Erbenova Kytice jako site specific ve Věžničce
Věžnička je obcí, která má neskutečného kulturního ducha. Pořádá se tu spousta různých akcí, lidé zde žijí převážně v dobrém sousedském soužití a věci veřejné jim nejsou lhostejné. Rádi se na nich i sami podílejí. A když už mají ve svém středu „ostřílenou“ divadelnici, pak je jen krok k tomu, aby něco zajímavého vzniklo. A proč tedy rovnou ne tak zvaný site specific s podtitulem „Věžnička hraje divadlo“. Volba nakonec padla na Erbenovu Kytici. K vidění bude v sobotu 5. srpna 2023 od 21 hodin.
Proč zrovna Kytice a jak to vlastně vše vznikalo a vzniká, o tom jsem si před jednou ze zkoušek povídal s režisérkou projektu Terezou Matějíčkovou Fialovou.
Obec Věžnička
Věžnička je malebná víska zasazená do údolí mezi Ždírcem u Jihlavy a Polnou. Dle údajů z roku 2023 v ní žije 141 obyvatel. Pro znalce historie bude toto místo nejspíš spojené s nešťastnou Anežkou Hrůzovou, která byla zavražděna v nedalekém lese Březině roku 1899, a o událostech, které tuto nešťastnou smrt doprovázely, byl již natočen nejeden dokument či film. O Anežku Hrůzovou ale v našem povídání nepůjde. (Více o Věžničce na webu obce.)
Terezko, kdo byl u zrodu myšlenky divadla ve Věžničce?
TMF: Nejdříve asi Lenka s Dášou, které přijely z nějakého ochotnického představení. Mluvily o tom, že bychom měli také něco vymyslet. Dva týdny na to se o tom mluvilo znovu, tentokrát s Věrkou, Luckou, Jirkou a přidal se k nám pokušitel rum. Fakt ale je, že jsem něco měla v hlavě už dávno předtím. Kdysi jsem dělala pár let po sobě vánoční představeni s dětmi od nás, a už tenkrát jsem si říkala, že by to bylo hrozně fajn zkusit tu udělat divadlo.
Může za to Hanka a rum
Výběr Kytice byl kolektivní volba, nebo jsi přišla s tím nápadem ty?
TMF: Tak to jednoznačně Hanka a rum. Vypadalo to tenkrát asi nějak takto: „Bla bla bla, glo glo glo, uděláme dívadlo, bla bla bla, glo glo glo, tak, co tšeba chytici…“ Víš, jak to bývá, ty sliby v alkoholovém opojení. Jenže já nemívám okna a v hlavě mi to zůstalo i další den; a za týden; a pořád. Hanka dodnes říká, že si měla raději dát o rum méně. Nakonec jsme si řekly, že se zeptáme, co na to doma, a nebudeš věřit, rodiny se k nám přidaly, takže bylo rozhodnuto.
Které balady jste vybrali?
TMF: Myslím, že by většina asi raději dělala nějakou řachandu, ale to já bych neuměla, to vím. Každopádně se nakonec sešla parta strašně fajn a neuvěřitelně šikovných lidí. Takže práce na tom – čirá radost. Nakonec jsme zpracovali Poklad, Vodníka, Polednici a Svatební košile.
Byla hned první myšlenka hrát venku, tedy pod lípou, na rybníku, u kapličky a podobně, nebo jste uvažovali i o podobě pro klasická prkna?
TMF: My tady u nás ve Věžničce ta „klasická prkna“, na kterých by se dalo hrát, nemáme, takže to, že se bude hrát v přírodě, bylo jasné hned od začátku. Naštěstí to tu máme rozmanité. V opravdu malé, zhruba dvacetimetrové, vzdálenosti je tu rybník, potok, kaplička, most, louka, stromy… Takže kulisy nemusíme téměř vyrábět.
Je v týmu kromě tebe ještě někdo, kdo má zkušenost s divadlem?
TMF: Myslím, že nějaký dramaťáky absolvovali asi dva nebo tři z nás. Jinak si myslím, že ne.
Živá hudba a zapálený oheň
Co hudba? Bude v představení scénická hudba, případně třeba zpěv?
TMF: Mezi jednotlivými baladami budou hudební předěly, které obstará naše, pro tuto příležitost vzniklá, divadelní kapela. Bohužel scénické hudby bude přímo při hraní poskrovnu, protože samozřejmě bojujeme se slyšitelností textu. To bude vůbec největší oříšek.
Myslíš, že je to opravdu ojedinělý projekt? Že jsi nezapálila ve svých přátelích divadelní oheň, aby chtěli víc?
TMF: Kdybych v nich ten oheň zapálila, tak to bych byla samozřejmě moc ráda. Ale to se uvidí po premiéře. Každopádně bych raději příště přenechala režii někomu jinému, protože jim to hraní docela závidím. (Pozn. red. Tereza je především herečkou DS Zmatkaři Dobronín, t. č. na mateřské dovolené.)
