Trojí zastavení s novým Divadlem Dagmar
Dlouho se mluvilo o změně ve vedení Divadla Dagmar. Málokdo si to uměl představit – protože Divadlo Dagmar rovná se Hanka Franková. Přesto na to došlo. Při zahájení sezóny 2025-2026 na komorní scéně „U“, kde se symbolicky potkali dagmaráčtí dlouholetí tahouni s mladou generací, jež hraje v Soli moře. Hanka předala vedení Jiřímu Švecovi a Tomáši Müllerovi. Půl roku jsem sledovala, co se v proslulém karlovarském divadle děje. A s Jiřím a Tomášem si povídala.
Autor: Petra Richter Kohutová
Zastavení první. Zahájení sezóny, 31. 8. 2025
Setkání na konci prázdnin bylo ve znamení poděkování Haně Frankové za 32 let, kdy Divadlo Dagmar vedla.
Vše, co chcete vědět o Divadle Dagmar…
„S Tomášem Müllerem jsme v Divadle Dagmar začínali, a to téměř před dvaceti lety a mnoha a mnoha vlasy. Potkali jsme se při přijímacím řízení na pedagogické lyceum jako dvě vlasaté máničky s kytarama na zádech. A mně osobně se díky Divadlu Dagmar a zejména Hance Frankové změnil život. Zjistil jsem, že divadlo je něco, co potřebuji k životu. Takže to, co je dnes mou hlavní životní náplní, dělám zejména díky ní…“ řekl Jiří Švec v rámci zahájení sezóny 2025-2026. „Máme krásné zážitky třeba z přehlídky v Bechyni – Hanka si je pamatuje víc než my… A tak bychom rádi, aby takové zážitky měli i další, aby divadlo pokračovalo dál. Takže bychom chtěli komunitu kolem Divadla Dagmar, kterou vybudovala Hanka se svými dětmi, Honzou, Magdou a Františkem, a s dalšími, Ivou Sedláčkovou, Naďou Pajankovou… posouvat dál.“
„Tato sezóna bude specifická, protože předávací,“ navázal Tomáš Müller. „Chtěl bych vás poprosit – buďte trpěliví a pomozte. Když se bude něco dít, přijďte a podpořte nás. Sami to neutáhneme. Můžeme zkusit něco připravit, vymyslet, ale bez vás to nepůjde.“
„Kdyby se mě někdo ve stáří zeptal „co jsi udělal pro to, aby Divadlo Dagmar pokračovalo dál?“ dodal Jirka Švec, „hrozně nerad bych mu odpověděl, že nic. Takže jsem rád, že do toho můžeme s Tomášem vstoupit jako jakási pomocná ruka a stavět na základech, které jsou ohromné.“
Součástí večera bylo zahajovací představení sezóny 2025/2026, scénická kompozice Sůl moře podle Ruty Sepetys, v němž se sešli jak členové Studia, tak Divadla Dagmar.
Zastavení druhé. Setkání v kavárně Respublika, 19. 11. 2025
V průběhu podzimu a zimy 2025 proběhly, kromě Soli moře, jež zůstává zdánlivě jedinou profilovou inscenací Divadla Dagmar, především komunitní akce.
Divadlo Dagmar převzalo v září organizaci Noci literatury, jíž se z neznámého důvodu vzdala karlovarská Krajská knihovna. Iniciátorkou byla Magdaléna Hniličková, kromě ní četli Jiří Švec, Naďa Pajanková, Viktor Braunreiter a Petr Richter. Posluchači se prošli po všech možných i nemožných prostorách hostitelského subjektu divadla, jehož oficiální název zní Střední pedagogická škola, gymnázium a vyšší odborná škola Karlovy Vary, příspěvková organizace.
