Online verze přehlídky Pražská divadelní kovárna
První listopadový víkend měl být v Praze ve znamení přehlídky Pražská divadelní kovárna. Jak všichni víme, a významně tuto ztrátu prožíváme, současná vládní nařízení neumožňují uskutečnění kulturních akcí. Organizátoři přehlídky se však nevzdávají a přišli s originálním nápadem. O Pražské divadelní kovárně, jejím propojení s Karlínským jevištěm a o divadlu obecně jsem se bavil s dramaturgyní a ředitelkou přehlídky MgA. Máriou Uhrinovou.
Karlínské jeviště
V Praze se ročně uskuteční několik divadelních přehlídek. Proč tvořit nějakou novou? Kde bychom našli základy Pražské divadelní kovárny?
MU: Mnoho let v karlínském Spektru, kde mimochodem stále zkouší a hraje několik amatérských divadel, pořádal jeden z tamních souborů DaŽ (Divadlo a Život Praha) přehlídku pro kolegy, začátečníky, pokročilé i letité amatéry. Přehlídka byla nepostupová a hlavně měla být přátelská a přívětivá. Organizátorům, hlavně otci zakladateli Karlínského jeviště Dr. Vladimíru Veselému šlo v první řadě o tato adjektiva: chválit, inspirovat, nevystrašit…amatérské umělce. Přiznávám, že jsem tu toto zadání mnohdy kazila.
A v čem je Pražská divadelní kovárna jiná?
MU: Všechny premisy, které nastolilo Karlínské jeviště dodržujeme a k tomu jsme přidali jistou novou kvalitu: vnímáme dílo amatérů jako svébytnou výpověď jisté skupiny lidí, kteří žijí ve 21. století. A i když jejich profese jsou různé, zaujetí a důležitost divadelní práce je pro ně zásadní. Tuto skutečnost nejen akcentujeme, ale dalo by se říct, že s ní počítáme. Jednoduše divadelníci jsou pro nás rovnocenní partneři a vstup lektora je hlavně diskusí s tvůrci.
Milan Špale a Karlínské jeviště
Dočetl jsem se, že je pro Vás Milan Špale inspirací pro další práci s přehlídkou Divadelní kovárna. V čem byste se od něho chtěla nejvíce inspirovat? Jakým způsobem jste byla zainteresována při pořádání Karlínského jeviště?
MU: Milan Špale! Nezaměnitelný, přátelský, obětavý, někdy chaotik, ale vždy srdcař...zpěvák, klavirista, herec…úžasný a nezapomenutelný. Někdy na konci „minulého století“ (smích) jsem byla jako profesionální divadelní dramaturg a kritik požádána Obcí sokolskou (muzikologem a jazykovědcem dr. Janem Králíkem), abych se účastnila hodnocení jejich divadelních souborů, což bylo mé první propojení s českým amatérským divadlem. Vedla jsem pak pro Sokoly na Újezdě kurzy o divadelní dramaturgii a režii. Nějak se to rozkřiklo a kontaktovalo mě několik festivalů. S Milanem jsem se setkala a jeho nadšení mě dostalo. Od té doby jsem se dvakrát do roka vydávala do Karlína. Každý ročník KJ kopíroval divadelní sezonu, tj. v listopadu se konala podzimní část přehlídky, zimní část pak v následujícím roce v lednu.
Konec Karlínského jeviště…
Bohužel v roce 2015 vyčerpáním pořadatele a jinými okolnostmi, které neznám, Karlínské jeviště skončilo. Minulý rok, když se přehlídka obnovovala, jsem Milana kontaktovala a domlouvali jsme se, jak spolu na vršovickém jevišti festival slavnostně otevřeme. Oznámení o jeho smrti přišlo jako rána z jasného nebe. Málokdo věděl, že Milan je vážně nemocný. Jediné, co jsme mohli udělat bylo věnovat I. ročník (a vlastně i poslední) VRŠOVICKÉ DIVADELNÍ KOVÁRNY skvělému Milanovi Špalemu. Snad je mu v divadelním nebi dobře a jak jsem ho znala, fandí nám a všem českým divadelník, seč může.
Obnovení letité tradice
A jaká je vaše současná role při pořádání přehlídky Divadelní kovárna? Jak široký je produkční tým?
MU: Od časů Karlínské jeviště jsem se setkávala a velice spřátelila s několika lidmi, kteří zasedali v tamějším lektorském sboru. Kromě již vzpomenutého Milana Špaleho, s jemným a inteligentním milovníkem Čechova Dr. Oto Smrčkou, s dramatikem a režisérem Vlastimilem Venclíkem, s herečkou a pedagožkou Martou Hrachovinovou a akustikem a pedagogem HAMU Markem Fričem. Poslední dva jmenovaní – v mém srdci ale první – jsou těmi pilíři, o které jsem mohla opřít svou ideu: po čtyřech letech opět kontinuálně navázat na tradici přátelské inspirativní nepostupové přehlídky amatérského divadla.
