Pražské divadlo Terno rozjíždí zajímavý internetový projekt

V dalším ze série rozhovorů Vám přiblížíme pražský divadelní soubor Terno, který momentálně rozjíždí jeden velice zajímavý internetový projekt: Rádio Terno. Soubor byl založen v roce 2010 pod názvem divadlo Chrchel. Poté prošel drobnou uměleckou i personální transformací a stal se Divadlem Terno. Někteří z vás budou možná herce souboru znát z improvizační skupiny Improti. O fungování Divadla Terno, Improtech a o již zmíněném projektu Rádio Terno jsem si povídal s hlavní osobností divadla Terezou Novákovou.

Dekáda divadelní práce

Na divadelních prknech se pohybujete již 10 let ale samotné Divadlo Terno bude pro mnohé novým jménem. Za svou první dekádu fungování jste nastudovali čtyři inscenace. Jak divadlo vzniklo? Využívali jste ověřené texty nebo si psali vlastní?

TN: Myslím, že to, čím se odlišujeme, jsi už vlastně mezi řádky popsal sám – za deset let jsme „stihli“ nazkoušet čtyři inscenace. V tom se jistě od ostatních lišíme. Divadlo jsme tehdy založili s Bárou Kunstovnou, která dnes pracuje v Rubínu. Já jsem psala a chtěla se tehdy stát divadelní režisérkou a Báru lákala produkce. Tak jsme tehdy místo učení se na maturitu založili Chrchel. A to, co nás obě spojovalo, a co se snad aspoň trochu promítlo do naší první inscenace, to byla láska k absurditě a nonsensu. A ta nám myslím zůstala. Stejně jako to, že všechny čtyři inscenace jsou adaptacemi mých textů.

Divadlo Terno je plné zajímavých tvůrčích osobností. Ondra Lidický se vloni se svým představením Stařec a Facebook představil i na Jiráskově Hronově. Adéla Hrdličková je úspěšná ve slam poetry. Improty prošel také speaker Jirka Charvát. Jak se tohle povede? Máš štěstí na lidi kolem sebe nebo se tyhle umělecké vlohy v hercích objevují až pod tvým vedením?

TN: To bych byla skutečně zázračná vedkyně (vlastní novotvar, neplést s vědkyní). Tohle štěstí, které si tak trefně zmínil, to je celý důvod, proč spolu už deset let fungujeme. Nejen, že jsme měli a máme v týmu šikovné a talentované lidi, ale jsme hlavně přátelé. A pro mě jsou to ti nejlepší přátelé, rodina.

Být či nebýt amatér

Po několika letech došlo, jak píšete na stránkách divadla, k transformaci. Co si pod tím můžu představit? Snažíte se nějak vymezit od amatérské scény? Považujete Divadlo Terno za amatérské?

TN: Je pravda, že slovo „amatérské“ nám postupem času přestalo vonět. Jsou soubory, které se nazývají „autorskými“. Takový termín se nám líbí více. Kromě toho máme v souboru několik vystudovaných herců. Jen se tím divadlem neživíme (právě naopak, oni ti najatí osvětlovači také musí z něčeho žít). To, čím jsme se vždy chtěli vymezit od amatérské scény, jsou vlastní texty a nejspíš i trochu jiná poetika – Lope de Vega ani Molière to není. Raději experimentujeme, osaháváme si hranice vlastní trapnosti s přesahem do témat, které nás zajímají a baví. Ale dnes už se slova „amatérský“ nebojím. Přece jenom – děláme to z lásky.

Máte nebo měli jste v plánu účastnit se s inscenacemi soutěžních postupových přehlídek amatérského divadla?

TN: Ano i ne. Pamatuji se, že to z úst některých tu a tam zaznělo a nebyl důvod říct ne. Ale my jdeme jinou, vlastní cestou. Dva roky zkoušíme, potom máme premiéru, tři reprízy a pak je konec. Proč? To nevím. Pořád doufáme, že tohle prokletí jednou zlomíme. Zatím s tím ale raději nepočítejte a berte naše představení jako exkluzivní – až nás uvidíte někde v programu, raději se chopte příležitosti. Je možné, že už mnoho dalších nebude.

Úspěšní Improti

Nedílnou součástí Divadla Terno je již řadu let improvizační skupina Improti, která je velmi úspěšná. Moc se mi líbí, že Improti nezůstávají jen u „klasických“ impro show ale snaží se i o další „alternativní“ formy divadelní improvizace. Můžeš nám trochu přiblížit co všechno Improti umí a vymýšlejí na poli improvizace?

TN: To je ten zcela logický krok, kterému teď jistě rozumíte – co dělat během toho dvouletého zkoušení a po těch třech reprízách? Ideálně nic nezkoušet a hrát každý měsíc, to se nám přece vyplatí! Snažíme se ale hledat aspoň možnosti, které nám improvizace nabízí. Klasické zápasy nás tolik nebaví. Improshow nám pár let vystačila, ale nakonec jsme chtěli víc. To byl také největší přínos našeho bývalého trenéra, kterého už jsi zmínil – Ondry „Lídi“ Lidického, jenž nás po „Čorym“ převzal. Každý měsíc jsme zkoušeli něco jiného. Jednou jsme se zaměřovali hlavně na pohyb, jindy na verše. Pak jsme také věnovali měsíc jen přípravě posledního dílu Hry o trůny, kterou jsme divákům zahráli před premiérou toho skutečného. Umožnili jsme tak divákům, aby společně s námi „napsali“ vlastní konec tohoto fenomenálního seriálu.

