DS Vojan Desná Mladá haluz už není žádný zelenáč

Divadelní uskupení z Desné se, pod vedením Vlaďky Koďouskové, zaměřuje především na pohádky a komedie. Tu nejnovější komedii – Natěrač, nám dokonce předvedli na letošním, jubilejním festivalu Jiráskův Hronov. A tak bylo nasnadě, podívat se na činnost DS Vojan Desná Mladá haluz trochu více zblízka. A s kým jiným, než právě s Vlaďkou.

DS Vojan Desná Mladá haluz – tedy mladá větev, překládám to správně? Jak mladý spolek byl, když pod tímto názvem začínal?

VK: Pod tímto názvem spolek pracuje od roku 2008. Tehdy jsem pracovala převážně se studenty, a proto ta Mladá haluz. Věkový průměr byl kolem 16 let.

Kolik členů tehdy spolek tvořil a kolik jich je nyní?

VK: Tehdy bylo studentů asi 15, ale většina mi odešla na vysoké školy. Nejsme zrovna oblast, kam se mladí lidé vrací.

Pracuje spolek nějak s malými divadelníky? Vychováváte si své nástupce (např. skrze divadelní kroužek)?

VK: S mladými pracuji hodně a věkové rozpětí se stále více zvyšuje. V současné době mám v souboru děti od 5 let až po zdatné sedmdesátníky. Ale pracujeme společně, což je dost náročné.

Diváci

Jak je DS Vojan – Mladá haluz vnímán obyvateli Desné? Chodí na vás v hojném počtu?

VK: Myslím si, že obyvatelé Desné nás vnímají jen jako jeden ze spolků, ale nijak zvlášť divadlo v Desné neprožívají. Premiéry míváme sice vyprodané, ale to jen proto, že za námi jezdí lidé ze širokého okolí. Paradoxně když jsme pak hráli v Městském divadle Jablonec nad Nisou, tak tam byli diváci z Desné, protože to už je divadlo.

A jak vůbec vypadá zázemí vašeho spolku?

VK: Zázemí máme celkem dobré. Dokonce vloni bylo zrekonstruováno i jeviště, i když ne úplně podle našich představ. Ale aspoň už máme horizont a šály. Dříve to byl prostě sál s holým jevištěm. Ještě bychom chtěli zútulnit klubovnu pod jevištěm, kde se scházíme a kde probíhají čtené zkoušky.

Podpora města

Podporuje vás město Desná? Jakým způsobem?

VK: Město Desná nás podporuje. Jak finančním příspěvkem, tak možností zkoušet v Kulturním domě, a dokonce máme k dispozici i místnost, kde můžeme skladovat kostýmy a rekvizity. Poskytují nám to zdarma na základě slibu, že se budeme aktivně podílet na pořádání kulturních akcí, jako jsou např. Desenské slavnosti, nebo zcela v naší režii je třeba Dětský karneval.

Nejnovější hra souboru – Natěrač

Na jubilejním 90. ročníku festivalu Jiráskův Hronov měl váš soubor tu čest uvést svou nejnovější komedii Natěrač. Kolikátá účast na JH to pro DS Vojan Mladá haluz byla?

VK: Jako hrající soubor jsme se Jiráskova Hronova účastnili poprvé (doufám, že ne naposled), ale jako divák jezdím na Hronov od roku 2004.

Nemrzí tě, že jste vlivem pandemie, přišli o možnost představit svůj nejnovější počin i divákům na Divadelním Pikniku ve Volyni?

VK: Tak Hronov je Hronov… 🙂

Natěrač měl premiéru 25. ledna 2020. Kdo s titulem přišel?

VK: Myslím si, že první impuls dala moje dcera, která hraje nevěrnou paničku.

Jak dlouho se komedie zkoušela a kolik již má repríz?

VK: Zkoušeli jsme asi půl roku, protože premiéra měla být v září 2019. Ale právě rekonstrukce jeviště nám premiéru oddálila (asi naštěstí) a tak se zkoušení o 3 měsíce protáhlo. Hronov byla 7. repríza.

Natěrač je co do obsazení (3 herci) spíš komornější představení.