„Nikdy by se nepovedlo takovou akci uskutečnit, nebýt mých kamarádů Marka Friče a Marty Hrachovinové“
Jsem ředitelkou, dramaturgem, produkčním, PR člověkem a to vše pod zastřešením spolku, jež si vzal organizování tohoto festivalu na starost. Kaple Rektorská, z.s. sídlí v Praze 10 a vznikl jako sdružení malešických občanů proti zboření Milíčovy modlitebny v Rektorské ulici, odtamtud název. Záměr se povedl a spolek (předseda Marek Frič) je nadále produkční organizací, která pořádá společenské a kulturní akce s působností po celé Praze. Její činnost podporuje Městská část Praha 10 i Magistrát hl. města Prahy.
Stěhování přehlídky
Proč jste opustili vršovickou Manu a vyhovuje Vám nový prostor ve Strašnicích? Je hodně specifický svou velikostí, je možné v něm uvést cokoliv nebo jsou na místě nějaká technická omezení?
MU: Předpokládali jsme, že v lednu 2020 započne ve Vršovickém divadle MANA již druhý ročník přehlídky amatérského divadla VRŠOVICKÁ DIVADELNÍ KOVÁRNA. Měla se konat ve dvou částech: zimní (leden) a podzimní (listopad), a ve třech víkendových dnech nabídnou celkem dvakrát 15 inscenací různých žánrů. Jak stojí v tiskových materiálech, „…není možné opomenout, že festival se koná v místě, které bylo kdysi vyhlášenou „laboratoří“ pražské amatérské scény, v Jiráskově divadle ve Vršovicích, známého také pod názvem Divadlo Na Kovárně.“
Vršovická divadelní kovárna VS. Pražská divadelní kovárna
Realita nás zaskočila nejen coronavirovou pandemií, ale i jednostranným vypovězením spolupráce. Protože nynější vedení vršovické scény (tč. MANA) v ulici Na Kovárně nemá potřebu kooperovat s dalšími subjekty a podpora amatérského divadla není pro ně prioritou. Rozhodli jsme se tedy nazvat festival PRAŽSKÁ DIVADELNÍ KOVÁRNA a hledat místo pro jeho konání jinde. Děkujeme Domu dětí a mládeže P10 za flexibilitu, ale všechno je jinak. Ani jejich milý komorní sálek nakonec letos nemůžeme ze známých hygienických důvodů využít.
Teď již k současnému formátu přehlídky. Rozhodla jste se pro „online“ režim. Jakým způsobem nakonec přehlídka proběhne?
MU: Stále se vracím ke Karlínskému jevišti, ale právě už tam mnoho souborů chápalo svou účast na přehlídce jako jeden ze stupňů k úspěšné účasti na postupové přehlídce. Kromě živého dialogu hned po vystoupení se jim nabízela možnost účasti na nadstavbovém divadelním semináři s názvem Karlínské jevištní povídání. Přímo na festivalu byl profesionálním kameramanem pořízen videozáznam inscenace, který se pak následně stal předmětem společného důkladného rozboru inscenace. Pražská divadelní kovárna se tohoto zadání drží a myslíme, že i vzhledem k dané společenské situaci je to potřebná a divadelní obcí žádaná akce. Proto jsme požádali soubory, aby nám svěřily své videonahrávky a my jim nabídneme supervizi formou videokonference.
Silná odezva od souborů
„Vážení, video je v současné situaci nejspíš jediná volba a jsem rád, že je chuť touto cestou jít. Děkuji Vám za to. Sami již leta natáčíme všechna naše představení, některá nejen v premiérovém provedení, ale i pozdější reprízy aby bylo srovnání. Pokud se nedostaneme na přehlídky s erudovanou porotou (po mnohaleté zkušenosti – bez slov lektorů – se prostě raději nikam nehlásíme). Díky, že toto je jedna z mála možností, jak mít trochu sebereflexe.“ Jiří Škoda, principál DS Svatopluk Benešov
Jaké je složení odborné poroty, jež bude hodnotit představení? Máte osvědčené tváře nebo pro každý ročník porotu obměňujete?
MU: Vzhledem k nestandardním okolnostem, kdy se mění vše kolem…ve hře jsou samé proměnné …mění se časy, omezení, místa…je náš tříčlenný lektorský sbor jedinou stabilní jistotou.
