jana Stejskalová
hlasový specialista Marek Frič

Odvážná pětice přihlášených souborů POPAD 2021

Just Monkeys (Praha) s inscenací Williama Shakespeare: Hamlet (aneb Lehrstück)
Divadlo Stay Si (Praha) s inscenací Tomáše Adlofa: Je libo whiskey?
Herecké studio Divadla Procity (Praha) s inscenací Dany Łukasińské: Agáta hledá práci.
Ochotnický soubor Žumpa (Nučice) s inscenací Jamese Grahama: Přiznání.
Divadlo Naoko Praha s inscenací Oldřicha Janeby: Šneci v aspiku. (Bohužel vykaranténováni.)

Stejně jako v Červeném Kostelci na začátku května, i zde panovala vstřícná atmosféra ze strany poroty i zúčastněných souborů. Podrobně o jednotlivých inscenacích ve článku Petry Richter Kohutové POPAD 2021 v seminární podobě na stránkách portálu Amatérské scéna.

Anketa mezi režiséry – má smysl účastnit se přehlídek v pandemii?

Na POPAD 2021 nebyl tak velký šrumec jak bývá, takže se našel čas a prostor na krátké vyzpovídání režisérů jednotlivých inscenací. Za Divadelník.cz jsme se zeptali na tři otázky, které – jak věříme – zajímají všechny divadelníky:

Za jak dlouho jste svou inscenaci zvládli na divadelní přehlídku připravit?
Mělo pro vás smysl zúčastnit se přehlídky i bez diváků?
Budete na základě připomínek lektorského sboru na inscenaci nějak dále pracovat?

Režisérka Vendula Ježková, Just Monkeys

Příprava na přehlídku…

VJ: Zkoušíme s různými covidovými výpadky přes rok. Snažili jsme se nepřestat, ale doba nás postupně vypínala, jednoho, druhého. Scházeli jsme se, ale spíš jsme si o tom každý týden povídali. Jednou o Hamletovi, a jindy o osobních věcech. Nakonec jsme kvůli různým výpadkům museli inscenaci hodně překopat. A měli jsme na to dvě zkoušky.

Mělo to smysl i bez diváků?

VJ: Určitě. Je to výborná zkušenost. Jednak po tak dlouhé době vyjít ven s divadlem, potkat se s lidmi, osmělit se. Člověku se tak nějak ani nechce. Každé předvedení před lidmi je zkušenost, ze které se dá něco vzít. Vždycky je to přínosné. I přehlídka bez diváků má smysl, protože se tam sejdou dvě skupiny lidí, kteří si promluví o divadle a něco si dají. I porota jsou diváci. My jsme to ještě nikdy před diváky nehráli, protože premiéra byla na podzim odvolaná. Teď se těšíme na premiéru před neporotovými diváky.

Budete zapracovávat připomínky a nápady od poroty?

VJ: Tím, že oni, bohužel, neviděli kvůli hereckým výpadkům, co bylo původním záměrem, tak je to trochu složitější. Ale určitě byly některé jejich připomínky podnětné. Je skvělé to slyšet a mít zpětnou vazbu. Teď je třeba se na to vyspat, trochu to v sobě zpracovat, možná i několikrát. Pak se o tom společně pobavíme a budeme s tím pracovat.

Režisér Vilém Říha, Stay Si

Jak dlouho jste se připravovali?

VŘ: Na POPAD jsme se připravovali tak měsíc a půl předem. V tomhle finálním obsazení to bylo tak na 10, maximálně 11, zkoušek. To jsme se zvládli sejít a vidět i off-line. Jiné hry jsme zkoušeli on-line, ale tuhle ne.

Jaké bylo hrát pro sál bez diváků?

