Dětenické divadlování 2020 očima Vojtěcha Řeháka

Update k 15.09.2020 – DD 2020 kvůli zhoršující se situaci s COVID-19 ZRUŠENO!!!

O Dětenicích jste už určitě slyšeli! Středověká krčma, kde si na vlastní kůži zažijete nefalšovanou “středověkou obsluhu”, pěkně opravený zámeček či pivovar… Nic? A, víte že je to od roku 2012 také místo, kde se sházejí amatérští i profesionální divadelníci a hrají? Zní vám to (ne)povědomě? Ať tak či tak, právě Dětenické divadlování 2020 – přehlídka amatérského divadla, která se letos koná v termínu 25. – 28. září 2020 – je tématem našeho rozhovoru s produkčním festivalu, Vojtěchem Řehákem.

Organizace

Festival vznikl v roce 2012 v rámci evropského projektu “Živý venkov – tradice a současnost”. Co to bylo přesně za projekt? A navazuje na něj Dětenické divadlování i nadále?

VŘ: Ten projekt tehdy podporoval nejen vznik nového festivalu, ale také udržení stávajícího – a to Foerstrových Osenic  – přehlídky pěveckých sborů. Dotována byla výstavba krásného venkovního jeviště na Foersterově zahradě, které oběma akcím slouží doposud.

Dětenické divadlování je 3 až 4 denní nesoutěžní přehlídka (nejen) amatérského divadla konaná za spolupráce obce Dětenice, DS Korálka-Tyl a Sboru dobrovolných hasičů v Brodku. Čím kdo z nich a jak k organizaci festivalu přispívá?

VŘ: Soubor Korálka-Tyl celou akci v podstatě založil a od toho se to odvíjí – jsou prostě „doma“ – takže pracují hlavně na místě ať už jako koordinátoři pro soubory, nebo připravují na místě akci samotnou, nabízí dílny v rámci dětského dne, a podobně. Hasiči z Brodku s festivalem vždy pomáhají, co se týče cateringu, rautu, stánků. Připravují pro účastníky občerstvení a celkově pomáhají, kde mohou. Obec Dětenice pak celou akci zaštiťuje, a to jak finančně, tak po všech dalších stránkách. 

V zásadě se jedná o jeden velký tým, složen z milých a ochotných lidí, kteří se navzájem dobře znají a spolupracují spolu nejen na tomto festivalu. To si myslím, že je na této akci ohromné plus – ta vzájemná důvěra. Proto si moc vážím toho, že mohu být součástí tohohle procesu.

Taková lehce bulvární otázka člověka z venku (tedy mě): Je nějak Dětenické divadlování propojeno se zmíněnou dětenickou Středověkou krčmou? Personálně třeba?

VŘ: Pochopitelně se to nabízí, neboť první co si člověk představí pod slovem „Dětenice“ je právě zámek s jeho krčmou a pivovarem, ale není tomu tak – Zámek Dětenice je v soukromých rukou a s festivalem nijak spjat není.

Takže z místního pivovaru neberete ani pivo? Není to škoda?!

VŘ: Ne. Nevím o tom. Ale letos to možná bude jinak. Vedení baru má na starosti místní hospodský. To dřív nebylo. Tak uvidíme.

Rodinná atmosféra

Festival na svém webu láká “rodinnou” atmosférou? Co si pod tím přesně představit?

VŘ: Rodinná atmosféra je to, co drží tuhle akci pohromadě. Jednak je to bezpochyby „rodinnou“ spoluprací vzájemně spjatých nadšenců z Korálky, hasičů a všech dalších dobrovolníků z místních obyvatel.

Zároveň je tím ale také myšleno to jednotné nadšení a otevřenost účastníků a diváků. Ať už přijede soubor z Prahy, Jilemnice, nebo Jičína, vždy si soubory navzájem mají co říct a velmi rádi se na festival vrací. Určitě to je i tím komorním rozměrem, nekoná se u nás klasický festivalový mumraj, na akci bývá jen něco přes 100 účastníků, takže mají velkou šanci se blíže poznat. Divadlování je pro některé až kultovní záležitost a způsob jak spatřit jednou ročně své divadelní kamarády.