Marta Hrachovinová
Hrála v divadlech, televizi i filmu. Zabývá se uměleckým přednesem a interpretací koncertních melodramů. Vede Kabinet hlasové výchovy a uměleckého přednesu na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Připravila a režírovala desítky pořadů poezie a prózy s amatéry, studenty hereckých škol i profesionály, věnuje se voice-bandu a malým jevištním formám.
Marek Frič
Vědec v oboru akustika a psychoakustika a amatérský divadelník není pražským amatérům neznámou veličinou. Nejenom, že byl jako režisér mnoho let spojován s divadelním souborem Divadlo bez zábran, ale je lektorem ADA v pražských kolech POPADu. Momentálně s nově vzniklým souborem CAMPANNUM nastudoval aktovku „Dlaněmi zakryté oči“, jež bude na přehlídce též k vidění.
Mária Uhrinová
Režisérka v několika profesionálních souborech a dramaturgyně – stála jsem u začátků Dejvického a Strašnického divadla. Básnířka, divadelní autorka – letos jsem napsala historické drama Emma Regina, tříaktovou hru Tanec v hotelu Savoy, vyšla mi další básnická sbírka MEDY a BLINY z údolí hraběte Františka. Pedagožka a publicistka – učila jsem na VOŠ herecké a Konzervatoři J. Ježka, píšu divadelní kritiky…TVAR, Opera plus,aj.
Jaká jsou kritéria pro výběr inscenací na přehlídku? Jsou v rámci přehlídky udíleny také ceny či čestná uznání?
MU: Soubor, který má projekt, na němž míní pracovat a je ochoten o divadelní práci přemýšlet a diskutovat…to je náš kýžený partner. Ano, každý soubor obdrží účastnický list a zvláštní umělecké počiny jsou odměněny diplomem a cenou. Minulý rok byla vizualita těchto ocenění spojena s obrazem akademického malíře Jaroslava Valečky, letos pracuje na výtvarné koncepci mladá výtvarnice Natália M. Uhrinová.
Představení, která se do letošního ročníku přehlídky přihlásila, uvidí pouze odborná porota. Plánujete zveřejnit nějaký výstup (např. video rozbor), abychom se i my diváci alespoň nepřímo dozvěděli o kvalitách představení?
MU: Nabízenou supervizi (délka celé diskuze k jednomu představení bude maximálně 60 minut) bude možné sledovat formou videokonferenční technologie Zoom. Připojovat se bude možné dle programu přehlídky. Jednotlivé vstupy ke konkrétním inscenacím budou též ukládány do archivu Pražské divadelní kovárny. Časy jednotlivých vstupů ke konkrétním inscenacím budou zveřejněny na stránkách přehlídky.
Loňský divadelní zážitek…
Mohla byste vyzdvihnout nějaké představení z předchozích ročníků, které Vás zaujalo či inspirovalo?
MU: Zcela neočekávaný zážitek přineslo představení divadekadentního seriálu Hotel 0, se kterým na loňském festivalu vystoupil stejnojmenný kladenský soubor pod vedením Pavlíny Drechselové.
Vy sama jste vystudovaná dramaturgyně. Můžete nám prozradit jak se stalo, že se vaše profesní cesty protnuly s ochotnickým divadlem? Působila jste jako dramaturgyně či režisérka i v nějakém ochotnickém divadle?
MU: Pocházím z rodiny, kde děda byl režisérem ochotnického divadla, které působilo při Hasičském sboru města Pezinok. Moje maminka v něm hrávala od dětství, tudíž, když jsem za rodiči přišla, že budu studovat divadlo, věděli odkud vítr fouká. Přednášela jsem poezii, od 16ti let jsem spolupracovala s VŠ divadelním souborem, po maturitě při studiu PdF UK jsem spoluzaložila na fakultě další divadlo.
Profesní život
V té době jsem už byla spojena i s profesionálním divadlem. Po studiu na DAMU jsem chvíli byla v Dejvicích, pak jako dramaturg v České televizi, o pár let na to jsem zakládala s Evou Bergrovou a dalšími lidmi Strašnické divadlo. V tom období jsem spolupracovala se dvěma amatérskými uskupeními u církve Křesťanská společenství. V poslední době se věnuji tzv. dramaturgii veřejného prostoru, kdy vnáším umění do zcela nečekaných prostor a krajin.
Přejeme Pražské divadelní kovárně mnoho tvůrčí energie do nadcházejících měsíců. Současně přejeme, aby se přehlídka více dostala do povědomí divadelníků a těšila se zájmu nejen souborů ale i diváků.
Jedna z posledních přehlídek, která to ještě před nouzovým stavem na začátku října „stihla“ byl Nučický Kahan. Jestli jste nečetli rozhovor, neváhejte a pusťte se do něj.