VŘ: Já jsem seděl v publiku a trpěl jsem za kolegy. Byl jsem rád, že jste se občas zasmála, i někdo jiný. Ono je hrozně divný hrát pro ztemnělý sál, kde to vypadá, že nějaký lidi jsou, ale vlastně se vůbec nebaví a nebo “jen” hodnotí. Když hrajete pro nějakých deset lidí a kameru a nemáte feedback, tak myslím, že je to pro herce mnohem těžší. Mám vlastní zkušenost jako muzikant, kdy jsem hrál on-line pro neadresné publikum a v tom je to možná srovnatelný. Ale je to o zvyku. Pro někoho to může být i jednodušší, když se někdo stydí a nevidí lidem do očí, ale ví, že se někde dívají a on hraje jen pro tu kameru a mikrofon. Tady ale bylo znát, že jsou trošku nervózní, protože hráli v rychlejším tempu, než jsme zkoušeli.

Mělo to tedy smysl hrát jen pro porotu a budete zapracovávat připomínky?

VŘ: Určitě. Byla to premiéra a bylo moc dobrý tu hru někde konečně vybalit. Nehrát si ji jen sami pro sebe ve zkušebně nebo na chatě. Konečně s tím jít před publikum. I když to bylo “jen” pro porotu, dostali jsme od ní feedback, který normální divák nedá. Takže smysl to určitě mělo. Jsme moc rádi, že jsme tu hráli.
Určitě si na to s Tomášem (pozn. red.: Tomášem Adlofem, autorem) sedneme a zkusíme z toho něco vydestilovat. A třeba nás napadne ještě něco vlastního.

Režisérka Eliška Kahoun, Procity

Jak dlouho jste se připravovali na POPAD?

EK: Přímo na POPAD to bylo na dvě zkoušky.

Mělo smysl hraní bez diváků?

EK: Tak hraní bez diváků to úplně není divadlo. Divadlo je věc, která se úplně zkomprimovat nedá. Je to o výměně energie a bez nich ta výměna neprobíhá a tím pádem to není úplné. Teď tam bylo aspoň pár diváků. A to určitě pomohlo a bylo to pro nás aspoň něco. Kdyby tam byli jen dva nebo tři, tak by to bylo zase jiné. Tahle skupina nikdy nehrála doposud před diváky. Inscenace vznikla během covidu, takže oni neměli zatím šanci vůbec vystoupit. Dá se říct, že to byla premiéra před nejvíc diváky.

Budete zapracovávat připomínky a nápady od poroty?

EK: Určitě to bylo přínosné. Budeme na tom pracovat ještě tak jako tak, protože ne všechny postavy tam ještě zůstanou. Proběhne tam ještě personální změna v obsazení. Jedna postava vypadne, další ji nahradí. A ještě chceme zapracovat na chóru. To hodnocení bylo pro mě jako režiséra celkově přínos. Je to trochu jako vodítko, o kterém teď musím přemýšlet, jak to vezmu do hry.

Režisér Jan Čížek, Ochotnický soubor Žumpa

Jak dlouho jste se připravovali na POPAD 2021?

JČ: Dva měsíce. Poslední dva týdny dvakrát týdně.

Mělo smysl hraní bez diváků?

JČ: Nemá smysl hrát divadlo bez diváků. Na přehlídce byla porota, takže diváci byli. Původně jsem byl proti, ale nakonec tam bylo dokonce kolem 12 diváků (pozn. red. včetně pořadatelů), takže jsem rád, že jsme do toho šli. Ta pauza byla dlouhá. A tohle představení chce diváky, a abychom ho hráli. I v málo lidech a pro málo diváků má smysl dělat divadlo. 

Budete zapracovávat připomínky a nápady od poroty?

JČ: Rozhodně ano. Některé cenné rady si necháme projít hlavou. Chceme se učit a naslouchat.

Doporučení z POPAD 2021 do Volyně

Doporučení na celostátní divadelní přehlídku PIKNIK Volyně 2021 získala inscenace Přiznání ochotnického spolku ŽUMPA.

Na přehlídce byly uděleny následující diplomy:

Ve stejnou dobu, kdy se konal POPAD 2021 v Praze, konala se i přehlídka AUDIMAFOR v Hradci králové. Na výsledky z ní se můžete podívat přímo na stránkách pořádající organizace VSVD zde.
Poslední květnový víkend 2021 pak byl ve znamení postupové divadelní přehlídky Dačického Kejklování, které už mohlo na představeních přivítat dokonce i diváky. Snad se tedy blýská na lepší časy a amatérské divadlo se pomaličku probouzí k životu.