VK: Ten titul byla taková z nouze ctnost. V souboru došlo k určitému rozkolu a já měla v té době k dispozici právě jen 3 herce. Když se řeklo Natěrač, tak každý říkal: „Ahá, to je to se Zedníčkem, že jo?“ Musím se přiznat, že jsem to se Zedníčkem nikdy neviděla a ten titul jsem ani neznala. Asi je to dobře, třeba bych po zhlédnutí neměla odvahu se do toho pustit.

Zájezdové DS Vojan Mladá haluz

Minulý týden jsem zaznamenal příspěvek na vaší facebookové stránce, který avizuje počet zájezdů Natěrače na letošní podzim. Zájezdů není zrovna málo. O vašeho Natěrače je evidentně zájem. Stává se to u většiny vašich her? Čemu to připisuješ?

VK: Ten podzim je tak plný i kvůli tomu, že štace z jara musely být přesunuty na podzim. Měli jsme i další nabídky, ale už jsme je museli odmítnout, neboť pracovní vytížení i rodinné povinnosti nám to už neumožnily. Myslím si, že je to částečně repertoárem, hrajeme komedie a pohádky. Musím neskromně přiznat, že s většinou her máme skutečně úspěch a troufám si říci, že je to dáno nejen těmi tituly, ale doufám, že je to i způsobem provedení.

Obsazování her

Hrajete i tituly s větším hereckým obsazením?

VK: Tak hlavně pohádky máme obsazené daleko více. Tím, že obsazuji i mládež, tak nás je většinou kolem dvaceti.

…při větším množství lidí mi do režírování tolik „nešťourají“, jako když je jich třeba jen pět.

Co je ti jako režisérce příjemnější, milejší = režírovat více či méně lidí a proč?

VK: Tak méně hektické je asi režírovat malý soubor, hlavně při plánování zkoušek a štací, ale asi mě víc baví to větší množství. To už je adrenalin, ať už co se týká aranžovaček a choreografie, nebo toho všeho okolo. Jen třeba pořízení kostýmů je hodně náročné… Je ale zajímavé, že při větším množství lidí mi do režírování tolik „nešťourají“, jako když je jich třeba jen pět.

Dramaturgie souboru

Jaké další tituly má soubor nyní na repertoáru?

VK: V této chvíli máme na repertoáru pouze Natěrače.

Nechcete vyzkoušet i jiné žánry?

VK: Část souboru už mě tlačí do nějakého závažnějšího tématu, já sama bych si to také ráda zkusila. Ale je nám jasné, že se budeme muset smířit s menším počtem štací. Je to vlastně jediná otázka, kterou od pořadatelů slýcháme, jestli to je komedie, že jinak to nechtějí. Vím, že si diváky musíme vychovat, ale jak, když nás s takovou hrou ani nevezmou.

Už máte vybráno, co dalšího budete zkoušet?

VK: Teď připravujeme pohádku Sněhová královna, ale trochu nám zamotal hlavu koronavirus, když nám na 4 měsíce zrušil zkoušky. A o prázdninách se zkouší hodně těžce. Jasně, že neodjíždí na dovolenou všichni najednou, takže sejít se všichni je neproveditelné.

Kdy začnete a kdy můžeme očekávat premiéru?

VK: Začali jsme zkoušet na jaře, ale v podstatě začínáme pořádně zkoušet začátkem září. Premiéra měla být 8. listopadu 2020, ale museli jsme ji odsunout na konec ledna příštího roku.

Amatéři pod vlivem profesionálů

V amatérské sféře pozoruji čím dál větší prolínání profesionálů s ochotníky. Ať už v míře menší (skrze konzultace) tak i v míře větší kdy se profesionál rovnou ujímá režie. Jak to vnímáš?

VK: Teď tím asi naštvu spoustu divadelníků. Já s tou druhou variantou moc nesouhlasím. Myslím si, že by se s konkrétní hrou měli ochotníci poprat sami. Jasně, vědomosti lze čerpat u profíků, na nejrůznějších seminářích, ale realizace by už měla být bez profesionálního dozoru. Nechci srovnávat divadlo se sportem, ale když si fotbalisti z Horní Dolní pozvou hvězdu I. ligy, tak to Vrchní Spodní nandají, aniž budou sami nějak výrazně lepší. Ale když nad nimi zvítězí vlastním přičiněním, tak to už je proč být hrdý.

