Lenka Lázňovská – amatérské/ochotnické divadlo dnes

Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS, se rozhovořila v rámci přednášky na 52. ročníku Krakonošova divadelního podzimu o současném stavu amatérského divadla s přihlédnutím k jeho tradici a historii u nás. Během velice plodné a svižné přednášky pokládala Lenka trefné otázky na kolemsedící a udržovala tak všechny ve střehu. Anketní výstupy pak vzápětí bez příkras a svižně okomentovala a doplnila konkrétními příklady. Níže tedy malé shrnutí témat a komentářů, které zazněly.

Mezi otázkami, kterých se Lenka Lázňovská dotkla, byly např.:

Jak si stojí amatérské/ochotnické divadlo v mezioborové nabídce neprofesionálních aktivit?

Neprofesionální divadlo má vůči ostatním oborům (folklorní soubory, pěvecké soubory) minimálně převahu, co se počtu spolků týká. Zatímco pěvecké soubory se pohybují kolem 1500 spolků v ČR; folklorní kolem 1000 spolků; souborů amatérského/ochotnického divadla je dle výstupů z přehlídek a expertního odhadu, kolem 3000. (Spočítat soubory zcela bohužel není možné, neboť ne všechny se někde prezentují a „životnost“ některých je těžko usledovatelná. Jako divadelníci každopádně můžeme být na toto číslo patřičně hrdí. A nemusíme se obávat toho, že bychom byli jen nějaký marginální obor v rámci neprofesionálních aktivit. Nehodný dosáhnout na příspěvky či dotace.

Je třeba oddělovat amatérské divadlo od profesionálního?

Teze o divadle tvrdí, že divadlo je jen jedno: „Dobré nebo špatné.“ (Už tato teze samotná říká, že vlastně ale existují dvě divadla. Ale nechme to stranou.) Při nedávné diskusi Lenky Lázňovské s panem ministrem kultury vyplynula na povrch otázka, je-li vůbec nutné amatérské/ochotnické divadlo oddělovat od toho profesionálního.

Argumenty Lenky Lázňovské k zachování tohoto rozdělení byly ze dvou oblastí. Za prvé materiální: amatérské divadlo zpravidla nedisponuje veškerým specializovaným aparátem profesionálního divadla: scénografy, dramaturgy, kostyméry, techniky… V amatérském/ochotnickém divadle často zastává jeden člověk hned několik funkcí naráz. Když si amatérský soubor našetří, může si nějakého profesionála zaplatit. A děje se to. Ale není to pravidlo. Tedy je jasné, že amatérské divadlo nemá stejné podmínky jako profesionální.

Další motivací dělení divadla je motivace. Lenka předem upozornila na častou chybu, kterou se dopouští amatéři, když říkají: „my jsme srdcaři a profesionálové ne, protože dostávají zaplaceno“. Převážná část (ne-li všichni) profesionálních divadelníků přece také dělají divadlo ze srdce. A jen protože se tím živí a dostávají za to zaplaceno, neznamená, že do toho srdce nedávají. Faktem ale zůstává, že amatéři se divadlem neživí a divadlo tvoří „až jim zbyde čas“, a když mají chuť.

Na Ministerstvu kultury jsou oddělené dotace pro profesionální a neprofesionální umění. Rozdělované položky jsou však nesrovnatelné.

Protiargumenty

Jako hlavní argumenty proti rozdělování divadla zaznívají: autorské právo a zkušenosti ze zahraničí.

Je pravda, že podle autorského práva dělení divadla na profesionální a neprofesionální skutečně neexistuje. Amatérský / ochotnický spolek zaplatí za práva ke hře stejnou částku jako profesionální uskupení.

Dle zkušeností přítomných ze zahraničí – Chorvatsko, Německo, Francie… – však divadlo na amatérské a profesionální rozdělováno je. Hlavním důkazem tohoto rozdělování je existence mezinárodní nevládní organizace AITA/IATA.

„Amatérské divadlo“ míří na seznam UNESCO

Velice obohacující byl Lenčin komentář ohledně stavu žádosti zapsání „amatérského divadla“ jako kulturního fenoménu na seznam UNESCO. Být na seznamu by byla pro amatérské/ochotnické divadlo velká pomoc. Kromě „prestiže“, která ze zapsání na seznam UNESCO vyplývá tak nějak automaticky, měli bychom jako amatéři teoreticky mnohem snažší přístup a snad i nárok na lepší dotace, ať už přehlídek, tak i spolků.

S datem zapsání fenoménu „amatérského divadla“ ovšem můžeme počítat nejdříve v roce 2031. Tehdy by měl být seznam nehmotných statků v ČR čekajících na zápis do UNESCO, už menší. Kromě značného počtu čekatelů na Národním seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury situaci komplikuje i fakt, že se ČR stala v roce 2020 na 4 roky členem tzv. uznávacího výboru (ten posuzuje nominace a dává expertní stanovisko). Ovšem nemůže sám žádosti podávat. Možnost zapsání o pár let dříve (cca rok 2026 či 2027) existuje pro zapsání tzv. „Dobrých praktik českého amatérského divadla“ při sestavování postupového systému přehlídek. Šlo by o zapsání systému a pravidel, které by tak mohli využívat k organizaci i ostatní státy. Pro amatérské divadlo jako takové to však není příliš zásadní.

Granty a příspěvky

Základem každého amatérského/ochotnického souboru jsou prostory. Lenka se tak dotkla i problematiky restitucí spolkových domů spadlých v 90. letech „pod stůl“. A kličkování mezi stávající nabídkou prostor v menších obcích i větších městech, kdy vše často závisí jen na náhodě.

Amatérský / ochotnický spolek dnes nemá možnost žádat o grant na svou činnost. Je však možnost žádat o grant na přehlídky a čekat, jestli se na vás dostane. O příspěvek na činnost však můžete žádat u obce, ve které působíte. Povinnost pečovat o kulturní potřeby svých občanů mají obce uzákoněnu od roku 2000. Nebojte se tedy jako spolek žádat o příspěvek přímo u vašich zastupitelů.