Velký tým a velká očekávání
Jak zkoušíte? Nesledují vás občané obce za okny? Ptám se proto, že takto možná prozradíte něco dopředu?
TMF: Nesledují nás za okny, přijdou se podívat na zkoušku, když chtějí. Zatím zkoušíme za denního světla za zvuku sekaček, pil a traktorů. To největší překvápko pro nás všechny přijde až poslední týden, kdy se začne zkoušet za ticha a s reflektory.
Máš nějakou představu, kolik lidí se tam může na představení podílet? Myslím tím nejen herce, ale i v týmu kolem?
TMF: Řekla bych, že tak kolem dvaceti. 13 herců, 5 hudebníků plus zvukař, nápověda, přestavba kulis, 2 kluci od světel… tak asi 24 i se mnou.
Očekáváte, že se přijdou podívat spíše jen občané Věžničky (141 obyvatel), nebo zabrousí i přespolní? Třeba z Polné (cca 5200 obyvatel)?
TMF: První hrací den jsme vyčlenili právě místním jako poděkování za jejich ochotu a shovívavost. A druhý den očekáváme, že přijdou přespolní a doufáme i „přesPolní“.
Anketa
Zajímalo mě, co si myslí všichni aktéři, kteří byli na místě. A tak jsem jednotlivým hochům i děvčatům položil otázku:
Většina z vás neměla doposud osobní zkušenost s divadlem, jaké to je? Baví vás to?
Odpovědi hochů
Adam (2. umrlec): Zkoušky jsou zábavné, ale čím víc se blíží vystoupení, tím je to i více stresu. Baví mě to a myslím, že to baví i všechny ostatní.
Filip (3. umrlec): Divadlo mě baví a je to zajímavá zkušenost do života a je to taky zábavné.
Páťa (4. umrlec): Já si myslím že to jsou nový zážitky pro všechny. Bavit to muselo každýho, kdo jednou v divadle hrál.
Tomáš (Vodník): Netušil jsem, že vytvořit představeni, je tak časově i jinak, náročné. Ale celý ten proces mě moc baví.
Vláďa (Milý ze Svatební košile): Spousta práce pro jepičí zážitek, obrovská tréma, která bude ještě větší, a přesto mě to s každou další zkouškou baví víc a víc. Hlavně aby to dopadlo!
Odpovědi děvčat
Anežka (5. umrlec): Určitě mě to bavilo, i když to pro mě bylo svým způsobem velmi stresující, jsem za tuto novou zkušenost velmi ráda.
Dáša (1. umrlec): Prozatím to beru jako velkou zábavu a setkání s kamarády. Není problém se naučit text, ale vědět, kdy co říkat, hrát. Když už se blíží premiéra, dostavuje se tréma a obava, jak to zvládnu.
Hanka (Matka z Vodníka): Určitě mě to baví. Zkusit se má všechno… Ale jedna zkušenost mi bude bohatě stačit. A pak, myslíš si, že máš mozek a omyl, on má tebe. Dělá si, co chce.
Ivča (Dívka ze Svatební košile): Pro mě je to jako „návrat domů“. Byla jsem součástí dramatického souboru Vaše duše. Baví mě to moc. Tréma je přiměřená, bude houstnout, ale věřím, že přispěje k co nejlepšímu uměleckému zážitku.
Lenka (Matka ze Svatební košile): Změnil se mi pohled na divadlo a herectví. Člověk má ukázat svoji bolest, radost, smutek… před lidmi, které ani nezná a musí to být přirozené. Můj největší problém. Na druhou otázku odpovím jednoduše. Každá zkouška je radost a zábava.
Lucka (Dcera z Vodníka): Pro mě jako introverta je to pořádná výzva. A nejtěžší bude překonat trému a nervozitu. Sešli jsme se skvělá parta a pozitivní energie Terezky nám dodává odvahu. Věřím, že to pro nás všechny bude neskutečný životní zážitek.
Věrka (Matka z Polednice): Hned při prvním čtení mě divadelní hra nadchla, ale to jsem ještě nevěděla, že budu hrát v jedné baladě. Je to úžasný kousek, který luxusně zpracovala naše režisérka. Nic by se neodehrálo bez její trpělivosti, jejího povzbuzování herců-laiků a odvahy do tohoto projektu jít.
Dle slov paní režisérky plní umrlci roli jakýchsi průvodců celým příběhem.
Co si myslí o projektu Kytice Karel (Polednice), který na zkoušce zrovna chyběl, si musíte zjistit sami, a to:
Věžnička – site specific Kytice – kam, kdy a jak
KDO: Věžnička hraje divadlo
CO: 4 balady z Kytice
režie Tereza Matějíčková Fialová
KDY: v sobotu 5. srpna 2023, ve 21 hodin
Vstupné dobrovolné a na místě. Rezervace místa nutná na emailu projektu Kytice Divadla ve Věžničce:
divadlo.kytice@seznam.cz
V případě výrazně nepříznivého počasí se představení nekoná, bude stanoven náhradní termín.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