Zrod Rádia Terno

Nejnovějším projektem, který se týká především Improtů je Rádio Terno – improvizované fiktivní rádiové vysílání. V dnešní covidové době, kdy se nemůžeme setkávat v divadlech, mi to přijde jako super nápad a u prvního dílu jsem se moc bavil. Jak tenhle nápad vzniknul?

TN: To jsme moc rádi, protože proto to děláme! Bohužel jak říkáš – nacházíme se v „době covidové“ a není moc cest, jak se dnes dostat k lidem, jak je pobavit. A přitom je to dvojnásob důležité! Řeknu vám svou verzi, ale bůhví, jak to bylo. Já jsem si za poslední rok svět audia, potažmo rozhlasu, hrozně zamilovala. Napsala jsem pro Český rozhlas pár krátkých her, podcastový seriál Zkouškový, a nakonec jsem si založila i podcast. Začala jsem utrácet méně peněz za šaty a víc za mikrofony a zvukovou techniku. A tak mě napadlo, když jsem hledala záminku, proč si koupit ten drahý mixážní pultík, že bychom mohli zkusit dělat impro ve zvuku. Improti to vzali okamžitě s nadšením, protože tohle je přesně to, co je všechny tolik baví: nové výzvy a nový terén, na kterém si společně vylámeme zuby a kde se můžeme zlepšovat.

Rádio Terno je dostupné ve formě podcastu na platformě Spotify

Jak vzniká samotné vysílání? Máte pevně stanovená témata k vysílání a dramaturgii relace obecně nebo jde o hodinu trvající improvizaci?

TN: Náš původní ideální záměr byl hrát naživo před publikem. Chtěli jsme, aby se lidi, tak jako u klasické improvizace, zapojovali, dávali nám témata atd. Ale s první a teď i druhou vlnou tahle možnost odpadla. V tuto chvíli to tedy vypadá tak, že jsme se shodli na nějakých pořadech, které máme sepsané na papíře. Každý si určil svou postavu moderátora: jak vypadá, jak se chová a mluví, co je to zkrátka za člověka. A tím naše veškerá příprava končí. Já zapnu ten svůj mixážní pultík a od té chvíle hrajeme. Kdo chce, zapojí se do scénky. Témata nám sice zatím nedávají diváci, ale vznikají na místě a bez předchozí přípravy.

Podle mých informací byste chtěli po rozvolnění opatření začít s živým vysíláním. To mi tedy přijde jako velká výzva. Jak si představujete, že bude vysílání probíhat? Bude v relaci, stejně jako při impro show, moderátor, který bude formovat jakým způsobem se bude vysílání vyvíjet?

TN: Ten koncept by měl v podstatě zůstat stejný, jak jsme si ho nastavili. Nebude tam tedy jeden moderátor jako u klasické improshow, ale my budeme všichni moderátory vysílání, těmi postavami, které tvoří Rádio Terno. Já jsem třeba Žaneta, stará panna se špatně namalovanou rtěnkou, a vedu pořad o kultuře. Pak je tady Eva Zakysaná se svým eroticky laděným pořadem V negližé. Tramp Karel, který radí, kam vyrazit na výlet. Marie, která má většinu logopedických vad, takže dává smysl, že má pořad Lingvistické okénko. A samozřejmě nechybí ani Zdeněk se svými Zprávami o všem a Gréta, jejíž poradna sice nikomu nepomůže, zato… no, počkat, co tam ta Gréta vlastně dělá?

Co se chystá?

Bereš to tak, že i kvůli Improtům šla v posledních letech činoherní strana divadla trochu na druhou kolej? Zkoušíte momentálně nějaké nové představení? Můžeš prozradit nějaké bližší informace o chystaném?

TN: Hezky se vracíme zase zpátky, tedy: nenechte se mýlit, naše činoherní aktivity stále trvají! Už třetím rokem úspěšně zkoušíme představení „Kdo je tady úchyl?“. Poprvé v historii našeho souboru jsem hru nenapsala já, ale jeden málo známý, zato talentovaný finský autor Vitsi Keponnen, jehož hru ale kolektivně předěláváme, lokalizujeme, takže už je skoro naše. Vitsi je první autor, který se tolik přiblížil naší poetice a způsobu humoru, že jsme se rozhodli ho adaptovat. Jeho hra vypráví o lidech, sexu a sobech. A samozřejmě o těžkostech života, nejen v Helsinkách…

Na závěr rozhovoru připomínám, že pořad Rádio Terno je dostupný na platformě Spotify, a to každou středu v podvečer. Výše zmínění moderátoři vám vždy přinesou hodinku „zajímavých informací“ a hlavně zábavy. V prvním díle se například věnují Animafolii tj. sexuálním fantaziím s postavami z večerníčků. Současně sledujte internetové stránky a Facebook Divadla Terno, aby Vám neutekla premiéra jejich nejnovější inscenace. Po zkušenostech s předchozími inscenacemi půjde opět o zajímavý a nevšední divadelní zážitek. Díky za rozhovor.

Dalším ze zajímavých pražských divadelních souborů je Divadlo Radar. O nejnovější inscenaci Probuzení jara jsme si povídali v tomto rozhovoru, neváhejte a pusťte se do něj.