Jasně, vědomosti lze čerpat u profíků, (…) ale s konkrétní hrou by se měli ochotníci poprat sami.

Ale z druhé strany, například nevynechám žádnou příležitost nasávat zkušenosti profesionálů skrze různé semináře a kurzy. A nejlépe profesionálů, kteří nejsou jen teoretici, ale sami prošli jevištěm ať už jako herci, tak třeba režiséři. Tak například František Zborník mi byl velkým učitelem, nebo Milan Schejbal, Ruda Felzmann či Jarda Kodeš.

Přínos členství v SČDO

Někteří vaši členové jsou zároveň členy Svazu českých divadelních ochotníků (SČDO). Co členství v SČDO přináší?

VK: Mám-li to říct na rovinu, tak jednotlivým členům, kteří chtějí pouze hrát, to žádné zvláštní výhody nepřináší. Mohou dělat divadlo ať jsou v SČDO nebo ne. Mohou i na přehlídky i když nejsou členy. Ale někteří pořadatelé už na to berou zřetel a poskytují členům slevy ať už na účastnickém poplatku, nebo třeba na vstupném. Další velkou výhodou je, že např. kurzovné za režijní školu SČDO bylo podstatně nižší než pro nečlena SČDO. Myslím si, že ani možnost ocenění v rámci SČDO není zanedbatelná, a to ať už je to Zlatý odznak SČDO, nebo Zlatý Harlekýn. Já jsem asi ze staré školy, je to pro mě určitá čest být součástí takové divadelní organizace.

Jak dlouho jsi členkou SČDO?

VK: Já jsem členem 16 let.

Jistě to propojování tradice a „praktičnosti“ dneška nejednoho čtenáře zaujalo, takže využiji vašich zkušeností a rovnou se zeptám, jak se můžou spolky či jednotlivci členy SČDO případně stát?

VK: Stačí se obrátit na předsednictvo v dané oblasti, nebo pokud tam žádné předsednictvo aktivně nepracuje přímo na Svaz v Praze. Mají možnost se přihlásit buď jako kolektivní člen SČDO, nebo jako jednotlivci. Musím říci, že se začíná blýskat na lepší časy a členy SČDO se stávají i mladší ročníky. Jednu dobu to už bylo jak spolek důchodců, ale v poslední době se do aktivní práce zapojili ti mladší členové a ty stojaté vody trochu rozhýbali. Moc mě to těší a fandím jim.

Do budoucnosti usazené, vnímavé a chápavé…

Děkuji za vsuvku k SČDO. Kde vidíš sebe a DS Vojan Mladá haluz za 5 let?

VK: Tak sebe vidím v důchodu, ale jen v tom pracovním, do divadelního se ještě snad nechystám. Ještě, než pověsím divadlo na hřebík, uvítala bych, kdyby se někdo ujal režie, protože bych si ještě moc ráda zahrála nějakou pěknou roli. Doufám, že účast na Hronově nebyla poslední, ale není to to nejdůležitější, co soubor potřebuje. Byla bych ráda, aby se soubor personálně usadil a širší základna zůstala stálá. A hlavně potřebujeme vnímavé diváky a chápavé pořadatele. Přeji si, abychom i za těch pět let měli stále nabitý diář jako letos. To je pro mě známka úspěchu.

Líbil se vám rozhovor s Vlaďkou Koďouskovou o činnosti DS Vojan Desná – Mladá haluz? Na jaký soubor/spolek a jeho činnost bychom si měli „posvítit“ příště? Své tipy nám posílejte na e-mail: redakce@divadelnik.cz. Děkujeme.

Toužíte zjistit něco více o činnosti dalších souborů? Přečtěte si například rozhovor s Janem Pleskačem o DS Klicpera Sadská nebo s Jakubem Pilařem o spolku ŽUMPA Nučice.