Po padesáté (!) se konalo setkání pod hlavičkou „Č“ jako čtení, čaj, čokoláda, čas… Volné, otevřené setkání všech, kteří chtějí přijít, podělit se o čtenářský zážitek nebo jím být obdarováni. Organizuje ho v posledních letech Naďa Pajanková. Kromě studentů pedagogického lycea se ho tu a tam účastní i čtenáři studijního oddělení krajské knihovny, které se nachází ve vedlejší budově, kamarádi studentů nebo prostě zvědavci z řad veřejnosti.
Konaly se Antické děti, večer pravidelného setkávání studentské divadelní, literární a hudební tvorby.
Také několik scénických čtení – hostoval Jansen a jeho svět spřáteleného Divadelního studia D3. Magda Hniličková a Pavel Richta četli Byt, původně experimentální román napsaný napůl Janou Šrámkovou a Janem Němcem.
V listopadu se konal již IX. festival Divadla Dagmar, který organizuje Tomáš Bílek v Příbrami. Tentokrát zahrnoval Sůl moře, Antické děti – a také Haprdáns, inscenaci podle Ivan Vyskočila, již stvořil a v níž hraje František Špaček s Barborou Špačkovou a Andreou Kautzkou. František Špaček je jedním ze stálých hostů Divadla Dagmar.
A na konci listopadu jsme se sešli s Jiřím Švecem a Tomášem Müllerem v kavárně ResPublika. Prostý dotaz „co se zatím povedlo a co ne?“ spustil lavinu informací… (… v této části záměrně vynechávám dramaturgii…).
Produkční změny v Divadle Dagmar
JŠ: „Máme nový web, který Tomáš zprovoznil.“
TM: „Obsahuje zárodky archivu – což ale bude dlouhodobá práce, leccos má Honza Hnilička a Hanka Franková u sebe, musím to převzít a zpracovat. Dá se tam najít aktuální program – pokud člověk nevyznává sociální sítě, je to ideální zdroj. Máme nový facebook. A nové, respektive staronové logo – to starší jsme vybrousili a převedli do modernější podoby.“
JŠ: „A brand bude pokračovat výzdobou divadla a jeho vnějších stěn. Zkusíme, aby byly interaktivní, dalo se na ně psát, aby fungovaly jako board, kde bude nejen program, ale i nápady, komentáře, aktuální témata…“
TM: „Spoustu času zabírá práce, která není a ani by neměla být vidět – granty, vyúčtování kalendářního roku, oběhání úřadů, zjištění podmínek, jak znovu navázat jednání třeba s ministerstvem kultury či ministerstvem pro místní rozvoj.“
JŠ: „O granty žádáme u Města a Kraje. U ministerstva až příští rok – až dostaneme nosný nápad a vymyslíme, co od nich můžeme chtít.“
TM: „Pro mne je to něco nového, protože nejsem zvyklý pracovat v neziskovém sektoru.“ (Tomáš vlastní rekreační středisko, poskytuje útočiště táborům, školám v přírodě apod. Tam se také zrodila jeho spolupráce s Dismanovým rozhlasovým dětským souborem – pozn. Rich.)
JŠ: „Další věci se týkají rebrandingu. Shromažďujeme kontakty na místa, kde by nám tiskli programy a zveřejňovali je, obnovujeme ty, které byly a zapomnělo se na ně, třeba s kinem Drahomíra… Každé městečko má svůj měsíčník, ve kterém informuje o kulturních akcích – rozjednán je Pernink, ale chtěl bych se dostat do všech, třeba v rámci barteru. Taky doufáme v prohloubení dobrých vztahů se školou. Tím, že je Divadlo propojeno s jejich dramaťákem, funguje to dobře. Časem doufáme i v jiné prostorové pojednání Divadla Dagmar.“
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
Redefinice Studia Divadla Dagmar
TM: „A přemýšlíme, jak se přesněji definovat – což by mohlo v budoucnu nasměrovat přemýšlení o tom, co a proč. Velká otázka je třeba, co je Divadlo Dagmar a co je Studio Divadla Dagmar. Jestli je to jedna nádoba nebo dvě, i když propojené.“
JŠ: „Víme, že ve Studiu chceme mít víc tvůrčích skupin. A váháme, jestli ho vést jako farmu Divadla Dagmar, nebo prostě jako dramatický kroužek.“
TM: „Koneckonců, Divadlo Dagmar není „jen“ soubor. Je to otevřené sdružení lidí, jehož členem je ten, kdo v něm někdy hrál či se jinak podílel na projektu. Ale pokud se deset let neukázal, škrtáme ho? Nebo členství končí až smrtí?“
JŠ: „Když tyhle otázky odložíme a vezmeme to konkrétně… Oťukáváme, co už funguje, co bychom ještě mohli – a co bychom mohli pravidelněji. Rádi bychom v této sezóně uvedli dvě premiéry, na jaře a na podzim, a samozřejmě další komunitní věci. Hudební večery. Impro show… Na únor se připravuje premiéra Dona Quijota, ve které budou hrát členové Studia Divadla Dagmar.