Zasáhla do přípravy festivalu nějak Covidová opatření? Počítáte s nějakými limity?

VŘ: Pokud se do té doby vládní opatření nezmění, odneseme to „jen“ povinnými rouškami v sokolovně. Tak uvidíme, co přinese září, zatím nemusíme nijak škrtat program nebo omezovat počet návštěvníků.

Financování

Materiální otázka: Máte skutečně velice nízké účastnické poplatky. Chtělo by se říct až “devadesátkové” – za ubytování, stravu… (40,- / 70,- Kč/noc/jidlo). To vám stačí pokrýt obec festival ze svého rozpočtu nebo jakým způsobem získáváte finanční prostředky? Dá se orientačně říct, kolik organizace Dětenického divadlování stojí? Resp. s jakým rozpočtem pracujete?

VŘ: Akce není a nemá za cíl být výdělečná. Přehlídku financuje Obec Dětenice jakožto kulturní akci – nic víc a nic míň. Nepracujeme tedy s nějakými závratnými náklady, vše co potřebujeme finančně pokrýt, jsou vlastně jen lidé – lektoři, moderátoři, technici – plus nějaké drobné položky jako je tisk, propagace a podobně. Díky tomu, že je Obec přímým pořadatelem nemusíme ani řešit položky jako je pronájem prostor, techniky atd. I z toho důvodu nikdy rozpočet nebyl nijak gigantický.

Lokalita

„Geografická otázka“: Hraje se na venkovní scéně ve Foersterově zahradě v Osenicích a Sokolovně v Dětenicích. Je to tak, že se hraje zároveň proti sobě? Nebo slouží Sokolovna jako “suchá varianta” pro zahradu?

VŘ: Využíváme obě scény. Nemělo by smysl se po celý víkend „dusit“ jen ve vnitřních prostorách, ale zahradní jeviště zase nemá takové technické zázemí jako sokolovna – navíc každá inscenace se hodí na jiný prostor. Takže scény se střídají. Některá představení se dokonce neodehrávají ani na jedné ze scén, ale mimo, například v koutu zahrady, na prostranství mezi sokolovnou a Základní školou… Vycházíme tak vstříc souborům, abychom maximálně zachovali styl dané inscenace. Představení se vzájemně nekryjí, diváci se tedy přesouvají přímo s programem.

A geo-praktická otázka: Jak probíhají ty samotné divácké přesuny mezi místy? Na mapě je Sokolovna od Foersterovy zahrady vzdálena sice jen opticky krátký jeden kilometr, ale po silnici.

VŘ: Cesta vede po silnici, ta ale o festivalovém víkendu není příliš frekventovaná a navíc skýtá krásný pohled do krajiny.

Ubytování a strava

Praktická otázka: Máte nějaké limity počtu účastníků, které dokážete ubytovat? Jak ubytování na ubytovně (v Dětenicích??) a ve Foersterově domě v Osenicích vypadá?

VŘ: Limity určitě jsou, ale zatím jejich překročení nehrozilo. Soubory jsou ubytovány jak na ubytovně, která s nachází přímo ve Foersterově zahradě, nebo ve Foersterově domě tamtéž. Účastníkům je tedy k dispozici ubytování hotelového typu. Doposud jsme se nemuseli uchylovat k hledání dalšího ubytování. Ve hře bylo i stanové městečko v Brodku, ale zatím nám počet spících diváků a účastníků limity nepřekročil.

Další praktická: A jak probíhá stravování v Dětenické sokolovně? Co čekat a nečekat? Případně existují i jiné varianty pro zhýčkané?

VŘ: Obědy vaří přímo pan starosta. V sokolovně se nachází školní jídelna, která se dá případně rozšířit o další stoly přímo v sálu. Variantou pro zhýčkané může být například místní restaurace, která se nachází jen pár kroků od sokolovny.

Hlavní program

Jak sestavujete program festivalu? Kdo se může přihlásit, do kdy, proč…? Oslovujete aktivně účinkující nebo se hlásí aktivně sami?