Zastavení třetí – premiéra Dona Quijota, 17. 2. 2026
TM: „Studiu se mimořádně daří. Kolem zkoušení Quijota se vytvořil silný kruh nejen dětí, ale i starších studentů. Jsou spolu rádi a baví je to. Což je jistá naděje a vklad do budoucna. Studio vede Naďa Pajanková. Máme z něj radost a seznamujeme se s jeho vnitřním fungováním.“
Don Quijote a ti druzí
„Don Quijote je téma, které přinesl Matěj Luňáček. Stál o to zkusit něco ze vzdálenější historie, k tomu je výrazně komický typ. Má za sebou role v Tak trochu nerkózní a v Soli moře,“ říká pedagožka, scenáristka a režisérka Naďa Pajanková. „Při zkoušení jsme nevycházeli z původního Cervantesova románu, ale z převyprávění Jaromíra Johna.“
Dona Quijota tedy hraje Matěj Luňáček, Sancha Panzu Petr Sedláček, Hospodyni Nikola Kostadinovová, vypravěčky Lucie Beránková a Vanda Coganová, spoluúčinkují Tatiana Šmehlíková, Amelie Bervidová, Lucie Marie Grohová, Inka Rozsypalová, Aneta Kratochvílová. V představení se objeví loutky – Rosinant a osel.
„Jejich autorkou je studentka gymnázia Linda Kafková, která má ambici studovat animaci. Spolupráce s námi je pro ni dobrá zkušenost,“ dodává Naďa. A na dotaz, o čem vlastně je Don Quijote a Sancho Panza v pojetí Studia Divadla Dagmar, odpovídá: „Hrajeme o neochvějné víře v klam, o sebeklamu, o klamu ve společnosti (přes postavu Sancha, který se chce stát králem a skutečně se jím stane, přestože pro to nemá nejmenší předklady). Také o kamarádství, respektive partnerství, které se paradoxně za určitých okolností neostýchá pragmatického podrazu. A samozřejmě – o touze po dobrodružství.“
Repertoár Divadla Dagmar
Jak na tom tedy bude nové Divadlo Dagmar repertoárově? Existoval záměr znovu uvést Pánskou jízdu, dokonce byla v jednání derniéra v Karlovarském městském divadle jako pocta autorovi Gustavu Opočenskému, jenž strávil v karlovarském angažmá mnoho let. Neklaplo to. Skončila Poslední večeře. Proběhla derniéra inscenace K24.
Podle nového webu Divadla Dagmar zůstávají na repertoáru komornější projekty (scénická čtení V sibiřských lesích, Ohnivá noc a Dýchám i nečtené řádky, regionální První tanec v Karlových Varech a Lesk a bída Čekání, v jednání jsou inscenace Osm statečných a Pojď sem, ať ti můžu dát pusu).
Další podrobnosti o repertoáru Divadla Dagmar.
Spolupráce se Šmeralkou
JŠ: „Od začátku spolupracujeme s dramatickým oddělením ZUŠ Šmeralova. Dva dny po premiéře Quijota se na komorní scéně „U“ konaly přehrávky tamního dramatického oddělení. Třináct mladých herců poprvé veřejně předvedlo monology a dialogy, se kterými se chystali na přehlídku Kandrdásek a Pohárek SČDO do Horšovského Týna. (Přehlídka proběhla v sobotu 21. 2. 2026, ocenění si odnesly Dagmar Petříková s monologem z knihy Roalda Dahla Danny mistr světa a Kateřina Kaiprová s monologem 13 důvodů proč autora Jaye Ashera – pozn. Rich.) A za měsíc proběhne premiéra, jež vzniká v režii Terezy Švecové a ve spolupráci Divadla Dagmar a Šmeralky. Půjde o Marťana podle knihy Andyho Weira a stejnojmenného filmu. V hlavní roli Kryštof Špecián (který má za sebou mimo jiné práci na monologu z Grishamova Vyvolávače deště).“
Spolupráce s Dismančaty
TM: „Zajímá mě text Marie Luisy Marešové, která vzešla z Dismanova rozhlasového dětského souboru a momentálně studuje 2. ročník režie-dramaturgie činoherního divadla na DAMU. Je mimo jiné autorkou koláže Počítám součky na podlaze žalářní, která se objevila v programu loňského Jiráskova Hronova. A její klauzura na škole Asi divadlo babi s podtitulem „Stáří není pro sraby“ se momentálně hraje v A studiu Rubín.
Napsala strašně zajímavý text, který Dismaňáci dělali jako tzv. noční hru. To je takový vylepšený bobřík odvahy, který připravují asistenti Dismaňáku, mezi které ona už patří; děti jdou po představení do lesa a potkávají postavy z představení… Ten text se jmenuje Galatea a je na motivy skutečné události. Kluk v Americe si psal s umělou inteligencí, v domnění, že jde o skutečnou holku, se do ní zamiloval, ona mu řekla, že se setkají, když se zabije, a on se opravdu zabil… Rád bych Galateu uvedl jako studentské představení, s použitím moderní techniky – abychom si vyzkoušeli práci trochu jiného druhu – a s diskusí s diváky na závěr. Pokud na to bude čas, pustíme se do toho na jaře. A pokud ne, posuneme zkoušení na následující sezónu. Není kam spěchat, tohle téma nevyčpí.“
Charlie jako vlajková loď
JŠ: „Aktuálně zkoušíme titul pro třináct lidí. Nazvali jsme ho pracovně Charlie. Podle předlohy Ten, kdo stojí v koutě, jejíž autor se netají, že ho inspiroval Salinger. Tedy Kdo chytá v žitě, ve kterém jsme kdysi v Divadle Dagmar s Tomášem začínali… (Inscenace se jmenovala Já Holden a v roce 2009 okouzlila nejen Karlovy Vary – pozn. Rich.) Přišlo mi to hodně symbolické. A určující. Ale pozor, nejsem režisér, jsem náhoda. 😊 Moje žena zdramatizovala text pro studenty a mně se ta dramatizace hodně zalíbila. Věděl jsem, že do Divadla Dagmar by se hodila. Taky jsem měl představu, jak by se dala ztvárnit. Celých dvacet let vím samozřejmě všechno líp než ti, kdo mě režírují… Takže je čas si vyzkoušet, jaké peklo režie ve skutečnosti je.“
TM: „Myslím, že na začátek sis vybral dobrou látku i obsazení. Takže by to mohlo fungovat.“
JŠ: „Mě vlastně zajímá to téma. Příběh podobný Kdo chytá v žitě – téma přerodu kluka v muže. Také problém zapadnout, obzvláště v dnešní době. A protože se mi podařilo obsadit lidi, které jsem chtěl, moc se těším na setkávání, na společnou tvorbu. A na vytváření komunity Divadla Dagmar skrze tuto inscenaci.“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