VŘ: Funguje oboje. V posledních letech je několik osvědčených souborů, které se na festival vrací opakovaně. Každoročně se snažíme ale oslovovat i nové soubory a spolky, které mají zájem vystoupit – možnost má určitě každý. Určitě je tedy dobře, pokud se soubory přihlásí samy, ale když si zároveň můžeme vybrat, abychom měli pestrou škálu představení – pro děti, pro starší, vnitřní, venkovní, pohádky, recitace, dramata…

• 

• 

Zvláště letos ale nebylo sestavování programu jednoduché, vzhledem k pandemii, která mnohým souborům zhatila zkoušení nové inscenace, nebo jim jinak znepříjemnila sezónu. Mnoho souborů nám letos účast odřeklo. 

Off-program

Čím se liší hlavní program od části, kterou nazýváte Off-program? A na co se těšit?

VŘ: Off-program je vše, co není hlavním programem, tedy vše mimo vystoupení souborů. Většinou v dopoledních hodinách. Jedná se tedy hlavně o slibované workshopy pod vedením tří zkušených lektorů. Pro ostatní se pak na Foersterově zahradě koná například Improdílna – improvizační hry pro všechny, kteří se chtějí, byť třeba jen na chvíli, uvolnit a vybít energii. K dispozici jsou také každoročně různé pohybové aktivity jako chůdy, slackline, akrobatický kruh…

Dále se pak o nedělním dopoledni koná Dětský den – pro místní děti budou připraveny různé dílny. No a v sobotní večer čeká účastníky „za odměnu“ koncert – osvědčený prvek, který oživí raut připravený hasiči. Zkrátka, nikoho nenecháme vydechnout.

Plány do budoucna

Dětenické divadlování se koná letos už po deváté, vyvíjí se program? Přidává se něco nebo z programu něco naopak zmizelo, protože o to nebyl zájem?

VŘ: Každý ročník festivalu je jiný, ale netlačí se na pilu. Někdy je ročník odlišný přímo kvůli pevnému tématu, někdy je to dáno situací. Letos jsme například do programu přidali workshopy a více představení hlavně proto, že nám do termínu nahrává státní svátek a mohli jsme tak akci lehce prodloužit. Také jsme přidali rozborové semináře – jakousi zpětnou vazbu, která bude probíhat pod vedením lektorů workshopů, profesionálních herců a režisérů. Jestli tento prvek zachováme, ukáže tento ročník.

Zásadní inovace ale, myslím, nejsou potřeba. Divadlování má úspěch právě proto, že našlo ideální model, který funguje každoročně. Loni jsme například uvažovali nad změnou termínu, neboť se nám zdálo, že je zářiový víkend vražedný, vzhledem k začátku školního roku a divadelní sezóny, ale nakonec jsme tento nápad smetli ze stolu. Festival už má mezi námi tak zakořeněnou tradici, že k větším změnám není důvod.

Z čeho v programu máte největší radost?

VŘ: Já osobně mám například radost z aktivit, které jednotlivé účastníky napříč soubory spojují – tedy z workshopů a všelijakých možných dílen – tím jsme zase u té „rodiny“.

Tři workshopy naráz

Jak už jsi několikrát zmínil, součástí festivalu jsou i workshopy: letos herecký vedený Petrem Pochopem, loutkový Tomášem Běhalem a storytellingový s Matějem Záhoříkem. Jakou máte “dramaturgickou” strategii při jejich výběru? Opakují se vám některé z minulých let – tematicky či lektorsky? Daří se vám je naplňovat?

VŘ: Workshopy na festivalu nebývaly zvykem, tři naráz budou určitě poprvé. Lektory jsme nehledali dlouho, jedná se o divadelní osobnosti, které již dříve na festivalu vystoupili jako hosté a proto akci a její styl velmi dobře znají, navíc jejich práce je velmi odlišná a účastník má z čeho vybírat. O workshopy byl navíc poměrně velký zájem mezi vystupujícími soubory, a tak jsme rádi, že jsme jim mohli vyhovět a mohli tak letošní ročník poměrně oživit.

V jakých prostorech workshopy probíhají? A bývají z nich nějaké výstupy?

VŘ: Letos budou workshopy probíhat v prostorách Základní školy v Dětenicích. Výstupy neplánujeme, pravděpodobně už by časově příliš zasahovaly do programu.

Zajímá vás feedback účastníků?

VŘ: Feedback je na festivalu řešen archy, rozvěšenými po sokolovně, na které diváci a účastníci mohou psát zpětnou vazbu na jednotlivá představení. Myslím, že feedback na akci samotnou by mohl proběhnout stejným způsobem. Většinou nám ale jednotlivé názory sdělují účastníci a diváci osobně. 

Plánujete v dalších letech rozšiřovat nabídku nebo jste omezeni prostorem?

VŘ: Je nutné si uvědomit, že letos je nabídka poměrně nadstandartní kvůli prodlouženému víkendu a v příštím roce se nejspíš vrátí do původního rozsahu. Větší rozšíření by omezoval spíše čas. Navíc si myslím, že akci komorní atmosféra a nevelký rozměr poměrně sluší.

Diváctvo

Daří se Dětenické divadlování propojovat s okolím? Chodí na divadelní představení a koncerty i místní obyvatelé nebo publikum tvoří především účastníci (vystupující, seminaristé…)?

VŘ: Z většiny tvoří publikum právě účastníci – jsou si navzájem diváky. Akce je určitě také cílena pro místní obyvatele, ale ne každý je samozřejmě v Dětenicích fanoušek divadla. Daří se nám ale nalákat alespoň rodinné příslušníky a kamarády herců z místních souborů. Doufáme, že se akce mimo účastníky přiblíží více obyvatelům a to jak v Dětenicích, tak i například v blízké Libáni a celkově na Jičínsku, to je nejen moje velké přání.

A co myslíš, že by mohlo pomoct festival obyvatelům v okolí přiblížit?

VŘ: Na místní děti myslíme například skrze dětský den. Tak uvidíme, zda zůstanou déle i jejich rodiče.

Kouzlo ovládání času

Vojto, dovol mi závěrem jednu “osobní otázku”: mimo jiné pracuješ ve vinohradském divadle D21, jsi bubeník v minimálně dvou kapelách, pracovně se vyskytuješ na Nové scéně ND. To je docela hodně činností a míst. Jak se k tobě vlastně dostalo Dětenické divadlování, jeho organizace? Měl jsi pocit nevytíženosti? A co ti to přináší?

VŘ: Organizaci mi před rokem nabídla původní hlavní organizátorka festivalu, Juliána Vališková, která působí momentálně v Brně jako divadelní lektorka, režisérka a maminka, a organizaci Divadlování už nestíhala.

Těch aktivit mám vícero, to je pravda, ale není to tak hektické, jak se zdá. Ta produkce, potažmo dramaturgie, je sice dlouhý proces, ale já tím, že většinu práce na Divadlování dělám v létě, kdy divadla spí, s tím nemívám velký problém. Letos je to bohužel díky Covidu celé naruby, na Nové Scéně už zkoušíme a hrajeme od srpna, což není úplně obvyklé. Ale i tak mne to moc baví. A dokud se mnou budou Obec a Korálka spokojeni, budu to rád dělat dál. Já se totiž neumím moc nudit.

Toužíte-li zjistit něco více o divadelním souboru Korálka – Tyl, zakladateli Aloisi Foersterovi, po němž se jmenuje zahrada a ubytovna v Osenicích a pro praktické informace: přesné ceny, přihlašovací formulář přihlašování (k ubytování, účasti, stravě atd.) se podívejte přímo na stránky festivalu Dětenické divadlování ZDE.

Další přehlídky v září

Před Dětenickém divadlování proběhne začátkem ještě jiná přehlídka – FEMAD 2020 – jestli vám unikl rozhovor s Jakubem Charvátem, můžete si počíst ZDE.

A od září do prosince probíhá i nesoutěžní přehlídka Libický divadelní podzim, rozhovor s Helenou Vondruškovou najdete ZDE.